Petr Záhrobský: "Doma nejste nikdy prorokem"

Petr Záhrobský: "Doma nejste nikdy prorokem"

"V Argentině devátá ve sjezdu? No dobře, vylepšila si body…Ale tam se jely dva kvalitní obřáky amerického poháru, ve kterých se opravdubylo s kým měřit! Proč tam nestartovala? Nevím. Nikdo neví." Takokomentoval Petr Záhrobský zprávu, kterou pustil před začátkem sezony do médiíSvaz lyžařů. Podle ní se naše nejlepší lyžařka rapidně zlepšilav rychlostních disciplínách a do olympijské sezony nastupuje v dobréformě. Podle otce a bývalého trenéra dnes paní Strachové ale nadále pokračujevýkonnostní stagnace kdysi světové slalomářky, která jezdila výborně i dalšídisciplíny – obří slalom, super G a kombinaci a prosazovala se v nich veWorldcupu. Je patrné, že Záhrobský vnímá realitu českého lyžování odlišně nežlidí, kteří se v něm také pohybují.

Vy jste určitě rád, že už Šárku netrénuje její partner, dnes vlastně manžel, AntonínStrach. Ale kdo je vlastně její současný trenér Klaus Mayrhofer? Existují naněho nějaké reference?

Mayrhofera znám od vidění ze Světového poháru. Byl to můjkonkurent, byl u přípravy soupeřek, ale nikdy jsme spolu nekomunikovali. Onbýval součástí rakouského týmu, byl to jeden z mnoha. Měl třeba natréninku na starosti časomíru, nebo stavěl slalom, nebo odpoledne vedl kondičnítrénink… Samostatně jsem ho ale s nikým pracovat neviděl. Tov Rakousku ani nejde a nebo jen zcela výjimečně. Tam se trénujev týmu, kde má každý svoji dílčí úlohu. Mayrhofer z toho týmu vypadla tak byl vyhledán lidmi z okolí naší mistryně světa. Není to nicneobvyklého, fluktuace je v těchto velkých týmech, jako mají Rakousko,Německo, Francie nebo Kanada, veliká. Je to o známostech, o mezilidskýchvztazích, ale i o penězích, protože třeba v Rakousku či Německu si itakový trenér jako Mayrhofer mohl slušně vydělávat.

Problém vidím v tom, že on nikdy individuálním způsobemnetrénoval, ale ani jím nežil. Je totiž potřeba vědět, že trénovat tak, jako todělá Kostelič, Gutt, nebo jako to dělal Pärson a třeba taky já, to je něcozcela jiného, než natočit na kopci video a tím to pro mě dneska zhaslo.Individuální příprava je daleko náročnější, než týmová. Absolvoval jsem s Rakušanamanějaké tréninky a třeba to, že ráno jezdí a večer si pak sednou a u videa torozebírají, je pro mě nepředstavitelné. Mayrhofer v tom pokračuje, ovšemjá to nepovažuji za dobré. To pak závodník jezdí třeba celý den špatně a dozvíse to až večer. My jsme trénovali jinak. Závodnice sjela slalom a než vyjelavlekem nahoru, už věděla, co bylo špatně. Takový trénink je postavený na úplnějiných základech. Intenzita působení na závodníka se nedá s týmovýmpojetím vůbec srovnávat. A když si to trenér nikdy neprošel, trénoval vždypouze v týmu, může se snažit sebevíc, ale trenérský úspěch a zlepšenízávodníka zůstává velkou otázkou. Ano, my jsme trénovali tvrdě, velmi náročně,ale nebylo to za hranicí únosnosti, jak dnes někteří rádi říkají. A neslo to ovoce!Jenomže Strach ani Šťastný na to nedokázali navázat. Polevili, takže našemistryně světa má asi dnes pohodičku, ovšem její dřívější výkonnost už je vnenávratnu.

To ale není rozhodně chyba závodnice, to je chyba jejíhotýmu, který si tyhle věci neuvědomuje a nebo si je nechce připustit. Přitomdnes už jsou tady fakta. Vloni byla Strachová jedinkrát v desítce, sezonupřed tím to bylo ještě horší. Prosím vás, osmá místa jsme spolu jezdilipravidelně a novináři ohrnovali nos se slovy: "Zase osmá?!" My jsme přece měliúplně jiné cíle. A ty se plnily!

Mayrhofera ale nevnímám negativně. Ovšem napravovat to, copředchozí dva po sportovně-technické stránce doslova zničili, je nadlidský atěžko řešitelný úkol.

