Hřiště? To je oblečená krajina, říká golfový architekt

Hřiště? To je oblečená krajina, říká golfový architekt

Co je to vlastně golfové hřiště? Pohledy se mohou různit. Od těch nadšených, které hovoří o zkrásnění dříve nevzhledného kousku krajiny, o možnosti užívat si úžasnou hru na čerstvém vzduchu, až po ty kritické, které varují před negativními dopady na životní prostředí. Architekt Libor Jirásek o golfovém hřišti mluví jako o oblečené krajině.

Není důvod jeho slova jakkoliv zpochybňovat. Sám „oblékl“ krajinu do golfového kabátku hned na několika místech Česka i za hranicemi. A on sám s nadhledem sobě vlastním říká, že je už osmadvacátým výhonkem zahradnického rodu, který měl ruce až po lokty v hlíně. Jak on se dívá na golfová hřiště v Česku?

  • Když se řekne golfové hřiště, co se vám jako první vybaví?

Pro mě je golfové hřiště krajina a hlodášové keře.

  • Hlodášové keře? To si žádá bližší vysvětlení…

Hlodášový keř je taková žlutě kvetoucí potvora s trny rostoucí na linksech. A když jsem v Kácově při tvorbě šesté jamky objevil hlodášový keř, řekl jsem si, je to v pořádku, tady je správné místo pro golfové hřiště, tady může být. Právě krajinný ráz do jisté míry určuje to, kde golfové hřiště bude. Zpravidla spíš v nížinách, nebývá v žádných převelikých kopcích, je v krajině, kde klima určuje délku sezony a fauna a flóra dotvářejí jeho rámec. Mluvím o tom, že krajinu oblékám. Golfové hřiště je pro mě oblečená krajina. A moc bych si přál, aby lidé porozuměli tomu, že se pro každé golfové hřiště dá najít vždy různý kabátek a různým způsobem přišít knoflíky. Dá se různě využívat tak, aby pro příští generace krajinu nijak nezatížilo. Naopak, v případě nouze se dá využít pro potřeby další generace.

  • Existují faktory, které mohou už dopředu určit budoucí kvalitu, design a konečnou podobu hřiště?

Pro mě jsou základními prvky voda, slunce a vítr, ale podle toho, jak otázku formulujete, bych přidal ještě jeden parametr, a tím je myšlenka. Některé přírodní faktory se nedají změnit, ale to, co přidává hodnotu, je myšlenka. Pokud je nakonec hřiště a jeho kabátek úspěšně oblečen, není to dáno funkcí, ale myšlenkou.

  • V Česku je dnes 107 znormovaných golfových hřišť. Jak k sobě ale vlastně pasuje Česko a golfová hřiště?

Nebudu se pouštět do nějaké hluboké analýzy, přesto se vrátím trochu víc do naší dávnější historie. Za Rakousko-Uherska jsme se nesměli nijak organizovat, ale byly povolené sportovní spolky. A tak u nás vznikly Sokol a Orel. Skrývali jsme tím i politickou angažovanost a postupně se rozrostli do sportovního národa. I s jistou dávkou soutěživosti ve sportu. Golf je tak pokračováním tradice, která je přes 150 let stará. Na druhou stranu jsem ale přesvědčený i o tom, že onu tradici doplňuje v člověku přirozený atavismus. Potřeba se pohybovat, vykonávat nějakou činnost jako součást uspokojování svých potřeb. Ve společnosti lidí, nejlépe s rodinou. A golf v sobě mnohé spojuje. Je v něm prvek soutěživosti, zároveň pohyb v přírodě a na čerstvém vzduchu, je únikem z pohodlí města, je spojen s přirozeným pohybem, chůzí.

  • Jak obstojí česká hřiště v konfrontaci se zahraničím? V designu, kvalitě…

Myslím, že ve srovnání se zahraničními hřišti si můžeme dát značně vysoké ohodnocení. Naše hřiště jsou přehledně uspořádaná, vynikajícím způsobem a kvalitně udržovaná. Máme spoustu hřišť, která jsou ve vysoké kvalitě odpovídající nejnáročnějším požadavkům kladeným na špičková hřiště. Existují samozřejmě i taková hřiště, která do této kategorie nepatří, ač to o sobě tvrdí, ale nesnižujme je kvůli tomu. Každé golfové hřiště má svou přidanou hodnotu pro uspokojování našich sportovních potřeb.

  • Existuje něco, co by se dalo označit jako specifikum, charakteristika či zvláštnost českých golfových hřišť?

Jedinečnost české krajiny, její morfologie, která mě stále a znova fascinuje. Právě to je tím základním stavebním kamenem při oblékání krajiny do golfového kabátku. Jsem srdcem krajinář, i počtem generací, které tomu předcházely, byť tehdy se tomu neříkalo krajinář, ani architekt. Jsem osmadvacátým výhonkem generací, které statkařily zejména na východě Čech. Nejspíš proto cítím, že asi tou největší kvalitou je rozmanitost prvků na českých hřištích. Téměř neznám hřiště, které je uložené v krajině jednotvárně. V tom bych řekl, že máme obrovský náskok a přednost oproti zemím, kde vznikají hřiště v mnohem jednotvárnějších krajinách a kde není morfologie tak pestrá.

  • Existuje hřiště, které by se dalo označit jako ideální? Ptám se proto, zda takové v Česku je, nebo zda by se takové dalo z jamek na českých hřištích poskládat?

