Neznámý Damüls. Zasněžený rakouský rekordman

Neznámý Damüls. Zasněžený rakouský rekordman

Zdroj: Bregenzerwald Tourismus

V Alpách najdete tři typy lyžařských středisek. První jsou velká a známá typu Zillertalu nebo Les 3 Vallées, druhá malá a ukrytá, o jejichž existenci možná nemáte ani tušení. A pak jsou tu místa mající ambici vás překvapit. Tak jako Damüls.

Neznámé rezorty mají jedno společné. U všech platí, že čím méně o nich víte, tím zábavnější je lyžování v nich. Musíte vše prozkoumat, vypátrat a hlavně: projezdit. Řekneme-li Vorarlbersko, každý lyžař si představí světoznámou oblast Lechu, Zürsu a St. Antonu, od minulé zimy propojenou do největšího rakouského střediska Ski Arlberg (305 kilometrů sjezdovek / 87 vleků a lanovek).

Celá oblast Vorarlberska je vyhlášeným freeridovým rájem. Damüls není výjimkou!

Perfektní a Čechy oblíbená je také Silvretta Montafon se 138 kilometry tratí a mnoha lákavými freeridovými i touringovými terény. Jenže tím známost zdejších míst končí.

Pokud bychom po vás chtěli vyjmenovat další střediska, dost možná bychom vás tím přivedli do úzkých. Přitom oblast mezi Bodamským jezerem a tyrolskou hranicí rozhodně má co nabídnout.

zum Verschenken als Gutschein auf YEAY, dem neunen Onlineshop mit Videos zu den Produkten …www.facebook.com/OsmoTime

Zveřejnil(a) Stefan Sutterlüti dne 26. únor 2017

Dostatek sněhové pokrývky

Prvním důvodem k návštěvě Vorarlberska je sníh. Konkrétně jistota, že ho bude dostatek. Bregenzský les patří k jedné ze sněhově nejbohatších oblastí Evropy, za což vděčí poloze na hranici Alp. Zdejší (vlastně nikterak vysoké) kopce jsou de facto první na ráně. Pokaždé, co se vlhký, zimou prochlazený vzduch přicházející od Bodamského jezera opře o stěnu Arlbergu, zastaví se oblačnost právě zde.

„Průměrně u nás spadne přes devět metrů sněhu za rok.,“ říká Pascal Keiser, jenž má ve středisku na starosti marketing. Sympatický chlapík svým tvrzením sice nezapře svou profesi, nic to ale nemění na faktu, že v Damülsu sněží opravdu hodně.

Zdejších devět metrů je úctyhodné číslo bohatě postačující k tomu, abyste si v rezortu připadali jako ve sněhovém království. Pro srovnání, nedaleký St. Anton am Arlberg, mekka freeridistů, se většinou nepřehoupne přes třímetrovou kótu. A stejně tak Svatý Mořic nebo Sölden.

Zdroj: Bregenzerwald Tourismus

Tak trochu jiný kraj

Z pohledu lyžařů začalo psát středisko zajímavou historii v roce 2007. To pod ikonou areálu, vrcholem Mittagsspitze (2095 m), vyrostly lanovky Elsenkopf a Hohe Wacht. Dvojice sedaček nijak extrémně zajímavá z pohledu lyžařských terénů, o to důležitější v logistice areálu. Jejich spuštěním byl vytvořen první krok k propojení vysokohorského Damülsu (1431 m) s údolním Mellau (710 m) a tím vzniku areálu s více než sto kilometry tratí.

Od roku 2010 tedy záleží jen na vás, zda k nástupu do střediska využijete přízemní Mellau, nebo dvakrát výše položený Damüls. Odevšad máte v dosahu stejnou porci sjezdovek. Jen s tím rozdílem, že v prvně zmíněném budete z Čech o půl hodiny dřív. V Damülsu si zase užijete horského charakteru, útulných hotýlků a bydlení přímo na kopci.

