Monumentální umění a vytříbené chutě Dolomit

Monumentální umění a vytříbené chutě Dolomit

Výsostným a typickým produktem Jižního Tyrolska, nejsevernějšího italského regionu, může být z pohledu architektury velkorysá přestavba horní stanice lanovky na vrcholu Kronplatzu neboli Plan de Corones. Nachází se tu michelinská restaurace a hypermoderní muzeum, kterým po odeznění současných karanténních opatření bude znovu patřit nálepka ideální zážitkové destinace.

Už třetí sezonu se zde, jen pár kroků od místa, kde návštěvníci vystupují z moderní gondoly, nachází muzeum horské fotografie Lumen a restaurant AlpiNN. V dokonalé harmonii s monumentální přírodou velehor – ve výšce 2 265 metrů, pouhých deset metrů pod vrcholem – se tu propojuje až futuristicky stylový a rozmáchlý, ale přitom ne nabubřelý design s uvědomělým požitkářstvím. Historie potkává současnost.

Na kohoutím hřebenu

Připomeňme historický kontext. Prvním krokem k turistickému rozvoji Kronplatzu se stalo otevření železnice Villach–Lienz–Franzensfeste v roce 1871, tedy ještě za c. a k. rakousko-uherského mocnářství. Ale až v roce 1963, tedy skoro půl století po připojení území na základě poválečných vyrovnání pod italskou vlajku, zde byla otevřena lanovka na vrchol. Na zrod takzvaného kohoutího hřebenu, jeden z nejdůležitějších symbolů regionu, se však čekalo až do roku 1975. Dnes je vyhlášenou prázdninovou a výletní oblastí, která patří do největšího lyžařského regionu na světě Dolomiti Superski.

V roce 2000 se zde objevil dominantní mírový zvon Concordia a o kus dál –     a patnáct let později – tu bylo podle návrhu věhlasné architektky Zahy Hadid vystavěno šesté z unikátních muzeí horolezce a dobrodruha Reinholda Messnera. Teprve před třemi lety však byla budova horní stanice lanovky, nabízející úchvatné panoráma přebudována na Muzeum horské fotografie. Místo na výhled zůstalo zachováno – usadíte se na starém schodišti a před vámi se otevře okno v podobě závěrky objektivu. Shutter tvoří stále se proměňující projekční plátno.

Věčný Messner a česká stopa v Alpách

Muzeum nabízí otevřené prostory na úrovni čtyř podlaží a celkovou výstavní plochu osmnácti set metrů čtverečních. Ve sbírce tu mají nejen historické fotografie od průkopníka Vittoria Selly, ale i moderní interaktivní technologie. „Hory hor“ se zde zkoumají z nejrůznějších perspektiv a sám zdejší guru Reinhold Messner permanentně hovoří k návštěvníkům z boxu v 3D podobě. Jako by byl věčně živ. V současnosti bude ke zhlédnutí aktuální expozice mexického fotografa Ricarda Azarcoyi, který fotil pro Time, Newsweek i The New Yorker. Stálou místnost velkoformátových fotografií asijských a afrických hor zde má i Jaroslav Poncar, původem pražský fotograf, který po sovětské okupaci emigroval do Německa a pracoval v tamní zpravodajské agentuře DPA.

„Muzeum je víc cíleno na letní návštěvníky. Jen loni ho v sezoně navštívilo přes dvacet tisíc lidí. Ovšem i tuto zimu jejich počet oproti předchozí narostl,“ říká Thina Adams z vedení muzea. Rozpočet k rekonstrukci areálu v hodnotě jedenácti milionů eur zajistila soukromá společnost kronplatzských lanovek. Plánovalo se tři roky, za rok a půl pak bylo přestavěno. O vytvoření čistého a elegantního designu se postaral architektonický tým ve složení Gerhard Mahlknecht, Stefano D’Elia a EM2 Architekten a Gio Forma z Milána. Pozici kurátora, naplňujícího umělecké směřování muzea, zastává Manfred Schweigkofler.

Na vrcholu michelinského žebříčku

V sousedství otevřela před rokem a půl unikátní restaurace AlpiNN, která je s muzeem propojena chodbou. V srdci Dolomit, které slavný Le Corbusier označil za „nejkrásnější architekturu na světě“, tak člověk dostane vybrané lahůdky, zatímco se rozhlíží od Alp na sever, přes dolomitské vrcholky až k Marmoladě po zbylých světových stranách. Interiér restaurace navrhl architekt Martino Gamperl z nedalekého Brunecku, který v současnosti žije v Londýně. Cílem designéra bylo vytvořit atmosféru obývacího pokoje, z nějž se člověk dívá přímo na Dolomity. Výsledkem je vybavení, jež evokuje monumentální šarm velehor, nezapomíná však na místní tradice. Každý kousek, od židlí přes lampy nebo podhledy, je totiž ruční prací mistrů řemesla z okolí.

A kdo zde vaří? Kuchyni má pod palcem známý chef Norbert Niederkofler, majitel tří michelinských hvězd, a jeho obchodní partner Paolo Ferretti. Veškeré suroviny, a to včetně vody, pocházejí jen z nejbližších kopců a strání – pro Niederkoflera je důležité vařit s hlubokým respektem k přírodě. „Odpad jsme omezili na minimum. Vše využíváme jako ingredience pro kreativní recepty, od bramborových slupek a drobů až po vodu, ve které se vaří zelenina,“ říká rezidentní šéfkuchař Marco Perez a dodává, že v podniku nabízejí nejrůznější lokální speciality a menu se mění podle sezony. Například Aperitivo AlpiNN obsahuje sýrové fondue, polentové chipsy, plátky špeku a uzené hovězí. I obyčejný jablečný mošt je tu vskutku delikatesní, na průmyslové sladké limonády zapomeňte. Víno se pije samo sebou především taktéž jihotyrolské. O výjimečnosti podniku AlpiNN svědčí také ocenění Leading Culture Destination, které restaurace letos dostala při slavnostním vyhlášení v Berlíně, a to v kategorii nejlepší restaurace v muzeích.

(Visited 383 times, 1 visits today)