Sára Kousková: Blondýna, co sesadila z trůnu Kláru Spilkovou

Sára Kousková: Blondýna, co sesadila z trůnu Kláru Spilkovou

Foto: Se svolením Sáry Kouskové

„I reakce na rány je třeba mít natrénované,“ říká nová česká golfová naděje. Je jí pouze třiadvacet let a už si podmanila český golfový svět. Jakmile zakončila studium oboru umění na Texaské univerzitě v Austinu, přešla Sára Kousková v květnu 2022 k profesionálům. A hned na svém prvním turnaji v roli profesionálky obsadila na domovském hřišti ve Zbraslavi při Amundi Czech Ladies Challenge druhé místo. Celkově má jako profesionálka na kontě již čtyři vítězství a je jasné, že jich má ještě spoustu před sebou.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že chcete být profesionálkou?

Začínala jsem s golfem na Cihelnách u Karlových Varů. První kroky se mnou absolvoval tatínek, který v tu dobu už hrál, a já jsem to chtěla zkoušet s ním. Potom jsem začala chodit na dětské tréninky a v říjnu 2005 se mi podařilo vyhrát první malý dětský turnaj na chip&putt hřišti jménem Honey Course právě na Cihelnách. Tam mě trénoval v tu dobu mladý vlasatý trenér Michal Voigts. A myslím, že to přišlo kolem třináctého, čtrnáctého roku, když jsem nastoupila do reprezentace. To už jsem byla přesvědčena, že bych to chtěla dotáhnout co nejdál, kam až to půjde. A největším snem byl určitě profesionální golf.

Byla velká změna přejít od amatérů k profesionálům?

Myslím, že záleží na tom, jak je na to hráč připraven. My jsme na to byli připraveni, takže to nebyl žádný skok, ale bylo to přirozené. Pro mě osobně to byla změna spíše administrativní.

Je něco, co byste ráda v českém golfu změnila?

Asi bych ráda sloupla tu samolepku, kterou golf stále má, že je to sport jen pro bohaté či zbohatlíky, když tomu tak není. Ráda bych u nás také viděla větší zastoupení klubového života – v zahraničí se mi tento přístup moc líbil.

V čem si myslíte, že jako golfistka nejvíc vynikáte?

Myslím, že se mi daří mít vysoké procento zasažených fairwayí a i díky tomu si vytvářet výhodné šance na putty do birdie. Naopak vidím stále prostor v krátké hře a puttování, a to pak zejména v proměňování právě těch šancí, které si vytvořím.

Máte nějaký konkrétní tip na odbourávání psychického stresu, který při golfu hraje velkou roli?

Snažím se pracovat s dechem a případně ho zklidnit a pak se snažím vyladit koncentraci, pokud je mimo. A pár vtípků s caddíkem mi taky pomáhá.

Jste ten typ, že se vám podaří neúspěšnou ránu „hodit za hlavu“, nebo vás to celkově rozhodí?

Určitě záleží na situaci, ale v poslední době se mi daří se nad špatnou ránu spíše povznést. Myslím, že i reakce na rány je třeba mít natrénované, ač to může znít úsměvně, tak se to hodí.

Vaším caddym a manažerem je český olympijský rozhodčí pozemního hokeje Jakub Mejzlík. Jde se hodně naučit od sportovního stylu pozemního hokeje?

Vzhledem k tomu, že jsem pozemní hokej nikdy nehrála, tak nedokážu říct přímo nějaké společné aspekty. Ale samozřejmě, když se s Kubou bavíme o golfu a rozhodcování, tak dokážeme najít společnou řeč hlavně v oblasti psychiky. Ať už ve zvládání tlaku okamžiku, nebo okolí, ale také probíráme i rozhodovací procesy.

Jak jste se dostala ke spolupráci se svým hlavním trenérem Pavlem Ničem, jr.?

Když jsme se stěhovali s rodiči do Prahy z Karlových Varů, byl to právě Michal Voigts, který nám Pavla doporučil jako mladého trenéra, se kterým bude fajn se dále golfově rozvíjet. A ukázalo se, že to bude daleko více než fajn a je z toho už patnáctiletá spolupráce.

