Petr Hynek je šéfem SkiResortu Černá hora – Pec, který má nyní 44 km sjezdovek, 8 lanových drah, 40 lyžařských vleků. V celé oblasti funguje společný skipas a je zatím propojená buď skibusy, nebo rolbami s názvem SkiTour. Hynek spolu s majitelem Richardem Kirnigem plánují naplnit záměry obsažené v územním plánu města Pec pod Sněžkou a tím vytvořit největší lyžařský resort ve střední Evropě, který pozvedne celý region východních Krkonoš na úroveň středně velkých alpských středisek.
- Pane Hynku, vy jste manažer a zároveň český horal, jste patriot?
Určitě, jsem tu celý život, bydlím ve Svobodě nad Úpou, tři kilometry od SkiResortu, od malička jsem se tu věnoval sportu.
- Byl jste lyžař?
Byl jsem sjezdař, od 8 let jsem vyrůstal ve středisku mládeže v Peci pod Sněžkou pod vedením trenéra Tondy Mezery, potom tam po skončení kariéry přišel Míla Sochor. K lyžování jsem ještě dělal softball, Svoboda nad Úpou byla tehdy softballový fenomén, kdy jsme vyhrávali většinu turnajů v České republice. V zimě jsem lyžoval, a když přišlo jaro, střídal jsem tréninky kondičky pro lyžování a softball.
- Na jakou úroveň jste se dostal na lyžích?
Ve slalomu a obřím slalomu jsem byl v žebříčku do desátého místa v republice. Jeden závod jsem jel za reprezentační béčko, když mi bylo 17, bylo to na Družbě v bulharském Bansku.
- Na dlouhých rovných lyžích, to byl jiný sport než dnes…
Přesně tak, to už nikdo nezná. Slalomky jsem měl asi 185 cm, Rossignol FP. Ale v 18 jsem více méně skončil, protože jsem šel na vysokou školu, na práva. Studijní režim na právnické fakultě byl v té době poměrný volný, tak jsem byl i nadále hodně v Krkonoších, dá se říct, že celou zimu. Nakonec jsme s kamarádem rozjeli lyžařskou školu. Působili jsme v Janských Lázních, v Peci pod Sněžkou, Malé a Velké Úpě a byli jsme hlavní škola ve východních Krkonoších.
- Jak se vám dařilo?
Hlavně mi to dalo neskutečnou školu života. Mezitím jsem chodil v létě jako brigádník na kabinkovou lanovku v Janských Lázních a tam jsem se potkal s Richardem Kirnigem, dnešním spolumajitelem celého resortu. Pracovali jsme ještě na té staré lanovce se čtyřmístnými kabinkami – Transporta Chrudim z roku 1980. Neměla automatický posun, kabinky se musely ručně strkat a já dělal průvodčího. Přijela kabina, vy jste museli kličkou otevřít dveře, cestující vystoupili, pak dva z nás do ní strčili, kabina objela oblouk, další lidi nasedli, zaklapli jste dveře, narazili jsme kabinu do startovacího aparátu a odjížděla. Kapacita byla 420 lidí za hodinu, dnes je 1800. Ale tehdy tu byla také jen jedna sjezdovka.
- Jak jste se s panem Kirnigem pustil do podnikání?
On mezitím v rámci malé privatizace skoupil v okolí nějaké drogerie a železářství. Já v roce 1995 odpromoval a rozhodoval jsem se, co dál. Musím říct, že jsem se vždy děsil toho, že budu muset nosit oblek, kravatu a skončím někde na soudu. Z toho mi naskakovala husí kůže. Ale ta práva jsem chtěl mít, abych o některých věcech věděl, jak fungují, abych nad nimi měl kontrolu. A tak jsem studoval, ale veškerý čas trávil na horách a jen jsem jezdil na zkoušky. Také jsem vstoupil do horské služby. S Richardem Kirnigem jsem se potkával na kopci, buď na lanovce, nebo někde na obědě.
