Ondra Bank: Nechtěl jsem nikdy trénovat, ale Ester je dobrý materiál

Ondra Bank: Nechtěl jsem nikdy trénovat, ale Ester je dobrý materiál

“Mám se dobře,” směje se jako vždy nejúspěšnější český lyžař Ondřej Bank. Stal se součástí hvězdného týmu Ester Ledecké, trénuje s ní ovšem tak, aby měl čas na rodinu. „Další výzvou je, zda může Ester trvale zůstat ve Světovém poháru na vysokých příčkách,“ říká a zároveň přemýšlí, kam dál posunout svou firmu Vagus.

  • Když jsme spolu hovořili po skončení vaší závodní kariéry, tvrdil jste, že hlavně nechcete trénovat. Co se změnilo?

Vůbec nic. Já totiž moc netrénuji, hlavním trenérem zůstává brácha Tomáš. Já jen s Ester řeším její lyžování. Nejsem trenér na plný úvazek, nemusím se starat o sjezdovky, hotely, o letenky, závody. Jedu až rovnou na kopec a tam probíráme techniku lyžování, taktiku. Všechny ostatní věci padají na bráchu. Jsem asistent, který se věnuje jedné konkrétní věci. Navíc Ester ještě trénuje s jiným týmem snowboard, takže to není tak časově náročné, nejsme s ní celou dobu. A je to nesmírně zajímavé, protože Ester – to je dobrý materiál.

  • Jak se dnes daří vaší firmě Vagus vyrábějící lyžařské brýle a helmy?

Firma běží dobře, ale pořád je hodně věcí, které bych chtěl zlepšit. Bohužel už mi nezbývá čas dotáhnout některé věci, Vagus potřebuje profesionální zázemí. Absolvoval jsem velmi zajímavá jednání se zástupci firmy Kästle a Sporten a vypadá to, že naše aktivity propojíme. Já jim už delší dobu pomáhám s lyžemi – testováním, vývojem, řešíme, zda mají jít do závodního segmentu. A oni mi mohou pomoci s rozvojem Vaguse, aby to celé do sebe zapadalo a dostali jsme z obou produktů to nejlepší. Tohle spojení by Vagusu dodalo trochu jiný vítr.

  • V čem přesně radíte Ester? Jak vypadají vaše tréninky?

Lyžování s Ester je jeden velký dialog. Je to takové česání, hovoříme hodně o jejích pocitech z jízdy, já jí k tomu dávám zpětnou vazbu, hodně se opakujeme – pořád dokola řešíme pár věcí, které má špatně zažité a které se jí pořád vracejí. Například stopu. Na všechno je schopná říct svůj názor a ten pak rozebereme, což nás hodně posouvá. Spousta lyžařů se pouze ptá: Jak mám tedy jet, co mám dělat? Ester je v tomhle jiná, cítí a vnímá věci sama a pak se o nich chce bavit.

  • Poslouchá vás?

Je neskutečná – nikdo ji nemusí nutit, ať jede naplno, není třeba něco opakovat třikrát. Cokoliv jí člověk řekne, snaží se splnit a je schopná to udělat. To je fajn.

  • Kolik času trávíte v zimě s Ester?

Na začátku jsme se domlouvali, že s ní odjedu 70 procent závodů, ale nakonec jich bylo 90 procent. Naštěstí jsou už děti trochu větší, ale pořád je to určitý kompromis mezi rodinou a koníčkem. Je fajn, že na závody mohu dojet o dva dny později než zbytek týmu nebo naopak o dva dny dříve odjet. Nemusím s nimi být celou dobu.

  • Letos s ní absolvujete všechny závody?

Absolvuji s ní všechny závody. Trénovali jsme v Chile, pak Ester vyrazila jezdit na snowboardu a na podzim nás ještě čeká pět dnů na některém z alpských ledovců. Pak odlétá do Ameriky zase na snowboard. Potkáme se až v Kanadě na jejím prvním závodu Světového poháru.