Kupy sněhu a bohatý výběr sjezdovek každopádně nejsou jediná lákadla tohoto koutu Rakouska. Damüls, stejně jako celá oblast Vorarlberska, sice formálně patří mezi devět spolkových zemí našeho jižního souseda – bez pochyby je ale z nich tou nejzvláštnější. Může za to jednak historický vývoj, a pak také geografické podmínky.

Ve své moderní podobě existuje region od roku 1861. Od zbytku země ho však odlišuje jazyk (místní používají alemanštinu, s níž se hovoří ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku), naturel i historie. V roce 1919 nechali obyvatelé Voralberska dokonce hlasovat o připojení k sousednímu Švýcarsku. Pro odtržení se jich tehdy vyslovilo na osmdesát procent. Sto let staré referendum samozřejmě pranic nevypovídá o politickém a národním cítění dnešních Voralberčanů. Dobře vystihuje jen jakousi jinakost regionu.

Zdroj: Bregenzerwald Tourismus

Odlišný naturel poznáte okamžitě. Jste-li v Rakousku častými hosty a rádi byste okusili něco jiného než klasiku v podobě Štýrska, Tyrolska či Korutan, je zdejší – po Vídni nejmenší spolková země – ideální volbou. Navíc ležící blíž, než se může zdát. V případě trasy před Mnichov je to sem z Prahy 620 kilometrů (z toho 552 km po dálnicích), což je – i co do délky jízdy – v podstatě srovnatelný dojezd jako třeba do Ötztalu.

Jdu na sever, vracím se z jihu

Damüls je po stránce lyžařských možností perfektní destinací jak pro víkendové zastavení, tak vícedenní dovolenou. Na své si v něm přijdou kávičkáři, rodiny s dětmi, polykači kilometrů i freeridisté. Nováčkům v rezortu bude možná chvilku trvat, než se zorientují. Centrální spleť sedaček nad samotnou vesničkou není z nejpřehlednějších.

Ovšem zase se netřeba bát moc. Trochu zmatku dělá jen silnice, přes kterou nevede most. Často tedy vyjedete na sever a vrátit se musíte z jihu. Trochu jako na pólu.

Hned nad výše položeným z dvojice centrálních parkovišť najdete první velkou chloubu rezortu. Moderní šestisedačku Sunnegg s modrou bublinou (podle té si ji zapamatujete) a pod ní vedoucí černou pistu se sklonem 73 procent. Rozhodně stojí za vyzkoušení. Po obou stranách navíc objevíte povedené stráně ideální k freeridovému odbočení.

Ve svahu pod Portlahornem se ve čtyřhvězdičkovém hotelu Alpenstern nachází i jedna z doporučení hodných restaurací. Na terase s výhledem na nevelké centrum vesnice s kostelíkem si můžete vychutnat typickou vorarlberskou kuchyni, domácí dezerty a prohlédnout si sněžné dělo – hvězdu sociálních sítí. Jeho trysky totiž míří přímo do dráhy dvousedačky Oberdamüls, a to ze vzdálenosti několika málo metrů. Když lanovka jede, není to problém. Když ale na pár minut zastaví…

Až se v kotlině nad Damüls rozkoukáte, doporučujeme pustit se dál a prozkoumat rezort v celé jeho stokilometrové kráse. Třeba vás bude bavit členitá červená zpestřená skoro stometrovým tunelem podél Gipfelbahnu. Nebo si dáte do těla na trojici svižných sjezdovek pod Hohes Licht. Našimi favority jsou dvě červené tratě podél lan na Wildgunten.

Patříte-li ke zdatnějším lyžařům, rozhodně byste měli okusit pár výletů mimo značené tratě. Ať už na vlastní pěst, s guidem, nebo s využitím nabídky zdejší školy. Každý čtvrtek od prosince do dubna se lze na desátou dopolední připojit k malé skupině, jež se pod vedením instruktora vydává objevit to nejlepší, co lze v daném týdnu sjet. Cena je 48 eur a v případě potřeby vám zdarma půjčí lavinový vyhledávač.

Text: Jan Klouček