Italské Livigno: Lyžařský ráj na konci světa

Italské Livigno: Lyžařský ráj na konci světa

Severoitalské Livigno patří k top zimním střediskům a velmi si ho oblíbili i čeští lyžaři. Kromě úchvatných horských panoramat a výborného lyžování to má i mnoho dalších důvodů. V neposlední řadě zvláštní atmosféru konce světa.

Horní stanice lanovky pod Monte Neve, cca 2700 metrů, lyžařská zóna Mottolino, severoitalské Livigno. Kontrola pípáků, lavinové výbavy, utahujeme popruhy batohů a nalepujeme stoupací pásy na lyže. Je úžasně, asi -5, jen mírný vánek, svahy zalévá odpolední slunce a nás čeká asi 40minutové šlapaní s průvodcem Emanuelem Tizzonim z Mountain Planet na protilehlý vrchol Monte Mine, pak ještě kousek za něj a nakonec sjezd do propasti údolí Livigna.

Klidným tempem stoupáme ve větrem udusaném prašanu vzhůru, pak pokračujeme po rovině, občas i s pásy popojedeme z kopce a užíváme se úžasných výhledů zejména na protější stranu údolí Livigna, kde se klikatí sjezdovky ze stanice Carosello 3000. Na švýcarské i italské straně se zdvíhají snad desítky třitisícovek, jedna za druhou: Piz Chaschauna, Piz Lavirun, Munt Cotschen, Piz la Stretta, Pizzo Paradisino… v dálce pak  nejvyšší hora bývalého mocnářství – Ortler, Gran Zebru a čtyřtisícovka Bernina.

Několik dní jsme z protějších svahů sledovali klikaté linky freeriderů pod Monte Neve a Monte Mine a ptali se, kterým ze tří dramatických kuloárů se nakonec dostávají až do údolí. Tak teď jsme v jejich kůži a sami si to vyzkoušíme. Naštěstí aspoň horní pasáže nejsou žádný extrém, ale sjezd pro labužníky.

„Lele“ velí stop a sundat pásy. „Ze začátku pojedeme pomalu, opatrně, sníh se hodně mění, někde je měkký prašan, někde upakovaný od větru, někde dokonce tvrdá krusta. Pojedeme s odstupy za sebou, dám vždy pokyn, kdy má vyrazit další a nakonec vždy zastavíte nade mnou, nikdy pode mnou,“ přikazuje průvodce. Prvních 500 metrů je to přesně, jak říká Lele.

Hodně různorodý a technicky docela komplikovaný terén. Trochu níž už jedeme prakticky jen prašanem a pocit z jízdy začíná být úžasný. Vznášíme se po zvlněných pláních. Terén se stále mění, ale zatím žádný problém. Až konečně zamíříme do jednoho ze tří prudkých kuloárů, které nás mají dovést až do hlavního údolí Livigna. Chce to velkou opatrnost.

V prudké uzoučké propasti plné nástrah si nehrajeme na hrdiny a místy se jen sesouváme opatrně bokem. Až o pár set metrů níž se sklon zmírňuje a přicházejí poslední oblouky v rozježděném prašanu, než skončíme definitivně na dně údolí v Livignu – jako na konci světa.

Špičkoví sportovci se mísí s „hobíky“

Ještě před několika desetiletími Livigno skutečně na konci světa bylo. V zimě často na mnoho týdnů de facto odříznuté od civilizace čekalo až třeskutá zima aspoň trochu ustoupí a lidé budou moci projít přes horské průsmyky do nedalekého Bormia. Chudé království venkovských farmářů, posléze i pašeráků, kterým by ale málokdo záviděl. Dnes je z chudé vesnice bohatá bezcelní zóna, zimní středisko pro 20 000 návštěvníků, které tvrdě pracuje na tom, aby jim každý rok nabídlo něco nového pro zábavu i komfort.

Málokde se tak soustavně a promyšleně inovuje a vylepšuje.

„Livigno je střediskem pro všechny sportumilovné lidi, ať už jsou to vrcholoví sportovci, kteří sem přijíždějí na vysokohorská soustředění, nebo aktivní rodiny s dětmi,“ charakterizuje místo šéf zdejšího turistického byra Luca Moretti. V Livignu se tak pravidelně mísí špičkové sportovní týmy – kanoisté, cyklisté, běžkaři, atleti… s aktivním „zbytkem světa“. V Alpách je to téměř ojedinělé.

I národnostní složení je v Livignu docela pozoruhodné. Početně nejsilnější jsou tu Poláci, Češi, pak hned Italové, Němci a Dánové. Ale kromě nich tu najdete auta téměř z celé Evropy.

Kvalitní terény pro různé druhy lyžování

Značná obliba Livigna spočívá v ojedinělé kombinaci mnoho faktorů. Začíná to vysokou nadmořskou výškou (1800 m n.m.), která zaručuje dostatek přírodního sněhu i možnost snadné výroby toho umělého. Perfektní poloha a dostatečná rozloha sjezdařského areálu pro celotýdenní lyžování. I přes slušnou nadmořskou výšku údolí téměř 1000 m převýšení během jediného sjezdu. Velká variabilita tratí – od nejjednodušších až po náročné červené a těžké černé. Moderní přepravní zařízení. Dostatek možností cenově dostupného a kvalitního občerstvení s italským šarmem přímo na tratích.

Výborné terény pro běžecké lyžování, skitouring, freeride i freestyle. V údolí se klikatí běžecké tratě různých náročností a jsou jednoduše přístupné. Buď rovnou z vesnice nebo ještě lépe z horních stanic lanovek vedou krásné skitouringové trasy dál do nejvyšších pater okolních třítisícových hřebenů, přesně jak je popsáno v úvodu. Perfektní snowpark pro náročné freestylery. A také asi nejlevnější heliskiing v Evropě.

Hezká vesnice s příjemnými restauracemi a bary. Krásná stará stavení ze dřeva a kamene se mísí s nezřídka luxusními apartmány, z nichž se jde rovnou k lanovkám. Mezi domy jsou průhledy přímo na sjezdovky. Nespočet duty free obchodů hlavně s elektronikou a parfémy za příznivé ceny, ale i hezké módní butiky. Akvapark s rozlehlou wellness zónou, kde si odpočinete po celodenním lyžování.  Celková atmosféra, která vytváří dojem jakési oázy na konci světa.

Nakonec i onu trošičku komplikovanou dopravu Livignu odpustíte. Z Česka prakticky jediné rozumné spojení vede totiž úzkým tunelem ze švýcarské strany s kyvadlovou dopravou. Tunel vybudovali, řídí a za dopravu tu k jisté nelibosti Italů kasírují Švýcaři. Jsou chvíle, kdy to může být docela zdlouhavé a cesta se protáhne klidně o hodinu.

Livigno ale nechce spát na vavřínech a vzhledem k drsné historii tu zdá se nic není nemožné. V nejbližší době zde vyroste nejen tréninkový atletický stadion, ale i tři nové pětihvězdičkové hotely. „Na stávající tunel se nemůžeme donekonečna spoléhat. Buď v budoucnu prorazíme vlastní silniční tunel nebo povedeme hlavní dopravu přes rozšířenou silnici z nedalekého Bormia,“ slibuje Luca Moretti.

Text: Petr Pravda a Dana Emingerová

(Visited 171 times, 1 visits today)