Jan Zabystřan je v našem mužském lyžování trochu úkaz. V něčem se dokonce blíží Ester Ledecké. Začínal sice s točivými disciplínami, ale dnes jezdí na výborné úrovni hlavně sjezd a super-G – a to tak dobře, že už byl v loňské sezóně ve Světovém poháru jednou v první desítce a dvakrát na její hranici.
Text: Petr Pravda, Foto: Archiv Jana Zabystřana
V celkovém hodnocení super-G skončil loni dvacátý druhý, ve sjezdu třicátý, vždy ve společnosti excelentních sjezdařů. Pomáhá mu v tom i speciální tréninkový model. Aby měl špičkové podmínky, domluvil se na tréninku s německým mužským rychlostním týmem. Vypadá to, že s určitým stoickým klidem stále stoupá vzhůru. Letos ho čeká olympiáda.
Jak se cítíte pár týdnů před zahájením sezóny, můžete to už teď nějak srovnat s tou loňskou?
Zvládl jsem hodně tréninkových dnů. Trénoval jsem v Chile, kde jsem udělal i kvalitní testování lyží. Mám už za sebou jeden ledovec – Sölden, brzy je další a pomalu se blíží první závody. Na lyžích se cítím dobře, mám už vybrané páry, které si budu brát do Ameriky (od 27. 11. Copper Mt. a Beaver Creek). Jsem připravený minimálně tak jako loni.
Můžou se nějak měřit parametry sjezdaře ještě před zahájením závodů? Zjistí třeba, že je rychlejší ve sprintu, v reakcích, silnější, víc uzvedne…?
Lyžování není tak měřitelné jako třeba atletika, ale měl jsem například závody, které byly dva a půl měsíce před SP, a mé výsledky (1. + 1. + 2. místo) napovídají, že sezóna by mohla být dobrá. Zároveň se poměřujeme i na trénincích, jezdíme často s ostatními týmy. Minimálně tak získám dobré indicie, že by sezóna mohla být fajn. Když jezdím rychle a porážím ostatní, tak je to jedině dobře.
Jinak některé měřitelné testy, jak se ptáte, děláme hlavně na jaře, některé na podzim, ale je to spíš proto, aby se ukázalo, zda jsme zdraví a zda všechno funguje tak, jak má. Lyžování je však tak komplexní sport, že když uzvednu o 10 kg víc, tak nemůžu zároveň říct, že budu automaticky rychlejší. V tom našem sportu jde o rychlost, vytrvalost, obratnost, flexibilitu – je tam prostě víc věcí, které se spojují.
Jsou nějaké novinky v suché přípravě? Co vlastně sám děláte během léta a před začátkem sezóny kromě lyžování?
Žádné zásadní novinky nejsou, s kondičním trenérem jsem už šest sedm let, nějak se to vyvíjí a snažíme se přijít na to, co je nejlepší. Někdy zjistíme, že jeden den jsme dali moc síly, jindy moc vytrvalosti… Proto jde hlavně o to, aby vznikla nějaká příjemná kombinace. Určitě jsme pár věcí změnili, ale nechci zas dělat moc změn naráz.
Mám samozřejmě spoustu posilovny, tvrdého tréninku, ale snažím se to dělat i nějak zábavně. Mám hodně rád i jiné sporty, a tak místo odpoledního tréninku jdu třeba hrát plážový volejbal a je to pro mě příjemné zpestření. A třeba dovolenou po sezóně rád trávím aktivně, jezdím na surfu nebo kite surfu. Prostě dělám to, co mám rád, jen během sezóny na to není úplně čas.
Jak probíhalo soustředění v Chile?
Soustředění v Chile probíhalo po tréninkové stránce relativně dobře. Ze začátku nasněžilo a pak už byly příjemné jarní podmínky. Mám za sebou týdny dobrého tréninku, najezdil jsem spoustu kilometrů, což by se tady v Evropě nedalo.
Co ta nehoda Itala Mattea Franzose, který spadl a zabil se při tréninku? Změní to něco, nějaká pravidla pro trénink?