Je nemyslitelné, aby obec a provozovatel areálu šli proti sobě. Musejí spolupracovat.
Když jsem dodělal páťák, začala se na jaře připravovat privatizace lanovky na Černou horu. V ní byla úspěšná právě společnost Richarda Kirniga. On mě spíš náhodou oslovil, že shání provozovatele služeb do objektu lanovek. A tak jeho společnost Mega Plus v roce 1996 zprivatizovala lanovku, já přinesl know-how z provozování lyžařské školy. Tím se spolupráce mezi námi nastartovala, začali jsme rozšiřovat působnost firmy a připravili společný odbavovací systém pro lokalitu Černé hory. A v roce 2002 jsme pak odkoupili společnost Černá hora, s. r. o. a mohli začít rozvíjet středisko jako takové. Začali jsme spolupracovat s městem a naplňovat územní plán. Uvedli do provozu novou lanovku na Černou horu a mezitím se postupně rozšiřovali o Malou Úpu, Černý Důl, Dolní Dvůr, vstoupili jsme majetkově do areálu ve Svobodě nad Úpou a začali budovat vizi SkiResortu, kterou vidíte v dnešní podobě.
- Kdy přišla na řadu Pec pod Sněžkou?
V roce 2012, kdy jsme se přihlásili do výběrového řízení o její pronájem. Tehdejší Ski Pec, a. s. měla vlastnické problémy s mnoha vlastníky pozemků, neměli komplexní zasněžování na hlavních sjezdovkách, v areálu byla pouze jedna sedačková lanovka. Když jsme tam přišli my, postupně jsme řešili problémy jeden za druhým a většinu z nich jsme zvládli vyřešit za rok a půl až dva. A nakonec jsme majetkově vstoupili i do Velké Úpy.
- Jak je to tedy dnes?
Čtyři areály vlastníme a ten pátý, Pec, máme v pronájmu. Všude platí společný lístek. Funguje nám to podle klasického alpského vzorce, kdy se finanční prostředky rozklíčují podle počtu jízd, kvality a délky zařízení.
- Je důležité, že to, co teď děláte, děláte na vlastním území, tam, kde jste se narodil, kde vás všichni znají, kde to máte rád?
Je to naprosto zásadní. Richard Kirnig je navíc Trutnovák, lyžoval tu. Máme k tomuto regionu úplně jiný vztah a je jasné, že se k němu chováme jinak, než pokud bychom tu jen podnikali a nežili tu. Podporujeme místní lyžařské oddíly, školy, místní seniory přes slevy na skipasech, Sportíky – sportovní oddíly pro úplně malé děti i místní sportovní kluby. Z jedné lanovky, se kterou jsme začínali, se postupem času stala naše společnost hlavním motorem cestovního ruchu v regionu pro zimní i letní sezonu. V zimě je to největší lyžařský resort v Česku, v létě tři lanovky, aktivity pro děti, půjčovny koloběžek a horských elektrokol. Když nebudeme fungovat my, nebude v cestovním ruchu v regionu fungovat nikdo – restaurace, hotely, ani další menší atrakce. Lidi sem pojedou kvůli tomu, co děláme a jak kvalitně to děláme. Všechny sekundární služby jsou na nás nabaleny. Říkal jsem to teď některým hoteliérům. Pokud my nebudeme fungovat dobře, vy nebudete fungovat dobře. A pokud vy budete mít kvalitní ubytování, jídlo, lyže v půjčovnách či ochotné zaměstnance, tak se to znásobí v celkové větší spokojenosti zákazníků z návštěvy regionu.
- Od začátku jste to tak cítili, že budete sloužit a prospívat i regionu?
