Průšvih na SP v Bischofswiesenu

Průšvih na SP v Bischofswiesenu

Závody kategorií Masters jsou pro nás, co jezdíme i na svěťáky, samozřejmě velkou výzvou. Vždycky chceme podat co nejlepší výkon, nicméně co si budeme povídat, v našem věku už to musí být také o pohodě. Pohoda na startu i v cíly je nakonec to, co nás pořád dokola přivádí na závody, které jsou vždy příjemným setkáním kamarádů.

Letos jsem se ale v něměckém Bischofswiesenu asi poprvé přesvědčil o tom, že i na Masters závodech mohou vzniknout nepříjemnosti vzniklé zákulisními boji pořadatelů závodů. Poslechněte si, co se nám tedy na svěťáku v Německu přihodilo.

Na začátku února jsme společně s Honzou Čermákem z Rokytnice vyrazily na závody SP do Bischofswiesenu. Původně nás mělo jet víc, ale zranění a pracovní povinnosti postupně vyřadily další tři závodníky z Rokytnice, a tak jsme s Honzou nakonec jeli sami dva. Celou cestu zase pršelo, stejně jako vloni, ráno už ale sněžilo a citelně se ochalzovalo. Přesně podle předpovědi.

V sobotu jsme se nejdřív zapsali na Mezinárodní mistrovství Bavorska v GS. Bylo tam celkem asi 150 závodníků a já jsem obhajoval 3. místo z minulého roku. Start byl ve 12 hodin, závod byl naprosto v pohodě, i když se časem vyjezdila poměrně velká koryta. Skončil jsem na čtvrtém místě, na bednu jsem ztratil asi 11 setin, protože jsem udělal pár úplně zbytečných chyb. Takže jsem na sebe byl trochu naštvaný, nicméně o to víc jsem se těšil na večerní závod SP. Chtěl jsem si spravit náladu!

Odpoledne se ochladilo asi o 5 stupňů, sjezdovka promrzla a pista byla ve vynikajícím stavu. Na startovce už tou dobou bylo cca 220 závodníků (!) a všichni jsme se těšili na večerní GS. Obě tratě byly skvěle připravené, v 19. hodin jsme všichni stáli na startu a ve startovní budce byli připravení předjezdci. V ten okamžik se z reproduktorů ozvalo, že "máme problém, ať všichni přijedou do cíle, kde proběhne porada." Hlavou mi proběhlo, že asi budou potíže ohledně sílícího větru a sněžení a že se třeba bude muset odkládat nebo snižovat start. Jenomže problém byl jinde. "Trať je postavena z bran s nehomologovanými praporky," oznámil nám jeden z rakouských závodníků zapsaných do závodu. Praporky nebyly na suchý zip, což je kvůli bezpečnosti, to nařízení už nějaký rok dva opravdu existuje. Ve skutečnosti s tím nikdo neměl problém, všichni chtěli závodit, až na jednoho… Mladý Rakušák vystoupil s tím, že pokud závod odstartuje a někdo se zraní, zažaluje technického delgáta závodu a pořadatele. Všichni ho posílali do háje a obecně panoval názor, že kdo má s nehomologovanými praporky problém, ať nezávodí. Chtěli jsme podepisovat prohlášení, za závodíme na vlastní nebezpečí, ale v ten okamžik se znovu ozval Rakušan s tím, že žalovat bude i v případě, že on nenastoupí a zraní se někdo jiný. Pak se diskutovalo o tom, že se bude závodit bez praporků, anebo že si klidně zajedeme závod jen tak, když už jsme přijeli, ale Rakušan byl neoblomný a neustále organizátorům vyhrožoval soudy. Ti nakonec podlehli a závod úplně zrušili.

Kupodivu Rakušan od nikoho nedostal na hubu, i když se o tom dost čile diskutovalo. Rozčarování všech přítomných se dá pochopit, do Německa přiletěli Rusové, byli tady Slovinci, Švýcaři, prostě závodníci z různých koutů Evropy, včetně Pražáků a Rokytničáků. J Vedle nákladů na cestu si k tomu připočítejte ještě dva tři dny ubytování, skipasy… No žádná velká legrace.

Nikdo pořádně nevěděl, co za celým problémem ve skutečnosti bylo. Vím, že překvapení z toho byli i ostatní Rakušané, kteří na závod do Bischofswiesenu přijeli. Zřejmě se ale jednalo o nějaké zákulisní boje německých a rakouských pořadatelů závodů, na které jsme bohužel tentokrát doplatili my, závodníci.

Slalom druhý den ale proběhl naprosto bez problémů (na SL nejsou praporky na "sucháč" třeba). Já jsem sice skončil až šestý, ale to se nedá nic dělat, musím slalom víc trénovat. Ihned po návratu jsem si ve špindlu na sjezdovce stoh zajezdil pár dobrých cvičení, ze kterých jsme také natočili nějaké video. Tak pokud máte zájem, mrkněte se na to.