V posledním patře pražského Harfasportu má laboratoř muž, který je expertem na nastavení správného posedu kol. Pavel Štědrý se tím zabývá na „vědecké“ úrovni už nejmíň šestnáct let. V roce 2009 přivezl do Česka z Kalifornie tehdy průlomovou metodu, která s mírnou nadsázkou změnila cyklistický svět. Přinejmenším ho hodně ovlivnila.
Text: Petr Pravda
Za tu dobu se systém vylepšil, propracoval a s ním i Pavel Štědrý a jeho laboratoř, kam chodí nejlepší čeští reprezentanti, mladí nadějní junioři, „hobíci“, ale i zcela „normální“ cyklisté, kteří prostě každý týden o víkendu vyrážejí na výlety.
Dá se směle říct, že Česko, tahle zvláštní malá cyklovelmoc, bylo jedním z průkopníků této novinky. Aspoň v Evropě. Všechno to ale začalo v Americe, už v roce 1997. Společnosti Specialized se tehdy podařilo ve spolupráci se sportovní klinikou v Boulderu vyřešit problémy s erektilní dysfunkcí, které někdy čelí muži cyklisté. Dokázali to se sedlem Body Geometry, prvním ergonomicky navrženým a vědecky testovaným sedlem v historii. Od té doby byli posedlí co nejefektivnějším a nejzdravějším propojením kola s lidským tělem.
Pavle, kolik jsi už upravil v Harfasportu posedů?
Jsem tu od srpna 2021, a když spočítám, kolik kol tu bylo nastavených, tak kdybychom je tady na Českomoravské ulici začali skládat na chodník jedno za druhým, dnes ta řada půjde od Harfasportu až na Balabenku (1,5 km poznámka redakce).
Jezdí k tobě i velcí profíci?
Ano. Jezdí za mnou například jeden z nejlepších bikerů světa Ondra Cink nebo silničář Jan Hirt, když potřebuje něco doladit. Byl šestý na Giru, vyhrál tam etapu a zvítězil i v celkovém hodnocení třeba na Tour of Oman.
Jak se ta metoda dostala do Čech?
V roce 2009 jsem to přivezl z Kalifornie. Dělaly se dokonce certifikace, člověk musel projít zkouškami. Byly úrovně 1, 2 a Master a já jsem byl vlastně první v Evropě, kdo dostal tu nejvyšší certifikaci Master. Přímo na místě v USA před očima proslulého sportovního lékaře Andyho Pruitta. Česko tehdy patřilo mezi jakési pionýry. Byli jsme jedni z prvních, kdo to v Evropě začali masově uplatňovat.
Jak se to vlastně vyvinulo?
Existuje to právě díky zmíněnému Pruittovi, on je takový americký Pavel Kolář, zakladatel věhlasného Boulder Centra pro sportovní medicínu. To je klinika, kam už dlouhé roky jezdí světoví cyklisté, lyžaři, běžci… V Americe je Pruitt kapacita, a i když to je dnes už starý pán, pořád je vitální. Společnosti Specialized nejprve pomáhal s vývojem bot, sedel a dalších komponentů. Tím se vlastně dostal ke zrodu metodiky Body Geometry Fit neboli správného „vědeckého“ nastavení posedu na kole. Až do té doby jsme všichni nějak měřili hlavně „optimální“ výšku sedla obyčejným centimetrem a předozadní nastavení olovnicí. Bylo to dost primitivní. BG Fitem se nastavení zpřesnilo, naskakovaly docela velké rozdíly. Více méně ta metoda platí dodnes, i když byla za ta léta hodně vylepšena. Ideologicky je to pořád stejné. Zjistit, jak funguje tělo, a to dá nějaký mustr, jak by správná pozice měla vypadat.
Jak se podařilo vyškolit lidi, kteří BG Fit začali provozovat?
Pruitt se Specialized to udělali výborně. I když nejste doktor, ale specializujete se nějak na biomechaniku, víte něco o cyklistice, tak jste schopen po krátkém výcviku to kolo nastavit. Když do těla nějak vidíte, jste fyzioterapeut nebo aspoň masér, prošel jste FTVS a máte o těle nějaké informace, tak je to samozřejmě bonus. Takhle tehdy oslovili mne. Věděli, že jsem cyklista, a ještě do těla vidím, tak si asi řekli, že budu ten pravý člověk.
Pak se ta metoda zdokonalovala…
Tu původní ideu jsme začali aplikovat. Jenže do toho přišel Retül, což byla vlastně konkurence BG Fitu. Upřímně, dělali to výrazně sofistikovanějším způsobem. Vymysleli technologii, která dynamicky zaznamenává pohyb a pak ukáže relevantní data. Takže to, co já jsem změřil pasivně, tak oni dělali aktivně za pohybu. Tím to bylo výrazně přesnější. Měřený člověk má na sobě nalepené body, které jsou aktivní, vysílají při šlapání na trenažeru signál, celé to zachytí kamera. Software to pak přenáší do dat. Vidíte hned, jaké má ten který pohyb parametry, jaká je například v koleni extenze, kolik je tam stupňů nebo jaká je tam flexe.
