Czech Masters 2023: Ať žije král! Zkažený putt a nečekaný vítěz.

Czech Masters 2023: Ať žije král! Zkažený putt a nečekaný vítěz.

PRAGUE, CZECH REPUBLIC - AUGUST 23: Luke Donald of England during the pro-am prior to the D+D Real Czech Masters at Albatross Golf Resort on August 23, 2023 in Prague, Czech Republic. (Photo by Octavio Passos/Getty Images)

Až předposlední putt na osmnáctém greenu finálového kola určil vítěze devátého ročníku Czech Masters. Angličan Matt Wallace na poslední sérii jamek snížil náskok tří ran Todda Clementse na jedinou. Na poslední green si přihrál skvěle. Na birdie a play-off mu chyběli jen desítky centimetrů. Míček se vydal správným směrem, jenže do jamky nespadl. V tu chvíli si první vítězství na okruhu DP World Tour i na Czcech Masters 2023 připsal Clements. A za svůj skvělý výkon si ho rozhodně zasloužil.

Již devět let jsme si zvykli říkat, že se do golfového resortu Albatross, jen kousek od Prahy, sjíždí jednou ročně evropská golfová špička. Bezesporu to byla pravda, vždyť turnaj nejvyšší evropské golfové série – DP World Tour (dříve European Tour) – je skutečně prestižní záležitostí a ve Střední Evropě není úplně běžný. Dokonce i držitele golfových major titulů jsme si zvykli na Albatrossu pravidelně vídat. Byť, přiznejme si otevřeně, obvykle to bylo spíše na sklonku jejich kariéry. I tak byla možnost sledovat při hře takové hráče jako Lee Westwood či Big Easy Ernie Els skvělým zážitkem. A české publikum mělo alespoň šanci poznat, že i tyhle velké hvězdy jsou vesměs také vstřícní sympaťáci. O tom, že ze svého golfového umu nic nezapomněli, ani není třeba mluvit, i když už občas měli trochu problém popasovat se cutem. Letos bylo ovšem všechno trochu jinak.

Hvězdy na dosah

Po předloňském covidovém přerušení začal D+D Real Czech Masters loni pomalu nabírat dech. Letos to dlouho vypadalo tak trochu nenápadně, jenže promotérskému týmu kolem Petra Dědka se tentokráte povedlo něco mimořádného. Možná jim pomohla trochu náhoda, ale štěstí přeje připraveným. Kvůli kolizím v kalendáři ročníku 2023 se musel pražský turnaj posunout ze svého tradičního termínu o jeden týden dozadu, na poslední srpnový víkend. Na začátku to nevypadalo jako dobrá zpráva, vždyť hráči si své turnaje plánují hodně dopředu. Jenže rok 2023 je v golfu jedním z těch výjimečných, hraje se totiž Ryder Cup – mimořádný týmový souboj mezi Evropou a Spojenými státy, který se koná jen jednou za dva roky. Letos se tahle mimořádná show přitahující pozornost nejen golfového světa bude konat na konci září v Římě.

Kdo bude v týmu?

O to dostat se do Ryder Cupového týmu sní asi každý golfista. Šest hráčů se kvalifikuje automaticky podle postavení na světovém golfovém žebříčku, dalších šest si vybere (obvykle) nehrající kapitán na divokou kartu. Když se pak na plakátech k letošnímu ročníku Czech Masters začal jako hlavní hvězda turnaje objevovat Luke Donald, kapitán evropského týmu, začalo se proslýchat, že by se na Albatrossu mohly dít věci. Díky posunu v kalendáři se totiž právě D+D Real Czech Masters stal předposledním turnajem započítávaným do žebříčku a současně to byla velká šance předvést se před zraky kapitána. Odolat takové šanci bylo asi těžké.

A tak se startovní listina devátého ročníku začala postupně plnit jmény, o kterých bychom se nedávno neodvážili ani snít. Že sem jezdí poměrně pravidelně hrát starší z bratrů Molinariů Eduardo, na to jsme si zvykli. Ale pomýšlet na příjezd vítěze The Open Francesca? Koho by to napadlo. Ale nebyl rozhodně sám. Na první tee se postavil Adrian Merong, Nicolai a Rasmus Højgaardové nebo hráč světové padesátky a velká současná hvězda Shane Lowry, v roce 2019 dokonce světová čtyřka a majitel hned dvou grandslamových titulů z poměrně nedávné doby. Ale velkých evropských jmen bychom našli ještě dlouhou řadu. Zkrátka, tak skvělé obsazení ještě nikdy v Česku nehrálo (a nejspíše také nějakou dobu hrát zase nebude).

