Co se vám vybaví při představě ráje? Možná opuštěné, zelené ostrovy daleko od civilizace. Nádherné pláže s bílým pískem. Moře s tyrkysovou, průzračně čistou vodou, pod jejíž hladinou se skrývá ten nejkrásnější podmořský život na světě. Přidejte nebe plné hvězd, dechberoucí rozbřesk, možná až zbytečně dramatický západ slunce. Vítejte na Raja Ampat.
Text: Adéla Skřivánková
Foto: Getty Images, Adéla Skřivánková, Michal Rybka
Zhluboka se nadechnu. Obličej zanořuji do vody a zavírám oči. Prsty sjíždím po laně a klesám hlavou dolů. Vnímám jen tlukot svého srdce a vzrůstající tlak v uších. Naučeným pohybem jej vyrovnávám a klesám níž. Konečně se rozhlédnu kolem sebe. Vidím pestrobarevné korály a hejna ryb, které si mě zvědavě prohlížejí. Sluneční paprsky prostupují vodou jako pramínky rozpuštěných vlasů. Kolem vládne dokonalé ticho a mír.
V úžasu setrvám jen pár vteřin. Čas naštěstí tady pod hladinou plyne docela pomalu. Tlak pod žebry se ale zvětšuje a plíce si žádají výměnu vzduchu. Začínám plavat k hladině a po cestě potkávám svého instruktora. Usměju se na něj a spojeným palcem a ukazováčkem mu dávám najevo, že jsem OK. Na hladině mu po svém nádechu gesto zopakuji a můžeme si tak oslavně plácnout. Tohle byl onen šťastný ponor, o kterém mi vyprávěl na první lekci freedivingu teprve před pár týdny v Praze.
Vítejte v ráji
Teď jsme poblíž indonéské Papuy na ostrůvcích Raja Ampat. Ještě před odletem jsem si na mapě kontrolovala, kdeže souostroví vlastně leží. Nikdy předtím jsem o něm neslyšela. A při pohledu na tu nádheru kolem sebe stále nemůžu uvěřit, že takové místo na planetě existuje.
Souostroví Raja Ampat je součástí Západní Papuy, která je provincií Indonésie v jihovýchodní Asii. Tvoří je více než patnáct set ostrovů, které patří do národní přírodní rezervace a leží v tzv. korálovém trojúhelníku s největší mořskou biodiverzitou na Zemi. Nachází se zde 75 % všech existujících druhů korálů a bezpočet druhů ryb, žraloků, rejnoků, želv a jiných živočichů včetně vzácných vodních savců dugongů. Výjimečně jsou zde vidět i velryby. Pro představu, v roce 2012 zde Dr. Gerald Allan napočítal během jednoho ponoru tři sta čtyřicet sedm různých druhů mořských organismů. Tak bohatý podmořský život nenajdete nikde jinde na planetě.
Lovci perel
A právě za ním se vydala naše skupinka freediverů. Freediving, česky volné či nádechové potápění, je potápění bez dýchacího přístroje, které pracuje jen se zádrží dechu. Slovo apnea, jak se jinak nazývá freediving, pochází z řečtiny a doslova znamená „bez vzduchu“. Historie nádechového potápění sahá právě do starověkého Řecka, kdy se lovci a sběrači potápěli do hlubin a na dně hledali měkkýše, mušle a mořské houby. V přímořských lokalitách potápění sloužilo jako hlavní zdroj obživy obyvatel, ale představovalo i bohatství. Například za makedonského vládce Persea si mohli lovci pokladů, kteří se zanořili více než sedm metrů hluboko, nechat polovinu získané kořisti. Do historie freedivingu se jako jedny z prvních také zapsaly proslulé japonské lovkyně perel Amas. Archeologické nálezy dokládají, že hlubinné potápění bylo běžné i ve Středomoří, v Karibiku nebo na Filipínách.
Právě na Filipínách jsem se s freedivingem setkala poprvé. Kamarádi se během šnorchlování elegantně zanořovali ke korálům, které si prohlíželi několik metrů pod hladinou. Já se nedokázala „prohrabat“ vodou ani metr hluboko. Po mých marných pokusech mi doporučili, abych v Čechách zašla na kurz volného potápění jejich kamaráda Honzy Bareše, který naučil potápět je.
