Trenér Ledecké Tomáš Bank: Ester potřebuje vědět všechno

Trenér Ledecké Tomáš Bank: Ester potřebuje vědět všechno

“Ester má v sobě zabijáka, což je pro lyžování důležité, a pořád se zlepšuje,” říká její trenér Tomáš Bank, bratr nejúspěšnějšího českého závodníka nedávné minulosti Ondřeje Banka. Právě Ester dnes oba společně trénují. Jak se dvojnásobná olympijská vítězka připravovala na zimní sezónu, jak vypadal její tréninkový den na kempu v chilské La Parvě a co jí její kouč vytýkal?

  • Ester každé léto tráví v Řecku, není to problém, že ji nemáte pod kontrolou?

Vůbec mi to nevadí, nikdy jsem ani moc nekontroloval Ondru. Na letní kondiční přípravu jsou větší odborníci, nechávám to na nich. Navíc pauza je prospěšná pro obě strany – musíme si od sebe odpočinout, dobít baterky, abychom spolu vydrželi dalších deset měsíců. Během jejího pobytu v Řecku jsme si zavolali dvakrát, třikrát, abychom vyřešili organizační věci.

  • Jak se přes léto připravila?

Jako vždy výborně. Po návratu měla bohužel angínu, tak jsme museli vynechat plánovaný trénink ve švýcarském Saas Fee a odletěli jsme rovnou do La Parvy v Chile. Na začátku byla po nemoci unavená, ale rychle se dostala do formy. A tu má parádní. Jsem nadšený. V Chile bývá tou dobou půlka lyžařského světa. Trénovali jsme například s Američankou Lindsey Vonn a holky jezdily podobné časy: Dvě jízdy vyhrávala Ester, dvě Lindsey. Lyžovali jsme i s rakouskou reprezentací, držet se na úrovni sjezdařky Cornelie Hütterové není pro Ester problém.

  • A jak jste strávil léto vy?

Nádherně. Byly to moje nejdelší prázdniny od maturity. V minulých letech jsem byl aktivní ve Svazu lyžařů ČR, což už nejsem. Proto jsem měl dost času věnovat se rodině, užili jsme si krásnou dovolenou, často jsme hráli golf a tenis.

  • Jaké jsou letos v týmu Ester Ledecké novinky?

Máme nového fyzioterapeuta Michala Lešáka, pochází z Liberce, ale bydlí v Salcburku. A do Chile s námi odletěl i kuchař.

  • Vy si s sebou na tréninky vozíte kuchaře?

Jen do Chile. Je to lepší z úsporných a chuťových důvodů. Je nás tu čtrnáct, bydlíme v apartmánu a dříve to fungovalo tak, že nám chilská strana někoho na vaření přidělila. Jeden vařil dobře, druhý špatně, nevěděli jsme, jaké suroviny nakupují, navíc to bylo velmi drahé. Tak jsme to vyřešili tím, že si vezeme svého, ten nakupuje dobré suroviny, vaří, co nám chutná. Většinou jede nějaký známý známých, který má radost, že se podívá do Chile a ještě si zalyžuje.

  • To jsou opravdu jediné novinky?

Loni měl u Ester přednost snowboard, letos budeme klást větší důraz na lyžování. Problém je, že většina závodů ve sjezdovém lyžování a snowboardingu se kryje a Ester si bude muset vybírat. I když ona by nejraději stihla obojí. Doufám ale, že se rozhodne pro mistrovství světa na lyžích. To se bude konat ve švédském Åre, zatímco snowboard se jede v americkém Park City (Utah), proto nebude možné stihnout obojí. A taky bych byl rád, kdyby si vyzkoušela kombinaci, která bohužel ve Světovém poháru žen trochu umírá. Chybí tam závod typu Wengen. Věřím, že by v tom mohla být dobrá, ale nemáme moc času na trénink. Každopádně bych byl rád, kdyby ji jela na mistrovství světa a ještě si ji předtím někde vyzkoušela.

  • Takže začínáte více trénovat slalom?

Na začátku pobytu v Chile jsme se soustředili na rychlostní disciplíny, pak se pustili více do slalomu. Ester to strašně baví, pořád žadoní, ať slalom trénujeme více. Dokonce se na mě kvůli tomu i trochu zlobí. Kdyby nejezdila na snowboardu, není to problém. Takhle se musíme více soustředit na rychlostní disciplíny, protože obřák je základ. Musíme otestovat lyže na prašanu a podobně.

  • Zlobí se… Nebo se dokonce hádáte?

Je to střední hádání. Loni jsem se párkrát pořádně naštval, když si po skončení tréninku přidávala další jízdy. Bojím se, že se zraní. Sjezdaři jezdí v obrovských rychlostech a unavený lyžař je sám sobě velmi nebezpečný. Když jdete běhat, tak prostě zavřete oči a nějak do cíle doběhnete, ale v lyžování jde o život. Ať si vytrvalost trénuje jinde. Ale letos se Ester drží, zatím nezlobí. V Chile bylo navíc strašně málo sněhu, to jsem za deset let, co tam jezdím, nezažil. Podél sjezdovek lezly kameny. Rád o sobě říkám: Jsem absolutně klidný člověk, flegmatik, dokud mě někdo nenaštve. My cholerici dokážeme udělat přímo divadelní scény, občas to schválně přeháníme, aby to mělo lepší efekt.

  • Jak vlastně vypadá takové první rozježdění?