Jednoznačně. Tak to funguje na mnoha místech v Rakousku. Je nemyslitelné, aby obec a provozovatel areálu šli proti sobě. Musejí spolupracovat. Třeba řešíte zúžení na sjezdovce, potřebujete ho rozšířit. Bez toho, aniž by se to promítlo v územním plánu, což je zase parketa obce, to nemůže fungovat. V zahraničí mají obce legislativní oporu k podpoře služeb cestovního ruchu, zakládají sdružení, fungují na bázi sdružování finančních prostředků od zúčastněných v cestovním ruchu, především pak z poplatků za ubytování, které vyberou. Reinvestují je zpět do provozu skibusů, úpravy běžeckých tratí či propagace. My jsme bohužel v úplně opačné situaci.
- A to?
Že to, co nezaplatíme, to není a nebude, protože obce jsou podfinancované. Nefunguje výběr poplatků, přiznávání. Nechci sahat ubytovatelům do svědomí, ale to, co dneska funguje v zahraničí na bázi sdružování finančních prostředků z poplatků, to je nějaké promile daní. V Rakousku to platí třeba i pro místního truhláře. Jeho promile daní jde do společného balíku, protože se předpokládá, že vyrobí stoly, které si od něj koupí hospodský a ten pak prodá svíčkovou zákazníkovi. U nás to tak bohužel nefunguje.
- Jak tedy?
U nás je to jinak. To, co nezaplatí areál, ať to je to úprava běžeckých tratí nebo skibusy, propagace regionu, tak to není. Máme v tom dnes asi 15 milionů ročně. Jen proto, aby fungovaly věci, které zákazník bere jako samozřejmost. Když fungovat nebudou, tak nepřijede.
Návštěvnost SkiResortu byla minulou zimu 870 000. Pohybujeme se podle statistik ve druhé padesátce na světě.
Ke spolufinancování služeb se jednoznačně hlásíme. Ale nemůžeme to platit ze 100 %. Liberecký a Královéhradecký kraj třeba podporují běžecké lyžování, ale nám to pokryje jen 10 % nákladu. I za těch 10 % jsme však vděční. Takový je reálný stav věcí. V zahraničí je areál jedním ze spolufinancujících subjektů všech neziskových služeb v regionu. U nás však platí neziskové služby skoro ze 100 %. Pokud by je nezaplatil, lehne to jako domeček z karet. Obce mají dnes ze státního rozpočtu peníze podle počtu obyvatel. Ale podívejte se, kolik těch obyvatel mají. Všichni stárnou a práce je tady jen v cestovním ruchu.
- Odlidňuje se váš kraj?
Jednoznačně. Cestovní ruch je jediná šance pro přežití. A sezonu potřebujeme roztáhnout do sedmi měsíců v rámci kalendářního roku. Obce jednoznačně potřebují obyvatele, aby měly peníze ze státního rozpočtu. Lidé tu však nebudou, když nebudou mít práci a tu budou mít jedině v cestovním ruchu. Proto spolupráce s firmami u nás musejí být úzké. My jsme motor zaměstnanosti, sociálního smíru, návštěvnosti. Pokud by Kirnig vydělané peníze neinvestoval zpět, tak lidé za tři roky budou jezdit někam jinam a budou utrácet někde jinde. Ta symbióza je jednoznačná a úzká.
Starosta nemá na výběr poplatků aparát. Pokud lidé nepochopí, že mají peníze odvést, a on nebude deklarovat, že 100% těch vybraných prostředků nedá zpět do cestovního ruchu, tak to nebude fungovat. Měl by navíc fungovat zákon na podporu cestovního ruchu, aby se část peněz vzala od státu, část od obcí a část od podnikatelů.
