Celý příběh započal v roce 1999. Nadšený lyžař Ivo Tichý si chtěl pořídit vlastní šponovky, které postupně mizely z trhu. Nikdo mu je ale nechtěl ušít, a když se rozhodl spíchnout je sám, prodejce mu sdělil, že mu jediný díl látky neprodá. Koupil tedy materiál na 500 kusů, kalhoty zhotovil a všechny prodal. Tím nastartoval své podnikání, založil firmu Don Quiet a začal šít lyžařské oblečení.
Dnes se svojí manželkou Věrou vyrábí v Neratově u Lázní Bohdaneč závodní lyžařské kombinézy a další ošacení pro lyžaře. Mezi jeho nejslavnější zákazníky patří olympijská šampionka Ester Ledecká nebo mistryně světa ve slalomu Šárka Strachová.
Vaší původní profesí byla strojařina. Ve světě výroby sportovního oblečení jste se však zorientoval celkem rychle a navíc navázal spolupráci se špičkovými lyžaři a týmy.
Původně jsme chtěli vyrábět pro širokou veřejnost, ale brzo jsme zjistili, že chceme dělat fajnšmekrovskou práci, kde píli a kvalitní materiály někdo ocení. Proto jsme přešli na dobré zákazníky a velké sportovce, v jejichž výkonu hraje setina sekundy velkou roli.
České reprezentaci dodáváte kombinézy čtyři roky a minimálně další čtyři roky budete, protože jste vyhráli tendr na další zimní olympijské hry. Sledujete během této doby změny požadavků našeho národního týmu na jejich oblečení?
Ze začátku naší spolupráce s Ondrou Bankem jsme bavili, co zvolit. Když si však po první a druhé sezóně vyzkoušel, jak to funguje, pak jen potvrdil, že všechno, co jsme řekli, platí. Zkušenosti jsme získali také s Petrem Záhrobským a s jeho sestrou Šárkou (nyní Strachovou), které jsme začali oblékat před osmi lety. Za tu dobu, co reprezentanty oblékáme, máme jejich naprostou důvěru. Přijdou a řeknou, co budou v této sezóně jezdit, kolik budou potřebovat kombinéz a výběr nechají na mne. Od nich to je jednoduché zadání. Spíš si to komplikuji sám, když přemýšlím a chci neustále něco vylepšovat. Technologicky a materiálově jsme tak vybavení, že nemáme žádný limit.
Dodáváte kombinézy lyžařským klubům v Nizozemí, národním týmům z Chile, z Amerických Panenských ostrovů a Libanonu, které jsou trochu exotickými lyžařskými destinacemi. Jak vypadá úroveň lyžování v těchto státech?
Co se týká areálů, sněhových podmínek a financí, pro libanonské lyžaře jsou vynikající. Kdyby je měli naši reprezentanti, tak už musí být všichni mistři světa. Většinu areálů ovládá armáda a lyžují tam děti generálů. Trenéři jsou placeni celoročně. Na víkend armáda zastaví celý areál, konvoj tam doveze děti, které až do neděle lyžují a poté se zase vrací do škol. Přestože Libanonci věnují lyžování velké peníze, prioritou je pro ně vzdělání. Ambice dokázat něco ve sportu není zas tak velká. V Libanonu mladí studují a kariéru chtějí dělat v jiných oblastech než v lyžování. Na Amerických Panenských ostrovech zase všichni surfují v moři. Závodníci z těchto zemí jezdí s vysokými startovními čísly a neočekává se od nich žádný výsledek. Je to spíš exotická záležitost, že se například za zimní olympiádě tito lyžaři objeví.
Kombinézy šijete také pro paraolympioniky. Jejich tvorba bude vzhledem postižením trochu odlišná…
Tady je to vysoká krejčovina. Musíte udělat design, skloubit materiály, které jsou schopné jim pomoci a přihlédnout k postižení. Někomu chybí paže, noha, jiný jezdí s protézou. Tomu, kdo má na končetině pahýl, ukončujeme rukáv nebo nohavici vycpávkou. Závodníkům, kteří nemají nohy a jezdí ve skeletu, šijeme kombinézu do půl těla prodlouženou do šosu, aby záda zůstala krytá. Jedná se tedy o individuální a zcela atypické oblečení. Avšak paraolympionici jsou nesmírně skromní, sympatičtí lidé se smyslem pro humor a pracovat s nimi je radost.
