Ohlédnutí za anketou Český Golfista roku 2017

Ohlédnutí za anketou Český Golfista roku 2017

Zdroj: Zdeněk Sluka

Chodovské Mercedes Forum jako dějiště slavnostního vyhlášení ankety o nejlepší golfisty uplynulého roku připomnělo, v jaké fázi se domácí golf stále nachází – kulisy jsou krásnější než vlastní dění. Takové tvrzení nijak neznehodnocuje výsledky nebo umění vítězů. Avšak je to vhodná příležitost připomenout, že teprve ve chvíli, kdy se úroveň zdejší scény vyrovná kvalitě, s jakou byla provedena proměna automobilového showroomu v multifunkční prostor, může přijít cosi jako spokojenost.

V plejádě partnerů a patronů, mezi půvabem hostesek a lahodností rautového občerstvení, zazněla i slova prezidenta PGA Czech Romana Svobody: “Přál bych si, aby začala nová éra golfu v ČR a současně i nová éra české PGA. Věřím, že letošní rok bude pro český golf a naši organizaci zlomový.” Krásné. Zároveň v různých obměnách už stokrát slyšené.

Jen sám Svoboda by řekl přesně, od čeho své přání, vyslovené v podmínce, a víru, jež ovšem ještě není plánem či záměrem, vlastně odvozuje. Galavečer s vyhlášením nejlepších asi není místem pro nějaký sebezpyt či střízlivější přístup k věci. Avšak březnový galavečer je minulostí a na prahu sezony, jež v Česku vpravdě začíná rozmrznutím, případně vyschnutím hřišť, je prostor pro realistický pohled.

Nabízíme proto několik poznámek k výsledkům ankety a oceněným osobám.

Absolutní vítěz – Klára Spilková

Je nesporné, že v osobě třiadvacetileté vítězky má český golf cosi mimořádného. Zdejší prostředí nevytváří pro rozvoj talentu takové podmínky, aby kdokoli sebetalentovanější mohl automaticky pomýšlet na průnik do světové špičky. Jestliže se Kláře Spilkové podařilo stát se součásti špičky kontinentální, je to něco podobného, jako obeplout svět na jachtě postavené v kůlně na zahradě. Spilková ještě před loňským prvním turnajovým vítězstvím na Ladies European Tour dobře rozpoznala, že za velkou kariérou musí natrvalo (alespoň ve sportovním slova smyslu) přesídlit do zahraničí.

Zdroj: Zdeněk Sluka

Její spojení s KPMG, tedy firmou etablovanou v mezinárodním golfu, je pronikavým počinem naprosto přesahujícím cokoli, co se v tuzemském soutěžním golfu kdy událo. Stále je to přitom ohledávání potenciálu, Spilková je svým způsobem stále na začátku něčeho, co může být, ale také nemusí. Teď půjde o to, zda se dokáže plně oprostit od toho, co představuje český profesionální golf. Tedy od provinciálního myšlení a stereotypů vyplývajících částečně z omezeného rozhledu, částečně z jakési zvláštní pohodlnosti.

V českém golfu je dost peněz na to, aby se největším nepřítelem zdravých ambicí stal princip “doma mi nic nechybí”. Spilkové se otevírá svět a pokud chceme prostřednictvím její hry dál zažívat mimořádné chvíle, je podmínkou, aby se tomuto světu naprosto otevřela ona sama. V každém případě čest a sláva tomu, co už dokázala.

Nejlepší profesionál – Stanislav Matuš

Řekněme si rovnou, že neustálé omílání faktu, jak ve světovém žebříčku předstihl Tigera Woodse, je příšerné klišé. A nebylo by se co divit, kdyby Stanislavu Matušovi každá další taková zmínka lezla na nervy. Pokud nemá ego vyšší, než jaké sportovec potřebuje, je mu jasné, že srovnání musí zatím hledat úplně jinde. Takový příklad – v pořadí OWGR je před nejlepším Čechem čtrnáct Němců. Matuš by mezi nimi mohl vyhledat například Sebastiana Heiseleho.

Dvoumetrový palič objížděl, tak jako spousta jeho krajanů, ale i mnoho Čechů, po několik let akce ProGolf Tour (tehdy ještě EPD), než prorazil o úroveň výš. Povedlo se mu tam udržet a po třech letech plánuje v osmadvaceti další postupný útok. Ve světovém rankingu mu patří pozice uprostřed čtvrté stovky, což by mohl být cíl pro Matuše, jehož letos čekají výzvy na Challenge Tour, a v případě, že v nich obstojí, současnou zhruba 750. pozici na světě by mohl pronikavě vylepšit.

Zdroj: Zdeněk Sluka

Oproti stejně starému Heiselemu má tři roky zpoždění, ale to nemusí hrát takovou roli. Ten byl jedním z mnoha Němců, kdežto v českém prostředí je Matuš tak vysoko sám. Pokud je toto prostředí k něčemu, najde v něm podmínky, aby v evropské “druhé lize” uspěl a za pár let mohl táhnout dál. Už se o to pokoušeli jiní, ale na někoho, kdo prorazí cestu, stále čekáme. Tak mnoho zdaru!

