Island - Svoboda na hranici Arktidy

Island - Svoboda na hranici Arktidy

V sevření ledových vod severního Atlantiku, a přitom jen tři hodiny letu z Evropy. Tyto geografické parametry určují polohu snové destinace všech ostřílených riderů a dobyvatelů netknutých sněhových pokrývek. Nespoutané sjezdy mezi vulkány a ledovci až na břehy mrazivého Grónského moře se vryjí do paměti tak intenzivně jako skluznice do zdejšího firnu. Impozantní skitouring a heliskiing na Islandu má moc resuscitovat v každém jiskrnou kombinaci svobody a adrenalinu, jakou jinde nezažijete. A to vše bez opuštění starého kontinentu.

Nejřídčeji osídlená evropská země ležící na jih od polárního kruhu nabízí kromě opěvované polární záře a polárního slunce i vulkanickou aktivitu v podobě horkých termálních pramenů, lávových polí a gejzírů. Balíček jedinečnosti uzavírá vikinská kultura, jež se dokázala přizpůsobit drsnému podnebí, ledovcům a horám bičovaným deštěm a sněhem. Bílou pokrývkou obalené horské vrcholky zde představují dokonalé spojení příkrých svahů a doširoka otevřených ledovců. Na nebezpečné obnažené skály nebo nudné ploché přejezdy je Island naštěstí skoupý. Stejně tak na rizika lavin. Slunce tady na hranici Arktidy nemá takovou sílu, a proto sesuvy nehrozí tolik jako v evropských Alpách. V zásadě se lyžuje na firnu, sněhu zrnitém, ale s trochou štěstí lze narazit na čerstvý prašan, který zde platí za relativně vzácnou komoditu. Lyžařská sezona startuje v listopadu a na některých místech se prodlužuje až do června, obecně se však doporučuje vyrazit mezi lednem do dubnem. Zdejším svahů se lze oddat na lyžích nebo snowboardu v rámci takřka dvaceti lyžařských oblastí – záměrně neužíváme označení střediska, více než polovina z nich by svou velikostí nebo vybaveností přenosnými vleky spíš mohla vyvolat úsměv na rtech než touhu po zacvaknutí vázání. Nadto bývá jejich otevírací doba radikálně podřízena místnímu počasí. Krátkodobou předpověď se nicméně doporučuje brát s rezervou, mnohdy nemá vyšší než padesátiprocentní úspěšnost.

Na bucket listu dobrodruhů

Teploty na Islandu sice nemusí být nejnižší, o pocit mrazivosti se však stará neobyčejná vlhkost vzduchu a ostrý ledový vítr. Pádným důvodem, proč má návštěvu Islandu na svém bucket listu řada dobrodruhů, nejsou ani nepříliš výrazné nadmořské výšky kopců v průměru kolem 1000 metrů nebo absentující huňaté tree runs. Specialitou někdejší vikinské državy jsou možnosti svobodných sjezdů z vrcholků až na samé pobřeží oceánu. Fascinující síla Islandu spočívá v unikátním freeridu, skitouringu a heliskiingu. Kde jinde zažijete náročnou expedici na tuleních pásech s výhledem na Grónsko, přetraverzujete ledovec a přeletíte helikoptérou těsně pod oblohou obtěžkanou polární září?

Na nebezpečné obnažené skály nebo nudné ploché přejezdy je Island naštěstí skoupý. Stejně tak na rizika lavin

