Danny Willett: Snažím se užívat si i malé úspěchy

Danny Willett: Snažím se užívat si i malé úspěchy

Na letošní ročník D+D Real Czech Masters dorazil coby jedna z největších hvězd v poměrně dobré náladě. Letošní sezona se pro něj vyvíjí po problémech, které zažil v minulých letech, slušně a v pořadí Race to Dubai je padesátý. Během turnaje si našel čas i na rozhovor pro PremiumGolf.

Nakonec se díky skóre -11 dělil o 18. místo a opět se umístil v TOP 20. Sám mluví o tom, že od vítězství na Masters 2016 se musí vyrovnávat s větším tlakem. “Když někam přijedete jako vítěz Masters, očekávání od vás jsou prostě větší,” říká. Ale přinejmenším exhibici, která předcházela samotnému turnaji, si s Lee Westwoodem rozhodně užil.

  • Hodně lidí v Česku má za to, že golf je drahý sport hlavně pro bohaté. Ale o vás se říká, že jste s golfem začínal na ovčí pastvině. Je to pravda?

Nebyla to úplně pastvina, abych byl upřímný. Byla to krajina, kam jsme jezdili každé léto na prázdniny, když jsem byl malý. Rostla tam spousta ovocných stromů a je pravda, že kolem se pásly také nějaké ovce, které fungovaly tak trochu jako živé překážky. Bylo to v Llandanielfab ve Walesu a byla tady par 3 akademie.

  • Liší se nějak skotská a anglická škola, pokud jde o přístup ke golfu? Je mezi anglickými a skotskými hráči větší rivalita?

Určitě, domácí rivalita je vždycky o něco silnější, má v sobě speciální náboj. Ale jinak si myslím, že britský tréninkový systém je na vysoké úrovni a funguje napříč všemi zeměmi Spojeného království velmi podobně.

  • Na olympiádě v Riu jste ale reprezentoval Velkou Británii. V čem to bylo jiné ve srovnání s tím, když na turnaji hrajete jen sám za sebe?

Pořád se hrálo na rány, takže v tomhle směru to vlastně proti normálnímu turnaji zase takový rozdíl nebyl. Zásadní odlišnost byla ale v atmosféře, v tom, že šlo o olympijský turnaj. Být členem britského týmu byla pro mě obrovská čest, navíc jsem měl možnost potkávat další britské atlety, sledovat je při jejich výkonech, ale všímat si i toho, jak trénují, jakou přípravu vyžaduje právě jejich sport. A samozřejmě, zcela unikátní pro mne bylo vítězství Justina Rose, protože jsme hráli spolu.

  • Snad každý se vás ptá na výhru v Augustě v rámci Masters 2016. Pak jste si prošel poměrně obtížným obdobím, řešil jste i zdravotní potíže. Letošní sezona už ale vypadá slibně, byl jste v TOP 10 na Irish Open a v TOP 20 na Scottish Open. Už si zase golf užíváte?

Jakmile jsem vyhrál Masters, upřela se na mě najednou obrovská pozornost, na moje výsledky se každý soustředil, neustále se o nich mluvilo. To znamená mnohem větší tlak a samozřejmě kamkoli přijedete, jsou od vás najednou i mnohem vyšší očekávání, když už jste vítěz majoru. Přemíra snahy proto negativně ovlivňovala moji hru, a jak jsem dělal vše pro lepší výsledky, přetěžoval jsem některé části těla, což vedlo ke zraněním. Od loňského srpna ale spolupracuji se Seanem Foleyem a v prosinci se pak k nám do týmu přidal také Kevin Duffy jako kondiční a silový trenér. Díky nim se mi podařilo dostat mou hru i tělo tam, kde jsem je chtěl mít. Začínám se tak zase cítit dobře a blízko tomu, abych mohl podávat stabilně dobré výsledky.

  • Měnil jste v poslední době nějak svůj styl? Co nového jste přidal do své hry?

Ano, začátek spolupráce s Seanem Foleyem znamenal velké změny v mém švihu. To pro mě byla skutečně obrovská změna. Najednou cítím, že švih je mnohem přirozenější, ohleduplnější k mému tělu. Vše pak doplňují cviky Kevina Duffyho, které také přinesly nějaké změny do mého stylu hry. Takže toho bylo celkem dost.

  • Vítězství na Masters 2016 je zřejmě vaším největším úspěchem v kariéře. Bylo to trochu překvapivé vítězství, možná podobně jako letošní úspěch Francesca Mollinariho na The Open. Myslíte si, že to patří ke specifikům golfu? Není vůbec snadné předem odhadnout, kdo může uspět, a vždy se může zrodit nějaké to překvapení.

