BOŽSKÁ I PROKLETÁ Paříž: Češi obhajují jedenáct medailí

BOŽSKÁ I PROKLETÁ Paříž:  Češi obhajují jedenáct medailí

Photo: Aurelien Meunier/Getty Images)

Velký olympijský speciál

V červenci to bude přesně sto let, kdy si první československý sportovec pověsil na krk zlatou olympijskou medaili. Jmenoval se Bedřich Šupčík a povedlo se mu to v Paříži ve šplhu na laně. Tahle disciplína již na seznamu olympijských sportů dávno neexistuje. Stejně jako neexistuje Československo. Avšak spojení slavného města pod Eiffelovou věží a největšího sportovního svátku po rovné stovce let znovu existovat bude! Olympiáda se totiž potřetí v historii vrátí do Paříže. A Češi si opět brousí zuby na cenné kovy. Kolik jich v této složité době přivezou, se ukáže již za pár měsíců. Pojďme si tak hry XXXIII. letní olympiády, včetně rozpisu jednotlivých sportů, pořádně představit

Francouzi se skutečně snaží, aby se právě na jejich olympiádu pamatovalo jako na tu nej, a dělají pro to možné i nemožné. Dny od 26. července, kdy olympijský oheň vzplane na ceremoniálu konaném poprvé v historii mimo olympijský stadion, až do 11. srpna, kdy bude na Stade de France slavnostně uhašen, se mají zapsat zlatým písmem do olympijských kronik. Ale budou to mít tuze těžké. A to z důvodu zcela pragmatického, který navíc paradoxně nemá se sportem co do činění. Jenže to vlastně není tak úplně pravda…


Rusko versus Ukrajina

Již přes dva roky se svět točí v krvavém bludném kruhu nesmyslného tažení Putinova Ruska proti stále se urputně bránící Ukrajině. A ač mnozí politici dál zarputile křičí, že politika a sport nemají nic společného, dobře ví, že tomu tak není. I proto Mezinárodní olympijský výbor (MOV) i národní a nadnárodní sportovní svazy spíš než běžnou předolympijskou agendu stále vášnivě řeší, zda vůbec, a když ano, tak za jakých podmínek, mohou na OH startovat sportovci ze země agresora. A to nejen z Ruska, ale i ze spřáteleného běloruského režimu. Na zcela férovém řešení se neshodne prakticky nikdo. 

Nyní je situace taková, že přes více či méně hlasité protesty jednotlivých sportovních svazů mohou Rusové i Bělorusové s požehnáním MOV startovat pod zelenou neutrální vlajkou. Nesmí pochopitelně podporovat agresi na Ukrajině a měli by se od ní naopak distancovat. Zároveň v případě úspěchu nezazní jejich hymna, se sportovcem tak nebudou spojovány státní symboly. Bez debat je také to, že nemohou vyslat do Paříže žádný výběr pro týmové soutěže.

Lze být neutrální?

„Podle Mezinárodního olympijského výboru bylo stanovisko přijato mimo jiné i na základě názoru drtivé většiny sportovců, že by jejich kolegové neměli být trestáni za jednání své vlády,“ stojí ve zdůvodnění MOV. O tom, zda tento krok podporuje skutečně drtivá většina sportovců, můžeme směle pochybovat, ale to je tak vše, co můžeme. Proti rozhodnutí logicky okamžitě ostře vystoupili představitelé napadené země s tím, že podle nich dovolí toto rozhodnutí využít olympijské hry jako zbraň. A rezolutně se přidali i Češi. „Nesouhlasíme s jakoukoli formou účasti Ruska a Běloruska v kvalifikaci na OH nebo na hrách samotných po dobu trvání válečného konfliktu na Ukrajině,“ uvedl Český olympijský výbor. 

I kdyby však nakonec v létě ve Francii startovaly pouze desítky reprezentantů, kteří přistoupili na podmínky MOV (mnozí Rusové již deklarovali, že se kritériím nehodlají přizpůsobit a start raději oželí), stejně se pařížské hry ne vlastní vinou dostaly do nepříjemných kleští. Podají jim ostatní ruku? Budou lidé při ceremoniálech pískat? Skutečně nevyužije Putinův zrůdný režim případnou medaili svého „neutrálního“ sportovce ke státní propagandě? Otázek, dohadů i názorů na toto třaskavé téma bude až do léta dozajista mnoho, ještě víc se jich snad ale bude točit okolo největšího sportovního svátku samotného. 

České úspěchy

A v českých luzích a hájích by mohla rezonovat především jedna. Urvou pro sebe čeští sportovci znovu velkou porci pozornosti, jako se jim to podařilo na posledním letním zápolení v Tokiu? Tam totiž figurovali v celkovém pořadí zemí na skvělém 18. místě, když posbírali hned jedenáct cenných kovů. Nejkrásnější písnička, při které se českým vyslancům na krku houpala zlatá medaile, přitom zazněla v daleké Asii hned čtyřikrát. Ve sportovní střelbě se v památném ultimátním finálovém rozstřelu s parťákem z reprezentace Davidem Kosteleckým radoval z triumfu v trapu Jiří Lipták, brankami na divoké vodě se v kategorii K1 nejrychleji propletl drobný smíšek Jiří Prskavec, ve stejný den se z obhajoby vítězství radoval judistický obr Lukáš Krpálek, aby zlatou sbírku 1. srpna 2021 uzavřelo tehdy neporazitelné tenisové duo Kateřina Siniaková a Barbora Krejčíková. 