Nová superschopnost
O pár týdnů později jsem se již dokázala dotknout dna v osm metrů hlubokém bazéně v Praze a za dalších několik měsíců jsem se již potápěla tady na Raja Ampat. Já, která jsem mívala z vody obrovský respekt. Jenže freediving mě naučil si vody užívat. Přirozeně a sebevědomě se v ní pohybovat, svobodně prozkoumávat, co je pod hladinou. Na chvíli se stát součástí podvodní říše. Jako bych získala novou superschopnost. „Kouzlo freedivingu je hlavně v tom, jak je svobodný. Potřebujete jen masku, šnorchl a do větší hloubky se hodí ploutve. Na moře potom bóje s lanem. Nemusíš se ale spoléhat na technické vybavení jako při přístrojovém potápění, ale jen na svoje tělo,“ vysvětluje mi u ostrova instruktor Honza. Tělo by se zároveň mělo hýbat co nejméně a nejefektivněji, aby spotřebovávalo co nejméně kyslíku. Srdce by zároveň mělo zpomalovat svůj tep. Freediving by se tak dal s trochou nadsázky označit jako nejlínější sport na světě.
To nejlepší akvárium na světě
Stačí ponořit obličej pod hladinu a ocitnete se ve zcela jiném vesmíru. Podmořský život na Raje je zde tak bohatý, že úžasem vykřikuji do šnorchlu. Prohlížím stovky druhů pestrobarevných korálů, kteří vytvářejí celá města pro své drobné obyvatele. Mezi nimi proplouvají hejna ryb. Uhýbám třeba kavalérii velkých bodloků jednorohých. Kousek od nich poznávám veselé papouščí ryby. Mezi trámy mola kličkuje dočervena zbarvený perutýn ohnivý. Svoje teritorium v sasankách brání bojovné rybky klauni, které proslavila pohádka Hledá se Nemo. Pod korálem se schovává hrozivá muréna. Děsí mě víc než žralok černocípý, který se tu občas mihne svým ikonickým pohybem. Člověk je pro něj ale moc velká kořist a nekonečný prostor pod hladinou s ním tak sdílí mírumilovně. Připadám si jak v přírodovědném dokumentu. Aby okolní scenérie byla ještě méně uvěřitelná, jen tak mimochodem kolem mě proplouvá želva, kterou jsem nechtěně vyrušila z jejího odpočinku. Lepší akvárium, myslím, neexistuje.
Meditace pod vodou
Aby ale freediver vydržel pod vodou na jeden nádech co nejdéle, musí se snažit před ponorem maximálně uvolnit, snížit svou tepovou frekvenci, zklidnit dech a zejména pak mysl. Tu především. Tak tělo nebude spotřebovávat tolik kyslíku a freediver získá pod hladinou cenné vteřiny až minuty navíc. Nebude náhoda, že mnoho freediverů praktikuje jógu. Jen místo na podložce meditují pod vodou. Další naprosto klíčovou dovedností je také vyrovnávání tlaku v uších. Právě bolest uší pod hladinou mnoho lidí zastaví před potápěním, přitom se lze naučit vyrovnávat tlak dvěma jednoduchými technikami. Buď fouknutím do zacpaného nosu, nebo natlakováním uší pomocí kořene jazyka.
Zkouším si to třeba na ostrově Rufas, který je prakticky jen skalnatým prstencem uprostřed oceánu. Uprostřed je laguna, kde v teplejší vodě dovádějí žraločí mláďata. Kolem ostrova jsou nádherné korálové zahrady. Tady už potkáváme dospělé žraloky, želvy a nespočet druhů ryb v obrovských hejnech. Na jedné straně ostrova koráli tvoří zeď, která padá až kamsi do hlubin oceánu. Pro nás tak tvoří ideální místo na trénink. Po chvíli zklidnění na hladině si naberu vzduch do plic a začnu plavat kolmo dolů podél korálové zdi. Na chvíli zavírám oči. Tlak v uších se mi daří každý druhý metr vyrovnávat. Voda začíná být temnější, ale plíce se výměny vzduchu zatím nedožadují. Doplavu k vyhlídnutému korálu, zastavím se a podívám se nad sebe. Vnímám sílu té obrovské masy vody protkanou hravým, pestrým životem. Vnímám tlukot svého srdce. Ten dokonalý klid. Pociťuji okamžik absolutní svobody a intimního propojení s přírodou.
