Gilbert, vítěz Paříž – Roubaix 2019, se přiblížil legendě

Gilbert, vítěz Paříž – Roubaix 2019, se přiblížil legendě

Phillipe Gilbert vítězí na Paříž-Roubaix

Nikdo ze současných cyklistů nemá takovou bilanci v klasikách a jednorázových závodech, jako nedělní vítěz nejslavnějšího cyklistického monumentu Paříž–Roubaix Belgičan Philippe Gilbert. Snad jen geniální Slovák Peter Sagan se mu hodně blíží, ale zase nemá takovou aktuální formu.

Gilbert už vyhrál 5 monumentů (po Roubaix mu teď chybí jen Milán–San Remo) a 13 dalších klasik, plus MS v silničním závodě v roce 2012. Srovnejme to s jeho největšími konkurenty. Sagan je trojnásobným mistrem světa, mistrem Evropy, vyhrál dva monumenty a 9 dalších klasik. Alejandro Valverde ovládl 3 monumenty a 6 velkých klasik, plus MS v silniční cyklistice. Greg van Avermaet má monument jeden, 6 dalších klasik, plus vítězství v silničním závodu na olympijských hrách.

Tahle úžasná Gilbertova bilance vypadá na zářnou kariéru konstantně lemovanou nekonečnou řadou vítězství. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Výbušný, dravý jezdec, který se nikdy nebál zaútočit, zažíval i krušnější chvíle.

Ale pěkně popořádku. Profesionálem se stal v roce 2003, kdy nastoupil do stáje FDJeux.com. Hned vyhrál etapu na Tour de l´Avenir a získal i bodovací trikot. V roce 2005 už byl 6. na monumentu Milán–San Remo a další rok ovládl první velkou klasiku – dnešní Omloop Het Nieuwsblad.

Rakovina, pak velká vítězství

V lednu 2007 přišla první studená sprcha – mateřské znaménko na stehně se podezřele zvětšovalo, lékaři zjistili rakovinový nádor kůže a nařídili rychlé operativní odstranění. Naštěstí vše dobře dopadlo, Gilberta to zbrzdilo jen o pár týdnů. Ten rok už žádné velké vítězství neměl, ale poprvé se podíval aspoň do první desítky v silničním závodě MS.

A pak to začalo. V roce 2008 znovu vyhrál Omloop, Paříž – Tours, byl 2. na Brabantském šípu a 3. na monumentu Milán–San Remo. V dalších třech letech (to už přestoupil do stáje Silence-Lotto) ovládl tři monumenty, 7 dalších velkých klasik i několik etap Grand Tours. V roce 2011 zaznamenal hned deset velkých triumfů včetně první výhry na etapě Tour de France. Gilbert se nesl na vlně vítězství.

2012 ve 30 letech, kdy bývá cyklista na vrcholu sil, přestoupil do BMC, aby pomohl Cadel Ewansovi k obhajobě vítězství na Tour. Čekalo se i pokračování triumfální série na jarních klasikách. Nestalo se ale nic z toho, Gilbert se trápil. Až do konce srpna, kdy se naštěstí smůla najednou obrátila. Belgičan vyhrál dvě etapy na Vueltě a potom v září přišlo vytoužené prvenství v silničním závodě na MS v Nizozemsku.

Útlum v dresu BMC

Ale další roky v dresu BMC mu moc štěstí nepřinesly. V roce 2014 se ještě vzepjal ke dvěma vítězstvím – na Brabantském šípu a Amstel Gold Race, ale pak Gilbert znovu padal do průměru. Na konci sezóny 2016, kdy nevyhrál jediný větší závod, se jeho kariéra ocitla na křižovatce. Bylo mu 34 let, tým BMC Racing mu po dvou průměrných sezónách neprodloužil kontrakt a Belgičan byl nucen si poprvé po pěti letech hledat nového zaměstnavatele. S tím, že od roku 2011 nevyhrál jediný monument, ho nečekaly žádné zářné vyhlídky.

V tom se objevil velký stratég a ještě větší lišák Patrick Lefevere, šéf klasikářské stáje Quick-Step Floors. Jak napsal web Cyclingnews, nabídl mu přestup do týmu velkých hvězd jako Tom Boonen nebo Niki Terpstra, méně peněz, zato velké bonusy, když se mu bude dařit, a ještě něco. To něco přimělo Gilberta přistoupit na Lefevereho hru i když by asi býval v jiné stáji dostal víc.

Geniální plán

Lefevere vymyslel plán. Využiju tě znovu jako klasikáře, protože ale nejsi už tak výbušný jako dřív, přebudejeme tvé tělo a vložíme do něj diselový motor vhodný pro kostkové klasiky.

Po třech letech musejí všichni uznat, že to byl geniální plán. Gilbert má za sebou vítězství na dvou kostkových monumentech – nejprve ovládl Flandry a nyní Paříž-Roubaix. K tomu přidal prvenství na Amstel Gold Race a několik dalších významných pódií.

V 36 letech zbývá Gilbertovi už jen jediný monument Milán-San Remo, aby se vyrovnal Riki Van Looyovi, Roger De Vlaeminckovi, a Eddy Merckxovi, kteří jako jediní ovládli všech pět cyklistických monumentů.

“Jasně měl jsem schopnosti ranaře zrozeného pro Lutych-Bastoň-Lutych, Amstel Gold Race, Lombardii… takový jsem byl většinu první části své kariéry,” říkal Gilbert na tiskové konferenci po nedělním vítězství v Roubaix. “Pak jsem se rozhodl, že budu hrát hop nebo trop a pracovat jinak. Hazard byl i v tom, že jsem šel do nejlepšího klasikářského týmu světa.”

Flandry, Roubaix, příště Milán-San Remo?

“Udělal jsem to proto, abych měl všechny šance na své straně a ono to fungovalo velmi dobře a velmi rychle. První rok jsem vyhrál Flandry, dva roky poté Paříž-Roubaix. To jen dokazuje, že jsem měl pravdu, když jsem si věřil. Obecně platí, že v životě, ve sportu musíte mít nové výzvy.“

Zda Gilbert zůstane u týmu Deceuninck Quick-Step po roce 2019 je nejasné. Letos mu končí smlouva, ale jisté je, že stále věří v hledání nových výzev. Možná, to skutečně bude onen zbývající monument Milán-San Remo.

(Visited 84 times, 1 visits today)