I dalších sedm „placek“ se pak v srdci Evropy mohutně oslavovalo. Vzpomínáte na postříbřené boje kanoisty Lukáše Rohana, již zmiňovaného sportovního střelce Kosteleckého, tenistky Markéty Vondroušové nebo oštěpaře Jakuba Vadlejcha? Nebo bronzovou jízdu rychlostních kanoistů Josefa Dostála s Radkem Šloufem v kategorii K2 či bronzového oštěpaře Vítězslava Veselého? Snad nejpřekvapivější bronzovou medaili celé výpravy pak ve fleretu zapsal šermíř Alexander Choupenitch, jenž během velkolepé jízdy „propíchl“ hned čtyři soupeře.

Celkem se představilo sto patnáct našich sportovců – čtyřiasedmdesát mužů a jednačtyřicet žen –, kteří se více či méně úspěšně bili ve dvaadvaceti disciplínách. A na trojciferné číslo našinců by se šéf výpravy a dvojnásobný olympijský vítěz Martin Doktor rád dostal znovu. „Věřím, že v Paříži budeme mít kolem stovky sportovců,“ říká usměvavý chlapík, jenž pod pěti kruhy v Atlantě roku 1996 šokoval na své kánoi sportovní svět. A výpravě, která se neustále rozrůstá, věští další přísun cenných kovů. „Nemám rád čísla, ale věřím, že uspějeme. Rád bych, aby to bylo podobné jako minule. Ale je tam moc lidí s tím, že by mohli být vítězové. Je potřeba zvládnout detaily a mít i trochu štěstí. Tak doufám, že ho naši mít budou a nějakou tu medaili dovezou.“

Kdo obhájí zlato

Česká republika má na konci března zatím jistých dvaačtyřicet účastnických míst ve čtrnácti sportech (atletika, jezdectví, lukostřelba, moderní pětiboj, plážový volejbal, plavání, rychlostní kanoistika a vodní slalom, sportovní střelba, taekwondo, sportovní gymnastika, šerm, veslování a zápas). Zatímco v některých máme jisté pouze účastnické místo, takže česká vlajka se ve startovní listině určitě objeví, jinde se již kvalifikovali přímo konkrétní sportovci. To je namátkou případ třeba obhájce zlata v kajakářské kategorii K1 Prskavce díky jeho stříbru z MS v londýnském Lee Valley, fleretisty a obhájce bronzu Alexandera Choupenitche nebo dvojice plážových volejbalistů Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera, kteří šokovali senzačním zlatým tažením na MS v Mexiku (celý seznam doposud vybojovaných míst/kvalifikovaných sportovců viz v samostatném boxu). 

O další místa budou Češi bojovat v průběžně probíhajících kvalifikačních závodech. Jistotu účasti zatím nemá třeba velká medailová naděje lezec Adam Ondra, pořádná tlačenice na omezený počet míst bude zejména v ženském týmu v tradičně úspěšném tenisu. Celkem se v městě nad Seinou, které se po Londýně stane teprve druhým místem, kam olympijské hry zavítají potřetí ve své historii (1900, 1924, 2024), očekává na deset a půl tisíce sportovců. Ti budou o cenné kovy bojovat ve dvaatřiceti sportech celkem ve 329 disciplínách. To znamená, že se bude rozdávat o deset sad medailí méně než během posledních her v Tokiu. A méně bude i sportovců, protože do Japonska jich před třemi lety zavítalo více než jedenáct tisícovek! 

Covid zapomenut

Pokud jste se nad předchozím časovým údajem, že minulá letní olympiáda proběhla před pouhými třemi lety, pozastavili, tak skutečně nejde o překlep. V roce 2020, tedy v původním termínu konání, totiž obepínal svět ze všech stran smrtící strašák jménem covid, a lidé se spíš než o sport zajímali o to, jestli je skutečně ochrání vakcína a zda si správně nasadili roušku. MOV tehdy s finálním rozhodnutím, zda uspořádat hry „na sílu“ alespoň bez diváků, nebo je definitivně zrušit, otálela dle mnohých neúměrně dlouho, ale 24. března 2020 obletěl modrou planetu logický konsenzus: XXXII. letní olympijské hry se odkládají o celý rok, a pokud by nešly uspořádat ani v roce 2021, budou poprvé ve své 124leté existenci bez náhrady zrušeny. To se naštěstí nestalo… 


Historie varuje
 

Pokud bychom si ale mysleli, že v minulém století měl největší sportovní svátek na růžích ustláno, a až covidová pandemie spolu s Putinem mu přinesli těžké časy, nemůžeme se více mýlit. Ono je to vlastně naopak. Idylickou olympiádu, kterou by nestihl větší či menší průšvih, aby člověk pohledal. Pojďte se s námi bleskově projít historií. A nebude to zrovna procházka „fair play“.

Kdysi dávno francouzský pedagog a historik baron Pierre de Coubertin, všeobecně považovaný za zakladatele novodobých olympijských her, totiž pronesl s nadějí vzletná slova: „Velmi bych si přál zažít situaci, kdy uprostřed války znepřátelená vojska přeruší na určitý čas boje, aby se národy mohly těšit z mužných a čestných olympijských her. Na nich by pak během bratrských setkání stále více mizela nevědomost, jež uchovává pocity nenávisti a často bezmyšlenkovitě žene události až k barbarsky nemilosrdnému boji.“ Tehdy, na konci 19. století, v čase snílků a romantiků, lidé tomu přání snad skutečně mohou, nebo alespoň chtějí, věřit. Jenže realita 20. století nejednou dokáže, že i ty nejvznešenější cíle mohou být bleskově zadupány do země vojenskými botami rázujících vojsk slepě plnících rozkazy mocichtivých politiků a vůdců… 

Coubertinův „plán“ tak dostává trhliny vlastně hned při první příležitosti, kdy oficiálně premiérové zápolení v Aténách 1896 má údajně zažehnout plameny řecko-turecké války za osvobození Kréty. Naprostou katastrofu však baronově vznešené, ale vlastně naivní myšlence o apolitickém zápolení zasadí plánovaná olympiáda v Berlíně v roce 1916, kam mají čeští sportovci v područí Rakousko-Uherska dokonce zakázán vstup (v letech 1900 až 1912 mohlo mít Česko samostatný tým, protože tehdy startovaly národy namísto států). Jenže ona kvůli 1. světové válce, jež vypukne v červenci 1914, nakonec žádná olympiáda vůbec není. 

