Závody u Krušnoborců

Závody u Krušnoborců

Setkání Masters nasjezdových lyžích je pokaždé trošku stejné (lidi, lyže, předstartovní aktivity,hovory, …) a vždycky trošku jiné (charakter svahu, trať, kvalita úpravysjezdovky…). Většina závodníků se zná už léta, desítky let, vždycky se alezúčastní několik desítek nových – většinou místních borců. Často jsou to bývalízávodníci, ale jsou to i lyžaři, kteří si chtějí svoje závodní ambice potvrditporovnáním s ostatními nadšenci.

Velmi tradičnímzávodem je Old-Cup Klíny – slalom vypsaný pro muže i ženy, kde kromě pořadí vobvyklých kategoriích (po pěti letech od třiceti do konce žití.) jsouvyhlašovány i výsledky handicapové, kdy se k časům dosaženým v závoděpřičítají časové "malusy" – za každy odžitý rok jedna desetina vteřiny.Desetina za rok je u třicetiletých asi opravdu adekvátní, ale usedmdesátiletých už je jedna ubohoučká desetinka žalostně malým vyjádřenímzrychlujícího se stařeckého chřadnutí v tomto věku. Vím moc dobře co píšu,pozoruju to na sobě, je to fakt!

Závod to byl naKlínech pěkný – na přívětivém svahu trať tvrdá, drživá, postavená velmi rozumně– v prvním kole spíše pomalu, ve druhém už ale umožňovala daleko rychlejšípohyb lyžařů. Jelikož se jel tento závod společně s krajskými přeboryžáků, juniorů i dospělých, nabízelo se docela pěkné srovnání výkonů nejmladšícha nejstarších lyžařských generací na stejné trati – dokonce v krajníchmezích vnoučat s prarodiči. Zaznamenal jsem v žákovských kategoriíchněkolik jmen, která si dobře pamatuju z let šedesátých, a shoda jmen torozhodně nebyla!

V něděli jsme sevšichni přemístili na Bouřňák ke slalomu, který si právem zasloužil poněkudhrdinsky znějící přívlastek "obří". Kopec je to řádný, žádná carvingovápohodička. Stavitel trati byl ale rozumný a úprava svahu odpovídala nastupujícílehké oblevě po nočním sněhopádu. Ráno jsem si, hned po spuštění vleku,odskočil povozit se na přívětivou "Hrobskou" – krááása!!! Upravený a širokýkopec s patnácticentimetrovou vrstvou lehce provlhlého sněhu, lidí asiosm, kroužení na obřačkách jako v lyžařském ráji. Rozechvělej lyžařskýmštěstím jsem se asi po hodině kroužení přemístil zpět na závodní svah, kde setrať postupně halila do mlhy – nikoli však jen lehkého bílého oparu, ale dopoctivé mlhy – pátračky. A bylo po lyžařské euforii. U většiny z násnejdospělejších je totiž dioptrický handicap posílený ještě nastupujícíšeroslepostí. A potřebné brýle dioptrické pod těmi lyžařskými znamenajíjednoznačně skutečnost, že co se může zamlžit, to se také zamlží. No a když pakk tomu přijde mlha, nástává "bílokoldokola", "podemnouinademnou" a to jeproblémem, jaký jsem si ještě před několika lety nedovedl představit. Takže jenstupidita slalomové trati – vlevo-vpravo-vlevo-vpravo a zkušenosti lyžařskýchmatadorů nás starší, se sevřenými svěrači, v těch podmínkách vedouk cíli. "Stačilo!", řekli jsme si my z katgorií nad 55 let po dojetíprvního kola docela jednoznačně. Rozumná jury nám to odklepla a druhé kolo proMasters ženy a kategorii muži B zrušila. Mlaďoši to štěstí neměli a mohli sitedy vychutnat ještě kolo druhé. To se na ně ale milostivě usmálo tím, že každánásledující branka se při průjezdu předcházející vynořila prý docelaspolehlivě.

Pěknej závod to natom Bouřňáku byl, takovej bohatýrskej. Pod kopcem pak slavnost vyhlašovánívítězů, kde žákům aplaudovali závodníci vě věku jejich otců a dědů adekorovaným dědům provolávaly slávu starší i mladší žačky, byla hezkou tečkouza víkendem velkého českého nížinného sněhopádu a počínající všeobecné oblevy.