Kromě sportovkyně jste také sochařka a malířka. Máte na to vůbec ještě čas?

Po přestupu se ten čas stále točí spíše kolem golfu. Rozhodně bych chtěla mít více času i na umění, ale myslím, že i to přijde. Nikam se v tomto ohledu neženu, sbírám si nápady a přemýšlím si o tom. Myslím, že i taková fáze je důležitá, ale těším se, že se budu zase moct vrátit brzy do ateliéru.

Úspěšně jste zakončila studium oboru umění na Texaské univerzitě v Austinu. Bylo těžké zvyknout si na americký styl života?

Život v Americe byl opravdu naprosto jiný, než na co jsem byla zvyklá v Čechách. Žila jsem v týmu s ostatními spoluhráčkami a k tomu plnila své akademické povinnosti. Měly jsme náročný režim. Samozřejmě mi více sedí evropský pohled na svět, což mě v Americe trochu tížilo. I když je Austin velmi liberální město, tak jsem cítila každým rokem více, že mé kořeny jsou Evropě. Na druhou stranu to byla nezapomenutelná a nenahraditelná zkušenost.

Byl tam odlišný přístup ke studiu než u nás?

Co se týče studia, tak je daleko praktičtější a teoretické koncepty se ihned ukazují v praxi, což si myslím je skvělé a velký rozdíl oproti českému studiu. Hodně se podporují dobré nápady a rozvíjejí se silné stránky, což je taky ku prospěchu věci.

Proč jste si vybrala zrovna tuto univerzitu?

Líbilo se mi podnebí, protože je možné hrát golf téměř celý rok. Také přispělo, že univerzita je přímo v hlavním městě Texasu. A primárně, že je to velmi dobrý golfový program a hodnocení studia patří také k těm nejlepším v Americe. Také jsem navázala velmi dobrý vztah s tamními kouči, líbila se mi i atmosféra v týmu. Byl to jeden skvělý balíček, po kterém nešlo nesáhnout, a když se kouknu do historie právě Austinské univerzity, tak to také mluví za vše. Třeba teď už mají na kontě myslím minimálně tři šampiony slavného Masters.

Ve vašem univerzitním týmu, alespoň podle fotek, jste byla jediná blondýnka. Určitě jste musela působit dost pozornosti…

V průběhu mého působení na univerzitě se do týmu dostalo více asijských hráček, ale myslím, že to na celkové pohodě a vstřícnosti v rámci týmu nikdy nic nezměnilo. Vizuálně to mohlo být jinak oproti například mému prvnímu ročníku v Americe, ale nemyslím, že bych budila nějakou zvláštní pozornost, součástí týmu byly ještě dvě další hráčky bez asijských kořenů.

Myslíte si, že výška golfistek hraje roli?

Nemyslím si, že je to faktor, který by byl nějak moc zásadní. Přeci jen vidíme na túrách různé hráčky různých výšek. Určitě z hlediska délky ran to může být výhodné, ale nemyslím, že rozhodující.

Je v USA výuka golfu jiná než u nás?

Myslím, že ano, i když jsem přímo golfového trenéra švihu v Americe neměla a náš týmový kouč byl spíše kouč pravého slova smyslu a staral se o tým a jeho fungování na turnajích a o správnou strategii. Ale co jsem vypozorovala od svých spoluhráček, tak si myslím, že se v Americe daleko více hraje na hřišti, než tráví čas pilováním švihu na driving.

Dokázala byste si představit žít v Texasu natrvalo?

Austin je spíše vytržený z kontextu oproti zbytku Texasu. Je to velmi liberální město na rozdíl od spíše konzervativního okolí. Ale celkově jsou lidé velmi přátelští. Překvapilo mě také, jak moc zelený a kopcovitý Austin byl. Než jsem letěla univerzitu poprvé navštívit, měla jsem v hlavě asi typické předsudky o rovných a suchých planinách, což se mi velmi rychle vyvrátilo. Asi bych si tam dokázala představit žít. Je to moc hezký kousek světa ve strategické pozici uprostřed USA, ale mé kořeny jsou v Evropě. Mám tu rodinu.