Kdo nebyl pozván?

V nekonečných zákopových bojích zemře během čtyř let téměř deset milionů lidí a sportovní svátek si zapíše svou první čárku do kolonky: ZRUŠENO. Jen rok po konci války prosadí Coubertin OH do dlouho okupované Belgie. „Antverpy budou hry usmíření,“ tvrdí, ale snad už tomu ani sám nemůže věřit. Na „usmiřovací“ olympiádu nejsou pozvány Německo, Rakousko ani čerstvě komunistické Rusko. 

Myšlenka olympijského celosvětově opěvovaného svátku a čestného zápolení se dál bezbranně loupe jako cibule a Coubertinovi jen rok před smrtí definitivně zbudou oči pro pláč. „Znásilněná olympiáda“ v Berlíně 1936, plná hákových křížů, je totiž dokonalou ukázkou propagace Hitlerova nacistického režimu. Dvě následující olympiády se kvůli 2. světové válce, jež je ještě strašnější než její předchůdkyně, logicky nekonají vůbec. Návrat bojů o medaile hlásí až Londýn 1948, kam však znovu nejsou pozvány poražené země, a tehdy již skutečně málokdo věří myšlence, kterou se v současnosti ohání dobyvačné Rusko. Tedy že sport a politika se dají zcela oddělit. Nedají.

Krize a krachy

Světem totiž tehdy začíná zmítat po klasické válce válka studená a přibývají i první političtí uprchlíci v dějinách olympiády – z Londýna se domů například nevrátí vedoucí československé výpravy gymnastek Marie Provazníková. Státy se předhánějí v bojkotech, a tak třeba hry v australském Melbourne bojkotuje v roce 1956 hned sedm zemí. Navíc z různých důvodů, podle toho, kde zrovna na světě vypukne která politická krize. A pak přijde Mnichov 1972… Pod vlajku s pěti kruhy se proplíží terorismus a palestinská skupina Černé září tu unese a následně zmasakruje jedenáct izraelských sportovců. 

Následuje americko-ruská krize, kdy se obě mocnosti během studené války předhánějí, kdo svým bojkotem her komu víc uškodí, a bezbranné olympijské hnutí se stává vratkou loďkou na rozbouřeném moři politických krizí. Hry v Moskvě 1980 bojkotuje v čele s Amerikou i NSR, Kanada či Japonsko, na oplátku do Los Angeles o čtyři roky později nevyrážejí Rusové a celkem čtrnáct zemí sovětského bloku včetně Československa.

Až Barcelona 1992 by se mohla zdát po dlouhých letech zbavena politických kostlivců, jenže rychle vyskakují další. Sportovní svět šokuje korupce ovlivňující třeba volbu pořadatele, strach z epidemií prasečí chřipky (před OH ve Vancouveru 2010) či viru zika (před Riem 2016), ale také gigantický skandál ruského státního dopingu (a ruku na srdce, často nejen ruského), kvůli kterému je širá Rus v prosinci 2020 na dva roky vyloučena z velkých sportovních soutěží včetně Letních olympijských her v Tokiu 2021 i těch zimních v čínském Pekingu o rok později. 

Přijdou vám předchozí odstavce jako špatný vtip, který právě vyvrcholil zvrácenou pointou? Tak bohužel. Když už se nyní mohlo zdát, že sportovce pod pěti kruhy čeká klidnější období, zaťukal na dveře světa nezvaný host jménem covid-19. A když i ten se podařilo dostat pod kontrolu, zaklepal na hranice Ukrajiny Putin. Vlastně nezaklepal. Ale to už je jiný příběh… Smyslem této exkurze do historie olympijských her bylo ukázat čtenářům, že přestože se na skvostné výkony na atletické dráze, v plaveckých bazénech nebo gymnastické žíněnce krásně kouká, ne vždy plnily olympiády pouze myšlenky svého novodobého zakladatele Pierra de Coubertina. Ač se to tak na první pohled může zdát.


Zahájení na řece

Ale zpět do současnosti. Vypadá to totiž, že stejně jako se slavní francouzští spisovatelé Jules Verne, Victor Hugo nebo Alexandre Dumas nesmrtelně zapsali do dějin literatury, touží se francouzští organizátoři zlatě zapsat do dějin olympijských her. Vše má začít hned unikátním slavnostním zahájením, které proběhne poprvé v historii mimo stadion. Umělecký ředitel celého entré Thomas Jolly totiž skutečně rozboural veškeré zvyky. Přes tři sta tisíc diváků přímo v Paříži i miliardy u televizních obrazovek chce totiž upoutat úchvatnou show, která se bude odehrávat na slavné Seině. Po ní na šestikilometrovém úseku mezi Pont d’Austerlitz a Pont d’Iena poplují na dvou stovkách lodí tisíce sportovců, pochopitelně včetně české výpravy. 