Největší a nejexotičtější

Pro plnohodnotné poznání sněhových možností ostrova s rozlohou lehce přes sto tisíc kilometrů čtverečních se vyplatí pronajmout terénní vůz s pohonem 4 x 4. Tipem, jenž může zachránit nejednu složitou rozptylovou situaci je přikoupit obutí do takzvaných studded tires, pneumatik opatřených hřeby. Cestování mezi jednotlivými nástupními lyžařskými body rozhodně není pro nezkušené řidiče, důrazně se doporučuje dodržovat maximální stanovený rychlostní limit 90 kilometrů v hodině. Ve zlomku vteřiny se totiž počasí dokáže proměnit ve smrtící koktejl ukrutného vodorovného vichru, jež okoření mlha a dílo zkázy dokoná sněžení. Silnice pak v podstatě zmizí a jedinými záchytnými body jsou žluté kontrastní tyče umístěné podél vozovky. Platí to i při půlhodinovém přejezdu z hlavního města Reykjavíku k největšímu lyžařskému resortu Bláfjöll. Středisko patřící pod Blue Mountain disponuje celkem patnácti lanovkami a vleky pro ty, kdo by se čistě ze zvědavosti rádi svezli na upravovaných sjezdovkách střední náročnosti. O poznání výjimečnější je pak lyžařský resort Hlíðarfjall dostupný na druhé straně ostrova jen pár kilometrů od Akureyri, podle Lonely Planet nejkrásnějšího města v Evropě, o němž ještě bude řeč. Hlíðarfjall se počítá mezi nejznámější a nejnavštěvovanější, a to zejména proto, že nabízí lyžování na patnácti kilometrech upravených tratí v nejvyšší nadmořské výšce. Výhledy ze zdejších sedmi lanovek na břehy nejdelšího islandského fjordu Eyjafjörður snadno pasují Hlíðarfjall na jedno nejexotičtějších míst k lyžování.

Ledové vulkány

Pokud je řeč o exotice, před cestou na sever ostrova, jenž je rájem skitouringu a heliskiingu, by bylo chybou minout vrchol Islandu Hvannadalshnúkur oplývající mnoha superlativy. Nejenže jde o druhý nejvyšší evropský pevninský ledovec a leží v národním parku Vatnajökull, ale jeho okolní sopečnou krajinu pokrývá zhruba osm tisíc kilometrů čtverečních ledu a sněhu. Nejvyšší bod Islandu v 2110 metrech nad mořem tak při extrémně náročných mnohadenních skitouringových expedicích se zkušenými průvodci nabízí přechod nepředvídatelné, stovky metrů silné ledové krusty a sjezdy ze dvou tisíc metrů nadmořské výšky, zakončené takřka až na březích tvořených černým vulkanickým pískem. Surreálné výhledy s naprostým minimem lidí a myšlenkou na vulkán pod skluznicí se snadno zapíší k těm nejvýraznějším životním zážitkům. Další zastávkou při zdolávání ledovců pak nutně musí být nejzápadnější část poloostrova Snæfellsnes – a celého Islandu – Snæfellsjökull s výškou 1446 metrů nad mořem. Přes sedm set tisíc let starý stratovulkán, jehož vrchol zdobí ledovec, je vynikající pro celodenní skialpinistické túry. Bonusem pro milovníky Verneovek je pak skutečnost, že právě Snæfellsjökull je místem, odkud vede dle románu Cesta do středu Země Julesa Verna průchod do samého srdce planety.

Surreálné výhledy s naprostým minimem lidí a myšlenkou na vulkán pod skluznicí se snadno zapíší k těm nejvýraznějším životním zážitkům.

Od islandského Matterhornu ke fjordům

Na pomyslné spojnici hlavního města a západních fjordů na severu Islandu však leží ještě jeden bod, jenž by jistě neměl uniknout pozornosti ambiciózních skialpinistů. Na půli cesty na západní fjordy je zapotřebí zadat do navigace jako zastávku město Borgarnes, odkud se dá podniknout skialpový výstup na Skessuhorn. Malý islandský Matterhorn, jak se mu ve znalých kruzích přezdívá, s výškou lehce pod tisíc metrů upoutá specifickým plochým profilem viditelným ze severní strany.