A co udělali ve Specialized? Retül v roce 2012 koupili, aby si udrželi vedoucí pozici na trhu. Původní BG Fit se tím podařilo výrazně vylepšit a zdokonalit na Retül Fit.
Ten systém řekne tomu, kdo to klientovi nastavuje, co má přesně dělat?
Ne, to neřekne. On ti „jen“ s milimetrovou přesností určí doporučenou hodnotu, jak by třeba flexe v koleni měla vypadat. Ale je přeci těžké říct, jestli zrovna ty nebo já nebo kdokoli jiný odpovídá přesně té hodnotě. Protože důvodů, proč na ni nemusí být člověk zralý, je řada. A jsou schované v našem těle, jsou to různá omezení, zranění, věk… Proto ta moje sonda do lidského těla je pořád nedílnou součástí celého procesu, řekne mi, jestli hodnota má být spíš 45, 40 nebo 35 stupňů.
Kam ses sám za ta léta posunul?
To je zajímává otázka. Pro mne každé nové jednotlivé nastavení kola, každý další člověk, kterému uzpůsobuji posed, je posunem kupředu. I když jsem jich už udělal tisíc, pořád se učím. Téměř každý další proces nastavení přinese nějakou novou zkušenost, kterou můžu dlouhodobě využít. Dnes i díky zkušenostem někdy volím zcela netradiční řešení, které jsem ještě nikdy předtím nezvolil. Doufám, že se pořád vyvíjím, protože mne to pořád obohacuje a baví a každé další nastavení beru jako unikátní.
Zajímalo by mne, nakolik se změnilo nastavení u lidí, kteří absolvovali nejprve BG Fit a potom dokonalejší Retül Fit? Byly tam nějaké extrémy?
Když se u mne někdo posadí na zkušební kolo, hned vidím, jak by ta pozice měla vypadat. Ty drobné nuance nevidím, ale základní věci ano. Neudělám ti nikdy rozdíl v sedle 5 cm, to vidím, poznám cca 0,5 cm. Domnívám se, že dnes po těch letech, kdyby vypnuli proud, a já někoho nastavoval, tak do té „správné“ pozice plus mínus dojdu také. Výhoda Retülu je v tom, že zejména z čelního pohledu, když řeším nějakou trajektorii pohybu, tak mi data přesně ukážou, kolik je tam milimetrů stranového pohybu. Očima to vidím, ale nepřevedu to přesně na data. Nevím, jestli jsem schopen vidět, že se ten pohyb zlepšil o 5 mm, to prostě nevidím. Ale jinak to zásadní dělám pořád stejně. I když jsou nějaké trendy, které postupně aplikuji. Kdybych vzal některé doporučené hodnoty, které jsme používali před patnácti lety, tak dnes speciálně ve sportovně-závodním sektoru se malinko posunuly jinam.
Jací lidé za tebou kvůli nastavení chodí?
Chodí za mnou všichni. Profíci, které cyklistika živí, ti, jež to baví, sportovní i méně sportovní ženy, je jich docela dost, a pak i ti, kteří o tom vůbec nemají tušení. Možná jednou napíšu knihu, to jsou často neuvěřitelné příběhy. Někdy jsou zajímavé, někdy úsměvné, někdy smutné, někdy i šílené. Přišel třeba člověk, relativně mladý s obyčejným kolem za dvacet tisíc. Myslel si, že to má celé úplně špatně nastavené, protože když na kole jede, tak ho prý všechno bolí. Jediné, co si myslel, že má dobře, dělal to údajně podle nějakého YouTube návodu, bylo nastavení výšky sedla. No, a co myslíte? Jediné, co měl úplně špatně, bylo to sedlo, zvedl jsem mu ho o 10 cm!
Pak jsou smutné příběhy. Byl tu mladý muž, necelých čtyřicet s displazií kyčelního kloubu. Měl krásné silniční kolo. Kvůli té displazii jsem mu musel úplně přenastavit představec. Nakonec spokojeně odešel, ale ani ne za rok ho na jihu Čech srazilo auto a už mezi námi není.
Co musíš nejvíc předělávat na kolech klientů? Co mají nejčastěji špatně?
Co je nejčastější chyba, se asi nedá říct. Nejčastěji sem lidi nakonec dožene nějaký jízdní diskomfort. Za nejkritičtější komponent na kole ale považuji sedlo. Může být vysoko, nízko, ale také může být úplně nevhodné. Mám na to asi dva roky skvělý nástroj, který je úplně unikátní a nesouvisí ani s BG Fit, ani s Retül Fit. Vypadá to jak potah z Lidlu na sedlo kola, ale je to jedna z nejúžasnějších věcí, kterou na nastavování posedu mám – stálo to 150 000 Kč. Je to speciální potah na sedlo s tlakovými senzory a já dynamicky za pohybu přesně vidím, kde je pánev na tom sedle usazená a vidím tlakové hodnoty. Je to úžasná věc, která skvěle doplňuje Retül Fit.