- Vy jste laboratoř konsensu. Musíte se nakonec vždy dohodnout…
Jednoznačně. A není to o tom, že by někdo někomu nadržoval, to je spojená nádoba. Když nebudeme fungovat my, tak se to odrazí na chodu celé obce. Vezměte si třeba, že někteří lidé, kteří tady bydlí, pracují v lázních nebo jezdí do Trutnova. A co je obtěžuje? Zatížení dopravou. Proto by obec měla vytvořit v rámci územního plánu prostor pro parkovací dům. Lidé nám fandí, že zvyšujeme návštěvnost a současně ji i rozkládáme do méně vytížených období roku (mimo hlavní sezonu), ale pro mnohé je to zároveň zatěžující. Čím je lepší sezona, tím je to pro lidi tady komplikovanější.
- Jak je to s dopravními čísly?
Ve špičce u nás lyžuje 13 000 lidí, jezdí tu 20 skibusů. Většina z nich spojuje areály mezi sebou, menší city linky pak jezdí mezi penziony a hotely a vozí hosty ke sjezdovkám. Máme statistiky, že 5000 až 6000 lidí se denně přepravuje skibusy v rámci regionu. Vezměte si, že návštěvnost SkiResortu byla minulou zimu 870 000. Pohybujeme se podle statistik ve druhé padesátce na světě.
Našim cílem je naplnit územní plán v Peci pod Sněžkou, který počítá se spojením Pece pod Sněžkou a Velké Úpy přes Javoří důl a areál Černý Důl s Janskými Lázněmi propojit odjezdovými cestami a jednou propojovací lanovkou na úbočí Černé hory. Ne budovat nové sjezdovky. Jestli tu vznikne jedna, v globále to nic (z hlediska srovnatelné nabídky zákazníkům se zahraničím) neřeší. Lidem musíte dát kompletní nabídku v rámci regionu tak, aby přijeli, zaparkovali a pak už nemuseli znovu nasednout do auta. Aby se z místa na místo dostali prostřednictvím sítě lanovek a sjezdovek, či odjezdových lyžařských cest.
- O co nejvíc se v tuto chvíli hraje?
Zaprvé, abychom vyřešili dopravu v klidu, tj. parkování, kde by návštěvníci odložili auto. Aby prostě přejeli pomocí vleků, lanovek. Zadruhé, o nádrže na vodu o takové kubatuře, že z nich vysněžíme jednorázově 40 % ploch areálu. Nemůžeme jít do dalších investic, dokud toto nebude vyřešeno. Může být špatný podzim, ale sezonu rozjedeme aspoň na čtvrtině, polovině sjezdovek. Máme dost děl, dost elektřiny, ale nemáme dost naakumulované vody, když přijde 5 dní mrazů.
To chceme dokončit a regionu dát dlouhodobou perspektivu návštěvnosti a tím stabilitu. Například rakouská střediska už toto všechno mají. Nemají ale ten základní limit, že jsou na území národního parku. Tudíž projednávání záměrů je s ohledem na legislativu u nás složitější. Jsme ale schopni nádrže budovat jako krajinotvorné prvky s možností využití i jako protipožární nádrže.
- Kolik nádrží už máte a kolik to bude stát?
Budeme do toho muset dát desítky milionů. V tuto chvíli máme dvě v Janských Lázních, pokryje nám to dvě tři sjezdovky. Ale chtěli bychom nádrž v každém areálu. Větší, abychom měli akumulaci 35–40 000 kubíků pro Pec a Janské Lázně, pro Černý Důl třeba 15 000… Prostě vždy k celkovým plochám sjezdovek. Nádrže doplníme z jarního tání nebo při oblevách v zimě. Měly by být celoročně naplněny, aby fungovaly jako horská jezera. Teď jsem to viděl v Kitzbühelu, ale je to standardem ve většině alpských středisek.
- Nejdůležitější je tedy dohoda s KRNAP, v jaké jste nyní fázi?
