Kapesní zmenšenina velehor: Objevte Vysoké Tatry

Kapesní zmenšenina velehor: Objevte Vysoké Tatry

Foto: Jakub Turek

Vysoké Tatry jsou kapesní zmenšeninou opravdových velehor. Všechno je tu nižší, užší a bližší než v Alpách.

Všechny přírodní krásy Vysokých Tater jsou nahuštěné na necelých třiceti kilometrech. V jednom dnu se dá stihnout výstup i sjezd z každého štítu. V Tatrách nejsou ledovce, a tak nehrozí pád do trhliny. Pro lyžaře, kterému ke štěstí nestačí jen urolbované sjezdovky a běžecké areály, však mají mnoho půvabů.

Skialpinismus je tu náročnější než v Alpách nebo Pyrenejích. Sněhové podmínky se tu mění doslova metr od metru, na hřebenech jsou nafoukané zrádné převěje a v sedlech nestabilní prašanové polštáře. Na jednom sjezdu lze očekávat doslova cokoliv – úzké skalnaté kuloáry sotva na šířku lyží, strmé lavinózní svahy, skalní prahy, potoky, prašan po pás i bořivou krustu, ledovatý povrch i báječný firn. Na výstupech si můžeme užít krásně vyšláplou stopu od předchůdců, ale často budeme stoupat v mačkách do sedel, případně se propadat do zasněžené kosodřeviny s lyžemi na ramenou.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Výstupy k chatám

Nejoblíbenější atrakcí pro širokou lyžařskou veřejnost a zároveň dobrým sportovním výkonem jsou výstupy k horským chatám. Na Popradské pleso a na Slezský dům se stoupá a pak od nich pohodlně sjíždí po zasněžených silnicích, kudy občas projede jen rolba. K Zelenému plesu se jde po cestě vyjeté sněžným skútrem. Téryho a Zbojnickou chatu lze dobýt jen pěšky s lyžemi připnutými na batohu. Nejobtížnější výstup vede k chatě pod Rysy, kam se obouvají stoupací železa. Solisko a Skalnatá chata stojí nedaleko horních stanic lanovek, které využívají sjezdaři.

Všechna stoupání k tatranským chatám jsou dost podobná. Hodinu až dvě vede cesta lesem a teprve na hranici kosodřeviny se náhle objeví horní patro doliny i s chatou. Tam pro mnoho lyžařských turistů nastává okamžik pravdy. Zatímco v lese bývá tvrdý sníh a klid, najednou začne foukat a unavení lyžaři se boří do hlubokých návějí, nebo naopak rozmoklé sněhové břečky.

Sjezdy od chat si mnozí lyžaři triumfálně vychutnávají, protože cesty bývají projeté a nehrozí na nich žádné větší nebezpečí. Zatímco výstupy trvají dvě až tři hodiny, návrat se dá zvládnout podle odvahy za dobu od čtvrthodiny do jedné hodiny.

Nejkrásnější lyžařské túry

Vrcholem všech zážitků, které si může lyžař ve Vysokých Tatrách užít, je některý z vysokohorských sjezdů žlaby nebo strmými pláněmi, kde se kromě lyžařů objeví nanejvýš dvojice horolezců či zatoulaný kamzík. Převýšení takového sjezdu může být až patnáct set metrů a délka přes deset kilometrů, což se klidně vyrovná mnoha alpským trasám. Na vysokohorské sjezdy by se měli vydávat jen ti, kdo své lyže ovládají za každé situace.

Na lyžaře v terénu bývá mnohdy komický pohled, protože balancování na jedné lyži, nechtěné záklony, hluboké předklony a ruce s hůlkami připomínající větrný mlýn nejsou nic neobvyklého. Na ledových plotnách, hlubokém prašanu či mokrém sněhu totiž není nic platná vytříbená technika carvingových specialistů či sjezdovkových elegánů s nohama u sebe.

