La Grande Odyssée. Musherský závod jako žádný jiný

La Grande Odyssée. Musherský závod jako žádný jiný

Zdroj: www.grandeodyssee.com

Přes čtyřicet hodin v akci, kumulované převýšení kolem 23 kilometrů a celkem nějakých 600 kilometrů v tvrdém alpském terénu s Mont Blancem na dohled, to vše během dvanácti dnů. Takové parametry čekají každý rok účastníky jednoho z nejslavnějších musherských závodů světa, La Grande Odyssée (Velká Odyssea). Účastní se ho borci z mnoha zemí – a Češi se v historii závodu rozhodně neztratili.

Pokud si závody musherů (psích spřežení) představujete tak, že smečka upaluje po nekonečných zasněžených rovinatých pláních někde na Aljašce či Sibiři, tak takové podniky sice skutečně existují – avšak La Grande Odyssée je úplně jiná káva. Závodní týmy totiž ve francouzských Alpách čeká nebývale velké převýšení a konečný výsledek hodně záleží nejen na kvalitě a výcviku psů, ale také na fyzické připravenosti vlastních musherů.

Po sjezdovce nahoru a dolů

„Velká Odyssea je specifická brutálním převýšením, jezdí se nahoru a dolů po sjezdovkách. Prudká stoupání musí musheři vybíhat, aby pomohli psům, jinak to nejde.“ To jsou slova Radka Havrdy z Vlčic u Trutnova, a jde o výrok muže více než povolaného. Havrda totiž v celkovém pořadí tohoto náročného podniku bral vítězství hned třikrát, a to v letech 2009, 2012 a 2015.

Zdroj: www.grandeodyssee.com

La Grande Odyssée se během let vyvinula ve velkolepý cirkus, který v terénu sledují statisíce diváků. První ročník se konal v roce 2005 a vítězem se stala Američanka Jessie Royerová, zocelená zkušenostmi ze závodů na amerických a kanadských pláních. Pak už ale dominovali Evropané, s mimořádně silným zastoupením musherů z Česka – vedle zmíněného Havrdy si vítězství odnesl v letech 2013 a 2017 také Jiří Vondrák.

V letošním ročníku – mezi 13. a 24. lednem – hájil české barvy Martin Řehout, který se svým spřežením dokončil dlouhou verzi závodu na pěkném třetím místě.

LGO 2018: D +16Ještě pořád tak nějak doháním spánkový deficit, léčím se z rýmy a zpracovávám to, že jsme skutečně dojeli do cíle LGO, že můj dlouholetý sen se stal skutečností a více jak dvouletá příprava se vyplatila…Tady je pár statistik:Celkem jsme na tratích najeli v 10 etapách (prolog a exhibici nepočítám) 532 km s převýšením 16 233 m. Z plánovaných 620 km jsme tak najeli 86% což je podle mě úžasné a to to navíc ani letos pořadatelé neměli jednoduché, protože zatímco loni bylo sněhu málo a najeli jsme sotva 50%, letos ho bylo až moc a hrozily laviny.Připomínám, že při závodě má člověk v týmu 14 psů, na každou etapu vybírá 10, občas bylo pořadatelem určeno či jsme se sami rozhodli jet pouze s 8, což je minimum, se kterým musí člověk startovat. Nyní bych tu tedy chtěl zdůraznit výkony některých psů:Smile- zadák, za asi 2 měsíce mu bude 9 let, čeká ho důchod. Přesto byl jedem z 5 psů, kteří odběhli nejvíce etap, tedy 8. Sice jsem ho nebral na ty nejdelší ale o to větší bylo jeho nasazení a makal víc než někteří mladí psi. Teď uvidíme jestli ještě tuhle sezónu bude chtít doběhat…Wiki- leader, 5 let. Po odchodu Sepa do důchodu na tuhle malou mršku dopadla tíha pozice hlavního leadera. Ani chvilku jsem nepochyboval že to zvládne, za ty dva a půl roku co alaskány mám toho od Sepa mnoho pochytila a je snad i ještě lepší než on. Neodběhla sice nakonec tolik etap, kolik jsem původně chtěl, ale běžela všechny tři nejdelší (65, 75 a 68 km), v z nichž dvou jsme navíc část jeli za velmi silného větru a sněžení, jednou navíc v noci, kdy stopa byla sotva vidět a pro leadery to byla velmi složitá práce ale ona vždy spolehlivě vedla tým kupředu, makala na 100% a dovedla nás v pořádku do cíle.Ula- 6. let. Ula odběhla nejvíce etap ze všech tedy 9! Jako leaderovi jsem jí nevěřil, v tréninku na této pozici v podstatě neběhala, v připravném závodě ani jednou, protože pořád po startu ochcává apod, a to i když jí předtím řádně vyvenčíme, což na jednu stranu při longách tolik nevadí ale je to otravný. Leadeři se ale podle mě vybarvují ne v tréninku ale při závodech a tak když všichni ostatní selhali, byla to ona kdo vedl tým při absenci Wiki a v těch nekritičtějších etapách jí vzorně sekundovala. Byla by nás dovedla i do samotného cíle, v té etapě i chvilku na leaderu byla když trať byla nesmyslně vedena bezprostředně kolem vleků a Ursi nechtěl jít dál, ale už toho měla ke konci dost tak šel pak dopředu opět odpočatější Ursi. Anne-Marie -team dog, 1,5 roku. Nejlepší ze všech čtyř štěňat, obrovský dříč co na vteřinu nepovolí. Byla by s Ulou uběhla nejvíce etap ale předposlední den na ni dolehl průjem, do cíle jsem ji dovezl, měla náběh na dehydrataci takže poslední den neběžela, proto jsem jel s 9 psi. Asi ji začnu zkoušet na leaderu.Uffo- leader, 6 let. Je to takový otloukánek týmu, pes co se vždycky trochu straní, prostě "uffo",o to ale oddanější. První rok u nás se mi při hárání psi servali a poranili mu nohu ale zotavil se. To samé se bohužel stalo i o rok později, když jsem byl na pár dnů pryč. Měl pak tréninkové manko, i tak jsme ho ale začali zkoušet na leaderu. A letos se vypracoval mezi tři nej leadery. Před startem 3. etapy ho psi v důsledku vyčerpání a stresu opět trochu seprali, na noze měl 3 sponky. Dostal tři dny volno, nakonec odběhl 6 etap a hlavně nás dotáhl do cíle té poslední, která byla pro nás ze všech nejtěžší a všichni ostatní leadeři toho už měli dost.Ke konci závodu postupně téměř všechny psy postihl lehký průjem, což se projevilo na výsledcích posledních etap. V čas jsme ale použili smectu a psi neměli problém se ho zbavit. To připisuji hlavně účasti na několika připravných závodech, častému cestování a celkové odolnosti. Rovněž loni jsem měl velký problém s tím, že psi nežrali. To bylo letos minimálně a pokud ano, byli jsme na to připraveni alternativní stravou. To beru jako velký úspěch :-)Věkový průměr týmu je okolo 5 let, dost ho ale snižují 4 štěňata, kterým bylo 18 měsíců pár dní před startem, všem ostatním již je přes 5.Tady je pak celkový počet odběhnutých etap všech psů, nutno ale dodat, že ti, co běželi méně etap, zase běželi ty nejdelší a naopak. Všichni odvedli skvělou práci 😊 Snad jen krom Athose, který, jak se nakonec ukazuje, bude na longy asi přecijen moc velký. Po sezoně uvidíme co s ním ale mám ho rád chlupáče :-)Ula – 9 etapUrsi, Smile, Tony, Anne-Marie – 8 etapWiki, Alaska, Athos, Whoopy, Wendy, Vinky – 7 etapWaldemar (maká na 150 % i v nejdelších etapách), Adelle (už před startem měla doznívající zranění packy, které se jí ke konci závodu obnovilo), Uffo (pokousán) – 6 etapCelkově jsme obsadili 3. místo, což neberu jako extra úspěch vzhledem k tomu, že nás na startu velké odysei letos bylo je 5. Hlavní pro mě ale je, že jsme závod dokončili, navíc při tom když letos to bylo opravdu náročné. Proto mě o to víc mrzí, že nás tu letos z ČR nebylo víc. Prosím, nezanevřete na Odyseu. Je to opravdu úžasný a extrémní závod, který stojí za to jet, udržme ho při životě 🙂 Díky!

