Lyžařské chyby a mýty

Zkušenosti z celého mého lyžařského života a zejménařada sezón pořádání workshopů Vylepšovacího lyžování mněpomohly specifikovat řadu lyžařských omylů. Mnohé docelazásadní chyby lyžařů vyplývají ze stále se opakujícíchcvičitelských a trenérských rad, ze kterých se po letechopakování staly jakési podivné fosílie – mýty. Pokusím se tynejzřejmější a nejznámější zde uvést. Myslím, že účastnícinašich lyžařských workshopů je dobře znají aže se nám je na našich lyžařských setkáních společně daříodstraňovat. Pokud mluvíme o chybách a jejich odstraňování,hovoříme především o těch, které bezprostředně souvisejí sezatáčením na sjezdovkových lyžích. A pokud se někomu budezdát, že polemizuji s lyžováním závodním, tak to nenínáhoda. Principy lyžování, o kterých se máme bavit, jsouv podstatě úplně stejné pro lyžaře z radosti =pohodáře i lyžaře ze ctižádosti = závodníka.

Nesprávný základní lyžařskýpostoj

Snad 95 % lyžařů stojí na lyžíchšpatně. Bohužel se chybný postoj v praxi působením mohacvičitelů a trenérů spíše upevňuje než že by se "léčil".Prvním všeobecně tradovaným mýtem je pokyn "PŘEDKLOŇSE! DOPŘEDU! A KOLENA DOPŘEDU". Trenéři tímto dobřemíněným, ale v důsledku škodlivým pokynem "pošlou"lyžaře do takové pozice, kdy se namísto dosažení žádoucíhopředozadně vyváženého postoje "zavěsí" do předklonua do jazyků bot. Lyžaři si takto zafixují nesprávný lyžařskýpostoj, který jim neumožní pohotové reakce při řešenírozmanitých situací. Tato chybná poloha pánve a vlastně celéhotěla pak neumožní včasné zahájení oblouku naklopením lyží.V důsledku toho nedojde k co nejrychlejšímu nárůstu tlakuz/do vnější = řídící lyže a k jejímu spolehlivému ovládání.To má důsledek – lyžař tím neumožní dostatečné zakrojenía prohnutí lyže, a tím i potřebné zavření oblouku. K tomupak ještě dále přistupuje nedostatečný odklon trupu anedostatečné vklonění pánve do oblouku, nežádoucíprotirotace, nestejně zahraněná vnější a vnitřní lyže, tzv.A-postavení. Jak je to tedy správně?

V každé situaci by měl býtpostoj lyžaře vyvážený! Všechny síly jdoucí z lyže dolyžaře a jeho následná silová reakce do lyží by měly probíhatstále přibližně středem chodidla a co nejblíže těžištitěla. Pokyn trenéra by tedy měl znít "dopředu", myšlenoovšem celým tělem, s důrazem spíše na "vnější bokdopředu", a to tak, aby spojnice kyčelních kloubů byla conejvíce rovnoběžná s povrchem svahu a zároveň kolmá kesměru jízdy. Tenhle člověk toho musel hodně nacvičit na suchu, aby se tam na lyžích dokázal takto srovnat...

Nesprávné zatěžování lyží

Je až zarážející, nakolik se mezilyžaři v Česku (zdá se mi, že v tomto jsme ve světěopravdu výjimkou) ujala a stále je šířena snad nejškodlivější"carvingová víra" spojená s jízdou na již víc neždeset let "nových" carvingových lyžích. Dalším mýtemje tedy tvrzení, že "CARVING je zatáčení na převážnězatížené vnitřní lyži". To sice snad opravdu platí, alejen pro docela specifickou disciplínu, kterou je funcarving. Moderní lyžování na carvingových lyžíchje ale v podstatě jen dokonalejší konstrukcí lyží apodstatným zmenšením jejich rádiusu velmi usnadněné využívánístále stejných impulzů, kterými lyžař při snaze na lyžíchzatočit na lyže působil vždy. Jakými impulzy tedy lyžař na lyže působí? Jeto:

a) naklopení lyží na hrany

b) změny v jejichzatížení/odlehčení

c) více nebo méně intenzivní rotační impulzy

Z mnoha důvodů, především zákonů fyziky, fyziologie člověka, biomechaniky a dalších, je jednoznačně výhodnější zahájení a vedení oblouku po vnější lyži. Ostatně každý třeba jen trochu zkušený lyžař si to mohl, zejména v těžších podmínkách, mnohokrát ověřit.

Silové působení lyžaře na lyže

Je až zarážející, jak málo lyžařivyužívají toho, co jim moderní konstrukce a tvar lyží umožňuje.Třetí mýtus: Častým požadavkem trenérů je pokyn"ZABER!", který je spojován s požadavkem vyvoditaktivně tlak do lyže. Co a jak bych měl udělat? Tomuto pokynunerozumím a doposud mi to nikdy nikdo uspokojivě nevysvětlil.Podle mě je neproveditelný, protože když stojím (nebo jedu), taknevím, jak mám "zabrat" ve smyslu vyvodit sílu do lyže. Jeovšem pravda, že jsem v této souvislosti na kopci neustálekonfrontován s pokusy svěřenců různých trenérů tak činitzapojením zbytečného vertikálního pohybu spojeného s pokusyvyvodit tlak do lyží pokrčením kolen. Požadavek "zaber!" jez hlediska cíle, který lyžováním sledujeme, přece inelogický, protože principem závodní jízdy je projet danou traťv co nejkratším čase a principem pohodáře je s co největšíradostí a co nejmenším vynaložením síly najezdit co nejvícekilometrů. Tedy u obou v co nejúspornějším silovém režimu,u obou s vynaložením co nejméně práce na daném úseku trati.