Vřele doporučujeme držet se osvědčeného skialpinistického pravidla, že co si vyšlápneme, to také sjedeme. Během pomalého výstupu vzhůru si totiž prohlédneme, co nás čeká při rychlém sjezdu dolů. Zhodnotíme lavinovou bezpečnost a detailně naplánujeme trasu, abychom se vyhnuli všem problémovým místům.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Vybíráme legendární sjezdy ve všech důležitých dolinách Vysokých Tater. Odškrtejte si spolu s námi, které jste už sjeli, a inspirujte se na další lyžařské výpravy do slovenských velehor:

Baranie sedlo (2393 m n. m.)
Dolina Zeleného plesa

Velkolepý sjezd nabízí všechno, co Tatry mají schované pro skialpinisty. Začíná prudkým severním kuloárem, který mnozí lyžaři raději scházejí. Pokračuje obrovským dlouhým kotlem do úzkého žlebu zvaného Flaška, kterým v létě protéká vodopád a v zimě zamrzne. Prudkou strání se sjíždí na zamrzlé Zelené pleso a po jeho hladině se jde k chatě na břehu. Potom už zbývá jen sjezd lesem po cestě upravené sněžným skútrem k autobusové zastávce Biela Voda. Výstup a sjezd si naplánujte na celý dlouhý den. Převýšení totiž činí 1500 metrů!

Svišťový štít (2382 m n. m.)
Malá Studená dolina

Svišťový štít je prvotřídní rozhledový vrchol. V průzračném vzduchu se černají tatranští velikáni jako na dlani – Gerlach, Vysoká, Lomnický štít, Stredohrot, masiv Javorových štítů, Malý Ledový štít, nahlížíme také dolů do Popradu a Smokovce.

Lyžařský sjezd byl jako jeden z mála klasických směrů zdokumentován: poprvé tudy lyžoval Gyula Komarnicki 16. února 1913. Dodnes patří do zlatého fondu nejlepších sjezdových tras ve Vysokých Tatrách.

Strmě sjíždíme obrovskou jižní stěnou do Divé dolinky, která nic nezůstává dlužná svému jménu. Vítr zde vytváří přírodní U-rampy, skokanské můstky a další zábavná místa, na která je třeba dávat dobrý pozor. Okolo Zbojnického plesa dojedeme ke Zbojnické chatě. Od chaty musíme přejít po rovině pod Javorové štíty, abychom si užili Generál šús neboli nekonečně dlouhý široký svah po pláních měkkého sněhu. Zužuje se do úzké skalní Bránky. Dál jedeme po turistické cestě mírným klesáním ke Studenovodským vodopádům. Čeká nás ještě nepříjemné stoupání po široké cestě ke kolejové lanovce na Hrebienok. Nevyplatí se tady bruslit ani odpichovat soupaž, nalepit stoupací pásy na krátký kousek se také nechce, a tak lyže hážeme na ramena.

Do Starého Smokovce se jede podle stavu sněhu buď po bývalé sjezdovce lesem vpravo od lanovky, nebo vlevo po bývalé sáňkařské dráze. Zdolali jsme převýšení 1400 metrů.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Hincovo pleso (1946 m n. m.)’
Mengusovská dolina

Veľké Hincovo pleso je největším plesem ve slovenské části Vysokých Tater. Málokterý turista ovšem na první pohled uvěří, že je větší než známější Štrbské pleso. Důvodem je, že Hincovo pleso je obkroužené vysokými štíty na slovensko-polské hranici, a zdá se tedy opticky menší než Štrbské pleso na úpatí hor. Vděčná, nepříliš namáhavá, bezpečná a krajinově překrásná túra k Hincovým plesům zavádí skialpinisty do opuštěného koutu Vysokých Tater.

Od Veľkého Hincova plesa vystoupáme nad západní břeh a zpod Vyšného Koprovského sedla sjedeme na hladinu Malého Hincova plesa. Svede nás na něj široká sněhová rokle přímo na jih. Přes pleso dojdeme na okraj Hincovy kotliny a pokračujeme strmým sjezdem do Satanovy dolinky. Pod Satanem uhneme doprava a po pravém břehu Hincova potoka svištíme volnými pláněmi. Sníh tu bývá dlouho do jara měkký, protože sem téměř nikdy nesvítí slunce. Kde potok křižuje červená turistická značka, odbočíme a mírně do kopce vystoupáme k Popradskému plesu. Odtud sjedeme velmi rychle po urolbované silnici na železniční zastávku Popradské pleso. Překonali jsme převýšení 700 metrů.