Zveřejnil(a) Martin Řehout dne 29. leden 2018

Do závodu se nasazují spřežení sestávající z osmi až deseti psů s tím, že část „smečky“ lze mezi jednotlivými etapami měnit. A zúčastnit se nemůže jen tak každý – pořadatelé si mezi přihlášenými týmy vybírají, aby byla zaručená kvalita. Počet spřežení je omezen na patnáct.

Ve dne i v noci

Běžná etapa La Grande Odyssée začíná v některém z horských zimních středisek francouzského Savojska a závodníci zpravidla ihned po startu vyrážejí strmě vzhůru k vrcholkům hor. Pozici jednotlivých týmů lze online sledovat na speciální aplikaci – to je důležité nejen pro účastníky, ale i pro diváky. Všechny etapy mají totiž na trase nejméně jeden bod (častěji však více), které jsou dostupné buď po silnici nebo lanovkou, a právě tam se koncentruje divácký zájem.

Zdroj: www.grandeodyssee.com
Zdroj: www.grandeodyssee.com
Zdroj: www.grandeodyssee.com
navigate_before
navigate_next

Mnozí na tato místa, podobně jako například během Tour de France, vyrážejí s velkým předstihem, aby si zajistili co nejlepší pozici. Do cíle dorážejí nejlepší spřežení obvykle po třech až pěti hodinách; ještě před vyhlášením vítězů je třeba se postarat o psy a po ceremonii se přesunout na start další etapy.

Nejméně jedna část závodu se jede v noci, za tmy, a jednou také spřežení i musheři musí nocovat v bivaku. To představuje zřejmě nejnáročnější část celého závodu, protože závodníci i psi se na noc musí připravit tak, aby druhý den ráno mohli zase vyrazit dál. A počasí může být uprostřed zimního období a ve vysoké nadmořské výšce velmi chladné.

Křížem krážem Savojskem

Během závodu se musheři pohybují po území departementů Haute Savoie (Horní Savojsko) a Savoie (Savojsko), vesměs v blízkosti švýcarské hranice. Závodníci se postupně posouvají směrem k jihu, v nadmořských výškách od patnácti set do tří tisíc metrů – vystřídají tedy velmi různá prostředí. Asi nejznámějším horským střediskem, kterým závod prochází, je Megéve. Toto místo se zároveň řadí k těma nejtradičnějším, vždyť zimní sporty se zde začaly ve velkém rozvíjet už ve 20. letech 20. století.

Navzdory poloze v centrálních Alpách a dokonce v blízkosti nejvyšší evropské hory však ani Velká Odyssea není imunní vůči měnícímu se klimatu. V roce 2007 byl závod kvůli nedostatku sněhu výrazně zkrácen a jeho výsledky se nezapočítaly jako plnohodnotné. Shodou okolností byl tenkrát „na pásce“ první Radek Havrda – jak vidno, první dílčí úspěch mu tehdy dodal motivaci do dalších ročníků.

Text: Vít Štěpánek