Sjezdařka Kmochová sní o startu na olympijských hrách

Sjezdařka Kmochová sní o startu na olympijských hrách

Na první pohled nepoznáte nic. Tedy ono záleží, kde se ten první pohled koná. Pokud je to na sjezdovce a na lyžích, tak normálním smrtelníkům poklesne při prvním pohledu brada. Minimálně. Někde na ulici, či v kavárně na první pohled zaregistrujete pohlednou, usměvavou a nanejvýš sympatickou mladou dámu. Při tom druhém pohledu vám opět spadne brada. Proč? Tereza Kmochová, o ní je totiž řeč, se narodila se stoprocentní ztrátou sluchu a od narození žije ve svém království ticha. Jenže se v něm neuzavřela. Naopak.

Ale to už chce pár slov na vysvětlení. „Jako neslyšící jsem se narodila. Měla jsem to od začátku dané, nepoznala jsem nic jiného a naučila se s tím žít A taky lyžovat,“ vysvětlila 27letá rodačka z Prahy, která ale od malička vyrůstala v Harrachově. Jen pár metrů od harrachovského vleku.

Tereza Kmochová sice neslyšela, ale učila se odezírat a sama mluvit. „Rodiče chtěli, abych byla samostatná a okamžitě se rozhodli, že mě naučí mluvit, abych si byla schopná koupit sama rohlík v krámě. Ale snadné to nebylo. Měla jsem i štěstí na lidi,“ ohlédla se studentka magisterského oboru imunologie na Přírodovědecké fakultě UK.

Zlaté medaile z deaflympiády

Jen o něco později se začala učit i lyžovat. A dobře. Nebo přesněji výborně. Mezi neslyšícími je světovou extratřídou – z deaflympiády v roce 2015 si odvezla z pěti startů pět zlatých medailí. Z loňského mistrovství světa neslyšících dvě zlata a pět stříber. Skvělou sezonu završila startem na světové univerziádě a dvěma čtvrtými místy a ziskem zlaté medaile v týmovém závodu. „Být čtvrtá mezi zdravými sportovci, to beru jako velký úspěch. A zlato z týmového závodu byl skvělý zážitek,“ doplnila Tereza Kmochová, která si vyjela i start na mistrovství světa ve Sv. Mořici. V obřím slalomu skončila na 43. místě.

Zdroj: archiv Terezy Kmochové

Pro letošek má jasný cíl – kvalifikovat se na zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Tomu také odpovídala její příprava, během níž se „prala“ v posilovně s navzpíranými tunami a třeba i s obří pneumatikou od traktoru. „Moje kondiční tréninky jsou hodně různorodé. Ale cvičit pořád to samé dokola, to se může zajídat. Takže zrovna ta pneumatika byla sice dřina, ale taky oživení tréninku,“ přiznala.

Převažuje individuální příprava

Během léta polykala tréninková dávky i na ledovcích v Hintertuxu a Stelviu, za finální přípravou vyrazila na měsíc za oceán do Colorada. „Trénink a zase trénink na kopci. Co nejvíc jízd, i těch ostrých a zkoušení a hledání těch nejlepších lyží,“ popsala náplň přípravy, kterou absolvovala spolu s další českou sjezdařkou Kateřinou Pauláthovou.

„S Kačkou, kterou trénuje její otec, jsme kamarádky. Bohužel v Česku mezi holkama nefungují týmy, takže se každý připravuje individuálně. Kluci už přece jen spolupracují. Chodí to tak, že velké týmy mají pro trénink pistu pro sebe a my se k někomu přidáme. Máme na to ale třeba jen dvě hodiny. To je pak fofr, žádné prostoje, vykecávání nebo kafíčko. Musí se jet naplno. Podobně jako na ledovci,“ prozradila Tereza včetně toho, že na ledovce vyrazila na vlastní náklady a sezona spolkne minimálně jeden a půl milionu korun. „Spíš ale přes dva,“ přiznala česká reprezentantka.

Zdroj: Agence Zoom
Zdroj: archiv Terezy Kmochové
navigate_before
navigate_next

Na svahu se občas musí poprat se svým handicapem. „Na kopci mám problém s vysílačkami. Slyším jen takový rachot. Když trefím tyč, tak slyším takové hučení. Pomáháme si všelijak, na dálku mi někdo občas dává pokyny rukama,“ vysvětlila. Na blízko je komunikace snazší, protože Tereza umí odezírat. Dokonce třeba i v angličtině. „Na svazích se s ostatními týmy domlouváme anglicky. Ale není to prdel. Pardon,“ vychrlí ze sebe a rychle se omlouvá s trochu provinilým úsměvem za poněkud jadrnější slůvko.

Vyzkoušet skok padákem

V plánu má starty na závodech Evropského poháru, když se zadaří, tak i ve Světovém. Hlavně chce ale sbírat body. Co nejvíce, aby si splnila sen – dostat se na olympijské hry. „Jo, vidinu startu na olympijských hrách v hlavě pořád nosím. Kritéria jsou daná. Několik lyžařů už má místo jisté. V sázce je v podstatě jedno poslední a je na nás na něj docela dost. Ale chci to zkusit,“ prohlásila odhodlaně Tereza.

„No, a když se to náhodou nepodaří, tak se svět nezboří,“ dodala smířlivě. A rovnou přidala ke svým už realizovaným plánům i seznam těch dosud neuskutečněných. „Ráda sportuji, hraji tenis, jezdím na kole, vyzkoušela jsem si paddleboard. Určitě bych se chtěla ještě naučit jezdit na kiteboardu a na surfu. A zažít freeride v Japonsku nebo na Aljašce. A skočit si padákem. A taky by se mi líbil život u moře. Jo, mám hodně plánů,“ vysypala ze sebe Tereza Kmochová.

Text: Alois Žatkuliak

(Visited 11 times, 1 visits today)