Ta nehoda Mattea byla strašná. Fakt tragédie a dost nás to všechny zasáhlo. Nevím, jestli to něco změní, doufejme, že to zvýší tlak na zlepšení bezpečnosti kolem sjezdovek. Aby třeba i v těch tréninkových střediscích byli lidé z FIS, kteří by pomáhali se sítěmi atd. Připravují se tam závodníci z celého světa a něco takového se prostě stát nesmí. Připravenost sjezdovek i v zemích, kde se nejezdí světový pohár, jako třeba v Chile, by měla být na pořadu dne.
Jak vám to šlo v porovnání s Němci, pochvalujete si spolupráci s německým týmem? Jak to vlastně probíhá, jste pevnou součástí jejich týmu? Co vám všechno zajišťují?
Spolupráce s Němci je skvělá, pochvaluji si ji moc. Zázemí je skvělé. U nás bohužel není tým, závodníci, s nimiž bych mohl něco takového udělat. Když jsem na soustředění, na tréninku, tak je prostě zařízeno vše, jako bych byl součástí německého týmu. Třeba když bylo Chile, bylo vše zajištěno – od letenek přes ubytování až po tréninky. A mohl jsem se cítit jako jeden z nich. Myslím, že je fajn, že tam spolu můžeme i na trénincích závodit, můžeme se hecovat. Někdy to jde někomu líp, někdy hůř, ale můžeme si poradit a společně se zlepšovat.
Jak se dívají na to, když je porážíte? Nejsou naštvaní?
Doufám, že to berou tak jako já. Jsme sice ve světovém poháru soupeři, ale myslím, že jim nějak nevadím, nemyslím, že bych jim ubíral nějak kvóty ani peníze na přípravu. Snad to berou tak, že jsem trochu bokem, ale že si vlastně pomáháme. A navíc jsme i mimo sjezdovku dobří kamarádi. Využíváme vzájemně i data z našich GPS… Prostě věřím, že se společně můžeme všichni zlepšovat.
Už jste někde říkal, že hlavním trenérem Němců se stal Andreas Silberleithner, Rakušan, s nímž máte dobré vztahy. Jaký je a znamená to, že i on vám poradí, jak a co vylepšovat?
Mám s ním dobré vztahy a technicky je na tom myslím velmi dobře. Má na lyžování takový jednoduchý, ale vlastně super náhled. Pro můj styl a moji postavu je ideální to, co učí. I když se teď stal hlavním a má na sobě víc organizačních věcí, tak nás pořád sleduje, děláme společně rozbory videí… V tomhle je to fajn.
Co ukázaly závody v La Parvě? Byl jste dvakrát první a druhý. Koukal jsem na vaše umístění ve WC, ale vy jste Monsena i Baileta loni porážel, takže se teď vaše výsledky v Chile trochu očekávaly, ne?
Jsem rád, že jsem vyhrál, i proto, že každý rok je vlastně jiný rok. Nemůžete automaticky počítat s tím, že vše bude pokračovat stejně jako loni. Bailet je například super závodník, loni měl jen horší rok kvůli zranění. Takže určitě jsem neočekával, že bych měl automaticky vyhrávat. Na té úrovni už může vyhrát skoro každý a vy nevíte, jak na tom budete. Díky minulé sezóně jsem byl nasazen v první třicítce a chtěl jsem ty závody vyhrát. A body mi zase mohou pomoct pro nasazování v dalším roce.
Jaké máte teď plány, začnete závodit až v Americe koncem listopadu?
Teď byl Sölden a nyní pojedeme na Stelvio (rozhovor vznikal ve druhé půli října), kde je aktuálně asi nejlepší pro trénink rychlostních disciplín. Pak asi Pitztal nebo znovu Sölden. Je fajn, že to domlouvají Němci, kteří mají lepší kontakty. Takže snad nebude problém se dostat tam, kde budou nejlepší podmínky. To jsou nejbližší týdny a potom už nás v listopadu čeká přelet do Ameriky, kde budeme mít asi týden na trénink a pak už začnou první závody.