Nejlepší amatér – Šimon Zach

Nejpozoruhodnější okolností pronikavého úspěchu Šimona Zacha na Havaji není jeho vítězství, i když samozřejmě to je to, co se počítá zdaleka nejvíc. Na vítězství však brzy padá prach, pokud nejsou následována dalšími. Onou okolností, jíž bychom měli věnovat pozornost, je číslo -21. Na takové skóre totiž ve tříkolovém univerzitním turnaji Warriors Princeville Makai Invitational v Princeville český hráč dosáhl. Rozumíte? Jednadvacet ran pod par. Vůbec nezáleží na tom, jaké bylo hřiště – to pro někoho, koho by svádělo tvrzení, že asi bylo moc jednoduché. Každé hřiště bez rozdílu obtížnosti je stavěno pro hraní paru.

Soutěžní golf se však vyvinul tak, že ti nejlepší si na hřišti hledají birdie šance. Vlastně překonávají charakteristiku a nástrahy jamek. Zahrát birdie může být dílem náhody i promyšlené strategie. Jestliže někdo nashromáždí tolik birdie, aby dal dohromady výsledek -21, náhoda už v tom není. Zvlášť když je nutné to opakovat po tři dny za sebou. Naučit se úspěšně útočit na birdie je předpokladem, aby se golfista prosadil, výsledky kolem paru nejsou nic. Zach se loni stal mistrem Slovinska a ve čtyřech kolech stlačil skóre na -11. Jako jediný účastník hrál pod par. Rozhodně příslib, že se to naučí opakovat.

Nejlepší amatérka – Sára Kousková

Na chvíli zapomeňme na zbožná přání. Nejlepší dosavadní individuální výsledek české golfistky na mistrovství Evropy, desáté místo Sáry Kouskové, je její nádherný osobní počin. Český golf z něj ale nesmí vyvozovat, že se neustále posunuje nahoru. S výjimkou Kláry Spilkové – kdykoli jindy se takové obecné tvrzení u některé z úspěšných amatérem objevilo, jeho obsah se nenaplnil. Kousková přesidluje na americkou univerzitu, kde je “úmrtnost” českých amatérských jedniček zatím značná.

Zdroj: Zdeněk Sluka

Poslední roky naznačují, že by tomu tak být nemuselo, ale raději nejásejme a ocitujme slova Kateřiny Růžičkové, nejlepší české amatérky za rok 2007: “Jessica Kordová je velmi talentovaná, ale má ke golfu úplně jiné podmínky než já. Může hrát celý rok, v dobrém počasí, což já nemůžu. Ale už jsme spolu hrály, takže bych ji asi porazila.” Všechno, co řekla, byla pravda. Tehdy byla ještě lepší, ale deset let je pryč a projevilo se to, co Růžičková předeslala o podmínkách. Tyto souvislosti by měla mít Kousková, ale i její podobně nastartované vrstevnice, na paměti.

Cena za přínos golfu – Roman Šebrle

Mistr světa v desetiboji, olympijský vítěz a první pokořitel hranice 9000 bodů v extrémně náročné atletické disciplíně žádný významný golfový rekord nepřekonal a už ani nepřekoná. V momentu, z nějž by se býval mohl vydat na nejistou cestu za druhou sportovní slávou, sám zvolil jiné životní rozhodnutí. Při tom, jak (ne)trénuje, má vlastně obdivuhodné výsledky. Za ty ale cenu nedostal. Roman Šebrle přišel do golfového prostředí s otevřeným srdcem a nevšímal si předsudků, jež na něj část tohoto prostředí chtěla navalit. Zpočátku zcela neporozuměl, kde se ocitl, ale rychle se zorientoval.

Jistěže všechno dělá v prvé řadě pro sebe, ale jen tací, jimž je v jejich pozici komfortně a ladí se na pozitivní vlny, mohou být prospěšní celku. Český golf na tom z hlediska sebevědomí a etiky není až tak špatně, jestliže čestnou cenu udělí “muži odjinud”. Tím už Šebrle dávno není, ale jako by stále ještě byl takto trochu vnímán. Je to pohled zvnějšku. Kdo se s ním někdy potkal na golfu a oprostil se od filtrů, skrz něž máme sklony se dívat na lidi s nějakou životní “legendou”, asi pochopil, že před sebou v daný moment nemá moderátora zpráv ani bývalého atleta, ale golfistu. Golfistu nějaké úrovně, jenž jako veřejná osoba umí golf skutečně popularizovat i reprezentovat.

Zdroj: Zdeněk Sluka

Novinářská cena – Jaromír Bosák

Sběratelé komentátorských bonmotů a hlášek shromáždili bezpočet jeho vět, vyřčených do éteru s provokativností někoho, kdo zosobňuje přístup “když nejde o život, jde o h…”, což jej ve slovním projevu příjemně uvolňuje. I kdyby památné výroky měly obecnou nebo mnohem omezenější platnost, v drtivé většině, ne-li všechny, se zrodily při komentování fotbalu. U toho je Jaromír Bosák mistrem.

V komentování golfu se jím dosud nestal. Jako by se změnou sportovního odvětví z vtipného glosátora stal sarkastický stěžovatel. Bosák u golfu nekomentuje hru nejlepších profesionálů, ale hru vlastní. Až změní přístup, můžeme se těšit na nové skvostné bonmoty. Znalostí prostředí a obecně novinářským řemeslem je samozřejmě na domácí špičce. Rozhodně předčí kolegy, žijící v omylu, že komentář znamená otrocky popsat to, co divák sám vidí, nebo čte v infografice.

A Bosák si cenu zaslouží i proto, že jeho fanouškovství drží golf na obrazovce veřejnoprávní, tedy neplacené televize. Byť je jasné, že komerční kanály mají ve sportovním prostředí opodstatnění, občasný volný televizní přístup ke golfu je právě českému golfu stále ku prospěchu.

Text: Josef Káninský