Nikdy se nepotápět sám
Ačkoliv je freediving ve své podstatě svobodný a volný, i v něm platí několik pravidel. Tím nejdůležitějším je nikdy se nepotápět sám. „Vždy je třeba mít vedle sebe zkušeného parťáka, který tě v případě problému vytáhne. Není to kamarád na pláži ani maminka na nafukovacím lehátku. Je to člověk, který je s tebou ve vodě a dokáže včas zasáhnout,“ opakuje mi Honza bezpečnostní zásady na malém ostrově Arborek, který lze pěšky přejít za deset minut. Ani ve dvojici by však člověk neměl přeceňovat své síly a rozhodně nechodit přes bolest nebo strach. „Ačkoliv při rekreačním freedivingu nehrozí dekompresní porucha jako při přístrojovém potápění, právě nerespektování vlastních hranic či praktikování nevhodné techniky hyperventilace před ponorem může vést k omdlení pod hladinou a následném utonutí,“ poznamenává smutně.
Z černých myšlenek nás nicméně vytrhne nadcházející představení, které si tu každý den nenecháváme ujít. Slunce se začíná koupat v oceánu a rozpouští do něj svou zlatou barvu. Fascinovaně jej doprovázíme pohledem, dokud se za horizont neschová jeho poslední kousek. Mezitím obloha vzplála rudě a mraky načechrané jako cukrová vata se zbarvily do purpurova. Mezi nimi se nesměle objevuje srpek měsíce, který přišel slunce vystřídat na noční stráž.
Ty nejhlubší zážitky
V tu chvíli ještě netuším, že následující den potopím svůj rekord dvacet metrů hluboko, ani že za rok překonám na jeden nádech hloubku třiceti metrů. Že zadržím dech na více než čtyři minuty. Ani to, že pro mě dosažené metry a uplynuté minuty jednou přestanou mít význam. A daleko důležitější pro mě bude stav mysli, do kterého se pod hladinou dostávám. Že tyto niterní prožitky budou mnohdy intenzivnější a paradoxně daleko hlubší než dosažené metry pod vodou. Zatím ležím v hamace, koukám na tu neskutečnou nádheru kolem sebe a sním o dalších dnech, kdy se mi zde bude doslova tajit dech.
„Líný“ sport plný rekordů
I ve freedivingu lze samozřejmě podávat sportovní výkony, poměřovat se a soupeřit. A to rovnou v několika disciplínách. Závodí se v dosažené hloubce na jeden nádech buď s ploutvemi, nebo bez, uplavané vzdálenosti pod vodou v bazéně či v délce zádrže dechu. Mezi světovou špičku ve freedivingu patří Rus Alexey Molchanov, který neustále posouvá nejen svoje vlastní, ale i hranice lidských schopností. V roce 2023 se potopil v konstantní váze s monoploutví (CWT) do hloubky 136 m. Mezi ženami drží ve stejné disciplíně rekord Italka Alessia Zecchini, která v roce 2021 dosáhla hloubky 123 m. Její příběh zachycuje od freedivingu poměrně odstrašující dokument The Deepest Breath. Naprostým fenoménem je nicméně Rakušan Herbert Nitsch, který si vysloužil přezdívku „nejhlubší muž světa“. V roce 2007 se potopil do neuvěřitelné hloubky 214 m v extrémní disciplíně No limits (NLT). V zádrži dechu, tzv. statické apnoe pak od roku 2009 dominuje Francouz Stéphane Mifsud, který dokázal nedýchat 11 minut a 35 vteřin.
A ani Češi nezůstávají ve freedivingu pozadu. K výjimečným osobnostem patří Martin Štěpánek, který byl v minulosti držitelem mnoha světových rekordů a je průkopníkem v moderní výuce freedivingu. A určitě David Vencl přezdívaný „ledový muž“, který je držitelem Guinessových rekordů v plavání v extrémních podmínkách pod ledem. Bez neoprenu například uplaval pod ledem 80,9 m a jen v plavkách se potopil do 52,1 m.
Ačkoliv jsou tyto výkony neuvěřitelné, většina freediverů se shoduje, že volné potápění je spíše životní styl, při kterém o čísla a rekordy tolik nejde. Důležitější je samotný pocit z ponoru. Zda to byl onen „šťastný ponor“. Tedy zda se člověk pod vodou cítí v klidu a příjemně a na hladinu se vrací bezpečně a s úsměvem na tváři. A i pro nás je freediving mnohem více než pouhý sport. Kombinace intenzivní práce s vlastním tělem, dechem a myslí, pochopení fyziologických procesů i fyzikálních zákonů dělá z volného potápění naprosto unikátní aktivitu, která navíc nabízí možnost bezprostředně pozorovat úchvatnou podvodní říši.
