Pravidla pro nové golfové milénium. Jednatřicet úprav a změn

Pravidla pro nové golfové milénium. Jednatřicet úprav a změn

Zdroj: Golf Alpin Salzburgerland

Je možné, že se na české fairwaye, třeba jen na jednu sezonu, vrátí doba, kdy se po nich pohybovaly stovky úporných strážců pravidel. Asi si na nějaké ještě vzpomenete, to byli ti, kteří dopředu předpokládali, že někdo nějaké ustanovení poruší, a byli na číhané, jak ho nachytat. Ačkoli tento plamen svaté vášně většinou dohořel nebo skomírá, změny pravidel platné od letošního roku ho mohou zase rozdmýchat. A bude to možná i trochu dobře.

Pravidla golfu jsou vnímána jako konzervativní, ačkoli od minulé zásadní revize v roce 1984 prošla relativně prudkým vývojem, jaký tu předtím nebyl. Většinou se do života uváděla dílčí opatření nejrůznějšího druhu. Jmenujme třeba zavedení bio zón, na něž je zakázáno vstoupit (1996), až po zákaz opírání putteru o tělo (2016). Dnes tu však máme soubor jednatřiceti změn, jejichž osvojení je bezpodmínečné.

To, že řídicí orgány nechávají proces otevřený případným dalším úpravám, ukázalo, že pravidla nejsou proto, aby určovala realitu, naopak musí tuto realitu respektovat a odrážet. A jelikož nové milénium považujeme za rychlejší a proměnlivější, je jasné, že golfová pravidla, aby byla zároveň tradiční i moderní, musí se měnit častěji a ve větším tempu.

Zvýšit tempo

Kdo už si udělal výlet za golfem do ciziny nebo se odhodlal vstoupit na některé ze studených českých hřišť, pravděpodobně se snažil podle nových pravidel hrát. Je dobré zažít je, než přijde plná sezona. Třeba útočit s putterem v ruce na jamku, z níž trčí praporková tyč, může být docela nezvyk a labilnějšího jedince to vyvede
z konceptu.

Zdroj: Krzysztof Urbanowicz

Tvůrci pravidel jemně vedou hráče k vyššímu hernímu tempu. Pomalý pohyb po hřišti a neúměrné protahování hry je paradoxním nešvarem, jaký s novou a rychlejší dobou přišel. Změn motivovaných snahou zvednout herní tempo je víc. Například možnost označovat trestná území (dříve překážky) pro využití standardní úlevy dává pořadatelům turnajů i majitelům hřišť možnost výrazně snížit počet situací, při nichž se hráč v krkolomné pozici, třeba pod keřem, v kamení, hlíně a podobně, snaží vyťuknout balon na hratelné místo. Trvá mu to, trvá a pak zahraje a míč leží podobně nemožně kousek odtud.

Čekat několik minut za flightem, jehož jeden člen se v takových situacích vyžívá, není příjemné. Stejně tak, když dojde na dropování. Tady naopak platí, že ho někteří hráči nedobře ovládali, třeba pro něj ani neuměli vybrat místo. Teď mohou hledat míč v roughu bez obav, že by s ním pohnuli a byli vystaveni povinnosti dropovat. Prostě ho umístí tam, kde předtím přibližně ležel.

Míč je třeba najít do tří minut

Nejjednodušším způsobem, jak zrychlit hru, bylo zkrátit dobu povoleného hledání míče z pěti minut na tři. Je zajímavé, že zrovna tahle změna přišla až teď. Na druhé straně, v praxi se až tolik neprojeví. Již dříve bylo statisticky doloženo, že míč bývá nalezen ve většině případů právě do tří minut.

Stejným směrem míří i podpora hry mimo pořadí. Poněkud spornější je nutnost odehrát míč do 40 sekund, protože tato lhůta se exaktně neměří a v běžné praxi není možné dokázat její překročení. Jelikož však každý sport předpokládá vůli sportovce naplnit duch pravidel, mělo by být těchto 40 sekund chápáno jako pobídka vyvinout maximální úsilí limit dodržet.

Zjistilo se také, že ke zrychlení hry pomáhají přístroje měřící vzdálenost. Světe div se, co golf dlouho odmítal jako umělý prvek nebo dokonce nedovolenou výhodu, je nyní “vzato na milost” s odůvodněním, že vzdálenost je objektivně existující informace.

Tolik netrestat

On ten konzervatismus je vlastně tak trochu klišé. Golfová pravidla spíš dostávají tu nejlepší péči, v níž je obsažena jistá forma zdrženlivosti. Nebo alespoň byla. To, co se chystalo od roku 2012 a vstoupilo v platnost letošním prvním lednem, hru především zodpovědně zjednodušuje. Komentátoři se shodují, že některé úpravy jsou mezistanicí a že golf míří k dalším zjednodušením, jen je nelze zavést v radikálním tempu.

Vezměme si dropování z výše kolen. Tento nový způsob má už mnoho odpůrců i z řad špičkových hráčů, ač se často omezují na konstatování, že jim to jen připadá “divné”. Jistě, dropování z výše ramen, ze vzpřímeného postoje, vypadá důstojně, nicméně kratší dráha pádu míče by měla znamenat mnohem menší počet případů, kdy bylo nutné dropování opakovat, zhusta s mizivou nadějí, že druhý pokus se povede líp než první.

Ještě než bylo rozhodnuto o přesném znění změn, střešní organizace R&A (skotská) and USGA (americká) nasbíraly 22 tisíc reakcí od golfistů ze 102 zemí. Činovníci nepřekvapivě zjistili, že lidé nejvíc vítají zrušení penalizací trestnými ranami. Například při dvojím dotyku míče holí při ráně nebo v případě trefení výstroje, nejčastěji nevhodně stojícího bagu. Vždy však musí jít o neúmyslný akt.

Naopak, svévolná změna dráhy míče s pomocí výstroje nebo hole je trestána přísněji, což si jistě i takový velikán jako Phil Mickelson vštípil do paměti…

Mizí i penalizace za další donedávna zapovězené věci – dotyk hole písku v bunkeru, náhodné posunutí míče na greenu, dotek dráhy puttu (nově „dráha hry“).

Přístupnější pravidla mají přilákat více zájemců

Zdá se, že z golfu je velice rozumně odstraňován prvek strachu. Onoho strachu z nástrah číhajících v každé části hřiště. Jsou golfisté, jimž spousta takových malých pastí bránila uvolnit se do výkonu.

A je tu i komerční hledisko – přístupnější pravidla mají přilákat víc lidí stát se golfisty. Neznamená to ovšem zvulgárnění či oslabení dlouho budované etiky a etikety. Spíš naopak. Nově zavedený standard chování hráče vyžaduje od každého, kdo se postaví na odpaliště, lépe řečeno kdo vstoupí či vjede do areálu, takzvaný bezúhonný přístup. Příznačné pro tuto nejen rychlou, ale i agresivní dobu je, že není formulován obecně, ale ve vztahu k ostatním a také ke hřišti.

Změny pravidel provázejí v zemích s početnou hráčskou základnou kampaň k jejich osvojení, v tištěné i vizuální podobě. I v češtině jsou změny i s odbornými komentáři snadno dohledatelné. Nejdůležitější je ale vždy praxe. A tak promiňte kolegovi či kolegyni, kdyby se v něm/ní ozval onen pravidlový “dozorce”.

(Visited 277 times, 1 visits today)