Bílá smrt. Dá se přežít lavina?

Bílá smrt. Dá se přežít lavina?

Foto: Getty Images

Říká se 3x a dost. Já jsem se 3x svezl v lavině. Již 3x jsem měl obrovské štěstí, že jsem přežil. A 3x to byla moje chyba. Každá z mých neblahých příhod měla jiné příčiny a stala se při různých lyžařských aktivitách. Výsledek byl ovšem stejný. Přežil jsem jen díky andělu strážnému, nebo náhodou – vyberte si podle toho, v co věříte.

Střední lavinu odpružíš, tvrdí zkušený lyžař Pavel Liška ve filmovém Pupendu. Na mnoha snowboardových videích YouTube ujíždí snowboardista světové extratřídy Xavier De Le Rue před lavinami. Himálajské laviny se valí přes stanové tábory plné horolezců na záběrech ve facebookových streamech.

Mnoho lyžařů, turistů a horolezců díky podobným filmům nabylo dojem, že lavině se dá uniknout. Stačí rychle lyžovat, anebo aspoň utíkat do bezpečí. To je ale smrtelný omyl!

Mýty o odpružení v kolenou, ujetí lavině, vyhrabání se zpod sněhu, plivnutí ve vzduchové bublině, plavání v proudu sněhu a další hlouposti jsou zhoubné. Síla tekoucího sněhu je daleko silnější než člověk a přežití jen jen otázka štěstí, náhody a trochu také kvalifikované kamarádské pomoci. Myslete na fakt, že každý pátý člověk stržený lavinou zemře!

Pod sněhem umírají v Evropě hlavně pěší turisté, horolezci a místní lidé. Smrt skialpinistů a freeriderů je sice mediálně vděčná, ale ve statistice nezabírá přední místo žebříčku. V Severní Americe zabíjejí laviny především řidiče sněžných skútrů, kteří jedou do terénu za prací nebo zábavou.

V Meribelu mě vzala desková lavina u sjezdovky, v La Plagne mě chtěla zabít prachová lavina ve skalním kuloáru a ve Vysokých Tatrách jsem neodhadl základovou lavinu při skialpinistické túře.

Meribel: desková lavina

Lyžuji v neupraveném terénu s mírným sklonem. Užívám si rozlehlé pláně pár set metrů od sjezdovek. Je pozdní odpoledne, vracím se z dlouhého sjezdařského výletu ve Třech Údolích. Po sjezdovkách jsem už ten den dojel do Courchevelu, Mottaretu, zaskočil jsem dolů do Belleville a teď jedu z Val Thorens přes Mont Chambre domů do Meribelu. Jedu sám, s kamarády mám sraz večer v hotelu.

Ztrácím ostražitost, málo strmý terén mě ukolébá. Přemýšlím, že mě bolí nohy.

Objíždím terénní bouli, točím za ní doleva a nevšimnu si, jak je tam strmý svah. Uříznu ho. Rozjíždí se nafoukaný sníh na tvrdém podkladu, jedu v kostkách rozlámaného ztuhlého prašanu. „To je dobrý, pořád stojím. Musím vyjet z laviny doleva,“ běží mi v hlavě. „Už jenom pár metrů.“ Pak mi sníh podrazí nohy. „Musím se udržet na povrchu,“ diktuji sám sobě. Nemohu ovšem dělat vůbec nic. Lavina si se mnou dělá, co chce.

Sníh se zastavuje na rovince. Lavina nemá dostatečnou rychlost, aby pokračovala dál do údolí. Ležím ve sněhu po ramena, na boku, ale hlavu mám venku. Nikde nikdo. Nic se mi nestalo. Zjišťuji, že jsem stačil odhodit obě hole, které vidím opodál trčet ze sněhu. Mohu hýbat rukama a horní polovinou těla. Za pár desítek vteřin sníh okolo nohou ztuhne. Nemohu vypnout boty z vázání. Řeším to tak, že odhrabu sníh okolo horní nohy až k botě a ručně vypnu vázání. Hurá, jde to! S druhou botou to udělám stejně.

