Ženská hra je ve třetím miléniu na vzestupu, genderové předsudky padají. Krása se totiž dobře snoubí s byznysem.
Golfistky jsou krásné. Nejen ty vnadné, s perfektním stylingem, jak je známe z různých žebříčků krásy i ze značně lechtivých fotografií. Ženy na golfu jsou krásné, neboť provozují sport, jenž přeje eleganci. Hráčky jsou krásné prostě proto, že hrají.
Jistěže partička mezi pány je k nezaplacení (pardon těm, kteří většinou platí v klubovně), ale kdo by dnes trval na tom, aby byl golf neustále považován pouze za hru gentlemanů?
Ve snímku A Gentleman´s Game z roku 2001 ženy nehrají takřka žádnou roli, vlastně jsou do něj přizvány jako stafáž. Není od věci si připomenout, že podle mnohých jde o vůbec nejhorší hraný film o golfu všech dob. Ne že by sám příběh o vzestupu talentovaného chudého chlapce byl v něčem špatný, ale genderově zcela jednostranně pojatý scénář si o nízké hodnocení tak nějak koledoval.
Sousloví „hra gentlemanů” totiž můžeme chápat nikoli popisně, nýbrž významově. Jako určitou značku, jež s otázkou pohlaví nemá už nic společného, protože poukazuje na férovou podstatu hry jako takové. Přesto jako by pro někoho bylo snazší zvyknout si na volné používání mobilních telefonů při hře než připustit, že ženy jako součást golfového prostředí jsou zcela přirozená věc.
„No Dogs, No Women” stálo na ceduli zapíchnuté u parkoviště před vjezdovou branou do areálu slovutného klubu Royal St. George´s. Jako relikt minulosti bil nápis do očí ještě v roce 1988, kdy hřiště v anglickém hrabství Kent hostilo Curtis Cup, zápas ženských amatérských výběrů mezi Velkou Británií a Irskem na jedné straně a Spojenými státy na straně druhé. Pak onen zákaz kdosi v tichosti odstranil, ale trvalo až do roku 2015, než klub otevřel členství ženám. Od jeho založení uplynulo 128 let, pro bylo 90 procent hlasujících.
Porážka Hootie Johnsona
Je mnoho způsobů, jak vysvětlit přezdívku „Hootie”. Pro někoho to jsou malé halucinogenní houby rostoucí na lukách, kde se pasou krávy. Pro jiného jde o osobu, s níž randí, nebo by aspoň rád. Slangově může jít, s prominutím, o označení ženských genitálií, ovšem bez vulgárního podtextu, na jaký jsme zvyklí v češtině.
V historii bojů za golfovou rovnost pohlaví vyniká zejména spor ženy, jíž v dětství takto přezdívali, a muže, jenž ono slovo hrdě včlenil do podpisu jako třetí jméno, mezi křestní a příjmení. Jde o konflikt Burková versus Johnson a nešlo v něm o nic menšího než o věhlasnou Augustu National, dějiště US Masters.
„Pfff, hraješ to jak ženská. Aha, ty vlastně jsi ženská.” Tyto věty vyslovené nejmenovaným golfovým trenérem, jehož služby by nešlo dost dobře doporučit, i kdyby se nedopustil uvedeného faux pas, jako by nepatřily do jednadvacátého století. A přece padly docela nedávno na českém hřišti, po němž určitě někdy kráčela i Klára Spilková, od loňského dubna vítězka velkého profesionálního turnaje v marockém Rabatu. Dá se odhadnout, že 95 procent mužských tuzemských golfistů by s ní na rány prohrálo
Ženy v saku zeleném
Na začátku tisíciletí tvořily ženy hráčský segment s největší vývojovou dynamikou. Přibývalo jich víc než třeba juniorů, příslušníků méně movitých vrstev či na druhé straně manažerů. Zejména ve Spojených státech, kde mají vše velmi dobře sečtené kvůli byznysu, golfový průmysl mohutně podpořil rozvoj ženské hry. Úžasně si tím rozšířil sortiment, prodeje mohly utěšeně růst.