Chcete jezdit dál jen sjezd a SG, nebo zkusíte i obřák?
Určitě sjezd a SG budou pro mne dál nejdůležitější. Rád si občas vyzkouším i obřák, celkem se v něm cítím dobře. Ostatně ho trénujeme, i když v jednodušší variantě, aby tam byl i skluz kvůli technice na SG. Dříve jsem jezdil hodně i slalom. Ale myslím, že je teď lepší soustředit se hlavně na dvě disciplíny než zkoušet všechno. Obřák občas přidám, ale nesmí to být na úkor rychlostních disciplín.
Řeknete si možná, že takový Odermatt to sice zvládá, ale zároveň vyhrává svěťáky. Tak až budu vyhrávat svěťáky, pak se můžeme bavit třeba o přidávání obřáku.
Co je pro vás vrcholem sezóny? ZOH v Itálii?
Určitě olympiáda, ale i svěťák je pro mne dost důležitá věc. Chci zase být v TOP 20 a ideálně se v obou disciplínách dostat do finále. Takže chci ve SP dobře závodit, ale olympiáda je jen jednou za čtyři roky, je to krásná akce, na kterou se hodně těším.
Sjezd i SG se tam pojedou na trati Stelvio v Bormiu. Jak tu sjezdovku máte rád, podle vás je někdy až extrémně těžká. Vyhovuje vám?
Ano, všechno se to jede v Bormiu, škoda, že se to nejede v Cortině s holkami, protože jsme tam trochu odstrčeni od všeho dění, ale to se nedá nic dělat, s tím už nic neuděláme. A Bormio mám rád i nerad. Získal jsem tam myslím mé první body ve SP. Loni jsem tam ale spadl a poslední hang sjel celý po boku…
Ale myslím, že právě loni už jsem na to přišel, Bormio je hodně těžký kopec, chce tam být dobře připravený, hlavně mentálně s vědomím, že to nebude příjemná jízda. Ono to není nepříjemné až tolik tím samotným kopcem, jako spíš sněhem a jeho přípravou. Jenže svěťák se jezdí v prosinci, kdy tam ještě toho sněhu tolik není. A olympiáda je v únoru, takže podmínky budou jiné. Říkal náš Romed Baumann, když tam jel MS, tak to bylo něco úplně jiného. A já se nakonec těším. Když to bude těžké a bude to tam klepat s lyžemi, tak na to budu prostě připravený a budu to chtít sjet dolů co nejrychleji. A když to bude lepší a bude tam líp vidět než v prosinci, tak to pro mě bude určitě jen dobře.
Jak byste se rád zlepšil ve světovém poháru? Co je reálné?
Rád bych se samozřejmě zlepšil co nejvíce, ale TOP 30 je pro mě dobrá, i proto, že sbírám body. A když půjdu do finále svěťáku, což je prvních dvacet pět, tak budu samozřejmě ještě radši. Zároveň bych chtěl určitě proniknout zase do TOP 10 jako loni, to by bylo skvělé. Takže chtěl bych jít pomalými krůčky nahoru, to je myslím nejlepší cesta.
Jak vám vyhovuje materiál? Máte lyže i boty česko-rakouské značky Kästle, dáváte Rakušanům v Hohenems, kde se lyže vyrábějí, nějaké výstupy? Změnili letos něco na té technice?
Materiál mi určitě vyhovuje. Jezdím na lyžích i botách Kästle a pro centrálu je dobře, že jim můžu dávat své postřehy. Pro mě je zase fajn, že jsem teď v Kästle jako jediný z kluků, takže vývoj běží nějak přímo se mnou. Jsou tam super servisáci, konstruktér Rainer Nachbaur je skvělý týpek, má toho dost za sebou a myslím, že jeho vize je správná. Ester má jako servisáka jejich „Tschuntiho“, který už před ní spolupracoval s jinými velkými hvězdami. On i Rainer vývoj materiálu hodně postrkují kupředu. Není to sice velká firma, ale zase si mohou s něčím více pohrát. Když jim třeba řeknu, zkuste to udělat ve špičce trochu tvrdší, tak oni to udělají. Myslím, že loni udělali velký kus práce právě v materiálu pro mužské rychlostní disciplíny. Ta lyže je flexibilní, což zrovna mně vyhovuje, je to skvělá vlastnost. Je to všechno vývoj a ukáže to ještě čas.