  • Co tomu říká manželka? Těšila se přece, že nebudete jezdit po světě…

Je ráda, že občas ujedu. Když jsem moc dlouho doma, má to svá úskalí. Těch mých výjezdů je tak akorát. Když už cítím, že jsem od rodiny pryč, přizpůsobím tomu program.

  • Těší vás, že jste pořád součástí „bílého cirkusu“ – Světového poháru?

Člověk tam prožil mnoho let, takže se samozřejmě špatně odchází, ale na druhou stranu jsem zažil i spoustu negativních věcí. Budu se opakovat, když řeknu, že mě hodně baví práce s Ester, fascinuje mě, jak jezdí na prkně, a byl jsem zvědavý, zda tenhle úspěch může posunout i na lyže. Chtěl jsem tomu pomoci a být toho součástí. Na olympiádě se ukázalo, že to bylo možné. Další výzvou je, zda může Ester trvale zůstat ve Světovém poháru na vysokých příčkách.

  • Co ještě dodat k Ester? Řekněte mi něco negativního…!

Hned při prvním setkání mě dostalo, jak je pracovitá, jak moc je ochotná obětovat sportu. Proto je tak dobrá – dává tomu strašně moc, je v tom výjimečná. Já jsem rád utíkal k rodině, ke své firmě Vagus, jen samotné lyžování by mě takhle nebavilo. Ester znám dlouho. Ještě když jsem závodil, byla s námi na nějakých výjezdech. Je v pohodě, je vtipná, schopná se bavit o mnoha věcech. Dnes ji známe ještě lépe, víme, že je to milý a hodný člověk. Snad jen má trochu autistické sklony, jak s oblibou říká její bývalý fyzioterapeut, ale on říká všem lyžařům autisti. I já jsem byl takový.

S odstupem času si člověk uvědomuje, co dělal dobře, a samozřejmě i to, co byla chyba. A tyto chyby jsou teď velmi zajímavý podnět při trénování Ester.

  • Jak funguje spolupráce s bratrem Tomášem?

Je to mnohem lepší, než když trénoval mě, doplňujeme se, navzájem respektujeme. Dělá věci, které neumím nebo je nechci dělat nebo bych jich snad ani nebyl schopný. Já zase doplňuji zkušenosti a technickou stránku. Tomáš je velmi pracovitý, celý tým tomu dává 120 procent. Ester nás nakazila.

  • Co syn Albert? Už lyžuje?

Alberta baví všechno napůl. Já nesnáším, když někdo někoho do něčeho nutí. Nemám rád ty motivované otce na sjezdovce a vždycky jsem si říkal, že takový nebudu. Proto si musím dost hrát s tím, jak ho správně nabudit. Když už jsme ale na sjezdovce, vidím, že ho to baví.

  • Najal jste si na první rozlyžování instruktora, nebo jste to zvládl sám?

Hodně lidí mi doporučovalo, že instruktora bude poslouchat více. Ale to jsem nechtěl. Bavilo mě to, chtěl jsem být u toho, kdy poprvé zastaví, zatočí, skočí si skokánek. Myslím, že jsme to zvládli dobře. Lyžuje rád a je vidět, že ho to baví.

  • Vnímá Albert, že jste slavný lyžař?

Vnímá, že mě občas zastavují lidé a fotí si mě, řeší to učitelky ve školce, ale ještě moc nechápe proč. Trochu jsem byl špatný z toho, že si mě bude více pamatovat jako tanečníka, který kroutí zadkem v televizi, takže jsem mu občas, jakože náhodou, pustil i nějaké video ze závodu, aby viděl, že jsem hlavně lyžař. S tím jsem trochu bojoval.

  • Co vám přineslo tančení ve StarDance? Skončil jste druhý…

Byla to obrovská zkušenost, která mi rozšířila obzory. Po konci závodní kariéry jsem chtěl poznávat nové věci, přijímat nové výzvy. Baví mě dostávat se mimo komfortní zónu a v tomto případě to platilo opravdu extrémně. Pro mě to byl vlastně velký adrenalinový zážitek.

