Jak hrát Greensgate a jeho osmnáct jamek

Jak hrát Greensgate a jeho osmnáct jamek

Zdroj: Greensgate Golf & Leisure Resort

Půvabná krajina, která se vlní kolem řeky Klabavy, učarovala vášnivým hráčům golfu ze západních Čech natolik, že si zde v roce 2003 vybudovali své vlastní hřiště. Přestože bylo od začátku jasné, že bez zásadní rekultivace prostředí to nepůjde, vždyť stopy těžby železné rudy tu byly dobře patrné ještě na konci milénia. Golfové hřiště v blízkosti západočeské obce Dýšina tak nevznikalo na zelené louce, jak by se dalo očekávat, ale bylo pečlivě zasazeno do zdejší krajiny.

První míček byl na golfovém hřišti Golf Park Plzeň – Dýšina odpálen 21. srpna 2004, v roce 2017 se ale “Dýšina” přejmenovala na Greensgate Golf & Leisure Resort, čemuž předcházely velké přestavby na hřišti. PAR se zvýšil na 72, byly vybudovány nové greeny, odpaliště i bunkery na vybraných jamkách. Stejně tak se rozšířily nové cvičné plochy pro akademii a vybudovalo se zde nové zázemí včetně špičkové gastronomie.

Mistrovské 18jamkové hřiště je lemováno řekou Klabavou a Ejpovickým jezerem. Designoval jej přední německý architekt Christoph Städler, a to tak, že je netradičně uspořádáno v řadě za sebou. Jeho perlou je ostrovní jamka č. 11, která byla již několikrát vyhlášena českou „Jamkou roku“.

Tak jako má každý architekt svoji filosofii, jak vymodeluje jednotlivé jamky, tak i každý hráč má svůj pohled a představu, jak nejlépe zdolat i to nejtěžší hřiště na světě. Vždy záleží nejen na schopnostech hráče, ale především na jeho osobnosti.

“Pokud hráč rád riskuje, tak bude mít odlišnou taktiku hry než hráč, který se spíše drží zpět a hraje na jistotu. Nikdy se ale nedá říci, která taktika je ta správná, na to nám dá odpověď vždy až výsledek ve scorecard,” říká head coach zdejšího klubu Jan Mergl. U hráčů jsou vždy oblíbená hřiště, která nabízejí více herních variant. A plzeňské Greensgate takovým hřištěm určitě je.

Pojďme se tedy společně s Janem Merglem podívat, jak lze oblíbené západočeské hřiště zahrát a jaký může být efektivní course managment.

Jamka č. 1

První ránu z odpaliště je určitě dobré směřovat do levé části fairwaye, s tím, že délka by měla být carry až za bunker na pravé straně fairway. Dle délky železo nebo fairwayové dřevo. Pokud míč dostanu do své komfortní pozice, mohu se rozhodnout, zda budu atakovat vlajku, nebo zvolím úder na levou polovinu greenu a klidné dva putty. Důležité je vyhnout se bunkeru u greenu. Green jedničky je v levé části poměrně skloněný a pokud budu končit druhou ranou nad jamkou, tak putt zpět skýtá mnohá úskalí.

Jamka č. 2

Z nových bílých odpališť jednoznačně driver a poté delší či střední železo obtížná dlouhá rána na green. Pokud hrajeme ze starých bílých, je optimální ranou lehké draw železem se startem na pravou část fairway. Zde hráč může zvolit úder libovolné délky tak, aby druhou ránu hrál skutečně ze své komfortní vzdálenosti do dlouhého greenu. Green druhé jamky má cca. 40 metrů a jde do mírného kopce. Důležitá je v první řadě volba hole, ve druhé řadě je tu značný nárok na přesnost, neboť green je poměrně úzký.

Jamka č. 3

I tato jamka dává hráči více možností, jak ji zahrát. “Ranaři” se po úspěšném drivu mohou pokusit dosáhnout na green druhou ranou, ale odpal z tee musí být velice přesný. Dopadová zóna pro driver je v nejužším místě tohoto pětiparového doglegu. Konzervativní hráč vytáhne železo a zahraje na vzdálenost cca. 300 metrů od greenu. Z tohoto místa stačí pouze další železo na lay up. Důležité je pohlídat si správný směr a vyhnout se vodním překážkám po obou stranách. Pokud se hráč dostane pro ránu do greenu více na pravou stranu fairwaye, tak to ocení jako velkou výhodu vzhledem k otevřenému přístupu na green. Green je velmi důmyslně vytažený nad terén a byť se to na první pohled nezdá, tak je velmi členitý.

