Lyžaři mají v nebi speciálního zastánce. Svatý Bernard se přimlouvá za jejich bezpečí a snaží se je ochránit před lavinami, zmrznutím a smrtelnými úrazy.
Bernard je křestní jméno germánského původu, jehož význam odpovídá člověku, který je silný a drsný jako medvěd.
Katolická církev slaví každoročně 15. června svátek ochránce lyžařů, horolezců, horských turistů a obyvatel Alp. Svatý Bernard de Menthone, též zvaný svatý Bernard z Aosty či svatý Bernard z Mont-Joux je při tom historická postava a víme mnohé o jeho pozemských skutcích.
Angažoval se v pokřesťanštění posledních zapadlých alpských údolí. Jeho nejznámějším činem je založení kláštera ve vysokohorském sedle Col du Grand-Saint-Bernard. Jméno po něm nese psí rasa bernardýnů.
Pozor ale, aby se nepletl s jiným svatým Bernardem! Český civilní kalendář slaví svátek Bernarda 20. srpna. Odpovídá to katolickému svátku jmenovce svatého Bernarda z Clairvaux, spoluzakladatele cisterciáckého řádu, jehož mniši působí dodnes.
Mikuláš mu pomohl k útěku od rodiny
Svatý Bernard de Menthone se narodil 983 nebo 1008 na savojském hradě Menton v údolí Aosta a zemřel 15. června 1081 nebo 1086, případně 28. května 1007 ve města Novara v regionu Piemont pod Alpami. Různé kroniky a legendy se v těchto datech neshodují.
Oficiální katolická legenda praví, že svatý Bernard se narodil ve významné šlechtické rodině. V Paříži vystudoval práva, filozofii a teologii a chystal se na církevní kariéru. Rodina jej ovšem chtěla přinutit k nechtěnému sňatku kvůli rozšíření své moci a bohatství. Po odmítnutí byl uvězněn ve věži. Odtud ho oknem vysvobodil svatý Mikuláš, původně biskup v tureckém kraji Antalya, kam se dnes jezdíme rekreovat k moři.
Jisté je, že Bernard přinesl křesťanství do jižních údolí Západních a Centrálních Alp. Byl jako augustinián u vzniku několika biskupství. Založil prosperující klášter a hospic k ochraně průsmyku Mont-Joux neboli dnešním jménem Velký Svatobernardský průsmyk.
Když byl pověřen úkolem obnovit přechod přes průsmyk tehdy známý jako Mons Jovis, prý musel bojovat s ďáblem a nakonec ho shodil ze skály.
Papež horolezec jmenoval patrona Alp
Již ve 12. století byl Bernard v alpských oblastech uctíván jako svatý, neboť byl možná svatořečen již roku 1120. Neví se to ale jistě. Oficiálně byl svatořečen papežem Inocencem XI. až v roce 1681.
Sv. Bernard je zobrazován s ďáblem a věží, což připomíná jeho zázračné vysvobození svatým Mikulášem. Jeho atributy jsou kříž ve tvaru hole, alpská hůl, pes bernardýn, lyže, sekera či spíš předchůdce cepínu, satan v řetězech, satan se čtyřmi hlavami a věž.
Papež Pius XI. prohlásil svatého Bernarda roku 1923 patronem obyvatel Alp, horolezců a lyžařů. Nebyla to úplná náhoda, nebo dokonce Boží úradek, co ho k tomu vedlo. Pius XI. byl totiž nadšený lyžař a horolezec! Pod občanským jménem Ambrogio Damiano Achille Ratti vylezl několik významných prvovýstupů v Alpách. Nejznámější je jako objevitel tzv. Papežské cesty na Mont Blanc, která je dnes využívána horolezci jako normální cesta italské strany na nejvyšší evropský vrchol.
Velký Svatobernardský průsmyk
Nejznámější upomínky na svatého Bernarda jsou samotný klášter ve Svatobernardském průsmyku, bronzová socha nad průsmykem na vyvýšenině Plan Jupiter, bronzová socha na vrcholu Matterhornu a kostel svatého Bernarda ve Val d´Isére.
Je možné, že svatý Bernard založil také hospic bez kláštera v Malém svatobernardském průsmyku mezi Francií a Itálií. Dnes je součástí francouzsko-italského skiareálu La Rosiere – La Thuile.
Velký svatobernardský průsmyk / Col du Grand-Saint-Bernard (2473 m) je nejnižším sedlem v hřebenu Alp mezi dvěma nejvyššími alpskými masivy Mont Blanc a Monte Rosa. Odedávna jím procházely hranice panství, zemí a království. V současné době tvoří státní hranici mezi Švýcarskem a Itálií.
Průsmykem prochází stará úzká silnice, která je pro automobilový provoz otevřena jen v létě. Využívá se pouze pro turistické účely. Pod sedlem je proražený dálniční tunel propojující italskou Aostu se švýcarským Wallisem.
Průsmyk byl známý již v době bronzové. Římané přes něj vybudovali horskou silnici. Keltové přes něj přešli roku 390 př. n. l. a dobyli severní Itálii.
Mohl tudy projít se svojí armádou roku 218 př. n. l. také vojevůdce Hannibal. Nejspíš ovšem během nejobdivovanějšího vojenského manévru všech dob přešel Alpy přes nižší sedlo Col de Montgenevre, případně Col du Mont Cenis nebo snad Malý svatý Bernard/Col du Petit-Saint-Bernard.
Hospic svatého Bernarda těsně pod sedlem byl založen jako součást kláštera roku 1049. Poskytoval pocestným ubytování, stravu a ochranu před špatným počasím. V roce 1800 překonala průsmyk Napoleonova francouzská Velká armáda a vtrhla do Itálie.
Samotné sedlo je v zimě velice lavinózní. Přesto je považováno za prvotřídní skitouringový cíl. Obvyklá lyžařská túra vede z údolí na sedlo, kde se přespí v hospicu, následuje výstup na některou z okolních třítisícovek a třetí den se sjíždí po ránu nazpět do údolí.
Text: Jakub Turek