Můžeš uvést nějaký příklad?
Na základě tohoto nástroje dělám kroky, které by mne předtím, když jsem ho neměl, vůbec nenapadly. Teď jsem tu měl kluky závodníky a jeden z nich už vypadal podle Retül Fit docela dobře, jenže jsem zjistil, že seděl úplně na špičce sedla a vůbec nevyužíval většinu zadku. Je to vidět na tlakové počítačové mapě. Využíval to sedlo úplně nesmyslně z 80 % jen na špičce. Takže jsem musel udělat úplně nelogický krok, posunout sedlo dopředu, abych ho dostal na sedlo dozadu. Kdybych neměl tu tlakovou mapu pozadí, tak bych to vůbec neviděl a nevěděl, že to mám udělat. Pouhý Retül Fit by mi nepomohl. I výměnou sedla jsme se pak dostali ne na ideální, ale mnohem lepší hodnoty, protože se posunul ze špičky mnohem víc na sedací kosti. Takhle to dělám nejen závodníkům, ale všem.
Zajímavé je, že leckdy najdeš chybu u člověka, u kterého bys řekl, že tam snad ani nemůže být. Byl tady starší člověk ale sportovec, skutečný silničář. Drobné nuance hned nevidím, na to je dobrý právě Retül Fit, ale s hrůzou jsem spatřil, že má hrozně vysoko sedlo. Nechtěl mi věřit, tak jsem mu řekl, hele, já vám tu pozici upravím tak, jak si myslím, že byste ji měl mít. Vy to vyzkoušíte, přijedete za týden, čtrnáct dní a dáte mi buď pár facek, nebo mi přivezete bednu šampaňského.
Snížil jsem mu sedlo o 4 cm a on, když odcházel, jen kroutil hlavou. Pak přišel za čtrnáct dní, zaklepal a říkal, já jsem takovej vůl. Ve finále si nejen snižoval výkon, ale zároveň ohrožoval i zdraví. Poznám už půl centimetrový rozdíl, ale 4 cm, to je opravdu hodně.
Co vlastně na kole ještě všechno upravuješ?
Já si dnes hraju s nejrůznějšími částmi kola. Důležitá je výška posedu, druh, velikost a kvalita sedla, vzdálenost posedu od řídítek, délka klik, úhly šlapání, vzdálenost kufrů od klik, délka a úhel představce, šířka řídítek atd. Upravuju i boty a vložky, kde má být osa, jestli v rámci podélné osy tretry to má být neutrálně nebo to má být s nějakou externí nebo interní rotací. Řeším také Q-faktor, což je vzdálenost mezi vnějším okrajem ramen klik, měřená vodorovně.
Má tahle až vědecká úprava posedu smysl pro každého?
Možná když ujedeš na kole do 500 km za rok, protože jezdíš k hospodě nebo se vykoupat, tak to asi nepotřebuješ. I když by se ti jezdilo líp. Nevím, kde je přesně ta hranice v počtu kilometrů. Ale pokud už trochu na kole jezdíš, tak to smysl má. Protože to nebezpečí, které je v cyklistice skryto, je až ďábelské. Je to onen stereotypní pohyb. Děláš tentýž jednotvárný pohyb osmdesátkrát za minutu, milion otáček za sezonu. Takže v momentě, kdy tam funguje něco jinak, než by mělo, je možné, ale spíš velmi pravděpodobné, že vzniká nějaké zvýšené opotřebení. To se může projevit možná jen tím, že něco jen trochu bolí. Nebo to vyústí v nějaký chronický zánět a můžeš si dlouhodobě zadělávat na vážný problém.
To už zní velmi přesvědčivě…
Ale tak to je. Při nastavení posedu najdeme i sedlo, které bude komfortní a nezpůsobí ti erektilní disfunkci. Pokud ti jde o výkon, přidám ti i pár wattů, ale hlavně radost z jízdy.
Chystáš ještě nějaké překvapení?
Ale ano, teď jsem před spuštěním úžasného projektu. Naše Akademie věd má pro vědecké účely aero tunel. Zjistili jsme, že je velmi snadno použitelný i pro potřeby cyklistiky. Oni jsou schopni do toho pustit kouř a ty vidíš, kde se tvoří turbulentní víry, vidíš, jak tě to obtéká, je to velké divadlo. Nejbližší takto použitelný tunel je až v Belgii.
Teď v průběhu jara to snad oficiálně spustíme a bude možnost nechat si doladit posed v tunelu. Ty drobné nuance v aerodynamice asi neušetří hned minuty, ale určitě vteřiny. Na top úrovni jsou to už důležité rozdíly. Ale měl bys tam jet až tehdy, kdy už máš pozici aspoň základně nastavenou a tam si ji pak nechat doladit. To je vlastně další posun v celém procesu nastavení posedu.
Vidíš, že se to pořád nějak vyvíjí.