Jak to tedy je správně? Když dámlyži impuls k zatáčení (souměrným naklopením obou lyží),tak na mne začne působit z lyže síla, proti níž mohupůsobit v podstatě jen tím, že té síle odolávám. Tutosílu mohu aktivně ovlivňovat pouze tím, že se naučím vícenebo méně naklápět lyže. Případně ještě můžeme regulovat(snižovat) sílu driftováním lyže. Čtvrtým mýtem je pokus o "procentuálnívyjádření poměru zatížení vnější a vnitřní lyže."Tento poměr nelze stanovit žádnými pevnými čísly, platí pouzeto, že v lehčích podmínkách (na mírnějším svahu,optimálně vodivém povrchu, v nižší rychlosti) je poměrzatížení vyrovnanější než na prudkém ledovatém svahu přivelké rychlosti. V rámci průjezdu oblouku se v závislostina povrchu může (na setiny vteřiny) zatížení měnit. Snadjediný moment, kdy se s jistotou dá vyčíslit zatíženílyží, je fáze přechodu z jednoho do druhého oblouku, kde namoment (možná jen na setinu vteřiny) bude zatížení 50:50. Jakéje tedy správné rozložení váhy? Rozhodně vždy platí pravidlo,že pro bezpečnou jízdu musí vždy být rozhodující, tedyřídící, nekompromisní a pevné vedení lyže vnější.

Nesprávné (nadbytečné) pohybypři zatáčení

To je asi nejdiskutabilnější částmé úvahy. Jak správně zatáčet? Ta pomoci aktivního pohybushora dolů nebo zdola nahoru? Nebo bez vertikálního pohybu? Začítpohybem kolen a pak připojit pánev? Nebo pouze aktivní pracípánve? Nejprve padnout do oblouku jako šraňky a pak teprve trupodklonit? Nebo naklopit lyže a tělo současně s odklonemtrupu? Časté jsou i pokusy o dotočení oblouku vkloněnímhorní části trupu a ramen do oblouku.

Úplně přesný návod na optimálníoblouk nemůže existovat, protože vynikající lyžař řeší vždykonkrétní situaci v podstatě intuitivně, a to podle podmínek– kvality terénu, tvrdosti povrchu, sklonu, šíře a délkysvahu, podle rychlosti kterou jede i podle charakteru lyží, nakterých jede a nakonec i podle svého úmyslu. Co je tedy podstatné?V první řadě by vše mělo být podřízeno dvěma základnímúkolům – udržení rovnováhy (a tím i bezpečnosti lyžaře) azajištění co nejpřesnějšího ovládání lyží z hlediskasměru a rychlosti jízdy. Tomu musí být podřízeny všechnyčinnosti každého lyžaře v první řadě. Je zároveňznámo, že právě nejlepší zvládnutí těchto dvou požadavkůvede ke klidné jízdě, ať už se jedná o závod nebo o krasojízdua radost pohodáře. Jízda má být co nejekonomičtější,s vyloučením všech nadbytečných pohybů rameny, hlavou,rukama i pokusů o stranový pohyb kolen, právě tak jakonahrazování obvykle nedostatečného horizontálního pohybu pánve(pohyb těžiště těla mimo lyže dovnitř oblouku) pohybemvertikálním nebo předozadním (časté přisedání na patky). Pátýmýtus: "Protirotace – předsunutá vnitřnínoha/lyže, vnitřní bok a vnitřní rameno – je žádoucí neboalespoň je to nutné zlo." Zde už mnoho let tvrdím, žeprotirotace rozhodně není žádoucí! Koneckonců všeobecný avelmi zřetelný vylepšovací úspěch "volantu", fenoménuvšech VL-Workshopů, to dostatečně dobře dokazuje. Poněkudodlišné stanovisko je možno mít k "nezbytnosti – nutnémuzlu" protirotace v subjektivně krajních polohách. Jak je to tedy správně? Dodržetpřísně frontální postoj v oblouku je nanejvýš žádoucí.Tato schopnost je však velmi závislá na připravenosti tělalyžaře. Z většiny fotografií špičkových lyžařů jezřejmé, že se právě na tuto schopnost velmi intenzivněpřipravují. Zvládnout "srovnání vnitřní lyže pod sebe" jepři tom opravdu značně zapeklitý problém, daný rozsahempohyblivosti, pružností i silou.

Postoj k životu a k lyžování

Ze všeho nejdůležitější je mítz lyžování co nejvíc radosti. Největší ze všech mýtů tedy zní "Jsem užna nějaké lyžování, natož na nějaké vylepšování starej!"Tak tento mýtus je ze všech nejblbější! Protože čím je člověkstarší, tím je pro něj snaha o vylepšování něčeho, na coneměl v životě dostatek času nebo příležitostí,cennější! Myslím, že vy, kteří si tady teď čtete, víte očem mluvím. 🙂 No a pokud tenhle mýtus taky považujete zahloupost, podívejte se na můj web. Najdete tam nabídku lyžařských workshopů –příležitostí k vylepšení svého lyžování, ať už sejedná o začátečníky nebo o hobby lyžaře směřujícík závodění v Masters.

(Visited 187 times, 3 visits today)