Jinak jezdím i v botách Kästle, které se dělají také přímo v továrně. Na mou nohu sedly dobře, i když i tady to prošlo nějakým vývojem. Myslím, že tím tvarem jsou pro mě lepší než třeba atomiky, které jsem měl před tím. Mám trochu specifickou placatější nohu a ty boty mi sednou. Takže v tom mám taky výhodu.
Pro mě jsou Kästle silné právě v tom, že je to taková rodinná značka, nejsem tam někde daleko v pyramidě pořadí, jako by to bylo u ostatních velkých značek. Můžu si říkat z první ruky, co mi sedí a co ne, což je skvělé.
Kdo se vám stará o lyže během sezóny?
O lyže se mi nyní stará také servisák od Kästle Sebastian, jezdí se mnou na závody i tréninky. To je vlastně jediný článek v týmu, který nepatří k Němcům. Někdy pomůže i s kamerou při tréninku.
Co ty testy lyží, které proběhly ve spolupráci s Fakultou lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze? Co to vlastně zkoušíte a do jaké fáze jste se dostali?
Byl to můj bakalářský projekt, téma na bakalářskou práci. Pro mě bylo skvělé dostat se do toho, jak se lyže vlastně vyrábí, co se do ní dává. Složili jsme čtyři různá jádra po nějakých testech z různých dřevin formou lepení a ty se implementovaly do lyže v Novém Městě na Moravě. Provedli jsme zkoušky na Kaunertalu, kde jsme testovali lyže ještě bez označení. Zkoušeli jsme vibrace, jak se na těch lyžích jezdí, jaké jsou – a byly to dost zajímavé výsledky. Bude záležet na Kästle, jak se to bude posouvat dál, ale minimálně pro univerzitu i pro mě to byl skvělý projekt a jede se s tím dál. Spolupracují teď i na snowboardech s olympionikem Radkem Houserem. Jsem rád, že jsem se toho mohl zúčastnit.
Jaká je ve světovém poháru mezi vámi závodníky parta? Kamarádíte se s někým víc? S kým případně?
Líbí se mi s Němci, s nimiž jsem v týmu, ale bezvadní jsou i Francouzi nebo Italové. Je to samozřejmě hodně o jednotlivých lidech. Bylo třeba těžší vyjít s Rakušany nebo se Švýcary, ale teď už jsou tam noví lidé, se kterými jsem vyrůstal a závodil, takže je to už taky jiné. Ale je to opravdu o lidech. Ze staré gardy to bylo třeba perfektní s Němcem Romedem Baumannem, který je fajn týpek a je v pohodě.
Co všechno děláte na horách, když zrovna nezávodíte a netrénujete? Máte čas někam se rychle podívat, jít s někým na večeři atd.? Jaké máte koníčky?
Většinou si musím odpočinout. Třeba v Chile jsme měli každý čtvrtý až pátý den volno, ale většinou je třeba si vyprat, udělat nějaké své věci, mediální povinnosti, dobře se vyspat – ne do pěti, ale třeba do osmi, devíti, dát si dobré jídlo… A pak se zas jede dál. Takže toho času moc není. Když je ho víc, třeba mezi tréninkovými kempy, mám rád hory. Ale přes zimu opravdu není času moc, z jedněch závodů se jede na další.
Když už si čas můžu udělat, mám rád i jiné sporty, hodně se mi líbí skialpy, ale to je spíš jarní záležitost. Někdy se chvíli projdu po městě, po okolí. To bylo třeba v Chile poslední den, kdy jsme se aspoň podívali trochu do Santiaga. V USA je to podobné, zase když je poslední den. Ale běžně na závodech, kdy jsme ve vesnicích v horách, tak si spíš zahraju fotbálek nebo ping-pong s kluky.