  • Opravdu? Větší než Hahnenkamm?

Možná I jo. Tanec byl pro mě extrémně nepřirozený, když jsem se rozkoukal, zjistil jsem, že jde všechno. Bylo to hodně intenzivní v pozitivním i negativním smyslu a velmi mě to obohatilo. A strašně mě to bavilo.

  • Jste nadšený hráč golfu. Jak jste se k tomu dostal?

Golf mi byl odmalička sympatický, chtěl jsem si ho zkusit. Dokonce jsem si někde v obchodě koupil golfový míček, který jsem měl u postele. Pak jsem se k němu dostal přirozeně, přes známé. Je to těžká, složitá a skoro nenaučitelná věc. A tyto výzvy mi byly vždy sympatické. Bohužel nemám na golf moc času. Rodina má přednost.

  • Má golf něco společného s lyžováním? Obohacoval vás, když jste ještě závodil?

Společného úplně ne, snad jen ta psychika v obou sportech hraje velkou roli. Před odpálením složitého míčku i před sjezdem je potřeba maximální soustředění na výkon. U golfu jsem zjistil zajímavou věc: Když já nebo kdokoliv jiný stojíme na nějaké ostrovní jamce, opravdu se bojíme odpálit. Ve srovnání s lyžemi přitom vůbec o nic nejde, stane se jen to, že utopíme míček, nic jiného. A my to hrajeme se strachem hodným nejtěžšího závodu Světového poháru.

  • Jaká máte oblíbená hřiště?

Všechna. Například Ypsilon v Liberci nebo golfový resort v Kořenci.

  • Vraťme se ještě k vašemu lyžování. Kterých medailí/závodů si nejvíce považujete?

Velkým zážitkem byla olympiáda v Soči v roce 2014. Byl jsem tehdy po velké nemoci, nejezdil jsem dlouho a ve dvou závodech jsem tam útočil na medaile. O rok později se mi podařil závod v superkombinaci v Kitzbühelu, kde jsem skončil třetí. Moc si doma trofeje nevystavuji, ale tuhle v obýváku mám. Rád taky vzpomínám na lednový závod Lauberhorn ve Wengenu. V roce 2015 jsem tam startoval s číslem 45 a dojel devátý. Přitom je to hodně těžký závod.

  • Když se ohlédnete zpět a srovnáte se s Ester, co vám chybělo k tomu, abyste se ocitl úplně na špici?

S Ester bych se opravdu srovnávat nechtěl. To je úplně jiný příběh. Obecně jsem spokojený s tím, jak dopadla moje lyžařská část života. S odstupem času si člověk uvědomuje, co dělal dobře, a samozřejmě i to, co byla chyba. A tyto chyby jsou teď velmi zajímavý podnět při trénování Ester.

  • Jak se lyžování změnilo od doby, kdy jste začínal?

Pro mě se nic moc nezměnilo. Začalo se sice carvovat, ale technika vychází ze stejných základů. Zlepšily se materiály – od oblečení přes lyže po boty. Proto jsem taky vymyslel svoji firmu Vagus.

Kdo je Ondřej Bank? Narodil se v Zábřehu na Moravě, je mu 38 let a přezdívají mu Vagus nebo také generální Vagus. Mezi jeho největší úspěchy patří 5. místo na MS 2011 v superkombinaci a 5. místo v obřím slalomu na zimních olympijských hrách v Soči. Na MS 2015 dojel sedmý ve sjezdu. Ve Světovém poháru je jeho nejlepším výsledkem třetí místo v superkombinaci v Beaver Creeku (2007) a třetí místo ve stejné disciplíně v Kitzbühelu (2015). Náš nejlepší sjezdař uplynulé dekády je mnohonásobným mistrem České republiky. Je ženatý. Má syny Alberta a Huga.

Připravila: Michaela Bučková

(Visited 85 times, 1 visits today)