Opatrně odjíždím na modrou sjezdovku a držím se jí jako klíště až k hotelovým dveřím. Lavina mi sice pokroutila obě kolena, vazy a úpony bolí, ale jsem mladý, a tak bolest do týdne přejde.

La Plagne: prachová lavina

Z lanovky vidím skalní stěnu s výrazným kuloárem. Tam chci! Z vrcholu Roche de Mio sjíždím po sjezdovce k zasněženému hřebeni Roche Fandue. Po něm jedu nejprve vodorovně a nakonec pár metrů do kopce na sedélko. Odtud spadá na druhou stranu necelých pět metrů široký a velmi prudký skalnatý kuloár. Jestli do něj vjedu, není už cesty zpět.

Se mnou přijíždějí dva snowboarďáci. Jejich přítomnost mi dodává neoprávněnou odvahu. Domlouváme se lámanou němčinou na spolupráci. Počkáme na sebe a v případě potíží si pomůžeme. Zkontrolujeme pípáky. Oni pojedou rovnou kuloárem, já to zkusím výše z vrcholu a do žlabu najedu níž. Nejprve jedu prudkou prašanovou strání, pod kterou je strmá skála.

Včera pořádně sněžilo. Začínám se obávat laviny. Nad skalní bariérou traverzuji doprava. Není moc místa, a proto musím oblouky skákat. Malá lavinka mi přejíždí přes patky lyží. Ještě dvacet metrů nebezpečného traverzu a vjíždím na zasněžený hřebínek. Oddychnu si, protože z hřebenu laviny obvykle nepadají.

Myšlenkami jsem už v bezpečí. V tom se sníh dává do pohybu. Nade mnou se otvírá trhlina a jemný sníh mě jako po klouzačce odnáší po skryté zledovatělé spodní vrstvě. Instinktivně se snažím udržet lyže pod sebou, abych se nepřevrátil hlavou dolů.

Hlavou mi bleskne, že jsem udělal všechno, abych nebezpečí po pádu omezil – rozepnul jsem si batoh, abych ho mohl shodit z ramenou, utáhl límec a rukávy, aby mi tam nenapadal sníh, a hůlky sejmul ze zápěstí, abych je mohl odhodit. Stejně by se ve mně krve nedořezal.

Projedu padesát metrů skalnatým koutem a přepadnu desetimetrovou skalní stěnou do kuloáru. To mě zachraňuje. Sníh přes mě přejede jako voda přes jez a já se zastavuji zavalený do půli těla. Nic nemám zlomeného, lyže jsou připnuté na nohou a hole stále držím v ruce.

Sníh okolo mne okamžitě tuhne a dusá ho proud drobných lavinek ze žlabu nade mnou. Daří se mi prohrabat k oběma vázáním a vypnout je hůlkou. Lyže sice vyhrabávám dlouho, ale to už jsem mimo největší nebezpečí.

Se snowboarďáky se loučíme. I přes brýle jim lezou oči z důlků. Kuloáru sjíždím s třesoucíma nohama až do Belle Plagne.

lavina
Foto: Getty Images

Vysoké Tatry: základová lavina

Ráno vyrážím na skialpinistických lyžích ze Zbojnické chaty ve Vysokých Tatrách o něco dříve než kamarádi. Hodlám jim prošlápnout stopu dolinou a až začneme stoupat k Javorovým štítům, zapíchneme lyže do sněhu a oni zase prošlápnout stopu v mačkách. Jdeme totiž na horolezeckou túru.

Mířím do známého lavinového svahu pod Zbojnickou kopou. Mizím za horizontem z dohledu od chaty. Najednou se pode mnou ozve tupé řachnutí, lyže se samy otáčejí kolmo dolů a já jedu v mokrém sněhu stále rychleji. Nemohu vyndat nohy ze sněhu, nejde ani zatočit a za zadkem se mi hromadí stále více těžkého mokrého sněhu. „Zlomí mi nohy a pak záda, přejede mi přes hlavu a udusím se v bolestech,“ mihne mi hlavou. Křičím: „Pomoc, pomoc!“ Nikdo mě nevidí ani neslyší. Jsou to zoufalé chvilky.