„Se Seinou je problém ten, že není všude stejně hluboká. Ani mosty nejsou stejné a liší se i břehy řeky. Nevyzpytatelný bude vítr,“ vyjmenoval Jolly možná úskalí a vypíchl ještě jedno. „Jedinečné bude to, že si nic nemůžeme nazkoušet na místě. Vlastně to přesně nemůžeme nacvičit předem ani jednou.“ Monstrózní show se tak nyní trénuje „na sucho“ v obřích hangárech a kapitáni jednotlivých lodí se sehrávají v tamním plachtařském centru. Přesný scénář ceremoniálu zůstává přísně střeženým tajemstvím, ale tamní organizační výbor přesto naznačil, co by měl vyjadřovat: „Chceme vyvolat jedinečné emoce propojením sportu a umění. Ceremoniál bude příležitostí vyzdvihnout naše rozmanité dědictví a odhalí světu to nejkrásnější z Francie. Její dědictví, historii, kreativitu i odvahu.“

A jedinečný má být celý koncept přes dva týdny trvající slávy, kdy chtějí Francouzi propojit sport a památky, ne izolovat jednotlivé sporty daleko od sebe i od srdce města. I proto plánují hrát plážový volejbal přímo pod pozlacenou Eiffelovou věží, na kterou uvidí třeba i dálkoví plavci (pokud budou mít na kochání čas). Basketbal tři na tři, MBX freestyle nebo premiérově breakdance pro změnu přilákají diváky do oblasti náměstí Svornosti, tedy na Place de la Concorde. Lukostřelci budou napínat šípy u budovy Invalidovny, moderní pětiboj s jezdectvím proběhne na zámku Versailles a tenisté si zasmečují ve slavném areálu Roland Garros. Hry mají být městské, úsporné a také vstřícné k mladému publiku. 

Konec některých sportů

Aby se splnil požadavek MOV na snížení počtu sportovců na deset a půl tisíce (tím pádem pojede i menší počet doprovodu), některým sportům ubylo hodně kategorií. Nejvíc to odskákaly i kvůli opakujícím se dopingovým aférám vzpírání a box, v rychlostní kanoistice ale zmizí třeba kajakářské dvoustovky a souboje mužských deblů se přesunou z kilometru na poloviční trať. O šanci na cenný kov přijdou i mužští rychlochodci na tradiční padesátce. Z programu úplně vypadly karate, baseball a softball. Naopak premiérově budou z vody „ladně vykopávat nožky“ v synchronizovaném plavání muži. 

„Nadále snižujeme náklady a zjednodušujeme spletitost pořádání her. Díky úpravě disciplín také dosáhneme rovnosti zastoupení mužů i žen,“ hlásil přesvědčivě předseda MOV Thomas Bach, jenž byl hlasitě kritizován, že dal zelenou startu neutrálních Bělorusů a Rusů (snad aby trochu otupil tlak na svou osobu, zakázal jim alespoň přímou účast na slavnostním zahájení, událost mají sledovat pouze ze břehu, i tak se dají sbírat politické body).


Udržitelnost, matka moudrosti
 

Koncept sportovišť má také výrazně propojit olympijské a následné paralympijské hry. Zcela nově se staví pouze dvě nová sportoviště – centrum plaveckých sportů, které později využijí obyvatelé dříve nepříliš vábné oblasti Seine-Saint-Denis, a hala Paris Arena II, ve které následně najde domov místní basketbalový klub. Drtivých 95 % klání se odehraje na již existujících sportovištích, a nehrozí tak obávaný scénář z Pekingu 2008, kde nyní hrůzně obludné a nevyužité stavby chátrají a zarůstají, a mohly tak posloužit maximálně filmařům z úspěšného postapokalyptického seriálu Last of Us.

A často daleko v ústraní odstrčená olympijská vesnice dodělávaná na poslední chvíli? Ta už je hotová, jen sedm kilometrů od centra, a dbalo se – jako u celé olympiády – hlavně na udržitelnost. Na dvaapadesáti hektarech na břehu Seiny vyrostlo dvaaosmdesát budov, v nichž se nachází tři tisíce apartmánů a sedm tisíc dvě stě lůžkových pokojů. V rozlehlém areálu jsou kromě devíti tisíc vysázených stromů také posilovny, non-stop restaurace, nealkoholický bar i pošta…

Photo by Aurelien Meunier/Getty Images

Beton a lepenka

Komfort si sportovci užijí ale hlavně díky výhodné poloze, kdy hned 85 % z nich bude ubytováno méně než půl hodiny cesty od místa konání jejich soutěže. Hlavní chlouba stavitelů? To se podržte! Použití nízkouhlíkového betonu, dřevěných konstrukcí i obnovitelného geotermálního vytápění. A jako třešnička na udržitelném dortu: postele jsou vyrobeny z vyztužené lepenky a recyklovaných rybářských sítí. Hned po paralympijských hrách navíc bude třetina bytů prodána, další třetina bude určena pro sociální bydlení a zbytek se pronajme například studentům. Zkrátka, plán jako řemen.

Ze snahy „nacpat“ co nejvíce sportů co nejvíce k sobě se zásadně vymyká jeden jediný. Ale zato monstrózně. Ve vzdálenosti neuvěřitelných 15 705 km od Paříže se totiž budou bít o medaile surfaři. Vesnička Teahupo‘o na Tahiti ve Francouzské Polynésii je totiž pro milovníky prken a až sedmimetrových vln doslova rájem a právě tam se budou rozdávat – přes protesty místních obyvatel, kteří se obávají zničení přírodních krás přilehlé laguny – olympijské medaile. Cena za „ekologický projekt“, kdy se má vybudovat čtrnáctimetrová hliníková věž a prostory pro zázemí, má vyjít na sto milionů korun, ale kdo by to počítal. Ono se to do té dokonale udržitelné největší akce roku 2024 schová.