Bylo hodně psychicky náročné bojovat o karty na Ladies European Tour 2023?

Když jsem jezdila na turnaje, a to zejména v druhé polovině sezóny na LETAS, zdálo se mi to jako skvělá jízda a moc mě to bavilo. Začátek byl samozřejmě trochu nervy drásající, když jsem se snažila šplhat po žebříčku Order of Merit. Ale když tam cinklo první a pak ještě druhé vítězství, tak se pro mě atmosféra velmi uvolnila. Bylo skvělé, že se nám to povedlo. A asi nedokážu říct, co bylo nejhorší, protože i z těch těžkých chvil jsme čerpali cenné poznatky.

Je nějaký turnaj v LET, na který se hodně těšíte? A proč?

Těším se, že budu hrát opět doma před domácím publikem Berouně, ale také bych si ráda zahrála turnaj Skandinavian Mixed, který se hraje ve spojení s DP World Tour, a ještě navíc ve Švédsku, kde to mám moc ráda. Samozřejmě by bylo skvělé se dostat na nějaký ten major, protože věřím, že atmosféra tam bude naprosto elektrizující. Ráda bych taky stihla Amundi Czech Ladies Challenge v Kácově, ale nevím, zda mi to vyjde. Časově se totiž kryje s Amundi German Masters v Berlíně.

V roce 2021 jste obdržela cenu WAGC Edith Cummings Munson Award za vynikající studijní a sportovní výsledky, která se uděluje jediné golfistce za uplynulý rok napříč všemi univerzitami v USA. Jaké bylo dostat takové ocenění?

O samotném ocenění jsem se dozvěděla až od koučů, a abych pravdu řekla, vůbec jsem nevěděla, jak velký dosah tato cena má. V Americe rádi oceňují studenty za různé úspěchy, a tak je občas těžké se orientovat, kde a s kým právě soutěžíte. Měla jsem dobré studijní výsledky a také dobrou sezónu, a tak se rozhodli, že mi cenu udělí, a moc si toho vážím.

Jak vycházíte s Klárou Spilkovou?

Až díky letošnímu startu sezóny na LET jsem Kláru měla šanci více poznat, a bylo mi jak s ní, tak se Seanem moc fajn, jsou moc milí. Klára má s životem na tour samozřejmě obrovskou spoustu zkušeností a ráda nám (s Janou Melichovou) tu a tam pomáhá v našem nováčkovském roce.

Koho ze světových hráček považujete za největší konkurenci?

Hrajeme všechny proti hřišti a snažíme se všechny hrát, co nejlépe to umíme. Nikdo nemá danou formu, ta se prostě neustále mění a rozhodují opravdu jen maličkosti.

Je někdo, s kým byste nechtěla být ve flightu?

Ne, jsem docela splachovací v tomto ohledu. Jediné, co mi většinou vadí, je neúcta ke hřišti nebo ke caddíkům a lidem kolem.

Jak to podle vás vypadá s olympiádou v Paříži, podaří se kvalifikovat vám i Kláře Spilkové?

Místo je pro dvě české golfistky. Tedy pokud se budeme pohybovat na místech, kde se nacházíme nyní. To je dobrá zpráva pro celý český golf. Šanci na start v Paříži budou tedy mít dvě nejlepší Češky ve světovém žebříčku a já dělám vše pro to, abych byla jednou z nich. Cesta je ale ještě dlouhá a budou rozhodovat výsledky z celé letošní a z části příští sezóny. Proto je teď strašně těžko soudit, kdo se do Paříže kvalifikuje. Já bych se tam samozřejmě moc ráda podívala, už třeba také jen proto, že Le Golf National je „domovské“ hřiště mého partnera Amundi.

Jaké je vaše nejoblíbenější hřiště?

Díky skvělé zkušenosti, kterou jsem měla během Augusta National Women‘s Amateur, se mým nejoblíbenějším hřištěm stala právě Augusta National. Je to úplně neuvěřitelné místo s naprosto nepopsatelnou atmosférou a myslím, že ho těžko nějaké může předčit.

Autor: Dagmar Dandová

(Visited 291 times, 1 visits today)