Kde to ve světě, ať už na závodech, nebo mimo ně, máte nejraději? Kam jezdíte nejraději a kde se nejlíp cítíte?
Asi mám nejradši Itálii, místa jako Saslong, Val Gardena, většinou jsou tam výborné podmínky, dobré počasí, krásný sníh… Nakonec každé místo má něco do sebe, ale pro mě jsou to Dolomity i Tyrolsko, Švýcarský Wengen a třeba také Amerika, i když to je zas trochu něco jiného. Příroda je prostě krásná všude. Ale kdybych se měl někam přestěhovat, tak asi do Val Gardeny v Dolomitech.
Kam byste chtěl v kariéře vystoupat, co jsou vysněné cíle?
Chci pořád stoupat výš. Pro mě byl takový sen dostat se pořádně do svěťáku a být součástí toho kolotoče, být v první třicítce a jezdit závody, což se mi vlastně vyplnilo. Prostě tlačit to dál, a kdyby tam padla dokonce první pětka, bylo by to krásné.
Už tušíte, co bude po kariéře?
Mám vystudovanou VŠFS na bakaláře – řízení podniku, podnikové finance, pak to dřevařství, zpracování dřeva. Snažil jsem se studovat, aby těch možností bylo víc. Teď dělám čistě lyžování, takže uvidíme, kam mě to dovede. Spíš je otázka nějaké aktuální situace, která nastane po závodění. Což nikdo neví, kdy to bude, ani já. Teď mě lyžování baví a naplňuje a chtěl bych u toho zůstat, dokud to půjde.
Jak to máte s jazyky? S Němci mluvíte německy nebo anglicky?
Německy se učím, měl jsem němčinu na střední škole, ale trenéři jsou často z Rakouska, tak je to s různými přízvuky. Je to těžké, ale snažím se naučit. Zatím když jde o něco důležitějšího, tak mluvím anglicky. Když ne, tak zkouším němčinu, ale chci se ji naučit co nejlíp.
Box: Kdo je Jan Zabystřan
Jan Zabystřan se narodil 26. ledna 1998 v Kadani. Je český reprezentant v alpském lyžování. Startoval na zimních olympijských hrách 2018 a 2022.
Svých prvních dvou FIS-závodů se zúčastnil v šestnácti letech v Geilu. V březnu 2016 poprvé startoval na mistrovství světa juniorů v Hafjellu a všech pět závodů dokončil mimo první třicítku. Ale na Zimních olympijských hrách mládeže 2016 v Lillehammeru obsadil šesté a osmé místo v kombinaci a obřím slalomu. Úspěšný pro něj byl i šampionát v Soči.
13. ledna 2017 debutoval ve světovém poháru v kombinaci ve Wengenu. O několik týdnů později se zúčastnil svého prvního mistrovství světa ve Svatém Mořici, kde startoval ve čtyřech disciplínách. Jeho nejlepším výsledkem bylo 38. místo v kombinaci.
O rok později se zúčastnil svých prvních olympijských her v Pchjongčchangu, kde byl součástí českého týmu v soutěži družstev. V super-G a sjezdu obsadil 40. a 46. místo. Své první body do světového poháru získal v Lauberhornu v lednu 2019, kde obsadil 27. místo v kombinaci. Na tento výkon navázal 15. místem na mistrovství světa v Åre.
Na Zimní univerziádě 2023 v Lake Placid slavil největší úspěch své dosavadní kariéry. Získal zlaté medaile v super-G, obřím slalomu a slalomu. Rovněž získal bronz v alpské kombinaci. V roce 2025 pak obsadil na mistrovství světa v Saalbachu 16. místo v super-G, čímž překonal rekordní 17. místo Ondřeje Banka.
Letos už byl ve světovém poháru v Kvitfjellu v SG na 8. místě.