Jamka č. 4

Kdysi to býval lehký par 3. Po přesunu pánského tee za řeku se však z této jamky stala pořádná výzva, kde je třeba především zasáhnout úzký green. Úkol na teečku je tedy jasný, správně odhadnout vzdálenost a zamířit na střed greenu.

Jamka č. 5

Pátá jamka je doslova obklopena vodními překážkami, které nejen že jamku lemují, ale kratším hráčům z části i komplikují situaci při druhé ráně. Pokud zvolíme na odpališti driver a dokážeme ho umístit na střed fairwaye, čeká nás zhruba 130 – 100 metrů dlouhý úder do greenu. Pokud pro první ránu volíme železo na jistotu, tak je vždy na nás si vyhodnotit možnosti a druhou ránu buď zkusit za vodu, nebo ji případně zahrát pouze na lay up před vodní překážku cca. 100 metrů od greenu. Vřele doporučuji nepodcenit úder do greenu, green je rozlehlý a skýtá řadu menších sklonů, které dokáží hráče nepěkně vytrestat. Pokud připočteme out, který je v těsné blízkosti levé strany greenu, tak je jasné, že nás nečeká nic jednoduchého. Rány, které dříve končily pod greenem vpravo, nyní pobere nový bunker.

Jamka č. 6

Čtyřparová šestka má největší převýšení na hřišti směrem nahoru. Na této jamce šance hráče stojí a padají s tím, zda dokáže svůj úder dostat až na horizont. Optimální variantou je lehký fade. Zatažené rány bere záchytný bunker na levé straně, ale pokud je hráč krátký, tak nemá cenu ani druhou ranou zkoušet atakovat green. Green je dobře chráněn bunkerem vpravo a outem na levé straně. V případě dobrého prvního odpalu je šestka jednoznačně skórovací jamka.

Jamka č. 7

Tato jamka prošla kompletní proměnou a z kdysi nenáviděného slepého tříparu se stala originální jamka, na které hráč překonává kamené moře a obří bunker. Green je rozdělen na dvě patra a proto je dobré na odpališti nejen pořádně mířit, ale i počítat s převýšením. Krátký třípar, kde je třeba se tlačit co nejblíže k tyči. To ovšem platí pouze z červených a žlutých odpališť. Nově vybudovaná bílá odpaliště udělali z krátkého tříparu doslova monstrózní výzvu. Rána, která na hráče nově čeká, má bezmála 190 metrů přes rokli a do mírného kopce. Taktika je jasná, střed greenu a správně počítat převýšení.

Zdroj: Greensgate Golf & Leisure Resort

Jamka č. 8

Pohled na osmou jamku nenabízí jiný než opatrnější přístup. Vlevo out po celé délce a vpravo po téměř celé délce vodní překážka. První ránu je důležité umístit na rovnou plochu v maximální délce do 180 metrů. Odvážlivci mohou zkusit fade přes stromy na pravé části jamky, ale zisk po tomto risku je minimální.

Druhá rána je pak přímo odvislá od délkových možností hráče. Pokud je hráč dostatečně dlouhý, tak by měl zkusit atakovat green druhou ranou. Pokud chceme hrát defenzivně, tak můžeme míč pouze spustit na plochu pod greenem a odtud opatrně přihrávat. Green je velký a členitý, zejména pozice jamek, které jsou v pravé části, jsou těžko dostupné. Přístup na green zleva je tedy velmi výhodný a hráč má možnost pracovat s celou plochou greenu.

Jamka č. 9

Závěrečná jamka první devítky prošla výraznou obměnou. Byla prodloužena a byl ji dosazen nový green. První ránu bychom měli hrát fairwayovým dřevem, případně železem pouze na rovnou plochu nad novou vodní překážku. Odtud je jamka krásně otevřena a druhá rána přes vodu by měla být snadnou záležitostí. Nová část fairwaye má sklon směrem k řece Klabavě, i proto nám pomůže míče dostat pěkně pod green. Green je velmi malý a vzhledem k velikosti i hojně členitý. Pro putt je vždy lepší být na této jamce kratší na ráně do greenu.

Jamka č. 10

Druhý pětipar v řadě určitě pro odpal vyžaduje driver. Driver je třeba napálit rovně před sebe a co nejvíce do dálky, ať má hráč alespoň nějaký výhled směrem ke greenu. Pokud skončí rána vlevo, tak je zaděláno na problémy s přestřelováním stromů. Druhá rána klade velký nárok na přesnost a správný propočet délky. Jamka je dogleg a zvlášt u druhé rány je třeba najít místo pro lay up, co nejpřesněji za druhým lesíkem na levé straně. Úder do greenu je poté již jednoduchý, jen je třeba vnímat tvar greenu, který je oválný s výraznou vlnou uprostřed.