Odměnou za strastiplnou cestu dlouhou 370 kilometrů je pomyslné centrum odlehlého regionu západních Isafjödur, v překladu ledovcových fjordů. Rybářské město ležící na ploché písčině nabízí výdobytky civilizace, jako je místní mini lyžařský resort se třemi vleky, ale i letiště. Právě letiště se vyplatí obzvlášť těm, kdo si na Island jedou speciálně pro jedinečný zážitek v podobě ski & sail, tedy atraktivní kombinace skitouringu a plachtění. Společnost Bergmennn Mountain Guides, jež expedice z Isafjöduru operuje, zajišťuje po celou dobu servis profesionálů z řad znalců plachtění, historie, přírody, islandského terénu a kuchyně. Obdiv k hypnotizujícím útesům zanořeným do Atlantiku z paluby plně vybavené jachty, na níž se během šesti dnů nabízí gastronomický sen všech milovníků mořských plodů, střídají výstupy a sjezdy kolem místních fjordů. Kapitán lodi platí za nejlepšího šéfkuchaře, zná totiž ty nejlepší tipy na místa, kde nalovit v průběhu celé plavby nejdelikátnější ryby a mořské plody. Díky přepravě po vodě dobrodruhové na palubě vstoupí na místa, kde offline detox nabývá na reálných obrysech. Nevedou tady žádné silnice, nežijí tady žádní lidé a jedinými obyvateli tohoto kusu země jsou arktické lišky, tuleni a islandské ptactvo v unikátní přírodní rezervaci Hornstrandir.

Díky přepravě po vodě dobrodruhové na palubě vstoupí na místa, kde offline detox nabývá na reálných obrysech.

Ráj tuleních pásů

Za pravým crème de la crème islandského severu je třeba pokračovat mezi fjordy Skagafjörđur a Eyjafjörđur. Výčnělek obkroužený oceánem nese jméno Trollí poloostrov a patří k těm nejikoničtějším regionům pro skitouring vůbec. Zde na poloostrově trollů a obrů, Tröllaskagi, zimní sezona startuje o trochu později, v lednu, a to kvůli světlu, a trvá až do začátku léta v červnu. Zkrátka dokud je sníh. Ty nejlepší sněhové podmínky pro freeride a skialpy panují přitom od března do konce května, v případě heliskiingu se sezona dokáže natáhnout leckde až do půlky června. Při božských sjezdech volným terénem s příjemným sklonem si s vnímáním reality pohrávají obrazy zasněžených strmých svahů vulkánů, jejichž výška lehce nad 1000 metrů padá k nohám temně modré mořské hladiny.

Při božských sjezdech volným terénem s příjemným sklonem si s vnímáním reality pohrávají obrazy zasněžených strmých svahů vulkánů, jejichž výška lehce nad 1000 metrů padá k nohám temně modré mořské hladiny.

Skvěle dostupných a na pásech zkrotitelných vrcholů zde najdete nespočet a možnost freeridu se často nabízí i po výstupu z lanovky v jednom z pěti lyžařských středisek, která jsou nedaleko druhého největšího města Islandu, Akureyri. Námořní přístav a horské středisko zároveň leží v objetí hor a tradice sjezdového lyžování je tady stará bezmála šedesát let ¬¬– v té době zde vybudovali první zjednodušený vlek. V současnosti pětice lyžařských resortů s upravenými tratěmi zahrnuje Sauđarkrókur, Siglufjörđur, Ólafsjörđur, Dalvik, Hlíđarfjall a nabízí slušný počet lyžařských instruktorů, zázemí letiště a vybavenost restauracemi a hotely v Akureyri. Kdo si však nechce nechat ničit panenský sněhový povrch a jízdu dolů si rád zaslouží, může se vydat na skialpinistický výstup na vrchol Kaldbakur o výšce 1173 metrů, který se pyšní famózními výhledy na celý fjord, nebo se rovnou směle pustit do zdolání místního nejvyššího vrcholu Kerling s 1538 metry nadmořské výšky, jenž leží jižně od Akureyri. Dalším tipem nedaleko rybářského města je středisko Skardsdalur na samém severu poloostrova a na nejsevernějším cípu Islandu. Po výšlapu do sedel mezi štíty se tady nabízí úžasné výhledy na Grónské moře nad fjordem. Rybářská městečka ale brzy pochopila, že je někdy turistům potřeba trochu ulehčit, a tak nechybí ani oblíbené CatSki, lyžování s dopravou rolbami, které se nabízí v místě zvaném Ólafsfjörður. Tečkou za dokonalostí oblasti je fakt, že právě kolem zdejšího fjordu se nachází jedno z nejpříhodnějších míst pro pozorování velryb a delfínů.