Hráči na dosah

Velkým plusem pro diváky je přitom skutečnost, že Czech Masters je pořád vlastně tak trochu malý turnaj. Díky tomu se lze dostat poměrně blízko k odpalištím i greenům, takže všichni hráči jsou opravdu téměř na dosah. Něco takového je na většině turnajů série PGA nebo i na takových turnajích jako dubajský Hero Desert Classic či HSBC Abu Dhabi HSBC Championship naprosto nemyslitelné. Na Albatrossu jste mohli na většině odpališť sledovat třeba Lowryho na pár desítek centimetrů. Pravda, byly na to jen dva dny, protože zrovna jemu hřiště úplně nesedělo a nakonec o dvě rány neprošel cutem.

Počasí jako na houpačce

Podmínky na hřišti totiž byly opravdu složité. Vše začalo poměrně dlouhým teplým a suchým obdobím během července, aby pak na začátku srpna přišel intenzivní déšť. Složitě zavlažované hřiště nejednou řešilo problém, jak vše vysušit do začátku turnaje. Ten ještě začínal za velmi vysokých teplot atakujících třicítku a na plném slunci. Greeny byly sice o něco pomalejší, než bývá na Albatrossu zvykem, ale jinak se hřiště ukazovalo ve velmi dobré kondici. Hráči si všimli, že tradičně husté a neprostupné roughy vypadají letos přece jen hratelněji. Mnoho z nich tedy bylo rozhodnuto vsadit spíše na agresivnější course management. Protože Albatross Golf Resort je přesně tím místem, kde vás může tenhle přístup posunout kupředu. V minulých ročnících to bylo ale přece jen velké riziko – i malá chyba mohla díky hustým roughům znamenat velké problémy. Letos se zdálo, že risk nemusí být tak vražedný. I když i tak během turnaje hned několik špičkových golfistů poznalo, jak záludný dokáže Albatross být a odcházeli z double, či dokonce triple bougey.

Nenápadný Angláni

Loňský rekord hřiště proto jen těžko mohl odolávat. Hned ve čtvrtečním prvním kole ho vyrovnal Fin Sami Välimäki. Řeklo by se, že tomuhle seveřanovi nebudou vysoké čtvrteční teploty vyhovovat, ale on si do Česka přivezl velmi solidní formu. Ostatně, ještě do poslední třetiny finálového kola byl i on ve hře o vítězství. První příčku leaderboardu držel s náskokem dvou ran před Švédem Björkem, který druhé místo dělil s Nokolaiem Højgaardem, Němcem Schmittem, Japoncem Hitsatsunem a také nenápadným Angličanem Toddem Clementsem. Toho by asi na vítězství před turnajem nikdo netipoval, vždyť úspěchy zatím sbíral jen na nižších challengerech. To Välimäki už se může pochlubit účastí na majorech, vítězstvím v Ománu či děleným desátým místem v Abú Dhabí.

Problém s cutem

V prvním kole zůstala za očekáváním také většina hvězd, Lowry zahrál jen ránu pod par, stejně jako Francesco Molinari nebo Luck Donald. Bohužel vesměs nad normou hřiště končila také početná česká ekipa, Filip Mrůzek zahrál dokonce 76, stejně jako Jan Cafourek. Nadějný amatér mladý Luis Klein pak 74. Dalo se tak tušit, že i letos bude mít většina českých hráčů s cutem problém. Naštěstí tu byl ještě Jiří Zuska. Tenhle teprve čtyřiadvacetiletý mladík má již za sebou jeden historický zápis. Stal se vůbec prvním Čechem, který prošel cutem na turnaji série PGA Tour a velmi dobré výsledky si připsal i na Cornferry tour. Nyní se vrátil do Evropy a je ve slušné formě. Těsně druhý skončil na German Challange v červenci a dělený dvanáctý byl o týden později v Irsku. Na Albatrossu začal scorem -1. Tím sice velkou díru do světa neudělal a rozhodně neměl cut jistý, ale udržel krok a alespoň své šance zcela nepromarnil.

Páteční druhé kolo už hodně ovlivnilo počasí. Teploty zůstaly vysoké, ale objevil se už déšť, dokonce musel být turnaj na nějakou dobu přerušen. Průtrž mračen totiž vytvořila neregulérní podmínky.

