Valderrama: s hrdostí a duší španělského toreadora. Top hřiště Marka Nového

Valderrama: s hrdostí a duší španělského toreadora. Top hřiště Marka Nového

Ke Španělsku má všeobecně hodně vřelý vztah. Jezdil tam trénovat, strávil tam spoustu času. Zná tam hodně hřišť, má je rád stejně jako místní lidi, jídlo, pití a podnebí. „Dlouho jsem se nemohl dostat na Valderramu, ale když se to podařilo, bezezbytku jsem si to užil,“ říká Marek Nový a dodává: „Valderrama je pro Španěly absolutně sváteční a uctívané místo. Právem.“

Když se mezi golfisty řekne Valderrama, pocítí nejspíš každý tak trochu mrazení v zádech. Tohle hřiště patří mezi nejproslulejší a jedním dechem říkám, že i mezi nejúžasnější, na jakých jsem měl možnost si zahrát. Pro Španěly je to absolutně sváteční místo, místní ho uctívají. Váží si ho. Na téhle osmnáctce v srdci Andalusie na jihu Španělska se hrál v roce 1997 i Ryder Cup, poprvé v historii mimo britské ostrovy.

Dlouho jsem se nemohl na hřiště dostat. Když se ta příležitost naskytla, ani na chvíli jsem nezaváhal. Nadšení mi nezkalilo ani to, že feečko je hodně drahé, kolem 400 eur. Je to drahá zábava, ale zároveň jediné negativum Valderramy. Myslím, že každý golfista by ty peníze měl obětovat a jednou dvakrát za život si tam zahrát.

Už když jsme na hřiště dorazili, okamžitě nám došlo, jak sváteční místo to je. Hřiště je především krásné, velmi promyšleně postavené. Hřiště, kde musíte plánovat rány jednu po druhé tak, abyste trefovali jen ta správná místa. Jen pak máte šanci na nějaký dobrý výsledek. Naopak když se dostanete mimo fairwaye nebo na špatné místo na fairwayi, pak je hřiště velice komplikované.

Valderrama ztělesňuje španělskou povahu, takového španělského toreadora, který je pyšný, emotivní, sebevědomý, upravený, ale především hrdý.

Byl jsem nadšený, jaká atmosféra na vás dýchne hned po příjezdu. Je to hodně „hoch“ klub. Místní se vám postarají o bagy, připraví vám buggy, případně caddies, kteří s vámi půjdou. My je měli a bylo to skvělé. Ještě předtím jdete na driving, kde máte srovnané pyramidky míčků, driving je doslova vymazlený v kombinaci světlé a tmavé trávy. Je to krása.

Kvalita hřiště, to je absolutní vrchol, top. Greeny hlaďoučké, fairwaye bez poskvrny. Nenajdete tu žádné hrozné a neprostupné roughy, ale o to víc korkových dubů, které jsou rozesety všude a mezi a kolem nich se vinou fairwaye. Právě korkovníky jsou největší zbraní hřiště. Jsou všude. Hodně nám v tu chvíli pomáhali caddies, kteří nám radili, jak hrát. A hlavně radili dobře.

Ve Valderramě musíte být takticky připravení a trefovat správná místa tak, aby se dalo hrát na greeny, které jsou mimochodem většinou poměrně malé. Takže rána do greenu musí být opravdu precizní. Každá rána, kterou ideální pozici minete, proměňuje hřiště ve stále těžší a těžší. Protože tu nejsou žádné ostré roughy, míček většinou najdete, ale musíte potom hrát hodně tvarované rány – po zemi, horem, hooky, šlajsy. Pokud jste kreativní hráč, máte šanci se z nesnází dostat. Jinak hrozí ještě větší problémy.

Měli jsme kliku na krásné počasí, azuro, bez větru, ale často tady fouká. Pak je umisťování ran ještě obtížnější a hřiště ještě víc vystrčí zuby. To se pak jen málo hráčů, i těch nejlepších, tady dostane pod par.

