Lyžař Jakš si užívá cyklistické léto

Hned po skončení zimní sezony, v níž dosáhl životní osmé příčky v Tour de Ski, odpočíval a pak vyrazil na kolo. „Deset dní na Mallorce s týmem, dlouhý hodiny šlapání v klidu, to bylo ideální na zahájení zátěže.“ Od té doby pak zabudovali s trenérem Miroslavem Petráskem kolo do tréninkového plánu. „Rychlosti ani délky tratí neřeším. V kopci si dám víc, ale nehrotím to. Odpoledne pak mívám často ještě běh nebo posilovnu.“

Hlídá si jen tepy a hodiny v sedle – za necelé dva měsíce jich má už téměř sedmdesát. Půlku na silničním a půlku na horském kole.
V terénu si také zapsal dva úctyhodné výsledky. Sedmé místo v kratší verzi 70 km slavného Krále Šumavy. Tam nadělil parťákovi Lukáši Bauerovi deset minut a kromě řady bikerů porazil i olympijského medailistu v triatlonu Jana Řehulu. „Nebyl jsem ještě úplně ve formě, ale moc si toho vážím. Konkurence tam byla hodně silná.“ Pro týmové barvy formace Nissan Dolák získal dokonce i vítězství v 50 km maratonu Cyklo Maštale.

Tam jel na závěr desetidenního puťáku na kolech s běžeckou reprezentací. Celý konvoj mířil z Liberce přes Horní Brannou, Letohrad do Nového Města na Moravě a pak k Litomyšli. „Začalo nás čtrnáct i s mladíky, ti měli o něco kratší jízdy,“ vypráví. Ráno se sbalili a vyrazili, trenéři seděli v doprovodném vozidle. A druhý den nanovo. „Pár dní jsme taky strávili v jednom místě a tam jezdili i na kolečkových lyžích. Jednu etapu jsme měli na horáku šest hodin v sedle. Celkem jsme si dávali, ale nástupy se zase nekonaly, to ne. Měl jsem víc najeto, takže roviny jsem hodně tahal,“ vypráví.

Jak by ne, musel vzít roli lídra, neboť Lukáš Bauer mu odpadl. Nejprve z profitýmu, kde se před letní sezonou nedohodl na podmínkách. „Druhý rok už jsem tu byl mazák, takže jsem se začlenil dobře i bez něho,“ netrápí se Jakš. Jenže pak ho ztratil i z lyžařské výpravy. Třetí den si Bauer totiž při fotbálku vážně pochroumal kotník a musel domů. To Jakš zažil nehodu jen na materiálu. Minulou sobotu na mistrovství republiky v terénním triatlonu Xteře v Ostrově sice úspěšně vyplaval z vody, ale na kole hned v prvním kilometru namotal řetěz a zabalil.

„Čekají mě ještě tři závody Kola pro život na Lipně, Karlštějně a Zadově a tím to končí,“ plánuje. Už příští týden totiž míří poprvé za sněhem, do tunelu v německém Oberhofu. „Těším se, že získáme pocit sněhu dřív než obvykle. A odlehčíme kloubům z běhání po suchu. Mají tam dobré podmínky, ale víc než dvě hodiny v kuse se jezdit nedá,“ chystá se.

V rámci cyklistického léta vyrazil také na dva dny na Giro d´Italia sledovat „skorošvagra“ Romana Kreuzigera. „Ale ani jsme tam s ním nepromluvili. Vím sám, co to je, při podobném závodě, když si s vámi každý chce povídat a vy potřebujete odpočívat.“ Ani doma v šumavských Prášilech s Kreuzigerovou sestrou Helenou, která se tam stará o rodinný penzion, jejího bratra cyklistickými otázkami netrápí. „Probíráme i jiné věci než sportování.“

Sám se teď cítí ve velmi dobré pohodě. Obvyklé zdravotní neduhy se mu zatím vyhýbají. „Klepu na dřevo, zatím jo. Nejtěžší je ale vždycky přechod na podzim. Máme těžká soustředění nahoře ve vysoké výšce i dole. Počasí bývá horší, to jsem zkrátka nemoci náchylnější.“

(Visited 1 times, 1 visits today)