Lowry neuspěl

Naštěstí pro všechny, netrvala dlouho, a tak se mohlo brzy pokračovat. Skvělým kolem se předvedl další z Angličanů, už poměrně zkušený Matt Wallace. Jinak také majitel čtyř titulů z European Tour. Ten vyrovnal rekord hřiště a zahrál 63. Po rozpačitém prvním kole jej to katapultovalo na dělené třetí místo společně s Välimäkim. Před nimi už byli jen Nokolaie Højgaard, a také Alexander Björk. Ten vedl o ránu, Wallace s Välimäkim ztráceli rány dvě. Ještě o ránu víc potřeboval k dohrání prvních dvou kol Clements.

Příjemným překvapením byl Francesco Molinari, který zahrál 67, posunul se do poloviny třetí dvacítky a spolehlivě si zajistil cut. O ten do posledních chvil bojoval i Luke Donald, bohužel posunutí cutu na -4 ho o hru o víkendu připravilo. Neuspěl ani Lowry, který zopakoval výsledek -1. Těsně za hranicí cutu zůstaly i takové hvězdy jako Kiradech Aphibarnat, Nacho Elvira či loňský vítěz Maxmilian Kieffer z Německa. Neprošel ani Zander Lombard či loni druhý finský sympaťák Tapio Pullkanen. Páteční rozlučka s turnajem čekala také na všechny Čechy. S výjimkou Jiřího Zusky, ten naopak zahrál slibných 67 a posunul se po bok Francesca Molinariho.

Voda, voda, voda

Již tak poměrně hodně podmáčené hřiště zkrápěl déšť i další dva dny. Od pátku povolil direktoriát turnaje stavění na fairwayich, protože míče se jinak do měkkého terénu bořily. Proto také už další vyrovnání nejnižšího skóre není oficiálně považováno za rekord hřiště. Přes ranní déšť ale nabídla sobota skoro ideální golfové počasí, teplota již mírně poklesla a většinu času bylo na Albatrossu slunečno. Své šance na dobré umístění ale kolem za 77 ran pohřbil Polák Adrien Merong, z úvodu leaderboardu se propadl dozadu také Alexander Björk. Ten zahrál 75 a patřilo mu až dvacáté místo. Nad parem skončili i Padraig Harrington (73) nebo Eddie Pepperell (72). Naopak skvěle se dařilo dvojici Wallace a Välimäki, oba zahráli shodně 67 a s celkem -16 si zajistili místo v posledním flightu pro neděli. A současně tak získali jistotu, že půjdou opět spolu. Na paty jim šlapal Nokolaie Højgaard, ten zahrál 69, ale díky skvěle zahraným předcházejícím kolům držel třetí místo. V předu leaderboardu se stabilně držel i Clements. Hrál velmi vyrovnaně, k 65 ranám v prvním kole přidal dvakrát 69, což dávalo dohromady -13 a dělené páté místo.

)

Pozdní start

Francesco Molinari, stejně jako Jiří Zuska, zopakoval solidních 67 a oba se tak posunuli dokonce na 14. místo. Pro mladého českého hráče to začalo vypadat velmi nadějně a diváci doufali, že prokletí české jedničky na D+D Real Czech Masters je už snad zlomeno. Ti největší optimisté dokonce začali spekulovat, kam až by se mohl tento talent posunout. Že by mohl vyhrát Čech? Byla by to jistě senzace, byť – alespoň prozatím – jde spíše o utopické představy. V každém případě to ale znamenalo, že Zusku v neděli čeká relativně pozdní start a účast v hlavním sledu finálového kola. Do něj šli ale s náskokem rány Wallace a Välimäki, byť Fin si tuhle pozici zajistil až velmi elegantním birdie na osmnáctce.¨

Tancování s holí v dešti

Nedělní mraky už nenechaly nikoho na pochybách, že se bude hrát v dešti. Program posledního dne trochu zkomplikovala mlha, která po tom, co kolo rozehrály první flighty, turnaj na něco více než hodinu přerušila. Posun v programu zajistil ale ještě lepší diváckou kulisu Jiřímu Zuskovi, ten nakonec startoval až před jednou hodinou odpolední a jeho flight provázelo opravdu hodně diváků. Jejich zájem byl příjemným překvapením a je moc dobře, že se čeští golfoví fanoušci nenechali odradit deštěm. Všichni, kdo na hřiště přišli, určitě nelitovali. Zuska začal na první devítce poměrně slibně svoje skóre ještě o kus snížil.