Ve fázi vyjednávání o principech, o umístění. Vidím to tak na 3–4 roky. Mapovali jsme lokality, kde jsou zájmy na ochranu přírody nižší. Pak musejí proběhnout změny územních plánů a pak až realizace. Do teď jsme byli závislí na srážkách a na mrazu. S nádržemi budeme závislí jen na mrazu. Vysněžíme z nádrže páteřní sjezdovky a rozjedeme sezonu. Rozumný lyžař bude rád aspoň za to. Nikdo nepřijde o Vánoce. Protože to, co vyděláme o Vánocích, to je náš celoroční zisk.
Lidem musíte dát kompletní nabídku v rámci regionu tak, aby přijeli, zaparkovali a pak už nemuseli znovu nasednout do auta. Aby se z místa na místo dostali prostřednictvím sítě lanovek a sjezdovek, či odjezdových lyžařských cest.
- Jaká je vlastně filozofie vašeho technického rozvoje?
Všechna páteřní zařízení bychom chtěli co nejdříve nová. Na Hoffmankách máme třeba novou bublinu. Na Zahrádkách už ale nezvládneme novou lanovku za 100 milionů. Máme však dílny, kam si přivezeme pěkné zařízení z Rakouska a za rok ho zrepasujeme. Když se půjdete podívat do Černého Dolu na lanovku „Family Express“, tak nepoznáte, že jsme ji kompletně celou zrenovovali. Je to levnější o 50 %.
- Co chcete z Černé hory a Pece jednou udělat? Co chcete být?
Chceme být to, co jsme. Nechceme plýtvat pompézními výroky. Náš cíl a sen je naplnit územní plán v Peci pod Sněžkou. Tam je dnes vyřešené propojení mezi Velkou Úpou a Javorem přes Javoří důl. Soustava tří lanovek a dvou sjezdovek, kdy jedna lanovka přes údolí by byla obousměrná.
- Jako třeba propojovací lanovka mezi Colfoskem a Corvarou na Sella Rondě v Itálii?
Přesně. Propojovací lanovka, která převeze lidi tam a zpět mezi nástupními místy k dalším dvěma lanovkám. Přes Vlašský vrch by pak měly vzniknout dvě sjezdovky s odlesněním cca 5 ha a skončíte ve Velké Úpě na parkovišti přímo proti Portáškám.
- Jaké další lanovky jsou prioritou?
Javor, výměna tamních dvou vleků za šestisedačku s bublinou, viz zařízení na Hoffmankách. Plus dole místo staré budovy by měl vzniknout nějaký multifunkční objekt jako na kabince v Janských Lázních, kde bude půjčovna, servis, depo, restaurace. Propojení přes Javoří důl plánujeme v řádu 4–5 let. Ale není to vůbec jednoduché. V budoucnu by pak mohl navíc vše doplnit systém elektroroleb mezi areály a některými horskými boudami, které nejsou přímo u sjezdovek. Vytěsnily by dnes všudypřítomné skútry. Taková horská MHD.
- Nejde jen o dohodu s KRNAP, ale i o vlastnické vztahy, je to tak?
Ano, vlastnické vztahy k pozemkům. Jedeme přes pozemky soukromé i státní. Ale dnes vám stát dá jen osmiletou nájemní smlouvu. Na to se nedá investovat. Proto řešíme uzavření dlouholetých, třicetiletých horizontů – výjimku povoluje ministerstvo financí. Kdyby to dobře šlo, tak novou lanovku postavíme příští rok. Ale my nejsme blázni, abychom ji začali stavět na pozemku na osmiletou nájemní smlouvu, když životnost takového zařízení je 30 let a úvěr u banky na 10 až 12 let. Navíc nemáme jedno zařízení, máme jich přes 40 a potřebujeme je kontinuálně obnovovat. Je to nekonečný proces.
- Proč je tak těžké dostat od státu výjimku?