Přes všechny problémy světa se vše chystá k další velkolepé sportovní slavnosti, již tradičně symbolizuje i olympijský oheň, jehož pochodeň se dostane z Atén na francouzské území lodí již 8. května. Na deset tisíc běžců poté postupně „procupitá“ nejkrásnějšími místy Francie, aby posvátný plamen donesli 14. července do Paříže – symbolicky na den dobytí Bastily. Kdo z českých sportovců naváže na Petru Kvitovou, Tomáše Satoranského a Jakuba Vadlejcha a bude mít tu čest nést na slavnostním zahájení či ukončení českou vlajku, se ještě neví. Kompletní průběh her však bude jako tradičně mapovat televizní kanál ČT sport. Pokud byste ale nechtěli zůstat pouze u televize a rádi byste neopakovatelnou atmosféru zažili na vlastní kůži, stále máte možnost. Vstupenky se dají pořídit na oficiální stránce https://www.paris2024.org/en/tickets/. A kteří čeští sportovci mají největší naději na medaili? Vybrali jsme pro vás hned pětici reprezentantů. Tak hodně štěstí. Všem.


5 MEDAILOVÝCH NADĚJÍ

Lukáš Krpálek (33), judo
Poslední OH Tokio: zlato

Dobrosrdečný obr vybojoval na olympiádách již dvě zlaté medaile, především jeho vítězné tažení v Riu 2016 bylo nezapomenutelné. Na »bronzové« olympiádě to bylo pro Česko jediné zlato (1-2-7) a Krpálek ho získal v kategorii do sto kilogramů po epochální finálové bitvě s Ázerbájdžáncem Elmarem Gasimovem, kdy svého velkého rivala porazil čtyřiadvacet vteřin před koncem technikou o uči gari na ippon. Ještě předtím navíc vyřadil dva mistry světa a nespoutaná erupce jeho radosti po konci finále obletěla snad všechna světová média. Letos by se rád kvalifikoval dokonce ve dvou kategoriích – do sto a nad sto kilogramů. Startovat by však mohl nejspíš stejně jen v jedné z nich.

Jiří Prskavec (30), vodní slalom
Poslední OH Tokio: zlato (K1)

I druhý z obhájců zlaté medaile si brousí zuby na další cenný kov. Jiří Prskavec si zapsal před třemi lety v Tokiu největší úspěch své kariéry a stejně jako jeho veliký kamarád Krpálek vyhlíží pro pařížskou olympiádu nominaci hned ve dvou kategoriích. Kromě své K1 by totiž rád uspěl i v závodě kánoí (C1). Ať tak, či tak, musí ale zlomit jedno nekonečné prokletí. Přestože již z velkých světových akcí dovezl z divoké vody neuvěřitelných dvacet osm medailí, pro žádnou z nich si nedopádloval ve Francii. To ale hodlá rodák z Mělníka a současný vicemistr světa na své třetí olympiádě zlomit.

Marie Horáčková (26), lukostřelba
Poslední OH Tokio: 33. místo

Pro mnohé možná překvapivé jméno, ale plzeňská rodačka se právem řadí mezi největší medailové naděje. Vloni na podzim totiž šokovala na světovém šampionátu v Berlíně, když dokázala sedmdesát metrů vzdálený terč trefovat šípy nejpřesněji ze všech žen. Titulem mistryně světa Čechům zajistila místo na olympiádě v Paříži a je téměř jisté, že pojede právě ona. Překážkou v olympijském snu budou hlavně skvělé asijské lukostřelkyně, ale i na ně si věří. Vždyť v rámci přípravy denně často i více než pětsetkrát napne tětivu, což odpovídá síle zvedání dvacetikilového závaží. 

Martin Fuksa (30)
Poslední OH Tokio: 5. místo (C1)

„Cinknutí“ by v létě rád uslyšel i rychlostní kanoista Martin Fuksa. Pro trojnásobného mistra světa a dvanáctinásobného mistra Evropy půjde již o třetí olympiádu a vždy měl nejvyšší cíle. Byla z toho ale na jeho elitní kilometrové trati v kategorii C1 nejlépe pátá místa a v cíli musel vydýchávat zklamání. Poslední rok ale prokazoval parádní formu, když v srpnu vyhrál MS a následně i Světový pohár v Paříži. „Ten poslední závod v sezoně jsem si fakt užil a jsem rád, že jsem vyhrál všechny singlové závody letošní sezony. Je to pro mě skvělá bilance,“ hlásil vloni bojovně. Páté místo už zopakovat nechce.

Adam Ondra (31)
Poslední OH Tokio: 6. místo

Dlouhodobě snad nejlepší světový skalní lezec sice stále nemá start na OH mezi dvacítkou vyvolených jistý, ale cítí, že Paříž je jeho poslední šance na olympijskou medaili. A věří, že letos by to mohlo klapnout. V Tokiu se totiž při premiéře tohoto sportu pod pěti kruhy rozdávaly medaile za kombinaci tří disciplín a „český pavouk“ skončil šestý. Jenže nyní bude pro Adama nejkritičtější část – lezení na rychlost – oddělena, a výrazně tak rostou jeho medailové ambice v dvojboji bouldering + lezení na obtížnost. „Jarní kvalifikace je zároveň výborný trénink na olympiádu, jinak se ten kombinační formát nedá vyzkoušet,“ těší se Ondra.