Už je to přece jen pár let, co jste Šárku Záhrobskou, dnesStrachovou, trénoval. Dosáhli jste fantastických úspěchů, které už těžko někdo někdy v ČRzopakuje, byli jste na naprostém výkonnostním vrcholu. Není tedy zákonité, žepo něm přišel určitý útlum? Nebo se podle Vás daly ty skvělé výsledky jezditještě dalších pár let?

Daly. To nebyl přirozený pokles výkonnosti. Závodnice mohlao medaile jezdit dál. Podívejte se třeba na Veroniku Zuzulovou vloni, abychompořád nemluvili jenom o naší závodnici. Vždyť ona je pořád v té šestce,maximálně v destíce, když tedy neudělá nějakou hloupost. Nezměnilatechniku, jezdí pořád stejně. Jistě, dneska už je to kus ženský, takže určitérozdíly tam zákonitě jsou, ale s tím se musí popasovat. A ona to dokázala.Já ji znám velice dobře, vždyť jsme proti nim jezdili od mala. Zuzulová má přidobře rozjetých prvních kolech někdy problém se závodnickou hlavou, ale loni itento problém vylepšovali. Taky nikdy neměla tak dobrý obřák a ostatnídisciplíny jako závodnice Strachová dříve. Ale ve slalomu si už řadu let držívelice vysoký standard. Protože svoji dobrou techniku nijak zásadně nemění.Jezdí stabilně do deseti a když má štěstí, vyjde to třeba dvakrát za zimu tak,aby vyhrála svěťák. O tom slalom je. A musím říci, že si to velmi zasloužila!

Nás chodili kdysi okukovat Švédi, tahali ze mě rozumy, kdyžjim Záhrobská dávala dvě vteřiny. Samozřejmě tam bylo pořád co zlepšovat, vždy je co zlepšovat. Chtěl jsem třeba, aby ještězesílila. Aby měla razantnější nájezd do oblouku… Ale v základu to mělavýborně naučené. No, když s tím dělala bedny ve svěťáku, když s tímudělala mistryni světa, tak to špatné rozhodně nebylo! Nebo si myslíte, žemistr světa může mít špatnou techniku, jak se pak začalo učelově říkat?Zeptejte se Kosteliče, jak si ji pamatuje? Vím přesně, co vám řekne.

Když začal Šárku trénovat Pavel Šťastný, v rozhovorupro SKI magazín řekl, že je třeba od základu změnit její slalomovou techniku,protože takto už se dnes nejezdí a je to pomalé.

To ale byla katastrofalní blbost, viďte?! A jak servilně nato naskakovali novináři a další rádoby odborníci a trenéři… Ale bohužel se totaké všechno potvrdilo. To jeho "driftování" byla cesta do pekel. U chlapů jeto trochu jinak, brutalita obřáků, jejich náročnost, je jinde. Ale ženynemívají tak extrémní kopce a tam se vykrajovat, chcete-li kárvovat, dá.Předělávat původní techniku byl holý nesmysl! Závodnice tím ztratila skluz,v obloucích brzdila a nebylo to dobře vyjeté. Přitom na ženských tratíchbývá branek na "driftovaní" minimum. Takové brány je možná lépe podjet. A kdyžje podjede, protože to držíte na hranách, tak je to pořád lepší, než když sebrzdí v každém oblouku.

Opakuji, podívejte se na Zettelovou, na Rieschovou a třeba ina Schildovou. Měnily třeba ve slalomu posledních třech letech něco? Ne.Jezdí pořád stejně. Maria už nejezdí bez chyb, jsou tam i určitá pohybováomezení, ale ten základ je na velmi vysoké úrovni a dá se z něj pořádhodně vytěžit, ale i vítězit. Schildová je s výkonností ve slalomu někdezcela jinde, ale v principu to o ní platí také. Nebude měnit něco, co jivyneslo tam, kde je.

Nejhorší ale je, že návrat zpět k tomu, co Strachováuměla před čtyřmi lety, už nyní nebude jednoduchý a je i víc než velicesložitý. Šťastný, který nerozuměl technice nejen slalomového oblouku, jí"dokázal" změnit svalovou koordinaci. To tělo už teď funguje jinak. Odvyklo si i na dřinu… Strach, co bytrenér, si tenkrát myslel, že se i beze mě poveze v něčem, co dobřefunguje a bude to fungovat dál. Nerozuměli tomu, přestali u závodnice rozvíjetto, na co dlouho dřela. A dnes? Všichni vidíme, jak to dopadlo. Myslím, že ozměně techniky už přestali mluvit!!!

