Dva různé bikerské vesmíry, Klínovec a Rychleby. Nejlepší ježdění v Česku. Trailcentra nemohou být rozdílnější! Dvě nejlepší trailcentra pro horská kola jsou vhodná nejen pro profesinální ridery a nadšené entuziazisty se stovkami hodin tréningu na super strojích ve strmých tratích a na šílených skocích. Dobře a relativně bezpečně si zajezdí i cyklisté, kteří kolo používají spíš na výlety než na sport.
Vyzkoušeli jsme Trailcentrum Klínovec v Krušných horách i Rychlebské stezky v Jeseníkách. Každé ježdění má něco do sebe. Uhlazený elegán Klínovec i drsný surovec Rychleby.
Klínovec: Nekonečné flow a pohodlná lanovka
„Můžete jen na modrý, červený a černý trail!“ prohlašuje mladík, který půjčuje horská kola na Klínovci. „Jak vidím, tak asi pojedete jen modrou.“ Není se mu co divit, když parkujeme plně naložené cykloturistické bicykly a sedláme celoodpružená kola, sundáváme cyklopřilby a soukáme na hlavy integrální helmy.
Raději objedeme několik koleček pumptracku v místní skill zóně. Zvykneme si na řazení, větší rozměry bicyklu a výhled z integrální helmy. Přejedeme pár úzkých lávek na rovnováhu.
Tři místní flow traily sjíždíme jeden po druhém podle obtížnosti. Jsou ve velmi dobrém stavu, ačkoliv na Klínovci se už blíží konec sezony.
Modrý Azur (10 km) začíná zpevněnou pěšinou v hezkém smrkovém lese, postupně přibývá klopených zatáček a boulí. V zásadě se tudy dá jet na hardtailu. Potkáváme proto několik rodinek.
Červený Rubin (8 km) se oproti Azuru sklopí více z kopce. Na četných boulích, lavicích a dvojácích lze podle chuti skákat nebo je opatrně přejíždět. Klopené zatáčky jsou vyšší a rychlejší. Občas se objeví krátký kamenitý úsek. Je to velmi zábavná a dlouhá trať, která nemá v Česku konkurenci.
Černý Baron (6 km) se skládá z několika velmi odlišných sekcí. Nejprve se skáče přes lavice podél sjezdovky. Pak se točí v sérii vysokých hliněných klopenek. Následují strmé zatáčky a kamenité traverzy v lese vyšperkované několika úseky rock garden. Tady znamená rychlejší jízda vyšší bezpečnost.
Nesjizdné levely
Disciplinovaně se držíme na modrém, červeném a černém flow trailu. Do sjezdových a endurových tratí s oranžovým označením jen uctivě nahlížíme. To je pro nás cykloturisty nesjízdný level.
Všude okolo nás vidíme defekty. Cyklisté píchají duše, trhají pneumatiky a rozbíjejí ráfky. Pro jednoho bikera letí vrtulník a dalšího sváží horská služba na terénní čtyřkolce.
Všechny tratě se spojují dole u lanovky, která vyjíždí z parkoviště od Jáchymova. Jezdí se na jižních zalesněných svazích Klínovce. Převýšení je necelých 500 metrů.
Klínovec nabízí 30 km trailů obsluhovaných sedačkovou lanovkou. Jízdenky se kupují nahoře i dole, protože do Jáchymov i na Klínovec lze přijet autem.
S nasazováním kola na sedačkovou lanovku a sundáváním nahoře pomáhá cyklistům obsluha. Jedna sedačka je cyklistům k dispozici u kasy, aby si mohli předem tzv. nasucho vyzkoušet, jaký ze způsobů uchycení jejich kola je nejjednodušší.
Pokud si půjčíte bike, dostanete ho nahoře a vrátíte dole. Z půjčovny jsme měli celoodpružená trailová kola Mondraker Foxy R. Mají hliníkový rám, nastavitelnou sedlovku, zdvih vepředu 160 mm a 150 mm vzadu. Pro zdejší ježdění je to zcela dostatečný stroj. V obchodech se prodává za zhruba 125 000 Kč.
Rychleby: Pořád dolů? Ani náhodou!
Nejoblíbenější trail v Rychlebských stezkách měří celkem 18 kilometrů. Dolů se jede asi 12 kilometrů. Vystoupá se 450 výškových metrů. Vše trvá zhruba 3 hodiny.
Vystoupat na start Superflow musíme za své. Ostatně jako všude v Rychlebech. Žádná lanovka sem nevede. Auto vás sem nevyveze. Elektrokola jsou zakázaná. Čistý biking!