Když sněží adrenalin

Potřeby vášnivých lovců denních převýšení ve vázání mocně saturuje zdejší heliskiing, jež v oblasti koordinuje trojice společností. Za top operátora islandského heliskiingu se považuje rodinná firma Arctic Heliskiing, jejíž alfou a omegou je bezpečnost. Průvodci pocházejí v zásadě z Kanady, kde panují ta nejstriktnější pravidla heliskiingu na světě. Naproti tomu islandský heliskiing postrádá jakékoli regulace stran adrenalinového sportu, ať už jde o standardy či bezpečnostní normu. Expedice z portfolia Arctic Heliskiing se mohou pochlubit exkluzivním přístupem k ploše o rozloze 4000 čtverečních metrů, které si společnost mohla zvolit, když začala působit jako zcela první heliskiingová společnost na Trollím poloostrově. Coby základna a výchozí bod fungují tři chaty Klængshóll Lodge v srdci hor, z nichž se otevírá jedinečná plejáda lyžařských požitků v duchu ski in/fly out. Uspoří se tak každá cenná minuta letových hodin, a proto se sjezdy s Arctic Heliskiing počítají k těm nejdelším na Islandu.

Česká stopa hodná následování

Ostrov ledu a ohně tvoří vedle Pyrenejí základ expedic společnosti Snownomads, jíž provozuje český závodní lyžař a skicrossař Tomáš Kraus. Zárukou ohromujících zážitků jsou především piloti s obsáhlým a specifickým heliskiing tréninkem a velkým počtem nalétaných hodin a zkušení, mezinárodně certifikovaní heliskiing průvodci.
Posledním výchozím bodem v heliskiingovém trojlístku je Siglufjörđur, odříznutá rybářská vesnice téměř na konci světa, kterou od záhuby zachránil lov sleďů. Dnes je lépe přístupná skrze dvojici dlouhých tunelů, mimochodem vybudovaných českým Metrostavem. Odtud operuje své heliskiingové výlety Viking Heliskiing, která lyžování kombinuje s ubytováním a finedinigovým doprovodem v nově vybudovaném hotelu Siglo. Soustředí se především na malé skupiny a personalizovaný servis, jenž zajišťují mimo jiné lyžařští experti z řad bývalých profesionálních závodníků a certifikovaných horských vůdců s až pětatřicetiletými zkušenostmi. Viking Heliskiing je jediným operátorem na ostrově, jenž využívá takzvaný ‚vertical feet systém‘. Jednodušší mechanismus nabízí prakticky více času stráveného na sjezdech než při standardním měření letových hodin. Jejich pojetí heliskiingového zážitku je určeno klientům, kteří nechtějí být izolováni v chatě v horách, ale rádi prozkoumají i přilehlé okolí nejen s nohama připnutýma do vázání.

Významnou heliskiingovou destinací je Siglufjörđur, odříznutá rybářská vesnice, kterou od záhuby zachránil lov sleďů. Dnes je lépe přístupná skrze dvojici dlouhých tunelů, mimochodem vybudovaných českým Metrostavem.

Připravila: Adéla Rusňáková, foto: archiv, Getty images

(Visited 144 times, 1 visits today)