Měnit od základu způsob trénování je asi vždy riziko…

…Trénování ne, ale techniku, to ano! To je riziko. Tím spíšve vyšším závodnickém věku a při zažité technice. Troufám si říci, že úspěšnostje max. do 5ti procent.

Chtěla ode mě odejít, to ano. Byla to její volba ale iodpovědnost. Nechala se ovlivnit, byla v tom třetí osoba….. Ale technikují pak změnili následující trenéři! Muselo dojít k poklesu výkonnosti, protože neuměli navázatna to, jak jsme do té doby pracovali. Dnes si vzpomínám na sportovní citát:"Vítězný team se nemění." Bohužel, změnilo se i mnoho dalšího. Rozebírat tonebudu, ale snad jen k tomu "píár". Přestože se tým okolo závodnice honosí profesionálnímtiskovým mluvčím, je zde mnoho mediálních výstupů, které mají velmi dalekok zajímavosti, jsou ale i za hranicí bulvární "slušnosti", pokud můžemevůbec mluvit o tom, že bulvár nějakou korektnost může mít.

Vraťme se ještě k tomu způsobu trénování. Bylo by možnétak, jak jste kdysi trénoval vy, trénovat třeba tři nebo čtyři závodníkynajednou?

Ne. V té intenzitě, o jaké jsme mluvili, to není možné.Dovedl bych si představit dva. Ale pouze v tom případě, že to budou dvakluci, nebo dvě holky.

Byli by pro takové trénování dva svěřenci lepší než jeden?

To bych neřekl. Dalo by se to dělat maximálně ve dvou lidecha bylo by to přece jen o něco náročnější, protože ani dva lyžaři nejsou nikdystejní. Člověk ty rozdíly musí sledovat a v ten okamžik už se vlastně svýmzpůsobem věnovat každému zvlášť.

Když jsem slyšel, jaký olympijské medailistce zařídiliúžasný trénink s muži, že jezdila slalomy s Trejbalem… Za mě startovala v top 7, takžejezdila vždy na kvalitních, nerozbitých tratích. A na těch jsme také trénovali.Já nevím, v čem jí pomůže, když trénuje s devadesátikilovýmachlapama, který to mají úplně jinak postavený, ale i najetý, a po třetí jízdětrať vypadá jako tankodrom.

Co vlastně v současnosti děláte? Trénujete?

Pokud mi to zdraví dovoluje, mám nyní čas na své hobby.Víte, třiatřicet let tvrdého a aktivního lyžování je na mé kostře znát, a takpokud to jde, dělám i poradce. Radil jsem několika lidem, také MartinoviBendíkovi. To je nejlepší juniorský slovenskýsjezdař. Měl ale docela závažné zdravotní problémy, tak jsme si museli dátpauzu. Teď už by snad měl být zase fit, takže tu spolupráci asi obnovíme.

Ale to je pořád práce na více méně velmi amatérské úrovniv porovnání s tím, na co jsem byl zvyklý. Celé to samozřejmě tlačítatínek, moc by chtěli, ale….. Oni třeba mají dva páry sjezdových lyží, my jsmejich v Headu měli patnáct. Pak se dají vybírat ty nejrychlejší. Martinovijsem říkal: "Až se dostaneš na určitou úroveň, tak teprve zajdu do Headu ařeknu jim, že potřebujeme pořádné lyže." Ale zatím to nemá cenu. Musí se ještěhodně učit.

Teď zopakuji jednu myšlenku, pro některé kacířskou, kteroujsem hlásal i dříve. Rodiče jsou v tomto sportu alfa i omega a bez nich tonikdy nepůjde. Není možné je odstrkovat, ale naopak je do tohoto sportuzapojovat. Tudy vede jednaz cest.

A vrátím se ještě k Headu, k věcem, které mrzelyi lidi z Headu. Já jsem měl a snad ještě mám v Headu nadstandardní vztahya moji závodníci díky tomu měli, co se týče výběru lyží, naprosto mimořádnoupozici. Dostávali jsme stejné lyže jako Rieschová, nebo Görglová. Petr mělstejně kvalitní lyže jako World Cup závodníci. Ta pozice tam nebylasamozřejmost. Byla vybudována jednáními, znalostmi, ale především díkyvýsledkům. A nový tým okolo Strachové se na to vykašlal. Tuto pozici nejenneudržel, ale s nesmyslnými výmluvami na kvalitu materiálu od Headu odešli. Apodle mě udělali zbytečnou chybu. Takovou pozici, jako měla závodnicev Headu, už nikde jinde mít nebude.