Od Základny u Černé Vody, kde jsme přespali ve stanu, umyli se na toaletách, najedli se v hospodě a půjčili celoodpružená kola, vyrážíme po trailu Doktora Wiessnera. Rozmanitým terénem stoupáme hodinu do nadmořské výšky 750 metrů. Značená cesta je jednosměrná, aby se bikeři navzájem nestřetli. Stoupání vyvažuje pestré okolí – polní cesta, lesní svážnice, dlážděná i asfaltová lesní silnice, upravená pěšina mezi kamením, brody, lávky a na závěr dlouhý traverz po lesácké svážnici na start.
V horní části stoupání vyvěrá Mariin pramen. Nemusíme tedy s sebou vézt vodu v bidonu.
Superflow rozmanitý
Sjezdový trail Superflow patří mezi bikerské klenoty v Česku. Neznamená to ovšem, že jedeme stále dolů a že je trasa vyšejpovaná do hladka. Právě naopak.
Cesta je dobře vyjetá, upravená, vysekaná od trávy a většinou i vymetená od listí a písku. Při troše pozornosti je i solidně značená. Superflow je rozdělená na osm terénních sekcí, mezi nimiž se krátce i dlouze přejíždí po lesních svážnicích. Každá sekce má jiný charakter.
- Startovací brána slouží k fotografování bikerů, kteří sem vyšlapou z údolí. Následuje písčitá stezka po pasekách pod vrcholem Klen, která se později zanoří do lesa, klopené zatáčky se stanou výraznějšími a hupy mezi nimi hlubšími. Klesání končí na svážnici pod sedlem mezi Klenem a Černou horou, kde křižuje modrou turistickou značku.
- Dlouhý transfer po jižním úbočí Černé hory končí na Černém hřbetu, kde se otáčí svážnice pro nákladní auta. Po severním svahu Černé hory projíždíme přes paseky po hliněném trailu, který neustále přikrašlují boule vyskládané z kamenů a kraťoučké kamenné sjezdíky, na kterých se dá dobře skákat nebo je pouze příjemně přejíždět.
- V mělkém sedle u Bílých kamenů projedeme křižovatkou několika svážnic a rychle zahneme doleva do lesa. Téměř po rovině projíždíme pohádkovým lesem. Kličkujeme v přítmí mezi mladými borovicemi na Liščí vrch. Tady je ostrý střih. Smrky končí, jako když utne, a trail se sklopí do nádherného bukového lesa. Mezi staletými velikány zažíváme nejlepší flow. Vysoké klopenky střídají hupy nahoru i dolů. Pevný podklad tvoří žula, žulová drť a zpevněná hlína.
- Štěrkovou cyklostezkou rychle sjedeme na začátek čtvrté sekce. První polovina se proplétá mezi skálami a obrovskými žulovými balvany, často se jede po stezce vyskládané z plochých kamenů. Druhá část nabývá na hravosti díky pumpování, vysokým vracečkám a skokům, chcete-li si zaskákat.
- Přejedeme velkou křižovatku lesních svážnic a sjedeme do vzrostlého smíšeného lesa. Mírným svahem je namotaný jednoduchý, ale hravý trail. Jeho vrcholem je lávka přes bažinu. Za sucha je přejetí dlouhého stromu pěkný zážitek, ale za mokra je radno slézt z kola a přejít klouzající kmen pěšky.
- Další svážná cesta nás převeze ke Kopřivovému potoku. Odbočíme z ní doleva a užijeme si klasických kořenů na kamenito-hlinité cestě ve smrkovém lese. Kořeny končí strmým sjezdem k lávce přes potok. Za ní vede téměř bez klesání flow trail ve svahu nevysoko nad břehem. Ačkoliv musíme stále šlapat, kolo neustále pěkně jede a klopíme jednu zatáčku za druhou.
- Dlouhý transfer mezi loukami vede po asfaltce téměř vodorovně od okraje obce Nová Červená Voda a pak doprava po štěrkové svážnici směrem pod Sedm skal. Můžeme si na přejezdu prohlédnout hory, odkud jsme právě přijeli. Na okraji lesa pokračuje doprava náš trail. Perfektně vyšejpovaná stezka mírně stoupá a klesá, při tom se stále houpe. Často tudy projíždějí rodiče s dětmi nebo bikeové školky.
- Překřížíme další svážnici a najíždíme do poslední sekce. Trochu musíme nastoupat do zalesněného jižní svahu Bukového vrchu. Traverzujeme smrkovým lesem, maličko klesáme a při tom si užíváme poslední skoky a klopenky nebo se jen pohoupáme na terénních nerovnostech. Končíme na silnici 200 metrů od Základny.
Na základně Rychlebských stezek se platí dobrovolný příspěvek za využívání zdejších trailů 130 Kč/víkend nebo 1000 Kč/rok. Páska jako doklad o zaplacení se připevňuje na řídítka. Celková délka kamenitých upravených stezek na třech kopcích v okolí je 80 km.