A abych příběh Valderramy uzavřel – hráli jsme tehdy s kamarády mač mezi sebou, a když jsme dohráli, byla to krásná remíza. Nikdo nebyl naštvaný, všichni jsme si golf náramně užili. Mám Valderramu ve svých vzpomínkách jako vyloženě krásný a sváteční den na golfu. A jak tedy toto hřiště hrát?

Jamka č. 1 (par 4, 365 m)

Docela příjemná jamka na rozehrání. První rána nemusí být ani nijak extrémně dlouhá, jen je třeba si dát pozor na strom před greenem, který může chytit míček. Proto je lepší se tady držet na levé straně fairwaye.

Jamka č. 2 (par 4, 385 m)

Dogleg doprava, na kterém je důležité trefit na správné místo. Nejlépe vlevo od stromu, který je v ohybu doglegu. Tady je dobré hrát vlevo od něj. Ale dá se hrát i přes strom, jen musíte být z teečka o něco kratší, aby šlo strom bezpečně přestřelit.

Jamka č. 3 (par 3, 179 m)

Tříparové jamky jsou většinou dost dlouhé, tahle má kolem 180 metrů a mně se tady povedlo trefit ránu dva metry k tyči. Obecně tady platí hrát radši na přední část greenu. Je to lepší než přestřelit. A když green minout, tak raději vpravo.

Jamka č. 4 (par 5, 515 m)

Nádherná jamka. Čtyřka je nejen prvním pětiparem na hřišti, ale jamkou, která se vám vryje do paměti. Drive není nijak složitý, protože máte před sebou širokou fairway a na první pohled to vypadá, že můžete jít druhou ranou do greenu. V tom je finta téhle jamky. Čeká vás rána asi 220 metrů a zdá se, že green je docela velký, byť za vodou, jezírkem s vodopádem. Zrádné je ale to, že green sice má na délku skoro 40 metrů, ale na šířku jen sedm osm metrů, takže to musí být naprosto perfektní rána, aby se míček udržel. To platí, i když jdete na green třetí ranou. Green je rychlý, má dvě patra, takže i tady platí, že je důležité trefit správné místo. Jinak vás čeká hodně práce.

Jamka č. 5 (par 4, 348 m)

Obecně nejsem milovníkem doglegů doleva, protože častěji hraju fade. Tady se ale dá jamka zkrátit přes stromy. Když se to nepovede, jsou v cestě bunkery. Dá se hrát i na pravou stranu fairwaye, na výhled. Velice důležitá je tady kontrola vzdálenosti při ráně na odkloněný green.

Jamka č. 6 (par 3, 149 m)

Nejkratší třípar, který se dá hrát i devítkou železem. Záleží hodně na navrtání, protože zadní část greenu je na lehce vyvýšeném patře. Obecně ale platí, že tady je lepší se držet pod jamkou. Když přestřelíte, máte zaděláno na trable.

Jamka č. 7 (par 4, 454 m)

Dlouhý čtyřpar. Tady je důležitá délka a přesnost, protože fairway je poměrně úzká. Ideální je zahrát tak na 250 metrů, protože pak se jamka zužuje, vytváří takový krk. Když zahrajete dobrý drive, jamka se hodně zjednoduší.

Jamka č. 8 (par 4, 320 m)

Naopak krátký čtyřpar, kontrast proti předcházející jamce. Někteří hráči tady pálí rány driverem až skoro ke greenu, který je vyvýšený, a kolem jsou bunkery. Ideální je zahrát ránu kolem 200 metrů a držet se na levé straně. Green je mezi stromy, takže je důležité být přesný.

Jamka č. 9 (par 4, 403 m)

Dopadová zóna pro první ránu je dost široká, ale jamka se zužuje směrem ke greenu. Být mimo fairway znamená komplikace. Na rozdíl od většiny jamek, tady je kolem greenu i docela vysoký a šťavnatý rough. Z něj se hraje hodně obtížně.

Jamka č. 10 (par 4, 356 m)

Další krásná jamka, dogleg doprava, což mi nevadí. Tady je dobré si přihrát na výhled, ale pozor, na pravé straně v ohybu jamky je voda. Green je vyvýšený a kratší rány skončí ve svahu, po němž míček odjede ještě hodně daleko. Navíc i green se lehce svažuje odzadu dopředu. I tady je klíčová kontrola vzdálenosti ran.