Kromě toho jsem závodnici materiál u Headu ještě dolaďoval.Svého času jsem si s tím hodně hrál. Ladil jsem podložky. Nařezával jsemje, aby na patě byly měkčí…Byly to určité novinky, dělal jsem to ve spoluprácis jejich inženýrem. Posunovaljsem i vázání, tam hrálo roli půl centimetru! Příprava lyží totiž není jen omazání a broušení. Závodník musí být s lyžemi jedno tělo! To tělo musíte znát a využívat ho.Těžko mohu dnes konstatovat, zda se servis ubírá do takových to podrobností…

Měli jsme mistryni světa ve slalomu, která i potom vesvěťáku jezdila o bednu. Špindlu byl dokonce několikrát přidělen Světový pohár…Ta doba dnes vypadá jako zlaté časy českého lyžování.

Ono to ale všechno má určité souvislosti. Když bylaZáhrobská mistryní světa, tak se do Česka přidělovaly svěťáky. Takhle tofunguje. Světový pohár se nepřiděluje zemím, které ve špičce nikoho nemají,protože tu pozornost domácího publika samozřejmě přitahují hlavně domácí závodníci, pokud jezdí omedaile nebo někde nahoře. Dnes je o tom, že ve Špindlu bude svěťák, ticho. Abude asi nekonečně dlouhé. Ale na to se zeptejte pana Krýzla… Jedenz důvodů je zde uveden.

Jaké vztahy tedy máte se Svazem lyžařů, přesněji sesoučasným vedení Úseku alpských disciplín?

Žádné. Já jsem se totiž na Svazu nikdy nedostal do pozice,abych musel o něco prosit.Všechno jsem si vyjednal na základě výkonnosti a nezpochybnitelných výsledků.Nepotřeboval jsem k tomu žádnou protekci nebo lobování někoho druhého.V tom jsem s nimi nikdy nejel. Byl jsem naprosto soběstačný, a to povšech stránkách.

Relativně nedávno mě určitá skupina lidí měla navrhovat jakokandidáta na šéftrenéra. Trenéři, kteří o to stáli, však byli rychle usazeni.Pohrozili jim, že pro závodníky nedostanou, co dostat mohou. A bylo po podpoře.To, co se tam nyní děje, pro lyžování dobré není. Mám na mysli třeba propojení Úseku alpských disciplín sesoukromým Ski klubem Špindl a infiltrace těchto osob do vedení.. Oni samozřejměnechtějí, abych do toho mluvil. A já se kvůli lyžování narozčiloval dost.

Před začátkemSvětového poháru se na Svazu uvažovalo o tom, že se v Česku o právo startuv prvním GS sezony v Söldenu pojede kvalifikace. Nakonce s taknestalo, nominace proběhla podle doposud platných pravidel, ale bylo to hodně emočněvyhraněné a diskutované téma. Jaký je Váš názor na takový kvalifikační závod?

To je typickýpříklad nekompetence, protekce a možná korupčních sportovních machinací. Přišels tím Mayrhofer, že prý jeho závodnice za tou bodově nejlepší vlastně mocnezaostává a měla by tedy rozhodovat aktuální forma. V Söldenu totižchtějí jet všichni, protože to je divadlo. Každý si tam chce pozvat sponzory apo této stránce první závod SP maximálně využít. To chápu. Nedělali jsme tojinak. Jenomže za mě byla moje závodnice v Česku první v pětidisciplínách. Nikdo to nezpochybňoval a ani nemohl. Vyvolávat nějakou lyžařskoupřestřelku, jejíž pravidla nikdo nezná a která nikomu nezapadá do programu,navíc když pravidla a kriteria mluví jasně, není rozumné. Obřák v Söldenuje extrémně těžký kopec, na který se musíte odpovídajícím způsobem připravovat.Tahle kvalifikace by se jela kde? Na jakém kopci? Kdy? Jelo by se jedno kolo,nebo dvě? Či jinak? Ostatní závodníci by o Sölden jeli také, nebo pojedou jenomprvní a druhý? Příliš mnoho otázek… Celé je to nesmysl. Celou sezonu mělizávodnici na to, aby si vyjeli postavení na žebříčku. Zpochybňovat tuto praxina základě individuálních protekčních tlaků je nefér a především toznevěrohodňuje trenérské vedení ale i alpský usek.

