Kdo je „G“ Thomas, muž bez sleziny, který suverénně vyhrál Tour de France 2018

Kdo je „G“ Thomas, muž bez sleziny, který suverénně vyhrál Tour de France 2018

První Welšan historie vyhrává Tour de France 2018. Jasně, bez jediné chybičky, defektu, krize nebo zaváhání. Snad pouze při smyku zadního kola v polovině časovky, poslední klíčové etapy pod Pyrenejemi, všem zatrnulo. Sportovní ředitel SKY Nicolas Portal okamžitě hlásil Geraintovi vysílačkou, aby zpomalil a zbytečně neriskoval.

TdF vyhrává jako třetí Brit za sebou (po Bradley Wigginsovi a Chrisi Froomovi) v těch nejlepších letech – je mu 32. Žlutý trikot musí v neděli dovézt až do Paříže. Ale konvence Tour diktují, že poslední den na cestě do metropole nad Seinou se už o žlutý dres nebojuje. Jde o symbolickou jízdu, proto je Geraint Thomas de facto vítězem.

A jaký G“ vlastně je? Vtipný, tvrďák, ukázněný, zcela hotový cyklista. A už toho má hodně za sebou. Dost úspěchů, nemálo pádů.

Začínal jako dráhař, byl specialistou na týmovou časovku. Stal se trojnásobným mistrem světa a dvakrát získal olympijské zlato – v letech 2008 a 2012. Stejně brzy ale zazářil i na silnici, která je v cyklistické hierarchii hodnocena samozřejmě nejvýše. Už v roce 2004, jako 18letý mladíček, vyhrál juniorský závod Paříž – Roubaix. Mohlo to vypadat na raketovou kariéru. Ale zas tak snadné to Geraint „G“ Thomas nikdy neměl. Úspěchy střídala zranění a jednou šlo málem o život.

V Sydney mu šlo o život

Ani ne rok po skvělém vítězství na mládežnickém Roubaix nešťastně spadl při tréninku v australské Sydney. Bylo to tak vážné, že mu museli odoperovat slezinu. Dost to připomíná přerušení rozjeté kariéry našeho borce Petra Vakoče, kterého letos při tréninku v Jižní Africe srazil náklaďák.

Už v roce 2007 se ale objevil v dresu stáje Barloworld na startu Tour de France. A dokončil, byť na předposledním 140 místě.

V roce 2008 přišlo vítězství v týmové soutěži na olympiádě, ale také jeden zajímavý moment, který o Gerantovi cosi vypovídá. Když byl na Tour de France diskvalifikován pro doping jeho kolega z týmu Barloworld Moisés Dueñas, Geraint se dost ostře vyhranil na svém blogu na BBC. “Když někdo podvádí v byznysu, tak mu hrozí vězení ne? Když jezdci dopují, aby zvítězili a lžou svým týmům, je v tom nějaký rozdíl? Zabouchněte za nimi mříž a zahoďte klíče!”

V prosinci, v pouhých 22 letech, získal Řád britského impéria, ale už za pár měsíců na jarním Tirrenu-Adriaticu 2009 přišla další rána. Chybný manévr a následný pád do ochranného hrazení v okamžiku, kdy byl na druhém místě, znamenal zlomenou pánev, nos a 20 dní bez kola. Ale nebyl to úplně zpackaný rok. V jeho závěru nastala v životě „G“ zásadní změna. Přestup ze stáje Barloworld do SKY.

Muž zvyklý na vítězství se učil novým metodám a trpělivosti. Hned v roce 2010 sice vyhrál silniční mistrovství Velké Británie, držel po tři etapy bílý dres pro nejlepšího mladíka Tour de France, ale na první velké vítězství čekal až do roku 2014. To vyhrál silniční závod na Hrách Commonwealthu a dojel zároveň třetí slavnou klasiku E3 Harelbeke. A také 7. na Paríž – Roubaix.

Život se Sarou Elen

V roce 2015 přišla velká změna v jeho osobním životě. Oženil se s dlouholetou přítelkyní Sarou Elen, onou „girly girl“, krásnou a vždy elegantní dívkou, která dbá na hezké oblékání a vyznává spíš tradiční roli ženy. „Gerův smysl pro oblékání se určitě hodně změnil, od té doby, co mne zná,“ pochlubila se v jednom interview. Mimochodem naučila ho i pár welšských slov a tak si každé ráno posílají textovku: „pob lwc“ – ve welštině hodně štěstí.

Ten rok „G“ zvítězil na známějším týdenním etapáku Tour Algarve a hlavně na populární klasice E3 Harelbeke. Dojel také druhý na velmi prestižní Tour Swiss a bylo vidět, že dozrává ve vynikajícího jezdce. Na Tour to ale nebyla žádná procházka. V 16. etapě sjel do škarpy a praštil se do hlavy o sloup.

2016 byl rokem totálního průlomu do světové špičky. Z vynikajícího domestika se vyklubal lídr. Vyhrál první supervelký závod, Paříž – Nice a pak znovu Algarve. O rok později byl první na Tour of the Alps, klíčové zkoušce před Girem. Na Giru začal skvěle, ale brzy skončil pro zranění. Zkusil poté i Tour de France a prvních pět etap vezl dokonce žlutý trikot. Pak ale spadl, zlomil si klíční kost a všechny naděje, v té chvíli druhého jezdce pořadí TdF, šly vniveč.

A pak přišel rok 2018

Jakoby každý pád posunul Gerainta vpřed. 2018 dojel druhý na Algarve, třetí na Tirrenu- Adriatiku, první na národní časovce, první na Criteriu du Dauphine a pak už tu byla Tour de France. „Tahle Tour byla skvělým a dramatickým závodem proti jezdcům z jiných týmů, kteří mají můj velký respekt a byli nesmírně silní. Budou vždy tací, kteří nás kvůli takové sérii vítězství nebudou mít rádi, ale s tím nic neudělám a ani dělat nechci,“ řekl „G“ Thomas.

Když ho před pár roky po jednom šíleném pádu doktoři zkoušeli, zda není dezorientovaný a nemá otřes mozku, dali mu klasickou otázku, která se v takových chvílích užívá. „Jak se jmenujete?“ „Chris Froome“, opáčil bez přípravy zcela orientovaný „G“. To ještě netušil, že se nakonec skutečně stane novým Frommem.

Po sobotní časovce Tour de France, která potvrdila jeho vítězství, dal v náručí šéfa stáje Deva Brailsforda poprvé po dlouhé době průchod emocím. Byl to dojemný okamžik. Naposledy jsem brečel, když jsem se ženil, teď moc nevím, co se se mnou děje,“ říkal šťastný Geraint a zakrýval si oči.

Text: Petr Pravda