Adept na divokou kartu

Naopak těsně před ním hrající Francesco Molinari svůj den úplně neměl, začal double bougey hned na jedničce, když ránu z fairwaye utopil ve vodě před greenem. Ital hrál ve flightu s Němcem Yannikem Paulem a bylo zajímavé sledovat rozdíl v jejich hře. Přestože hráli téměř identicky dlouhé rány jak z odpaliště, tak obvykle i za fairwayí, dokázal Paul vytěžit několik dobrých šancí a své skóre nakonec stlačil až na hranici -16, čímž pronikl do desítky. Naopak Molinari si nedokázal přihrávat tak přesně, a když už se do šance dostal, obvykle je neproměňoval. Nakonec zahrál kolo jednu nad par a skončil až 31. Teoretická šance, že by si jako zástupce kapitána Ryder Cup také zahrál, se tak rozplynula. Pokud by se měl v evropském týmu objevit Ital, pak by nejspíše adeptem na divokou kartu byl spíše jeho bratr Eduardo. Ten dokázal využít toho, že Albatross zná, a zahrál čtyři stabilní kola, všechna pod parem hřiště. V neděli mu -5 vyneslo celkové skóre -15 a 11. místo.

Potopení míče do jamky

Jen o ránu za ním zůstal Jiří Zuska, kterému bohužel nevyšla druhá devítka. Zahrál bogey na jamce číslo 12 a jediné birdie si nechal efektně až na osmnáctku. Nutno přiznat, že jeho druhá rána mířící na green závěrečné jamky nesla hodně profesorské rysy. Svůj míček totiž posadil velmi blízko jamky, a tak si mohutné ovace užil už při příchodu na green. Úspěšné potopení míče do jamky pak spustilo atmosféru, která snesla srovnání s pozdějšími vítězi. Ale zcela oprávněně, třeba nám právě v Jiřím Zuskovi roste hráč, který donese českou vlaječku i na největší golfové turnaje světa. Svou ambicí hrát PGA Tour se netají.

Golfové zázraky

Skutečné divy se ale začaly dít asi půl hodiny po tom, co na hřiště vyrazil Jiří Zuska. To totiž odstartoval flight Thorbjørn Olesen a Todd Clements. Právě druhý jmenovaný totiž již na prvních jamkách začal předvádět, že i v hustém dešti a na hřišti, kde míče nemají skoro žádný doběh, se dá skórovat. Umazával ránu za ranou, velmi brzy se tak usadil na prvním místě. Náskok si záhy vybudoval velmi slušný, dobře hrající Wallace zaostával o tři rány. Navíc Clements jako by neměl nervy a prakticky nechyboval. K šesti birdie na první devítce přidal také tři na druhé. První větší zádrhel přišel až na sedmnáctce, ale i tady se ze šlamastiky dostal. Když došel na poslední green s jasným náskokem, zdálo se, že vše je jasné.

Žonglování s puttem

Čtyři flighty za ním šla ale závěrečná dvojice a Wallace dával najevo, že svého prvního místa se nevzdá bez boje. Začal birdie na jamce číslo 1, přidal další na šestce a osmičce. Když se mu podařilo umazat ránu ještě na náročné dvanáctce a pak i na čtrnáctce, na odpališti poslední jamky byla jeho ztráta za Clementsem pouhou ránu. Svůj drive umístil téměř ideálně na fairway, dost daleko před zrádnou vodou, ale současně tak, aby měl výhled na návrt jamky v levém dolním rohu greenu. Tohle místo je za normálních okolností doslova ďábelské, pokud jsou greeny tvrdé a rychlé, může se míč při útoku na jamku snadno odkutálet do vody. Naštěstí tentokráte nic takového nehrozilo, což umožnilo Jiřímu Zuskovi jeho exhibiční ránu. Wallace posadil svůj míček více do pravé strany, ale téměř na ideální linii. V každém případě, šance zahrát birdie byla více než reálná. Jak moc reálná, se ukázalo za pár okamžiků. K prvnímu play-off v historii Czech Masters totiž chyběly doslova milimetry. Míček, který poslal Wallace na jamku, se zastavil přímo na jejím okraji. Chyběla snad jedna či dvě otočky. Ale nakonec dovnitř nespadl, a tak si Matt Wallace jen zklamaně zažongloval s putterem. Naproti tomu Todd Clements na driving range mohl začít slavit. Právě si totiž připsal svůj první titul na DP World Tour a zařadil se mezi šampiony D+D Real Czech Masters.

 

Autor: Jan Lodl

(Visited 169 times, 1 visits today)