Já vím, Rakušanito tak dělají, Mayrhofer to zná. Jenomže my nejsme v Rakousku! My nemámedeset míst ve Světovém poháru, která se rozdělí mezi sedm lidí na základěvýsledků z loňska a o zbývající tři místa si kvalifikaci zajede dalšíchdeset závodníků, co na to všichni mají výkonnost. Tak to může fungovatv Rakousku, ale ne v českém lyžování, kde jsme všichni závislí nasponzorech a existujeme de facto jako soukromé firmy.

Jsou v Česku v řadách trenérů osobnosti, kterýchsi vážíte?

Trenéři se bojí funkcionářů, kteří jsou zde pro ně. Cuknout,když pohrozí, že nedostane peníze, to by u mě neuspěli. Možná si pamatujete,jak jsem se na Svazu hádal kvůli oblečení, taky jsem mohl přijít o peníze…Jenomže mně šlo o kvalitu, nic jiného mě nezajímalo. Takovéto případy, kteréjsem uvedl, není třeba dálekomentovat.

Ale k těm trenérům… Miloš Machytka byl vynikajícíasistent. Je to velký pracant, nemohl jsem si ho vynachválit. Ale trenér ještězdaleka není a co nabízí Trejbalovi, to si dovedu jen těžko představit. To, žese mnou jezdil, ještě neznamená, že to bude umět předat. A papír, že jstetrenér, s tím má co dělat jen vzdáleně. Jde o spoustu dalších věcí.Trenérům chybí samostatnost, směr a rozumný a hlavně reálný cíl.

Před MS v Aare jsme modifikovali přípravu k podmínkám, jaké jsou ve Švédsku. Sesvými závodníky jsem trénoval sjezdy ve Špindlu, vydupal jsem si to naBeranovi. Z Benecka jsem pak za tmy jezdil na Mísečky, vezl jsem skútr,abychom tam byli v půl šesté! Na Medvědíně jsme postavili sjezd o délce1:30 min. Krásný skluz v dlouhém oblouku. Než se otevřely lanovky, udělalijsme osm, devět jízd. Tam jsme natrénovali na Aare, takže v Česku se dátrénovat sjezd. Ale musíte si to holt vyhádat. A zase říkám, stálo mi to za toa šel jsem do toho.

Bohužel žádné trenérské osobnosti v lyžování nevidím. Když se dozvím, kdo školí naše trenéry, cotito "školitelé" mají za sebou ….. A pak že nakonec všech 35 kandidátů udělázkoušky? Tak to také není třeba komentovat.

Co třeba současný šéftrenér mužů Tomáš Bank?

Ne, Bank je jakýsi "sněhový funkcionář"… Ale abyste minerozuměl špatně, u trenérů nejde jen o to se někde dohadovat. Musí tam býtnasazení, akčnost, prozíravost, musí umět vyhledávat prostory, materiál atd.Jde i o lyžařskou rozumnost a hlavně odpovědnost. A toto bohužel většině chybí.Upřímně, to, že mladý Bank jezdil tak, jak jezdil, byla hlavně zásluha jehotáty. Starého Banka znám, on dal synovi strašně moc. Dal mu skvělézáklady.

Petr Záhrobský mladší?

Jeho aktivity jsou nyní velmi široké a dá se říct i úspěšné.Vyhráli nějaké konkurzy, dělají lyžování i pro školy… Ale mají i závodníky.Jeho jméno má zvuk, odbornost a já se těším z jeho práce a mám z nějradost. Rád mu pomáhám, pokud jsem o to požádán.

Vidíte tedy v dohledné době nějakou možnost, že bystetrénoval českého lyžaře?

Ne. Raději jedu na kemp, třeba na ledovec. Oproti dřívějškuje to pohodová práce, nedělám řidiče, technika, servisáka maséra a manažera dohromady. Nedělám dvacethodin denně, jako když jsem jezdil se závodnicí World Cup. Pořád jsou lidé, co stojí o moje zkušenostia znalosti. Takže mi dají dva asistenty, co tahají tyče, materiál, časomíru amakají. Já se mohu soustředit na trénování a na podstatné věci při něm. To mne zatím celkem baví. Alejak víte a v Česku je to dost pravidlo, doma nejste nikdy prorokem. Takžez toho budou profitovat hlavně ostatní a konkurence. Ale to je život.