Nejste ničím výjimeční. Každý rok to podobně prožívají miliony diváků po celé 3 500 km dlouhé trase. Přesto je aspoň kousíček Tour de France na vlastní oči vrcholným zážitkem, který lze těžko k něčemu přirovnat.
Text: Petr Pravda
Foto: Petr Pravda, GettyImage
Pojďme si ukázat, jak takový divácký zážitek vypadá. Ne ve stoupání na ikonický Mont Ventoux, Galibier nebo Alpe d´Huez, ale někde na těch nejobyčejnějších místech trochu nudné rovinaté etapy, kde se nebude o ničem důležitém rozhodovat. Prostě tam, kam se jezdci „jen“ přiřítí a zase hned zmizí.
Zažil jsem to před pár lety během 13. etapy Tour ze Saint-Paul-Trois-Chateaux do Le Cap d´Agde. Vedla 217 km krásnou už téměř přímořskou přírodou blízko známých provensálských perel, jako jsou Orange, Avignon nebo Nimes, až ke Středozemnímu moři. Navíc ve státní svátek výročí pádu Bastily.
Matějská? Ne Tour de France
Už jen ten start. Městečko Saint-Paul-Trois-Chateaux se stává onen den srdcem Francie. V centru není k hnutí, všechno opanuje festival „Staré dámy“, jak se Tour přezdívá. Všude kolony, policajti, tlačenice, zoufalé hledání parkovacího místa. Dvě hodinu před startem je zaplněné skoro každé místečko na hlavní třídě a to další tisíce lidí do centra teprve míří.
V centru stojí vesnička Tour de France s desítkami stánků, vůbec netušíte, jak ji tam mohli vměstnat. Tady se prezentují sponzoři, připravují se francouzské crepes (palačinky) a jiné delikatesy. Potkáváte bývalé slavné závodníky, regionální politiky a obchodníky, šaramantní krasavice i mladičké referentky, které se teprve učí, jak vstupovat do velkého světa. Ale také artistu, jenž bez jištění předvádí triky na kole na třímetrovém kandelábru, či věrného dvojníka inspektora Closeaua z Růžového pantera.
Kdo si myslí, že závod začíná až oním proslulým odmávnutím, hluboce se mýlí. Start etapy Tour propukne určitě víc než dvě hodiny před vlastním skutečným startem. Tour má totiž svůj rituál. Je to cirkus pro diváky, sponzorské představení s alegorickými vozy a policisty na nablýskaných motorkách…
Před startem alegorická show
Nejprve před tisícovkami diváků defiluje alegorická show – náklaďáček s obřími pytlíky bonbonů Haribo, pojízdná bageterie, auto-pneumatika Kléber, vůz nesoucí trio sošných koní v životní velikosti coby reklama na sázkovou kancelář i auto s obřím logem slavné české automobilky Škoda. Nechybí vyvolávači a krásné mažoretky, které jsou k otevřeným vozům přikurtovány speciálními postroji, aby náhodou nevypadly v ostrých zatáčkách. Vzduchem létají pytlíky s bonbony a desítky drobných dárků.
Teprve když zmizí reklamní kolona, přicházejí na řadu samotní závodníci. Začíná to slavnostním podepisováním na malé tribuně v centru městečka, kde mimo jiné stvrzují, že přijímají všechna rizika, budou bojovat čestně a poctivě a zároveň se představují divákům. Mnozí se podepisují fanouškům, pak si u velkého stánku s občerstvením cpou kapsy dresů speciální závodnickou stravou.
Střih jako ve filmu. Už jsme dávno za městečkem startu, v bezejmenné obci kdesi v první čtvrtině závodu. Tohle vám rozum nebere. Ulice, kudy bude projíždět peloton je úplně plná lidí. Mohli by sedět v pohodlí doma u televize. Ale oni ne. Zatímco jim slunce praží na hlavy, hodiny čekají na chvilku, až budou moci vykřiknout jméno svého favorita nebo jen „Vive la Tour“.
Podél trati jsou úplně všichni
Překvapí vás i struktura diváctva. Nemá žádnou logiku. Jsou tu prostě všichni. Malé děti, školáci, adolescenti, holky, které půjdou večer na diskotéku, ženy s batolaty v kočárcích, seriózní muži od rodin, zde samozřejmě s rodinami, zralé ženy a také neuvěřitelné množství důchodců.
V jedné zatáčce čekáme na závod. Mezi zaparkovanými karavany není k hnutí. Nejsou tu jen Francouzi. Přijeli i Belgičané, Holanďané, Němci, Italové, Norové… U kampingového stolečku vedle jednoho z francouzských karavanů panuje dobrá nálada. Zaparkoval ho sem potetovaný asi čtyřicetiletý silniční dělník Xavier z Nimes a přivezl s sebou manželku Therese a pět dětí, které vykukují z karavanu nebo se motají kolem něj. Lidi všude koukají na přenosné televize, aby jim neuniklo nic důležitého ze závodu.
Teď pozor! Vrtulník na obloze, pak motocyklová policejní eskadra, červený superb ředitele závodu, motocykly s fotografy hlásí, že show začíná. Jako bleskem je tu předvoj pelotonu. Skutečnost je ještě horší, než jste tušili. Protože jsme v mírňoučkém klesání, přiřítí se únik desítky jezdců pětapadesátkou a během pár vteřin zmizí za zatáčkou. Stejně tak za dvě minuty hlavní peloton. Jen tak tak stačíte zaregistrovat favority.
Moc jste toho neviděli, ale…
Dvakrát trhnete hlavou, pak přejedou poslední doprovodné vozy a je konec. Takhle je to po celou 217 km dlouhou etapu. Tisíce a tisíce lidí podél trati, kteří dlouhé hodiny čekají před svými auty, karavany, na dekách při pikniku nebo prostě přicházejí jen tak pěšky se skládacími židličkami. Čekají na ten jediný kratičký okamžik. Je to celodenní zábava, výlet, oslava…
Závodníci jsou pryč, ale máme ještě „lístky“ na finále. Rychle do aut a pojďme do cíle. U moře v letovisku Le Cap d´Agde to vypadá podobně jako v místě startu. Městečko je na pár hodin kompletně ucpané auty a lidí je tu snad ještě třikrát tolik než v místě startu. Davy šílí při průjezdu každého závodníka a neodcházejí ani poté, co s mnohaminutovou ztrátou dojede ten poslední.
Připadáte si jak ve snu. Závod skončil, sotva jste spatřili vítěze. Máte pocit, že to celé proběhlo jako blesk. Ze závodu „na živo“ jste toho, pravda, moc neviděli. Je to prostě jiná disciplína než koukání na televizi. Jenže konečně jste poznali, co to je opravdická Tour de France.
Text: Petr Pravda
Foto: Petr Pravda, GettyImage