Měli jsme dvou a půl měsíční pauzu. Poslední trénink loňské sezony byl 3. června na rakouském ledovci Kaunertal. Měli jsme s sebou skútr, trénovali jsme brzy ráno, najezdili spoustu kilometrů. Do Chile jsme přiletěli 31. srpna, dva dny jsme jezdili volně, pak už jsme začali trénovat i v brankách. Trénovali jsme také „glide turns“ – na to je potřeba rychlý vlek a kilometrová sjezdovka. Ta se pak jede třeba šestnáctkrát rychle po sobě ve sjezdovém postoji. Lyžař tak bezpečně najezdí hodně kilometrů, je to bezpečný trénink na sjezd. Až pak se jde na dlouhou sjezdovku, která má i skoky.

  • Popište mi, jak vypadal váš tréninkový den v Chile?

Dny plynou jako přes kopírák: Ráno se vstává o půl sedmé, Ester jde s fyzioterapeutem na rozcvičku, my trenéři vypadneme na svah postavit trať. Ester se jde sama rozjíždět, lyžujeme do dvanácti. Během tréninku ji natáčíme. Pak oběd, odpočinek. V pět jde Ester do tělocvičny, vyšlape se na kole, cvičí s fyzioterapeutem. Ondra s ní pak rozebere video. Ester se navečeří a jde v devět spát. My si dáme pivo, panáka a do postele lezeme v jedenáct. Občas nás Ester sjede, že ji budíme. Takhle uplynuly celé tři týdny v Chile, jen jeden den jsme si udělali od lyžování pauzu.

  • V Chile trénuje půlka lyžařského světa. Mluvilo se o Esteřině zlatém olympijském úspěchu?

Jasný, máme teď všude lepší podmínky. Ale není to nijak přehnané. V Chile teď trénovaly i větší hvězdy.

  • Co je všechno potřeba před sezonou dopilovat z technického vybavení?

Do Chile jsme vezli patnáct párů lyží. Na každý trénink měla Ester připravené čtyři páry, z nichž jsme vybírali ty nejlepší. Podobně jsme řešili i boty – ty jsme měli se sebou troje a podařilo se nám je docela rychle vychytat.

 

  • Kdy se Ester postaví na prkno?

V Chile s sebou prkno neměla. Postaví se na něj až zpět v Evropě. Hlavní snowboardový trénink bude ovšem absolvovat v Americe, kam se chystá v listopadu.

  • Jak se liší trénování Ester od trénování vašeho bratra Ondřeje, který je dosud nejúspěšnějším českým závodníkem?

To jsou dva úplně jiné přístupy k lyžování. Ondra chtěl, abychom mu zajistili špičkový trénink, ale spoustu věcí si řešil sám, já jsem mu jen dával zpětnou vazbu. Byl do sebe uzavřený. Ester vyžaduje ohromné množství informací, chce vědět všechno, rozebrat každý oblouk. Když jsme trénovali s rakouským týmem, byli z toho úplně hotoví. Jejich holky dojely, řekly si s trenérem pár slov a skončily. Naše vysílačky jedou deset minut v kuse. Ester má v sobě zabijáka, nebojí se příležitost chytnout za pačesy, má to v hlavě jinak nastavené než Ondra, má jinou povahu.

  • Jak to myslíte?

Když jsem trénoval Ondru, převládal názor, že Češi nemohou vyhrát, nemohou uspět ve Světovém poháru. Postupně jsme přicházeli na to, že to jde. Když jsme pochopili, že Ondra může vyhrávat, což bylo pro úspěch klíčové, byl už starý. Ale Ester ví od začátku, že může vyhrávat, a vyhrávat chce.

  • Je to jiné trénovat Ester než bratra? Bál jste se o něj víc?

O Ester se velmi bojím, ale o bráchu jsem se bál tak nějak jinak. Je to přece jen rodina. A v lyžování je každá jízda nebezpečná.

Celej rakouskej tým se učil od Tomase a Ondry, jak na injektáž trati před naším společným tréninkem sjezdu. 😂STR

Zveřejnil(a) Ester Ledecká dne Pátek 19. říjen 2018

  • Jaké to je nyní s bratrem pracovat?

Většinou se shodneme. Teda skoro ve všem. Když závodil on, dohadovali jsme se mnohem víc. Je pro mě velkou pomocí a oporou. Moc mi pomáhá.

  • Stává se často, že Ester zpanikaří jako na olympiádě, kdy před vítězným závodem plakala a chtěla to skoro vzdát?

Něco podobného už se párkrát stalo, ale tohle byl extrém. Olympiáda znamená velký tlak, velké vypětí, to si nikdo nedovede představit. Mimochodem, to je jedna z věcí, na kterou jsem si musel zvyknout poté, co jsem přešel z mužského lyžování do ženského. U holek je pláč normální, za ty dva roky jsem viděl tolik slz jako nikdy v životě. Chlapi prostě nebrečí. Na začátku jsem z toho byl vyděšený, bral jsem to jako součást svého selhání, ale teď se s tím učím žít.

  • Z Ester se přes noc stala celosvětová lyžařská hvězda. Určitě ale musí být něco, co byste jí vytknul…

Jí je opravdu těžké něco vytýkat. Celý život je úspěšná, pořád se zlepšuje. Myslím, že by mohla být ještě lepší, kdyby některé věci nedělala nebo je dělala jinak. Nebyla by pak tak unavená a výsledek by byl lepší. Ale stejně je super ji trénovat.

Připravila: Michaela Bučková