Sníh se zastavuje až v dolině v místech, kde končí Zbojnické spády a začíná sjezd Generál. Stojím jako tvrdé ypsilon, kroutím hlavou, jaký jsem hlupák, rychle vypínám vázání a lezu na povrch mokré lavinky.

Byl to sice jenom splaz široký několik metrů, ale neměl jsem sílu se z něho dostat. Mohl jsem jen čekat, co se stane, a držet rovnováhu. To se mi nakonec povedlo. Když přicházejí kamarádi, už dlabu lyže ze sněhu. Zjišťujeme, že to byla základová lavina. Led a sníh sjel po skalách a trávě.

Paradoxní bylo, že předchozího dne jsem na stejném místě vedl základní horolezecký výcvik. Zkoušeli jsme tam padat a brzdit cepínem, slaňovali jsme ve sněhu a trénovali hledání zasypaných v lavině. Když se odpoledne svah ohřál a začal dunět, zavelel jsem k odchodu. Sám jsem na to druhý den zapomněl a vlezl do připravené pasti.

Stupnice lavinového nebezpečí

Evropská stupnice lavinového nebezpečí pracuje s pěti čísly. V terénu bývají vyvěšovány tři druhy vlajek. Nejmenší ohrožení 1 až 2 značí žlutá barva, černo-žluto kostkovaná 3 až 4, černá znamená velké ohrožení stupně 5.

  1. stupeň

Sněhová pokrývka je zpevněná a stabilní. Nepředpokládá se výskyt lavin s výjimkou malých sněhových sesuvů. Všeobecně dobré podmínky pro lyžařské túry. Údolní cesty a objekty nejsou ohroženy.

  1. stupeň

Sněhová pokrývka je na ojedinělých extrémních a strmých svazích jen mírně zpevněná, jinde je dobře zpevněná. Možný ojedinělý výskyt lavin při mechanickém zatížení na extrémně strmých svazích. Větší samovolné laviny se neočekávají. Při zohlednění lokálních extrémních a strmých svahů příznivé podmínky pro túry.

  1. stupeň

Sněhová pokrývka je na mnohých extrémních svazích jen mírně nebo slabě zpevněná. možnost uvolnění laviny už při malém mechanickém zatížení na extrémně strmých svazích. Příležitostně je možný výskyt malých a středních lavin. Túry vyžadují velkou opatrnost a znalost posouzení místní lavinové situace. Je třeba vyloučit pohyb po všech extrémně strmých svazích. Ohrožení údolních cest středně velkými lavinami je ojediněle možné.

  1. stupeň

Sněhová pokrývka je na většině lavinových svahů slabě zpevněná. Velká pravděpodobnost uvolnění laviny už při malém mechanickém zatížení. Možnost výskytu středních a velkých lavin. Možnosti túr jsou značně omezené. Pohyb je možný pouze na zabezpečených a vyznačených trasách. Možnost ohrožení údolních cest velkými lavinami. Na tradičních lavinových svazích možné ojedinělé ohrožení objektů.

  1. stupeň

Sněhová pokrývka je všeobecně slabě zpevněná a celkově je velmi nestabilní. Možný výskyt velkých lavin i na méně strmých a netradičních lavinových svazích. Podnikání túr ve vysokohorském terénu je všeobecně nemožné. Velká pravděpodobnost zásahů údolních cest velkými lavinami i na netradičních lavinových svazích. Zvýšená možnost ohrožení objektů a horských stavení či osad.

Skialpinistova / freeriderova svatá trojice: pípák, sonda, lopata

Na každý výjezd či výšlap mimo upravené tratě nosí každý lyžař tři lavinové pomůcky, které pomohou přežít, pokud ho lavina zachytí. Zdánlivý paradox této skialpinistovy svaté trojice tkví ve faktu, že pomůcky neslouží jemu, ale především kamarádovi, který se ocitne pod lavinou.

