Bruslení na velkých přírodních plochách je úžasný zážitek

Bruslení na velkých přírodních plochách je úžasný zážitek

Tomuto sportu se říká dálkové bruslení, kdo ho zažil, potvrdí, že to je jedna z nejkrásnějších pohybových aktivit v zimní přírodě. Má však svá specifická a celkem přísná pravidla a také speciální vybavení. Lze ho dokonce nazvat adrenalinovým sportem, který se trošku podobá freeridu. Mimochodem i o tomto víkendu budou v Česku pořád místa, kde bude možné na přírodních plochách bruslit.

Svištíte třicítkou po zamrzlé ploše, ticho, jen zvuk bruslí a občas dunivé zapraskání ledu. Terén před sebou si hlídáte jako když řídíte auto. Je třeba koukat před sebe, dávat pozor na praskliny, nerovnosti případně kameny a větvičky v ledu, to by člověk hned ležel. Pak hlídat střední vzdálenost a delší horizont. Všude led, na břehu skály a stromy, nad hlavou nebe a slunce. Stav duše se blíží euforii.

Když jsou dobré podmínky, tedy dostatečný mráz, je možné jezdit desítky kilometrů třeba po Otavě, Orlické nádrži, Hracholuskách, Nových Mlýnech… Zatímco skalní příznivci tohoto sportu se u nás počítají na desítky, velmi populární a téměř masová záležitost je to ve Švédsku nebo Finsku, hodně se bruslí i v Kanadě, USA, Norsku nebo Rusku. Pokud ho chcete vyzkoušet, musíte si nejprve pořídit, případně půjčit správné sportovní vybavení. Není to ale tak náročné, ani drahé. Pánové ať přitom zapomenou na kanady a dámy na klasické dámské brusle. Dá se na nich sice bruslit také, ale není to pohodlné pro toho, kdo chce jet dlouhé kilometry. Je to také pomalejší a hlavně absolutně nevhodné pro nástup na led z pevniny, který mnohdy bývá trochu krkolomný. Klíčové pro přírodní bruslení jsou dálkové brusle, tedy dlouhé nože, podobné jako pro závodní rychlobruslení. Nejsou však pevně připevněny k botě, ale je na nich namontováno běžkařské vázání a připevňují se proto na běžkařskou obuv. Ideální jsou běžkařské boty skate (na bruslení) nebo tzv. combi (na bruslení i klasiku), protože poskytují dobré zpevnění v oblasti kotníku. Kdo už má boty, bude tedy potřebovat jen brusle a vázaní – dohromady to přijde na cca 3 až 4 000 korun.

Oblečení může být podobné, jako na běžky, jen je třeba počítat s tím, že na ledě bývá někdy velká zima a na rozdíl od běžek, bruslař nezahřívá tak intenzivně paže a horní polovinu těla. Velmi se hodí teplé zimní rukavice, pokud je větší zima, tak klidně na sjezdovky, pokud menší, tak na běžky. Dobré je mít teplejší čepici a také límec na krk. Pokud je velký mráz a fouká vítr, hodí se i sjezdařské brýle.

Bezpečnost na prvním místě

Klíčové pro dálkové bruslení je nejezdit sám a používat správné bezpečnostní prvky. Určitě je vhodná lehká helma, třeba na kolo nebo skitouringová. Na přírod ním ledě můžete spadnou raz dva. Absolutní povinností by ale měly být speciální vyprošťovací bodce se šňůrou v „domácím“ jednoduchém provedení nebo tovární výroby ze Švédska, které mají ještě píšťalku pro přivolání pomoci. A také záchranná vodácká šňůra „házečka“. Nelekejte se, neznamená to, že každý, kdo vyrazí bruslit na přírodní plochu, se musí hned „vykoupat“. Kdo je zkušený nebo aspoň opatrný a dbá na bezpečnost, nemusí prolomení do vody zažít nikdy. Ale co kdyby…

Bodce nosí bruslař na krku tak, aby je v případě nutnosti mohl ihned vytrhnout a použít pro vyproštění. Základní pravidlo při prolomení do vody je zůstat klidný, otočit se a pomocí bodců vylézt z ledu tam, odkud bruslař přijel.

Hlavním propagátorem dálkového bruslení u nás je Jan Stodola z Prahy, který má „nabruslíno“ v přírodě tisíce kilometrů nejen u nás, ale i ve Švédsku, v Americe a v dalších oblastech a ochotně poskytuje rady ostatním. Jeho FB stránka Dálkové bruslení je také největším pomocníkem pro každého, kdo by si chtěl tento sport vyzkoušet.

Největším problémem dálkového bruslení je vystihnout správný okamžik, kdy už je led dostatečně silný a dá se bezpečně bruslit. Udávat v tomto článku potřebnou sílu ledu v centimetrech nemá prakticky smysl, protože nový, mladý led může být pro bezpečnou jízdu mnohem  tenčí, než led starý. Ideální variantou jsou několikadenní silnější mrazy, kdy se vytvoří dostatečně silný led. Pak už nemusí mrznout celý den, ale stačí aspoň noční mrazy a bruslit se dá relativně dlouho a i tehdy, kdy už by to málokdo čekal. Jan Stodola jezdí zásadně se silnou dřevěnou holí, kterou si dosud neprobádaný led testuje. Technika testování ledu je jednoduchá. Pokud hůl při úderu led celkem lehce prorazí, není situace bezpečná.

Druhou komplikací bývá najít snadný a bezpečný nástup na led. Ne vždy je to zcela lehké a bruslaři musejí chvíli hledat správné místo, někdy použít třeba dřevěné prkno, které se položí přes nezamrzlý led.

Odměna je ale úžasná. Být v malé skupince na obrovské ploše jezera nebo řeky je skvělý zážitek, kterému se máloco vyrovná.

(Visited 613 times, 1 visits today)