Jamka č. 11

Ostrovní jamka, obávaná, ale i milovaná. Na odpališti musíme spočítat správně vzdálenost, ale zejména vnímat směr a sílu větru. Úder cílíme na střed greenu. Green je silně skloněný a žádný putt tu není lehký.

Zdroj: Greensgate Golf & Leisure Resort

Jamka č. 12

Čtyřparová dvanáctka je klasický dogleg, kde je třeba zvolit hůl na základě možností každého hráče. Úder nesmí být příliš dlouhý, za fairwayí čekají nepříjemné bunkery. Pokud se podaří první rána, tak již poté následuje úder něco okolo 120 metrů do velkého rovného greenu. Green je důmyslně chráněn valem a korunami stromů, ale němělo by to být zásadní překážkou.

Jamka č. 13

Třípar, který jde z kopce, má dlouhý a úzký green, jež je rozdělen na dvě patra. Úkol na této jamce je jasný, trefit patro, na kterém je navrtána jamka. Vhodný směr úderu je vždy do středu greenu.

Jamka č. 14

I tato jamka prošla výraznou obměnou, když byla zasypána rokle na pravé straně. Jamka tím sice ztratila na obtížnosti, ale určitě nepatří mezi lehké. První ránu driver je třeba směřovat mírně doprava. Je dobré zasáhnout fairway, neboť druhá rána je slepá a jedná se o důležitý lay up. Správnému směru pomůže terč umístěný na stromě za greenem.

Optimální dopadová zóna pro druhou ránu je v místě, kde už hráč vidí na green. Rána do greenu vyžaduje přesnost, neboť za greenem je out, vlevo před greenem je bunker a nově na hráče čeká záchytný bunker na pravé straně greenu. Green je opět velmi členitý a je lepší skončit před jamkou v jeho přední části a puttovat do kopce, nežli hrát putt zpět.

Jamka č. 15

Z dlouhého tříparu se stal krásný čtyřpar. Jamka je nyní velmi obížný dogleg. První ránu je třeba umístit železem na vzdálenost cca. 150 – 170 metrů od greenu, tedy na rovnou plochu na jejíž pravé straně jsou záchytné bunkery. Pokud se podaří první rána, naskytne se nám malebný pohled na poloostrovní green.

Rána do greenu je relativně dlouhá a určitě se nedá hrát na doběh. Po celé délce jamky vpravo je vodní překážka. Ránu do greenu je třeba pořádně přepočítat, neboť je hrána z kopce. Cílem by opět měl být střed greenu, nebo jeho pravá část. Na této jamce platí obezřetnost při puttování, neboť green utíká směrem k vodě.

Jamka č. 16

Krásný odpal z výšin dolů. Tato jamka neklade meze a přímo vybízí vytáhnout driver. Ovšem pokud chceme zahrát dobré číslo, tak je lepší zůstat u železa. Důležité je vyhnout se fairwayovým bunkerům cca. 70 metrů před greenem. Pokud se podaří být po ráně z teečka v levé části fairwaye, tak je naděje na úspěch velká. Green není na puttování složitý, ale na druhý úder úzký a dlouhý, je to pořádná výzva. Míření do středu greenu a správně zpočítaná hůl by měly přinést ovoce.

Zdroj: Greensgate Golf & Leisure Resort

Jamka č. 17

Tento čytřpar je možností pro “bomery”, tady se do toho může každý pořádně opřít. Drive je lepší mířit do levé části fairwaye vzhledem k možnému přístupu na green a navíc  míč ještě o trochu seběhne a po dobrém driveru pravděpodobně bude na hráče čekat příjemná pozice na ránu do greenu. Směr druhé rány, opět do středu greenu. Green se svažuje nepatrně směrem k hráči. Za greenem je prudký svah, i proto je třeba opět počítat řádně vzdálenost.

Jamka č. 18

Závěrečná jamka hřiště vyžaduje odpal driver do levé části fairwaye. Dá se říci, že čím delší, tím i lepší. Úkol je jasný, vyhnout se bunkerům vpravo. V závislosti na délce pak hráče čeká rána do greenu, který je obklopen z obou stran bunkery a za greenem je out. Green je poměrně dost členitý, tudíž je optimální ránu tlačit co možná nejblíže k tyči. Pokud se to podaří a následný putt proběhne také úspěšně, tak si může hráč na oslavu birdie zazvonit na zvonici v těsné blízkosti greenu. 🙂

Text: Josef Mergl