Východná Železná brána (2255 m n. m.)
Zlomisková dolina

Úzké sedélko v divoké skalní scenerii prolamuje hlavní hřeben Vysokých Tater. Směrem k jihu spadá fantasticky dlouhý svah víceméně stálého sklonu do Zlomiskové doliny. Z Východní Železné brány nejprve lyžujeme do Železné kotliny, přehoupneme se přes morénu zaniklého plesa a sjedeme na hladinu Ledového plesa. Ocitneme se přesně podle názvu doliny v ráji obrovských balvanů a kamenných moří. Když mezi nimi prokličkujeme, následuje slalom mezi křovinami podél Ledového potoka na Popradské pleso. To přejdeme po ledu k horskému hotelu a pokračujeme po urolbované silnici na železniční zastávku Popradské pleso. Zdolali jsme převýšení 1000 metrů.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Furkotské sedlo (2277 m n. m.)
Furkotská dolina

Široké Furkotské sedlo spolu s vedlejším Furkotským štítem velkolepě uzavírá Furkotskou dolinu. Sjíždíme strmě na jih, ale velmi opatrně s ohledem na lavinový terén k Vyšnému Wahlenbergovu plesu. Objedeme ho po levém nebo pravém břehu, abychom neztratili výšku a nemuseli stoupat na morénu. To samé pak zopakujeme u Nižného Wahlenbergova plesa. Odtud si užíváme širokou dolinu se stálým a nepříliš velkým sklonem, kde si vybíráme trasu, jak se nám zrovna zamane. Když se ocitneme ve vysokém lese, najedeme na frekventovanou pěší trasu Tatranské magistrály a po ní pohodlně dorazíme do skiareálu Štrbské Pleso. V nohou jsme měli 1000 metrů převýšení.

Vodopád skok (1801 m n. m.)
Mlynická dolina

Lehká túra pro začínající skialpinisty vede po značené a obvykle velmi dobře projeté lesní cestě od vodopádu Skok v dolní části Mlynické doliny na Štrbské pleso. Trasa je tak populární, že na ní potkáme lyžaře, ale i pěší turisty, sáňkaře, a dokonce i cyklisty na horských kolech. Vodopád se v zimě mění na ledopád, po kterém lezou horolezci. Převýšení túry činí 500 metrů.

Poľský hrebeň (2200 m n. m.)
Bielovodská dolina

Nejdelší tatranská dolina měří 14 kilometrů. V jejím divokém vysokohorském závěru prolamuje skalní hřebeny několik hlubokých sedel. Lyžařsky nejpříjemnější je Polský hřeben. Podle sněhových podmínek, lavinové situace a našich schopností startujeme buď přímo ze sedla, nebo o pár set metrů níže u rozcestníku nad Zamrznutým kotlem. Tady startuje grandiózní sjezd víceméně podél modré turistické značky.

Zdoláme Zamrznuté a Litvorové pleso. Střídají se zde strmé rokle v morénách a rovinaté úseky na plesech. Pod Zeleným Kačacím plesem objíždíme mohutný Hviezdoslavův vodopád. Tady je potřeba hodně zkušeností s jízdou v prudkém svahu v hustém lese. Méně zdatní lyžaři zalesněný svah k potoku Biela voda raději scházejí s lyžemi na ramenou.

Poblíž horolezeckého tábořiště Pod Vysokou se cesta rozšíří, položí podél říky Bílá voda a lze po ní pohodlně jet. Místy jsou na ní krátké úseky do kopce. K jaru zde obvykle chybí sníh a je třeba jít pěšky. Deset kilometrů do Lysé Poľany na autobusovou zastávku u polsko-slovenského hraničního přechodu může zabrat hodinu příjemného lyžařského zážitku, ale také tři hodiny perné chůze v botách a s lyžemi připnutými na batohu. Sjeli jsme celkem 1200 metrů převýšení.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Kopské sedlo (1750 m n. m.)
Dolina Bielych ples

Kopské sedlo je klíčový turistický bod ve Vysokých Tatrách. Žulové a rulové velehory odděluje od nižších vápencových Belianských Tater. Zároveň přes něj přechází jedna turistická cesta z Tatranské Lomnice do Tatranské Javoriny a druhá do Ždiaru. V zimě tudy vede oblíbená lyžařská túra.