Jamka č. 11 (par 5, 500 m)

Další výstavní pětipar. Jamka je přímá a dlouhá, ale není úplně úzká, driverem se tu dá zahrát i hodně daleko. Kdo si troufne jít druhou na green, může to zkusit, protože kolem greenu nejsou žádné záludné pasti. Když si ale přihrajete druhou ranou, čeká vás poměrně jednoduchá třetí rána na green. Na greenu samotném vám nic moc nehrozí.

Jamka č. 12 (par 3, 194 m)

Na to, jak je tenhle třípar dlouhý, je na jeho konci malý green. Navíc obklopený stromy. Hrajete z nejvyššího místa na hřišti z kopce dolů. Čeká vás dlouhá a nijak lehká rána. Ale i když se netrefíte, nehrozí vám okamžitě žádná drsná penalizace.

Jamka č. 13 (par 4, 376 m)

Na téhle jamce je lepší nechat driver v bagu. Je úzká, zleva i zprava jsou stromy. Tady je nutné se držet na středu fairwaye, dostat se první ranou tak na sto metrů od greenu. Green je naštěstí docela rovný a na místní poměry i docela velký.

Jamka č. 14 (par 4, 338 m)

Tahle jamka vyzývá k tomu dostat se co nejblíž greenu první ranou, ale dobrou strategií je i přihrát si tak na 80 až 100 metrů. Hrajete ale do kopce s převýšením pět šest metrů. A pozor, před greenem je dost šťavnatý rough. Tady je špatné nedostřelit na green.

Jamka č. 15 (par 3, 206 m)

Nejdelší třípar na hřišti, hraje se z kopce s převýšením asi deset metrů, přes stromy, ale to ani nevnímáte. Často tady fouká a vítr může být velký problém. Green je proti teečku umístěný na šikmo, pro mě dobře, na fade. Ale green je poměrně velký, takže se dá zasáhnout.

Jamka č. 16 (par 4, 396 m)

Šestnáctka je dogleg doprava a platí tu totéž, co pro jamky č. 17 a 18: dá se tady dost získat, ale také dost ztratit. Jamku lze hrát při zdi, ale také riskovat a hrát dlouhou ránu přes stromy. Důležité je dostat míček na výhled. Green je dost velký, takže není problém si na něj přihrát.

Jamka č. 17 (par 5, 490 m)

Pětiparová sedmnáctka, další z krásných jamek. Tady je absolutně důležitý drive, pokud chcete hrát druhou na green. Výhodou je, že green je mírně zvednutý a svažuje odzadu dopředu, takže se míček dá zastavit. Pokud si druhou přihráváte a jdete až třetí na green, pozor na spin. Míčky mají tendenci se vracet a na greenu se těžko udrží. Mohou pak utéct až do jezírka, které je vlevo před greenem. Kdo green přestřelí, čekají ho nejspíš potíže. I Tiger Woods se o tom na téhle jamce přesvědčil na vlastní kůži. Řekl o ní, že je šílená. Tady stačí i malá chyba a ze šance na birdie se stane boj aspoň o par.

Jamka č. 18 (par 4, 415 m)

Závěrečná osmnáctka je dogleg doleva a záleží na tom, kdo a jak se cítí být silný s driverem. Dá se tady hrát přes stromy. Tím si cestu k jamce výrazně zkrátíte. Pak už vám stačí na ránu do greenu třeba jen devítka železo. Samotný green už nijak obtížný není.

KDO JE MAREK NOVÝ

  • Je bývalý profesionální golfista, dnes trenér působící v resortech v Kácově, Darové a na Císařské louce v Praze.
  • Rodák z Plzně byl prvním českým hráčem, který získal kartu na Challenge Tour pro sezonu 2013, vyhrál sedm profesionálních turnajů a čtyřikrát Order of Merit PGAC.
  • V posledních dvou letech byl dvakrát vyhlášen nejlepším trenérem roku.

Připravili: Marek Nový a Alois Žatkuliak

(Visited 67 times, 1 visits today)