S tím, jak se začal zvyšovat počet žen mezi decision makers, vstoupily i hráčky do modelu „byznys dělám na golfu”. A nejen byznys, i politiku. Proto si aktivistka Martha Burková může připsat jako zásluhu, že její letité napadání čistě mužského členství v Augustě National nakonec přineslo výsledek. Její dlouholetý sok a klubový předseda William Hootie Johnson nevydržel tlak a v roce 2012 sám navrhl, aby zelené klubové sako směly jako první ženy obléct finanční expertka Darla Mooreová a někdejší ministryně zahraničí Spojených států Condoleeza Riceová.
Look, Ladies PGA!
Pravda, někdy bývá sexismem nazýván obyčejný golfový tradicionalismus a přirozená lidská nechuť ke změnám. Tak jako jiné společenské sféry „patřil” kdysi i golf mužům, zprvu výhradně, později z větší části. Jestli některé jeho bašty stále brání status quo, nemusí to znamenat, že se v nich shromažďují militantní odpůrci rovných příležitostí. Titíž „old fashion boys” si třeba rádi vyhledají výsledky ženských profesionálních turnajů a neváhají se zajet podívat, jak ty nejlepší odpalují.
U zrodu Ladies PGA bylo třináct hráček. V roce 1950 se sdružily do organizace, jež je dnes globálně prosperující značkou. Loňský ročník její turnajové série čítal 34 turnajů na území rekordních 15 zemí a součet prize money vystoupal na celkovou sumu 67,65 milionu dolarů. Všude po světě se hrají další ženské túry, včetně převážně evropské LET, odkud by právě Češka Spilková ráda brzy přešla na americkou (ale vlastně už celosvětovou) LPGA Tour.
Oficiální světový žebříček eviduje přes 1200 jmen, včetně pěti patřících Češkám, jimž se podařilo nasbírat nějaké body na akcích, jež toto pořadí zohledňuje. Samozřejmě, že svět sportovního ženského golfu je daleko pestřejší, než aby se omezil na prosté pořadí s body. Rozšiřme jej na amatérskou sféru, v níž vyniká především skvěle organizovaný systém amerických univerzitních družstev.
Což je také svého druhu byznys, nabalený na systém stipendií, a zde už se rozdíl mezi studenty a studentkami nedělá víceméně žádný. Tak jako se i na hřišti Royal St. George´s dávno běžně mísí – obrazně řečeno – kalhoty se sukněmi. A nejen na hřišti, ale i v klubových prostorách. Zde v Kentu, i kdekoli jinde, kde chtějí napříště opět hostit The Open Championship (a vydělat si), se bez otevřené nabídky členství oběma pohlavím o pořadatelství už ucházet nemohou. Společensko-ekonomický nátlak zesílil.
Bikiny na greenu
Majitelé hřišť s běžným provozem možná sledují debaty kolem starobylých klubů s pobavením. Moc dobře vědí, kde by byli, kdyby selektovali hráče podle pohlaví. Vzestup ženského golfu v novém miléniu je spojen jak s „fíčkovým” byznysem, tak s onou prostou věcí, že ženy přišly na golf, aby byly ve společnosti mužů, a muži je zde vítají, neboť je jim ve smíšeném světě dobře.
Ženský golf šel nahoru i po linii krásy a inspirace krásou. Jakému puritánovi by dnes vadilo, že se modelky nechávají fotografovat u praporkové tyče v bikinách? Nebo že sortiment dámského oblečení obsahuje i kousky vyvolávající smyslné představy. Takový je svět. Navíc, vnější atraktivita, vnadnost i explicitně projevená sexualita nemusí být v rozporu s vnitřní krásou.
Bez ohledu na věk, postavu či oblečení jsou totiž golfistky krásné všechny do jedné. Stačí se někdy rozhlédnout po odpalištích a cvičných zónách, nebo častěji hrát ve smíšených flightech. Na rozdíl od mužského švihu, který je všelijaký, je ten ženský totiž opravdu ze všeho nejvíc krásný. Takže odpálit ve vhodnou chvíli jako žena nemusí být od věci ani pro muže.
Text: Josef Káninský