Ze široké planiny mezi kopci se lyžuje na východ do široké doliny Bílých ples. Kdysi to býval nejoblíbenější lyžařský svah v Tatrách, protože u Velkého Bílého plesa stála Kežmarská chata. Když roku 1974 vyhořela, dolina osiřela a v zimě sem přicházejí jen turisté na sněžnicích a lyžaři na skialpových lyžích.

U bývalé chaty začíná červeně značená Tatranská magistrála, podél které se dlouze traverzují strmé svahy uprostřed vysokohorského lesa. Stopa míří k chatě U Zeleného plesa a pak dolů po skútrem projeté trase na autobusovou zastávku Bílá voda. Převýšení celé túry bylo 850 metrů.

Ľadové sedlo (2341 m n. m.)
Malá Studená dolina

Ľadové sedlo je široká sníženina nad Malou Studenou dolinou. Nemylme se ovšem podle názvů – samotné sedélko, kam je potřeba s lyžemi na batohu vylézt, je úzký skalní zářez a dolina není malá, nýbrž obrovská.

Několik desítek metrů na jih opatrně sjíždíme nebezpečným terénem mezi skálami. Méně odvážní lyžaři si proto nechávají lyže níže ve svahu a na sedlo dojdou pěšky s cepínem v ruce. Poté se suťový násypový kužel rozšíří do dlouhé a neskutečně široké stráně. Po ní se doslova snášíme do doliny Spišských ples a přes morény jednotlivých jezírek dojedeme k Téryho chatě.

Podél zelené turistické značky sjíždíme dvěma velmi strmými a dlouhými Hangy do malé Studené doliny. Orientaci ulehčuje tyčové značení. V lese narazíme na Zamkovského chatu a poté Rainerovu chatu. Pod ní nejspíš sundáme lyže, protože úzká cesta vede podél divokých Studenovodských vodopádů. Znovu je nasadíme, až se cesta rozšíří a my po ní frčíme na železniční zastávku Tatranská Lesná. Sjeli jsme 1450 metrů převýšení.

Východná Vysoká (2429 m n. m.)
Velická dolina

Sjezd pro odvážné s třemi prudkými stupni začíná ve Studeném sedle vzdáleném deset minut chůze od kamenitého vrcholu Východná Vysoká. Nejprve se sjíždí širokým, ale strmým žlabem k úpatí Guľatého kopce. Okolo něj vlevo nad sráz, který končí kamennou bariérou. Nad ní se nesmí upadnout. Dále dolinou nad další stupeň zvaný Věčný déšť, kterým se sjíždí ke Slezskému domu. Po zeleně značené cestičce lesem do Tatranské Polianky. Celkové převýšení bylo 1450 metrů.

Vysoké Tatry
Foto: Jakub Turek

Doprava

Z Prahy přes Ostravu do Popradu jezdí několik nočních lůžkových rychlíků, dále se pokračuje tramvají (Tatranská električka a zubačka), která projíždí pod celými horami.

Ubytování

Nejkrásnější jsou večery na horských chatách, a navíc je to od nich blízko na vrcholky hor nebo do sedel: hotel Sliezsky dom, Téryho a Zbojnická chata, chata Pri Zelenom plese, horský hotel Popradské pleso, chata pod Rysmi, pod Soliskom a Skalnatá chata.

Vybavení

Na zimní vysokohorské túry je nutné skialpinistické vybavení (lyže, hole, boty), lavinová výbava (vyhledávač, sonda, lopata), horolezecká výzbroj (mačky, cepín, přilba, někde i lano, karabiny a úvazky) a turistická výstroj (batoh, teplé oblečení, tmavé brýle, lékárnička, mobil, čelová lampa).

Autor: Jakub Turek

(Visited 225 times, 1 visits today)