Když se vrátíme k vytváření kombinéz pro zdravé lyžaře, chodí to vás stejně jako u krejčího? Musí dotyčný přijít, nechat si vzít míry a chodit na zkoušky?
Záleží na tom, na jaké úrovni lyžování se sportovec pohybuje. Hodlá-li vyhrávat závody Světového poháru, trvám na tom, aby přijel. Pokud však lyžuje závodně v oddíle, ale na úrovni FIS závodů třeba v Peci pod Sněžkou, stačí mi sdělit rozměry hrudníku, pasu, boků a výšku. Navíc máme i velikostní řady kombinéz. Sportovci si je mohou vyzkoušet, která jim nejvíc sedne, a pak se jen dohodneme na úpravách.
Klíčový faktor závodní kombinézy tvoří propustnost vzduchu. Podle regulí mezinárodní lyžařská federace FIS platí, že propustnost musí činit minimálně třicet litrů. Jakým způsobem tento požadavek kontrolujete?
Jednotlivé, ještě nesešité díly kombinézy vložíme do stroje, kde se profukují a měříme jejich propustnost. FIS sice nařizuje třicet litrů, ale máte deseti procentní toleranci. U kombinéz pro Ester Ledeckou a naše reprezentanty se tedy snažíme dostat na dvacet sedm litrů. Proto měříme každý kus látky zvlášť.
Materiály na kombinézy odebíráte ze Švýcarska. S jejich kvalitou jste maximálně spokojeni?
Ano, tuto látku nikdo na světě neumí napodobit a udělat ji jako Švýcaři. Firma má svoje laboratoře, vývoj a kompletně si materiály sama vyrábí včetně membrán. Navíc mají speciální závodní oddělení. Jeho zaměstnanci jezdí na soutěže Světového poháru, jsou v kontaktu se závodníky a věnují velké úsilí testování závodních materiálů.
Látky na kombinézy jsou na bázi polyesteru a ve Švýcarsku je testují v aerodynamickém tunelu. Můžete nám přiblížit průběh zkoušky?
Materiál napnou vývojáři na válec a zkouší, pro které rychlosti je nejlepší. Podle výsledků se buď dál rozvíjí, nebo vyřadí. Na tomto vývoji se dost často podílím. Ať již přímo ve firmě nebo otestovaný materiál mohu zpracovat jako první. Lyžař potom testuje novou kombinézu na svém těle v aerodynamickém tunelu ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze – Letňanech.
???
Zveřejnil(a) Don Quiet dne Sobota 17. února 2018
Špičkoví lyžaři včetně Ester Ledecké mají několik druhů kombinéz pro různé druhy povětrnostních podmínek. Co rozhoduje o tom, že zrovna jeden typ je vhodný do mrazu a druhý do slunečného počasí?
V kombinézách jsou různé úpravy, vrstvy, vlákna, které jinak odráží energii a brání teplu, aby se ztrácelo. Takto jsme to ladili pro zimní olympiádu v Jižní Koreji. Z těchto důvodů jsme nebyli zaskočeni počasím a silnými mrazy.
Kam dál bude směřovat výroba lyžařských kombinéz? Letos jste aplikovali speciální vrstvu šetřící devět procent energie, jež odráží teplo do svalů, aby zbytečně nespotřebovávaly energii na zahřátí. Hovoří se také již o energy saverech nebo inteligentních vláknech zmírňující otřesy svalů.
Sjezdaři dosahují nejvyšší rychlosti ve sportu, kde se nepoužívají žádné motory. Nejsou však vůbec chráněni, jezdí jen v holých kombinézách, kde kromě helmy a páteřáku, nemají žádné chrániče. Myslím, že další budoucnost je v bezpečnosti, kdy součástí kombinéz budou například vlákna, která se při pádu lyžaře a následném nárazu zpevní.
Text: Pavla Apostolaki