Standard hry je v současnosti velmi vysoký téměř na všech turnajích. Dokonce i nováčci na Tour mohou vyhrát turnaj. To ztěžuje odhady. Na druhou stranu pořád platí, že na těchto turnajích se prostě utkáváte s těmi nejlepšími hráči na světě, schopnými podávat stabilní výkony.

  • Změnilo vítězství na Masters váš profesionální i osobní život?

Určitě změnilo. Už jsme zmínili to, že pokud přijede na turnaj jako vítěz Masters, očekávání jsou pochopitelně mnohem vyšší, stejně jako tlak. Ale rozhodně bych neměnil.

  • Co vám může pomoci vyhrát takový turnaj jako Masters?

Je to vždy souhra řady faktorů, které od sebe nejde oddělit, soustředění, odhodlání, tvrdá práce v tréninku, vaše dovednosti a potřebujete i pořádnou dávku štěstí.

  • Zatím jste nehrál příliš často ve Spojených státech. Ale pro každého golfistu je účast na americké PGA asi jedním z vysněných cílů. Je hra v Severní Americe něčím odlišná?

Zatím jsem si zahrál jen na několika turnajích. Ale od příští sezony bych rád hrál všechny turnaje americké PGA, tak uvidíme, jak to půjde. Vítězství na Masters mi účast umožňuje a já bych si opravdu rád poměřil svoji hru s těmi nejlepšími.

  • V poslední době můžeme sledovat rostoucí prestiž European PGA Tour. Management EPGA se snaží konkurovat i americké tour. Daří se mu to?

Musím říct, že obě série jsou extrémně náročné a uspět zde je stále těžší. Vynikajícím nápadem bylo zařazení Rolex Series do EPGA, což pozvedlo význam celé série a udělalo ji zase o něco obtížnější.

  • Pozice týmu Evropy v Ryder Cupu od začátku století posiluje. Jak to mění samotný Ryder Cup?

Myslím si, že zásadní byla změna formátu, kdy se americkým golfistům postavil evropský tým místo týmu Velké Británie a Irska. K tomu došlo na konci sedmdesátých let, jak určitě každý ví. Díky tomu se síly soupeřů hodně vyrovnaly. Široká základna napříč celou Evropou dává možnost sestavit skutečně skvělý tým. Naproti tomu američtí hráči spolu hrají poměrně často a dobře se znají, takže nakonec je ten souboj vždycky hodně vyrovnaný.

  • Evropská PGA se dnes už hraje téměř na všech kontinentech a postupně opouští tradiční evropská hřiště. Je to podle vás správný trend?

Jsem přesvědčen, že je hodně důležité, aby se evropská tour rozšiřovala. Současný mix mezi evropskými a mimoevropskými hřišti se mi zdá celkem velmi dobrý.

  • Účast na turnajích konajících se pokaždé v jiné zemi znamená hodně cestování. To s sebou nese i nutnost vyrovnat se se změnou času nebo rozdílným počasím. Jak to zvládáte?

Změna času je věc, které se prostě nevyhnete a se kterou se musíte nějak vyrovnat. Ale usnout kolem druhé ráno a probudit se po dvou hodinách není nikdy nic příjemného. A rozhodně se necítíte stejně, jako když spíte osm hodin. Přizpůsobit se počasí také není vždycky snadné, ale obecně cestujeme tam, kde se hrají golfové turnaje. Takže, počasí musí být vždy takové, aby se zde mohl hrát golf. Takže ty rozdíly nebývají nijak extrémní.

  • Česko patřilo po 40 let do sovětského bloku. Víte něco o českém golfu?

Vím, že popularita golfu u vás rychle stoupá, že roste počet hráčů. Kdykoli jsem tady hrál, vždycky byla skvělá atmosféra a spousta fanoušků. První kolo na Czech Masters jsem letos odehrál s Filipem Mrůzkem a hrál skvěle. Tipl bych si, že nebude tak dlouho trvat a budeme mít prvního českého vítěze na Tour.

  • Minule jste navštívil Česko i s manželkou. Měli jste čas vidět i něco jiného než hřiště?

Rozhodně, navštívili jsme Prahu, která nás naprosto ohromila. Máme to tu velmi rádi. Přiznám se, že právě to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl hrát na Czech Masters i letos.

  • Jsou ve světě golfu cítit ještě nějaké předsudky vůči postkomunistickým zemím? Může je golf pomoci změnit?

Nemyslím si, že by lidé v západní Evropě měli nějaké předsudky vůči téhle části světa. Golf ale rozhodně lidi spojuje, takže pokud je někdo má, určitě mohou turnaje v těchto zemích pomoci.

(redakčně kráceno)

Text: Jan Lodl. Foto: Jakub Frey.