Nepochybně ano, existuje. A nepochybně pro různé cílové skupiny hráčů bude pokaždé jiné. Ale ano, některá hřiště mají k ideálu našlápnuto, některá více a některá méně. A ano, dá se sestavit ideální hřiště. Možná by bylo zajímavé sestavit takové hřiště na základě některé z anket o jamky roku. Vybrat z nich potřebný počet tří, čtyř a pětiparů. To by asi bylo zajímavé.

  • Jak by vypadalo ideální hřiště podle vašich představ?

Já se na hřiště dívám podle toho, aby nás bavilo, aby každého golfistu hra bavila, aby cítil aspoň drobnou výzvu, a když dohraje, aby cítil uspokojení ze hry bez ohledu na výsledek.

  • To jste se mi trochu vyvlékl z odpovědi. Tak jinak… Kdybyste měl na vaše ideální hřiště vybrat některou tří, čtyř a pětiparovou jamku z některých českých hřišť, jaké by to byly?

Není těžké jmenovat některou jamku, ale je těžké vybrat a na některou nezapomenout. Jednou z mých nejoblíbenějších jamek je čtyřparová šestnáctka v Karlových Varech. Nemá bunker a kdysi neměla ani vodu, a přesto je to jedna z nejnáročnějších jamek. Vždycky ji považuji za výzvu. Bez ohledu na to, že kdysi jsem měl jiný handicap než dnes. Velmi rád mám tříparové jamky, které se hrají z kopce, když na nich vidíte let míčku. Takže bych zmínil svůj milovaný Kácov nebo opět Karlovy Vary. Mnohokrát vyhlášená ostrovní jamka na Dýšině je mimořádně krásná, ale nejsem si úplně jist zábavou na této jamce. Třetí utopený míček zkrátka nepotěší, což jí na fotogeničnosti neubírá. (smích) Za sebe upřednostňuji hledisko zábavy, které nemá obsahovat přespříliš strachu či obav.

Z pětiparů mám rád sedmnáctku v Mariánských Lázních, protože tyto jamky by měly být těmi, co rozhodují. Ne osmnáctka, ale sedmnáctka. Když se dochází, je to už spíš o nervech než o hře. Sedmnáctka v Mariánkách je sportovní výzvou, členitým pětiparem, který mi při nahrávce na green dává šanci skórovat, ale předtím jsem musel umístit přesný drive a druhou ránu, abych mohl jít třetí na green. To se mi líbí.

  • Patří některá z českých hřišť do výběru top 100 v Evropě, nebo dokonce ve světě? Zařadil byste do této společnosti na základě svých zkušeností některé z českých hřišť?

Myslím, že hřiště, která si zaslouží zařazení do první stovky pomyslného evropského či světového žebříčku, jsou v Česku tři, a to Albatross, Casa Serena a Kácov. Chápu, že z mých úst zní chvála Kácova vždy problematicky, ale dovolávám se hodnocení jiných. Včetně reakcí ze zahraničí. Nepochybně šanci být v této společnosti mají i další hřiště, ale je to otázka architektury a údržby, případně kombinace obojího. Pravdou je, že po všech úpravách a přestavbách se Albatross odpojuje od ostatních hřišť. Nasadili tam laťku z hlediska údržby a zlepšování designu hodně vysoko. Někde jinde takové úrovně nelze docílit a není třeba říkat, co za to může.

  • Velice často se objevuje názor, že golfové hřiště do krajiny nepatří nebo že je stavbou škodlivou především z ekologického hlediska. Jaký je váš názor?

Docela pádným argumentem popírajícím škodlivost je skutečnost, že řada hřišť změnila původně zpustošenou krajinu. Golfové hřiště, které je postavené zodpovědně vůči ostatním složkám přírodního prostředí, bude navždy lepší než momentální intenzivní zemědělská činnost. Známe důsledky obou činností a rozdílné dopady, které mají na krajinu. Považuji za důležité zdůraznit, že hřiště je infrastrukturou v krajině a kromě uspokojování zbytných rekreačních a sportovních aktivit a potřeb má i další možnosti využití.

Stačí připomenout období před druhou světovou válkou, kdy v Británii došlo ke konfiskaci několika hřišť, aby se na nich začaly pěstovat různé potřebné plodiny. Po válce se hřiště zase vrátila ke svému původnímu účelu. Kdyby neexistovala, chyběla by rezerva pro takové podobné případy. Golfová hřiště jsou určitou kapacitní rezervou pro jinou činnost. Využití krajiny v takovém rozsahu by jinde v žádném případě nebylo možné. Takže pokud bych vycházel ze zcela katastrofického scénáře, považuji golfová hřiště za dobré rozložení rizika do krajiny.

Libor Jirásek

  • Je majitelem ateliéru Golfer, s.r.o, člen České komory architektů, bývalý člen koncilu a člen Evropského institutu architektů golfových hřišť, soudní znalec v oboru Projekce, výstavba a provoz golfových hřišť.
  • V Česku je autorem golfových hřišť Kořenec, Hostivař, Mladé Buky, Mladá Boleslav a Kácov, redesignoval Karlovy Vary, navrhl také hřiště v Rusku a na Slovensku.
  • Sám aktivně hraje golf už od sedmdesátých let s nízkým handicapem, občas jednomístným.
  • Sjezdař, běžkař, potápěč i bývalý pilot, nadšený čtenář a příležitostný básník, milovník dobrého jídla, argentinského malbecu a setkání s přáteli.
(Visited 418 times, 1 visits today)