Z půjčovny jsme měli celoodpružená trailová kola GT Force Carbon Elite. Mají karbonový rám, nastavitelnou sedlovku, zdvih vepředu 170 mm a 160 mm vzadu. Na zdejší ježdění je to pohodlný koráb, který doslova pluje kamenitou krajinou. V obchodech se prodává za přibližně 110 000 Kč.
Rozhovory
Lyžování na Klínovci není možné udržet bez cyklistického léta
Martin Koky, obchodní a strategický manažer Skiareálu Klínovec, vysvětluje, proč je nutné doplnit zimní provoz skiareálu letními cyklistickými aktivitami. Je ekonomicky nutné, aby lyžařské areály provozovaly bikeparky a trailcentra. Udrží tím klíčové zaměstnance a sníží ztráty z měsíců, kdy se nelyžuje.
Jakou část příjmů tvoří pro Skiareál Klínovec letní sezona oproti zimní?
Letní sezóna tvoří 10 % až 15 % celkových ročních příjmů.
Vyplatí se provozovat bikepark a související služby, nebo jde jen o aktivitu, aby se udržel skiareál v provozu po celý rok?
Primární motivací je opravdu snížení ztrát za letní provoz, a především udržení kvalitních celoročních zaměstnanců. I přes to, že je náš bikepark komerčně jedním z nejúspěšnějších v zemi, jeho provoz stále nedokáže pokrýt náklady zbývajících mimozimních měsíců.
Nicméně nelze na to koukat jen takto jednoduše. To, že je areál v provozu a pohybuje se zde mnoho lidí, je velmi pozitivní nejen pro samotný areál, ale pro celou oblast, která z návštěvníků může profitovat.
Stále platí, že jedna koruna utracená návštěvníky ve skiareálu generuje dalších 7 Kč utracených v okolních službách.
O jaké peníze se jedná v souvislosti s provozováním bikeparku?
Náklady za mzdy na letní sezonu jsou zhruba stejné jako celkové tržby z letního provozu. Konkrétně u nás se bavíme o částce mezi 20 až 25 miliony korun. To jsou pouze mzdy. Bez elektřiny, pohonných hmot a dalších.
I když to tak nemusí vypadat, je to ale velmi pozitivní. Bez letní sezony by ztráta byla mnohem větší. Navíc udržujeme v oblasti život, přinášíme podnikatelské příležitosti a dáváme práci lidem i v létě. To nám umožňuje s nimi kvalitněji pracovat.
Naší snahou je ale bezpochyby výrazně zvýšit letní příjmy. Skiareály není možné dlouhodobě udržet bez opravdu silného léta, ty doby jsou pryč. A pokud by v příhraničních oblastech skončily skiareály, které jsou většinou největším motorem turistického ruchu, jež je dominantním (a často i jediným možným příjmem obcí a podnikatelů), mělo by to velmi neblahý vliv na všechny.
Rychlebské stezky stojí přes 2 miliony ročně
Pavel Horník s několika kolegy provozuje Rychlebské stezky, unikátní trailcentrum, kde se na horských kolech jezdí výhradně vlastní silou po kamenných tratích. Do zapadlého regionu v opuštěném koutě Jeseníků přivedl cestovní ruch. Cyklistika v přírodě ovšem stojí nemalé peníze.
Jaký objem peněz je potřeba na každoroční provoz a údržbu Rychlebských stezek?
Je to minimálně dva až dva a půl milionu korun pouze na provoz stezek plus jsou potřeba další mzdové výdaje na provoz našeho infocentra.
Z jakých zdrojů peníze získáváte?
Přibližně 20 % tvoří obvykle dotace od kraje. Dotace od naší obce nejsou ani 1 % nákladů. Asi 10 % jsou příjmy od našich partnerů neboli sponzorů stezek. Zbytek, tedy kolem 70 %, jsou příjmy z provozu našeho Infocentra, kde provozujeme půjčovnu kol, výuku jízdy, bikeshop a servis, a z dobrovolného vstupného, kterému říkáme trailovné.
Jaký vliv mají Rychlebské stezky na cestovní ruch v regionu? Odhadnete, kolik přitáhnete financí nejen k sobě, ale do okolních hotelů, restaurací a dalších služeb?
Cifru nedokážeme odhadnout. Víme aspoň toto: V našem kempu se ubytovává jen zlomek návštěvníků. Než stezky začaly fungovat, bylo v naší obci asi 40 lůžek a jedna fungující hospoda. Dnes je to oficiálně 900 lůžek a reálně nejspíš už podstatně víc, v sezoně je otevřených osm hospod, dvě kavárny a jeden bar. Plus je třeba připočítat další stovky nových lůžek v okolních obcích. Najít volné místo v penzionu, pokud je dobrá předpověď počasí, je téměř nemožné.
Autor: Jakub Turek