Před každou túrou či sjezdem si tedy lyžaři vzájemně kontrolují výbavu a její funkčnost. Lavinové vybavení neurčuje žádný zákon, ale každý rozumný člověk ho bezpodmínečně používá.

Lavinový vyhledávač

Lavinový vyhledávač je česky hovorově označován za pípák. Italové a Francouzi mu říkají arva (podle tamní populární značky), v německy mluvících zemích se označuje LVS a hovorově pieps (také podle značky), anglicky se oficiálně mluví o avalanche transciever (lavinový vysílač) a hovorově beacon (maják).

Je to jednoduchý vysílač a přijímač na mezinárodní frekvenci 457 kHz. Všichni členové lyžařského družstva ho mají zapnutý na vysílání a v případě zásahu laviny si ho nepostihnutí členové přepnou na příjem a podle signálu hledají zasypané. Práci s tímto přístrojem je nutné si předem dobře procvičit!

Pípák je důležitý především při takzvané kamarádské záchraně, kdy zasypaného okamžitě začínají vyhledávat partneři na túře. Je potřeba mít na mysli, že v lavině lze zachránit člověka jen rychlou a rozhodnou akcí, což profesionální záchranné složky většinou nemohou stihnout.

Lavinová sonda

Lavinová sonda je lehká skládací tyčka, která se nosí v batohu. Používá se při dohledávání zasypaného tak zvaným sondování neboli propícháváním sněhu v místě, které ukáže pípák. Když sonda narazí na zasypané tělo, je jasné, kde se má přesně hrabat.

Sněhová lopata

Skládací sněhová lopata je vyrobená z lehkého kovu nebo z pevného plastu. Po vyhledání zasypaného pomocí pípáku a napíchnutí těla pod povrchem pomocí sondy je nezbytné rychle odházet až několik metrů sněhu. K tomu je nutná lopata, protože holýma rukama z upěchované bílé hmoty nikomu nepomůžeme.

Co se ještě hodí?

Lavinový batoh zvyšuje naději na přežití. Uvnitř je umístěný airbag, který aktivuje sám lyžař, když vidí, že lavině neunikne. Nafouknutý batoh se během jízdy s lavinou snaží udržet lyžaře poblíž povrchu.

Sklonoměr je malý digitální přístroj, který se připíná na lyžařskou hůl. Jednoduše změří, jak je svah strmý. Důležitá je především hodnota 30°, která odděluje nebezpečné lavinové terény od relativně jistějších na mírnějším svahu. Sklon svahu lze v terénu měřit také poněkud neohrabaně aplikací v mobilním telefonu nebo zastarale pomocí dvou zkřížených lyžařských holí.

Lékárnička samozřejmě nemůže chybět na zimní túře. Dbejme na to, aby byla vždy dobře zásobená. Každý lyžař má mít s sebou svoji, aby mohl poskytnout první pomoc kdokoliv, kdo zůstane nezraněn.

Nesmyslné pověry

Uteču, nebo ujedu lavině?
JEN NÁHODOU. Lavina se sune rychlostí až 300 km/h.

Plavání mě udrží na povrchu laviny?
NE. Obrovské síle padající masy sněhu nelze vzdorovat.

Plivnu pod lavinou a zjistím, kde je dole a nahoře?
HLOUPOST. V lavině nepohnete ani prstem.

Vyhrabu se ven?
TO NEJDE. Tíha sněhu nedovolí jakýkoliv pohyb.

Zavolám si mobilem o pomoc?
PITOMOST. Jak byste dosáhli do kapsy a vyťukali číslo? Navíc signál skrz silnou vrstvu sněhu nepronikne.

Vystrčím ruku nad sníh, aby mě našli?
ŠPATNÁ LEGRACE.

Co může pomoci

Když už je jasné, že se lavině nevyhnete, můžete okamžitě udělat pár opatření, která zvýší šanci na přežití: Zahoďte batoh, zbavte se cepínu, lyžařských hůlek a lyží. Zapněte si bundu ke krku a nasaďte kapuci. Zakřičte, ať si vás všimnou kamarádi.

Autor: Jakub Turek

(Visited 158 times, 1 visits today)