Jedeme lyžovat: autovlakem do Popradu

Většina čtenářů patrně bude souhlasit, že cesta na hory a ještě spíše z hor patří k jedné z nejhorších částí lyžařské dovolené v zahraničí. Nezáleží přitom ani tak na tom, zda vzdálenost překonáváme autem, autobusem nebo letadlem, neboť i když každý ze zmíněných prostředků má své výhody, celkově se ve všech musíme připravit na bezpočet hodin sezení, případně přestupování, zastavování a čekání. A přesun ve zmíněných dopravních prostředcích je o to otravnější, když víme, že již skoro dvě stě let existuje železnice. Tedy způsob, jak se do cíle dostat efektivněji, pohodlněji a bezpečněji. Ovšem taky způsob, který v 99 % případů nelze využít.

První recenze z roku 2009, která vyšla ve SKI magazínu – leden 2010 (str. 114)
(aktualizace k roku 2015 je připojena na konci článku):

Sen o běžném cestování na hory po železnici sníme u nás v redakci již pěkných pár let. Bohužel nežijeme ve Švýcarsku, a proto je nám jasné, že ještě mnoho let zůstane v tomto směru jen u snění. Však si stačí představit, jak rozespalí, v šest hodin ráno kupujeme na pražském Hlavním nádraží lístek na vlak do Krkonoš se slovy: «Něco abych byl v devět na svahu.» Smích bychom v ten okamžik pravděpodobně uslyšeli i od podnapilých bezdomovců. Přesto se nevzdáváme a přes všechna úskalí občas zkoušíme u dráhy štěstí. Není to tak dávno, co jsme ve SKI magazínu popisovali cestu vlakem Praha – Zurich – Svatý Mořic, která, pokud zamhouříme oči nad cenou lístků, představuje velmi slušnou alternativu dopravy do Švýcarska. A nyní jsme si pro vás připravili ještě těžší kalibr. Pro lyžaře pravděpodobně nejefektivnější vlakový spoj, který lze v nabídce Českých drah najít. K dokonalosti mu sice mnoho chybí, i tak ale působí v podniku, kde ředitel jezdí ve voze za čtyři miliony, přičemž «jeho» firma prodělává jen na soupravách Pendolino půl miliardy ročně, jako zázrak. Co na tom, že vagónky na této trase jezdí snad již od dob Františka Josefa, že se za tu dobu mnoho nezrychlily a že i interiér pamatuje většinu období vlády jedné strany. V kontrastu s pantografy, přeplněnými rychlíky a zpožděnými soupravami všech typů snese tento vlak srovnání se standardy pětihvězdičkových hotelů. A abych trochu napravil mírně pesimistický úvod, nechám se nyní inspirovat Járou Cimrmanem a prozradím hned na začátku «závěr celé detektivky». Po železnici jsme se rozhodli dopravit do slovenského Popradu a abychom po Českých drahách nechtěli málo, mimo nás, lyží, bot a výbavy na týden lyžování jsme po nich chtěli odvézt i vůz Peugeot 407. I když to vypadá neuvěřitelně, státní podnik všechna naše přání splnil, cesta proběhla bez problémů, byla pohodlná, souprava jela na čas, nemuseli jsme se bát krádeže a ještě jsme ušetřili. Že vás zajímají podrobnosti? Tady jsou. 

Spánek místo řízení, to zní dobře

Půjčený Hyundai zvládl cestu do Popradu stejně skvěle, jako my v redakciVlakem na Slovensko je možné cestovat prakticky kdykoliv, použiji-li odkazu na výše zmíněnou větu, pak vlastně častěji než do Krkonoš. Do Bratislavy jezdí slavné Pendolino, směr Poprad hned několik vlaků denně, přímé spoje míří i do Žiliny, Košic, Bánské Bystrice a mnohých dalších měst. Lyžaře by však měl nejvíce zajímat spoj EuroNight Slovakia jedoucí přes Poprad do Košic. K jeho devízám patří to, že jede přes noc, je lehátkový a umožňuje přepravu osobních automobilů. Pokud se chystáte vyzkoušet víkendovou lyžovačku v Tatrách, stačí do něj naskočit v pátek ve 22.00 na peróně Hlavního nádraží (ano, toho co se již roky rekonstruuje a vypadá stále hůř a hůř), ulehnout, v půl osmé v Popradu přestoupit na električku a v osm si v Tatranské Lomnici vychutnat raňajky.