 

Olympijská kolekce Čechů vzdá hold téměř zapomenuté historii

ŠUPČÍKOVA ZLATÁ INSPIRACE

V červenci 1924 si vzal tehdy pětadvacetiletý Sokol Bedřich Šupčík neplacené volno a vydal se na nekonečnou třicetihodinovou cestu vlakem do Paříže. Chtěl spolu s kolegy z gymnastického týmu zaútočit na nejcennější medaili – tu ze soutěže družstev. Jenže sokolský sen o prvním československém zlatě z olympiády se zhroutil, jak stylově popsal dobový tisk, během jediného nešťastného okamžiku. „Indruch se srovnává, krásně prohýbá kříž a letí dolů rovně jako anděl, doskakuje pevně, ale do roznožení. Francouzské žíněnky jsou měkké, kokosové, buď se smekají, nebo se do nich noha zabořuje. Je slyšet slabý praskot. Indruch náhle se kácí a v letu obrací na znak, na zemi se kroutí v bolesti a chytá za pravou nohu.“ 

Po tomto neštěstí Šupčíkova kolegy favorizovaný tým soutěž nedokončil a vlna zklamání zapříčinila, že se na historicky první zlato téměř zapomnělo. Noviny totiž byly plné neúspěchu z hlavní disciplíny a až dole v posledním řádku zmínily, že jeden z členů „v pravém slova smyslu spolykal lano a vzlétl vzhůru jako pták“ a ovládl v čase 7,2 vteřiny soutěž ve šplhu na osmimetrovém laně. „Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích, a pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a najednou tolik slávy. Vždyť já to trénoval už jako kluk, když jsem lezl po stromech,“ komentoval později svůj úspěch vídeňský rodák, jenž vrcholově cvičil až do roku 1931 a zemřel v 58 letech na opakovaný infarkt. 

Jeho téměř ztracený odkaz se ale nyní rozhodli připomenout čeští olympionici. Po sto letech, navíc stylově opět v Paříži. Proto bude celá reprezentační kolekce odkazovat právě k Šupčíkovu úspěchu, respektive se inspiruje dresy, ve kterých tehdejší reprezentanti zápolili. „Hledali jsme spojitost naší republiky s pořadatelskou zemí a našli jsme ji,“ přiblížila vývoj kolekce návrhářka Veronika Paulenová. Stejně jako před sto lety tak bude na volnočasovém oblečení ústředním bodem velká česká vlajka. Na rozdíl od Pekingu, kdy byla naaranžována do tvaru hvězdy, zůstane tentokrát nedotčena. Dominantní znak doplní písmena CZE a silueta Eiffelovy věže. 

„Moc se mi líbí, je to pro mě největší symbol České republiky. Navíc Eiffelovka je naplněna vykřičníky a jediným otazníkem, což je přesné. Vykřičníky pro mě symbolizují hodiny a hodiny tréninku a otazník pak moment olympijského závodu, toho jednoho výkonu,“ rozplýval se na slavnostním představení kolekce obhájce zlata z Tokia Jiří Prskavec. Jednu malou kaňku ale přes výrazný odkaz ke sto let starému zlatu našel. „Mrzí mě, že chybí vyobrazení Bedřicha Šupčíka. Myslím, že by si zasloužil, aby si ho skrze kolekci připomněl celý národ.“ Říká se, že v jednoduchosti je krása a Češi chtějí v městě módy oslnit i na tomto poli. Myslíte, že se jim to podaří?

 

VOLBA POŘADATELE: 32 let čekání

Byli považováni za hlavního favorita, ale pak museli doslova se slzami v očích sledovat, jak ohňostroje radosti vybuchují za Lamanšským průlivem. Letní olympiáda pro rok 2012 byla totiž přiklepnuta Londýnu. A Francouzi si mysleli, že potřetí se k nim hry snad už nikdy nevrátí. Tahle kandidatura totiž byla už třetí neúspěšná v řadě, zklamání vládlo v zemi galského kohouta i v roce 1992 (Barcelona) a 2008 (Peking). Ne každý to tehdy skousl, mnozí dokonce mluvili o spiknutí. „Mám pocit, že nemluvíme tou samou řečí. Už třikrát jsme jeden druhému nerozuměli. Přitom naše práce byla nejlepší,“ lamentoval nad volbou MOV ještě v emocích tehdejší ministr sportu Jean-Francois Lamour.

Ale jakmile neúnavní Francouzi skousli zklamání, pokoušeli se dostat sportovní svátek do „metropole lásky“ dál a dál. A naprosto pohádkově se jim otevřela cesta ke třetímu pořadatelství v historii právě pro letošní rok. Protikandidáti Boston, Budapešť, Hamburk a Řím totiž z tohoto závodu jeden po druhém mizeli, jako opouštějí bloky sprinteři po ulitém startu. Jen se podívejte: 52 % obyvatel Bostonu se vyslovilo proti a tamní Olympijský výbor kandidaturu stáhl. I v Hamburku lidé v referendu těsně shodili ze stolu kandidaturu Němců. Vzápětí se ze hry pakoval Řím, protože nedostal politické záruky od italské vlády, a vzápětí to zabalilo Maďarsko, když lidé nasbírali v petici proti kandidatuře více podpisů, než by bylo potřeba k uspořádání referenda. 

Američané sice místo Bostonu bleskově nasadili do cílové rovinky proti Paříži náhradníka z Los Angeles, kde se olympiáda konala naposledy před třiceti lety, ale obě velkoměsta se nakonec s MOV dohodla šalamounsky. Na jednání v Lausanne bylo rozhodnuto, že pořadatel pro rok 2024 a 2028 se bude volit netradičně najednou, a tak si Francouzi i Američané hry „rozhodili“. Dne 31. července 2017 MOV oznámil, že Los Angeles je jediným kandidátem olympijských her 2028, čímž se Paříž stala jediným kandidátem olympiády v roce 2024. Definitivně byla zvolena 13. září 2017 na zasedání MOV v Limě v Peru.