Nevím, asi se úředníci obávají. Doba je zvrácená. Přitom je to, myslím, jednoduché. Výjimka by měla být vydána přece proto, aby region fungoval, protože bez ní nejsme schopni investovat a modernizovat, rozšiřovat a zkvalitňovat služby. Když nebudeme modernizovat a provozovat služby na kvalitní úrovni, nepřijedou sem lidi, když nepřijdou lidi, tak místní podnikatelé nebudou mít z čeho žít. A když lidi nebudou mít práci, tak se obec vylidní a všichni půjdou do města. Až jednou naši politici přijedou na hory, tak se jim může stát, že je tam pak nikdo neobslouží.
- Jak je to s těmi zaměstnanci, jak je tu můžete udržet?
Ze 400 máme 200 přespolních, což znamená zajistit i ubytování a dopravu. Dnes je vše investováno do zimy. Ale jen zima nestačí. Letní služby, které jsme teď rozjeli, nám přivedly hodně lidí, byli spokojení. A v tom je smysl. Pokud si chceme udržet v lyžařských školách, půjčovnách, outdoorových společnostech a v gastru kvalitní lidi, potřebujeme z nich část udržet celý rok. Když je neudržíme, tak se to rozsype. Máme jedinou možnost, že investice ze zimy překlopíme do léta. Jsme spokojení, když léto projedeme „za nulu“ a to, co vyděláme, dáme do energií, nájmů a mezd. A zákazník navíc může říci, hele, oni to dělají dobře i v létě. Proto třeba naše zimní sezonka platí i na lanovky v létě.
- Máte zaměstnance i cizince, jako to bývá v Rakousku, Itálii?
Jednoznačně, co se týká gastra spolupracujeme s pracovními agenturami a sháníme i lidi ze zahraničí. Máme třeba děvče z Ukrajiny, je to právnička.
- Kam se chcete jednou dostat?
Narodili jsme se na horách, vyrůstali na horách. Nepotřebujeme se poměřovat s nikým, závodit. Máme nějakou vizi, která je naprosto logická, vychází z toho, co od nás místní lidi očekávají. Víme, co chceme dělat, čeho dosáhnout, a toho bychom chtěli dosáhnout relativně rychle. Nechceme navyšovat počty návštěvníků, ale jen celý region dopropojit a lépe lidi v celém resortu rozprostřít. Dát návštěvníkům větší pocit volnosti, navíc pouze na území ochranného pásma a III. zóny KRNAP.
Klukům ve Špindlu přitom přejeme jen to nejlepší, aby se také propojili, protože to posune jejich resort úplně někam jinam. Špindl má navíc jinou klientelu, než máme my, jiné problémy. My jsme regionálně větší, jsme na území pěti obcí.
Jsme největší resort v Čechách, a pokud se nám to podaří spojit, tak to bude největší středoevropská lyžařská oblast, která bude mít nějakých 50–52 km sjezdovek a propojených lyžařských cest. Jezdí k nám Poláci, je jich dohromady 40 milionů, to je obrovská síla. Ale polská střediska se také rozvíjejí a jsou převážně mimo území národních parků. Znovu opakuji, buď sem lidi přijedou a dají místním lidem práci a výdělek, nebo kolem profrčí směrem na jih do Rakouska.
- Co řeknete na svou obranu těm, kteří varují, že jste na území KRNAP?
Že park není jedno souvislé a stejně cenné území. Tam, kde my podnikáme, na území ochranného pásma nebo třetí zóny, to je území, které je historicky ovlivněno lidskou činností. A my se nesnažíme přivést lidi jinam než do těchto částí. Plány na propojení mají celou situaci spíše uklidnit a dát tomu nějaký vyšší řád. Dnes se baví o odlesnění 30 hektarů v celých Krkonoších v rámci propojení všech středisek, nikoliv pouze u nás. Jsou to desetiny procent výměry KRNAP. Ale pro lidi a obce to bude zásadní. Teď se láme chleba – co nebude domluveno nyní, tak nebude dalších 15 let a ostatní rekreační oblasti, ať už v Česku nebo v nejbližším okolí v zahraničí, nám utečou.
- Kdo je dnes váš klient? A chtěli byste ho nějak změnit?
