Šéf českého biatlonu: Umění je vybrat lidi!

Šéf českého biatlonu: Umění je vybrat lidi!

Zdroj: Mafra/Profimedia

Když mu bylo 23 let, spoluzaložil v Brně basketbalový klub. O dva roky později s ním ovládl ligovou soutěž a dalších 13 let na její trůn nepustil nikoho jiného. Ve třiceti se pustil do budování vinařství, koupil marketingová práva na Zlatou lyži v Novém Městě na Moravě a začal pomalu přemýšlet o tom, že dostane do Česka světový biatlon. Jiří Hamza, otec čtyř dětí, předseda Českého svazu biatlonu a jeden z nejúspěšnějších sportovních manažerů u nás, říká: “Biatlon je moje poslední štace. I když nikdy neříkej nikdy!”

„Marketingová práva na Zlatou lyži jsme s panem Bobrovským (pozn. red. – legendárním basketbalovým trenérem Žabovřesk i české reprezentace) koupili v roce 2003. Každopádně mně už tehdy bylo jasné, že pokud máme na Vysočině pořádat světové závody, musíme celý areál zrekonstruovat. Začal jsem pomýšlet i na to, že by se tam dala vybudovat střelnice. Rok a půl jsme plánovali, malovali, přesvědčovali. Například tehdejší předseda klubu pan Honzl nebral naše nápady zrovna s povděkem. Když se vše podařilo připravit, šel jsem na biatlonový svaz. S myšlenkou pořádat mistrovství světa. Tehdy jsme v podstatě položili základy k tomu, kde je biatlon dnes.”

“Pamatuji si, že to nebylo jednoduché. Atmosféra byla napjatá. Biatlon nevěděl, kam se vydat. A já přišel s vizí světových závodů. Akcemi, které si na svazu nikdo neuměl ani představit, natož je zrealizovat. Pamatuji se, že došlo na hlasování a Václav (pozn. red. – Václav Fiřtík, předseda Českého svazu biatlonu v letech 1993 až 2014) se přiklonil na naši stranu. Skončilo to 4:2. Pár dní trvalo, než jsme si vše vyříkali. Ale zvládli jsme to. I díky tomu, že jsme se dlouhé roky dobře znali.”

Ondřej Moravec slaví 2. místo z vytrvalostního závodu na MS 2017. Zdroj: Agence Zoom

Dobrá, rozumím tomu, že jste v biatlonu prosadil vizi pořádání závodů, časem poskládal realizační tým, vybral trenéry. Ale jak je možné, že dnes máme třeba osm špičkových závodníků? Ty přece nevychováte za pár let. Nejsou dobří jen proto, že funguje marketing, svaz a organizace.

Výjimečnou generaci, kterou dnes náš biatlon má, si rozhodně nemůžeme dávat za zásluhy my. Když jsem přišel, byly možnosti svazu téměř nulové. Snažili jsme se sehnat alespoň pár korun a investovat je do sportovců. Ale mezi lety 2006 a 2010 třeba ženská reprezentace skoro neexistovala. Po Vancouveru se dokonce přemýšlelo, že ji úplně rozpustíme. Na svazu nebyly peníze na to, aby se říkaly nepříjemné věci. Žilo se skromně. Řešilo se, jak přežít.”

“Ne že bychom dnes rozhazovali, ale můžeme si dovolit úplně jiné věci. Rapidní zlepšení přišlo s rokem 2011. Tehdy jsem Václavovi Fiřtíkovi kývl na to, že budu oficiálně dělat manažera. Přišel Ondra Rybář, který tomu začal dávat štábní kulturu po sportovní stránce. A současně jsme věděli, že nás čeká domácí šampionát. Byl to souběh organizačních úspěchů, výjimečných lidí a talentovaných sportovců.”

Aktuální informace z našeho biatlonového lazaretu:/

Zveřejnil(a) Český biatlon dne 27. říjen 2017

Dá se tedy říci, že už tehdy jste tušil, že biatlon, po sportovní stránce, má v Česku potenciál. Jen nebyl nikdo, kdo by ho využil a prodal.

Určitě! Ondra Moravec a Michal Šlesingr už v té době vozili medaile z juniorských šampionátů. Roman Dostál byl na mistrovství světa 2005 v Hochfilzenu jediný, kdo dokázal sebrat titul Björndalenovi. Kateřina Holubcová vyhrála o dva roky dřív, Zdeněk Vítek byl třetí. Takže potenciál byl. Akorát se s ním neumělo pracovat. Nikdo o biatlonu nevěděl. Mně bylo jasné, že pokud chceme ten sport pozvednout, musíme pořádat velké závody. A pokud chceme pořádat velké závody, musíme postavit centrum, kde ty závody budou. Tím se vracíme zpět k Vysočině. Zlatá lyže byla na začátku tisíciletí v Česku jednom proto, že jsme měli špičkové lyžaře: Neumannovou, Bauera, Koukala. Ten areál sám o sobě byl ale dávno po smrti. Dnes se musím smát, když čtu, kolik že tam tehdy chodilo lidí…”

Celý rozhovor s Jiřím Hamzou si můžete přečíst v říjnovém vydání časopisu Premium SKI.

Text: Jan Klouček