Jedineční maskoti a jejich předchůdci

PHRYGES: IKONICKÉ ČERVENÉ ČAPKY

Může se to zdát jako „prkotina“, ale vymyslet maskota, tedy cosi, co bude charakterizovat pořádající zemi, nést určitou myšlenku a v ideálním světě raději barvit úsměvy na tvářích diváků, než je svým vzezřením strašit, to už chce fištrón. A ne vždy se to v historii her podařilo. V zásadě ale šlo od roku 1968, kdy nás maskoti největším sportovním svátkem provázejí, v drtivé většině o více či méně reálné zvířátko nebo třeba veselou komiksovou postavičku. I v tomhle ohledu však mají Francouzi ambici být průkopníky. 

V Paříži tak budou modro-bílo-červenou vlaječkou mávat, a teď dobře čtěte, čapky. Ano, vážně. Maskoty olympijských i paralympijských her budou historické frygické čapky, jež jsou ve Francii po mnoho staletí symbolem revoluce a svobody. Červenou čapku můžete vidět i na francouzské národní ikoně Marianě, vyobrazené na známkách nebo bustách na radnicích po celé zemi. Dvě červené figurky Phryges tak odkazují ke klíčovým okamžikům dějin pořadatelské země. „Jsme přesvědčeni, že sport může vše změnit. S modelem Phryges můžeme prostřednictvím sportu zažehnout revoluci a naši maskoti by chtěli hrát roli v životech Francouzů a pomoci začlenit sport mnohem více do našeho života,“ hlásila eufemisticky marketingová ředitelka blížící se olympiády Julie Matikhineová. 

A jaké pohnutky měli tvůrci předchůdců Phryges? Připomeňte si hned pět z nich se zajímavými příběhy.

AMIK (Montreal 1976)
Bobr je v Kanadě velmi rozšířeným zvířetem. Dokonce tak, že jej můžete najít na tamních mincích či poštovních známkách. Volba pro olympiádu v roce 1976 tak byla jasná. Výrazný červený pruh na černém těle zvýrazňovala vyobrazenou olympijskou medaili. A jméno? Amik je označením pro bobra v jazyce kanadských indiánů. 

SAM (Los Angeles 1984)
Američané nic zvláštního nevymýšleli a vsadili na jistotu. Populární orel ozdobený symbolickým vysokým kloboukem v barvách pořadatelské země ale neměl nevrlý výraz jako známá postava přísně se tvářícího Strýčka Sama, naopak vysmáté a milé zvíře mělo ztělesňovat olympijského ducha. Jen málo přitom chybělo, aby maskotem byl medvěd, tenhle nápad jim ale o čtyři roky dříve vyfoukli Rusové se svým Míšou.

BEIBEI, JINGJING, HUANHUAN, YINGYING, NINI (Peking 2008)

Panenky štěstí znázorňovaly v roce 2008 zvířata a přírodní živly. Huanghuang byla dítětem ohně a symbolem sportovní vášně. Beibei znázorňovala rybu a vodu, zatímco Yingying připomínala pandu vyjadřující les. Jingjing byla tibetská antilopa představující planetu Zemi, naopak zelená Nini přinášela štěstí a ztělesňovala oblohu. Zkratky všech jmen pak znamenaly symbolické: Vítejte v Pekingu. Hned pět postaviček je dodnes olympijský rekord.

WENLOCK (Londýn 2012)

Zrodil se z poslední kapky oceli, ze které byl vybudován londýnský olympijský stadion. Jeho jméno bylo inspirováno městem Much Wenlock, ve kterém se konají tradiční sportovní hry, které inspirovaly i zakladatele moderní éry olympismu Pierra de Coubertina. Tvar Wenlockova čela byl stejný jako střecha olympijského stadionu a jediné oko symbolizovalo objektiv fotoaparátu. Tři výstupky na čele pak značily stupně vítězů.

VINICIUS (Rio de Janeiro 2016)

Byl ukázkou brazilské pestrosti, ztělesňoval různá zvířata. Měl pohyblivost kočky, mrštnost opice a eleganci ptáka. Designéři se nechali inspirovat v popkultuře, videohrách a oblíbených animovaných postavách. Jméno pak pestrobarevná postavička nese po brazilském muzikantovi a básníkovi Viniciovi de Moraesovi.

 

OLYMPIJSKÉ STŘÍPKY

* Analýza věští deset „placek“

Jasno už má o medailových ziscích renomovaná společnost Gracenote Sports, jež predikuje výsledky nejprestižnějších světových sportovních akcí již řadu let. A podle jejích odhadů vybojuje česká výprava v pořadí národů celkové 27. místo, a to za rovnou desítku medailí – tři zlaté, dvě stříbrné a pět bronzových. V předpovědi jde dokonce tak daleko, že zveřejňuje přímo i sportovce, kteří na stupně vítězů dosáhnou. Pokud jim tedy budete věřit, můžete si klidně vsadit na to, že zlato přiveze zpět do Čech rychlostní kanoista Martin Fuksa, vodní slalomář Jiří Prskavec a ostřílený deblový pár tenistek Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou. Stříbro by mohli urvat oštěpař Jakub Vadlejch a lukostřelkyně Marie Horáčková. Bronzovou odměnu by potom dle předpovědí amerických odborníků měli získat plážoví volejbalisté Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem, zápasník Artur Omarov, dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek a střelci Petr Nymburský a Jiří Lipták. Že je to věštění z křišťálové koule? Pozor! Před čtyřmi lety v Tokiu Gracenote Sports předpověděli našincům deset medailí (3-3-4). A jaká byla skutečná bilance? Jedenáct „placek“ za čtyři zlaté, čtyři stříbrné a tři bronzové medaile. Celkem blízko, nemyslíte?