50 až 55 % jsou Češi, střední třída, 45 % Poláci, pak o prázdninách Nizozemci, Němci, Dánové. Polák je jako Čech, přijede klidně z Vratislavi na jeden den. Nic měnit nechceme. Třeba Poláci hodně vyspěli, znají svět a k nám zase jezdí jejich střední třída, takže bezproblémoví hosté. Naše stávající hosty si chceme udržet a nechceme, aby nám odjeli někam jinam. Tím nemyslím Špindl, spíš Alpy, protože jakmile se propojí polská a česká dálnice, tak pojedou dolů na jih.
- Od začátku jste tu proinvestovali až 1,4 miliardy. Kolik letos?
Letos to bylo málo, nemůžete dělat velké projekty každý rok. Také musíme splácet. Vždy to jde v takových vlnách. V roce 2025 bychom chtěli nejen nádrže, ale mít propojenou Pec s Velkou Úpou, abychom mohli uspokojit zákazníka. Jsme první v Česku, kdo letos zavádí systém SnowSat, začneme to zkoušet. Umožní nám efektivněji a šetrněji zasněžovat a pak i upravovat sjezdovky. Měli bychom přesněji vědět, kde na jakém kopci máme kolik sněhu. Mít plán, kam a kolik máme poslat vody.
- Kolik to stojí a jak to vypadá?
Letos asi 6 milionů a bude to zatím jen v Peci. Jsou to krabičky s GPS v rolbách. Z léta máme oscanovaný reliéf sjezdovek a pak to jen porovnáváte. Někdy slyším – s tou vodou plácáte! Ale to není pravda. Zasněžování obecně stojí peníze – elektřinu a naftu, i my musíme šetřit. A ten systém se nám za 5 let zaplatí.
Jsme největší resort v Čechách, a pokud se nám to podaří spojit, tak to bude největší středoevropská lyžařská oblast, která bude mít nějakých 50–52 km sjezdovek a propojených lyžařských cest.
- Dodnes vy a Richard Kirnig úzce spolupracujete, to není zcela obvyklé. V čem si vyhovujete?
Každý jsme trochu jiný. On je vizionář, má odhad na věci, kam se budou vyvíjet za 5–10 let včetně technologií, chování lidí, ekonomicko-společenského vývoje. I díky němu jsme ve spoustě věcí průkopníky na českém trhu. Samozřejmě že se i pohádáme, ale pak jdeme spolu na oběd. Ten střet je o názoru na věc, není o nás dvou. On je byznysmen, obchodník, já mu třeba říkám, že bychom něco měli udělat jinak, protože to od nás lidé očekávají a že se nám to vrátí, když to třeba od nich vůbec nebudeme čekat.
- Musíte se zároveň učit i v cizině…
Jednoznačně. A bavit se tam s lidmi, co jim funguje, co ne, kde se spletli. Jezdíme do oblasti SkiWelt, hodně mluvíme s českým zastoupením Sitouru, s lidmi od výrobců lanovek, ze zasněžovacího systému TechnoAlpin… Dnes se u zasněžování snižuje hluk a zefektivňuje práce s vodou, aby to bylo co nejvíc úsporné.
- Jaké chystáte další novinky?
Budeme mít novou rolbu Pistenbully 600 i s navijákem za nějakých 12 milionů. Jinak s našimi rolbaři dlouhodobě pracujeme a školíme je. Bude také nový odbavovací systém na parkovištích v Peci, ale propojený se skidaty, s naším e-shopem. Zaregistrujete si naši kartu, je na to navázán systém slev v gastru, v půjčovnách, školách, obchodech, automaticky jakýkoli nákup přes internet je o 10 % levnější než na kamenné pokladně. S některými skipasy koupenými online je spojeno i parkování, které je pak v ceně. Skipasem si otevřete závoru na parkovišti a na skipas z něj zase vyjedete.