Druhou variantou, kterou jsme využili my, je jízda spolu s osobním vozem.To sice vyžaduje příjezd na nádraží o dvě hodiny dřív, ale zase to umožňuje otestovat spolu s kvalitou slovenské železnice i úroveň tamních silnic. Naložení vozu je otázkou pár minut, jen doporučujeme si předem zjistit, jak se u vašeho miláčka vypíná pohybové čidlo spojené s alarmem. Nás na povinnost vyřadit tuto funkci z provozu upozornil až personál Českých drah, přičemž po naší odpovědi, že vůz vlastníme jen pár hodin, a tudíž netušíme, kde se co ovládá, jsme museli původ zapůjčené 407 dlouze dokládat. Jízda s autem má tu výhodu, že veškerá zavazadla, lyže i vše ostatní je možné nechat v uzamčeném voze a odpadají proto starosti s přepravou kufrů, batohů a zimní výbavy. Navíc po naložení na autovůz máte ještě minimálně hodinu času, kterou můžete strávit jak v některé ze žižkovských hospůdek, tak již v lůžkovém voze spojeném po celou dobu jízdy i přesunů s autovagónem – to aby se auto neztratilo vám, nebo vy autu. Samotná cesta probíhá tak, jak je u dálkových lehátkových spojů zvykem, ovšem s tím, že vagón je po celou cestu zamčen a až do Popradu do něj žádní cestující nepřistoupí, ani z něj nevystoupí. Pohodlí bdících i spících zajišťuje po dobu jízdy steward, průvodčí nebo chcete-li správce vagónu, kontrolující lístky, uvádějící cestující do kupé, prodávající pivo, vodu i drobné pochutiny a starající se rovněž o to, aby před vystoupením každý stihl jak ranní hygienu, tak svléknout povlečení. 

Bohužel, zadarmo to není

Jak je patrné, celý příběh o cestě vlakem z Prahy do slovenských hor vůbec nezapadá do konceptu a povahy většiny služeb Českých (a pravděpodobně ani Slovenských) drah. Proto snad ani nepřekvapí, že alespoň jednu stinnou stránku lze objevit poměrně záhy. Ano je jí cena. Dobré je, že k tomu, abyste do Popradu mohli jet, nepotřebujete ani jednu z mnoha slevových karet, v jejichž platnosti, ceně a funkci se většinou nevyznají ani drážní pokladní.Špatné je, že cena lístku pro dvě osoby je vyšší než náklady na benzín.

Uznávaný internetový plánovač tras ViaMichelin spočítal dobu jízdy autem z Prahy do Popradu na šest a půl hodiny. Vlak jede jen o hodinu déle a proti nákladům vykalkulovaným Michelinem stojí zpáteční jízdenka pro dvě osoby o téměř 800 korun více. Samozřejmě, že ani nedomýšlíme, na kolik vlak přijde při rodinné dovolené, neboť každá další osoba zaplatí dráhám 1097 korun navíc, zatímco náklady na benzín případně naftu nestoupají. Je to škoda. Ještě v loňském roce byl rozdíl oproti autu pouhé dvě stokoruny a ten již byl, při započtení pohody, spánku a chlazeného piva, zanedbatelný. Zdražení bohužel atraktivitu autovlaku značně snížilo.


Aktualizace k roku 2015: Na chlup stejnou cestu jako v roce 2009 jsme zopakovali o 6 let později. A výsledek? Nezměnilo se vůbec nic. Kritika i chvála z předchozího textu zůstává v platnosti. Trošku zdražily lístky, trošku pohodlnější byly vagóny. Čas jízdy je stejný. Stejně jako jízdí řád. https://www.cd.cz/mezinarodni-cestovani/specialni-nabidky/autovlaky/-4106/

 

Autovlak Praha–Poprad

Jízdní řád:

  • Praha odjezd: 22.00 (příjezd Poprad–Tatry: 5.30)
  • Poprad–Tatry: 22.38 (příjezd Praha: 7.09)

Cena

  • Jedna cesta
    Řidič + auto: 1 497 Kč + 339 Kč (lůžko)
    Každý spolucestující: 566 Kč + 339 Kč
  • Zpáteční jízdenka
    Řidič + auto: 2 587 Kč + 679 Kč 
    Každý spolucestující: 1 132 Kč + 679 Kč

Vzdálenost: 578 km

Auto Praha–Poprad

Cena

  • Jedna cesta: 1200 Kč
    (+ týdenní slovenská dálniční známka cca 130 Kč)

Čas: 6.20 hod.
Vzdálenost: 560 km

(Visited 11 times, 1 visits today)