* Medaile se srdcem z Eiffelovky

Francouzi se snaží vložit symboly, kam to jen jde. A prolnutí se zdejší historií neuniklo ani to nejcennější, co si z her sportovci mohou odvézt – medaile. Designéři vsadili na tvar šestiúhelníku, vyjadřujícího tvar Francie a jejího bohatství, a ražené paprsky kolem mají naznačit mezinárodní záři a oslnivé výsledky samotných sportovců. Bohatý líc navíc odkazuje hned na několik symbolů největšího sportovního svátku. Vešla se jim tam řecká bohyně vítězství Niké, stadion Panathinaiko, olympijské kruhy i Eiffelova věž. A právě poslední jmenovaná památka má velký podíl na tom, že medaile má být jedinečná! Střed každé totiž obsahuje přesně 18 g kovu, který byl součástí oslavované Eiffelovky před její dávnou rekonstrukcí. V roce 1889 byly některé prvky symbolu Paříže odstraněny a bezpečně uschovány. A nyní přišel znovu jejich čas. Zachována je navíc dokonce původní barva kovové části. Celkově bylo vyrobeno 5084 medailí a každá má v průměru 8,5 cm. Zlatá váží 529 g, stříbrná 525 g a bronzová 455 g. 

* Prezervativů hromada, šampaňské žádné

Na olympiádu se jezdí hlavně sportovat, ale organizátoři ví, že Paříž je město lásky, a tak se podcenit nesmí nic. I proto již objednali do olympijské vesnice tři sta tisíc kondomů a dali tím jasně najevo, že zákaz intimního kontaktu mezi sportovci, který platil od roku 2020 v souvislosti s opatřením proti šíření covidu-19, je tentam. „Je velmi důležité, aby zde byla velká pospolitost. Ve spolupráci s komisí sportovců jsme chtěli vytvořit místa, kde se budou cítit pohodlně,“ naznačil tajemně ředitel již připravené olympijské vesničky Laurent Michaud. K pohodě má sloužit i více než 350 metrů bufetu, kde bude výběr jídla z celého světa. Zatímco kondomy organizátoři s nadsázkou rozhazují plnými hrstmi, s alkoholem šetří. „Třeba šampaňské tam nebude samozřejmě žádné, to si mohou dát kdekoli ve městě,“ doplňuje Michaud. Jestli se vám ale zdá, že tři sta tisíc prezervativů, v přepočtu dva na sportovce a den, je nějaké závratné číslo, není tomu tak. Třeba v brazilském Riu před osmi lety vyfasovali účastníci denně ještě o jednu ochranu více.

 

ČESKÉ MEDAILE NA LOH V 21. STOLETÍ

olympiáda zlato stříbro bronz celkem pořadí
2000 (Sydney) 4 3 4 11 17.
2004 (Atény) 1 3 5 9 42.
2008 (Peking) 3 3 1 7 24.
2012 (Londýn) 4 4 3 11 19.
2016 (Rio) 1 2 7 10 43.
2020 (Tokio) 4 4 3 11 18.

Jistá místa pro OH/kvalifikovaní sportovci

Atletika Jakub Vadlejch kvalifikován na jméno
Atletika Lada Vondrová kvalifikována na jméno
Atletika Tomáš Staněk kvalifikován na jméno
Atletika Moira Stewartová kvalifikována na jméno
Atletika Tereza Hrochová kvalifikována na jméno
Cyklistika dvě jistá místa 1 muž a 1 žena
Dálkové plavání Martin Straka kvalifikován na jméno
Lukostřelba Marie Horáčková vybojovala místo
Moderní pětiboj Lucie Hlaváčková vybojovala místo
Plavání Miroslav Knedla kvalifikován na jméno
Plavání Barbora Seemanová kvalifikována na jméno
Plážový volejbal Ondřej Perušič kvalifikován na jméno
Plážový volejbal David Schweiner kvalifikován na jméno
Rychlostní kanoistika Josef Dostál vybojoval místo
Rychlostní kanoistika Martin Fuksa vybojoval místo
Rychlostní kanoistika Petr Fuksa vybojoval místo
Rychlostní kanoistika Daniel Havel vybojoval místo
Rychlostní kanoistika Jakub Špicar vybojoval místo
Sportovní gymnastika Soňa Artamonová vybojovala místo
Sportovní střelba Veronika Blažíčková vybojovala místo
Sportovní střelba Martin Podhráský vybojoval místo
Sportovní střelba Jiří Přívratský vybojoval místo
Sportovní střelba Jiří Lipták vybojoval místo
Sportovní střelba Petr Nymburský vybojoval místo
Sportovní střelba Jakub Tomeček vybojoval místo
Sportovní střelba František Smetana vybojoval místo
Šerm Alexander Choupenitch kvalifikován na jméno
Šerm Jiří Beran kvalifikován na jméno
Šerm Jakub Jurka vybojoval místo
Šerm Martin Rubeš vybojoval místo
Taekwondo Petra Štolbová vybojovala místo
Veslování Pavlína Flamíková vybojovala místo
Veslování Radka Novotníková vybojovala místo
Veslování Miroslav Vraštil vybojoval místo
Veslování Jiří Šimánek vybojoval místo
Vodní slalom Antonie Galušková vybojovala místo
Vodní slalom Jiří Prskavec kvalifikován na jméno
Vodní slalom Lukáš Rohan vybojoval místo
Vodní slalom Gabriela Satková vybojovala místo
Všestrannost Miroslav Trunda vybojoval místo
Zápas Artur Omarov vybojoval místo



Autor: Michal Kuchta










(Visited 105 times, 1 visits today)